Kraj / sekce:
Okres:
obnovit
S cestovatelem Milošem Beranem

S cestovatelem Milošem Beranem

... do Číny a dál, za exotikou. Trocha povídání a nádherné fotky

Fejeton Jiřího Macků

Fejeton Jiřího Macků

Každou neděli něco trošinku hlubšího k zamyšlení od doyena redakce

Koronavirus ´2020

Koronavirus ´2020

Vše o pandemii, která pokračuje i v roce 2021

Glosy Iva Fencla

Glosy Iva Fencla

Ze Starého Plzence až na kraj světa

TV glosy, recenze, reflexe

TV glosy, recenze, reflexe

Ať se díváte na bednu, anebo přes počítač, naši autoři jsou s vámi

Rozhovory na okraji

Rozhovory na okraji

Mimo metropoli, mimo mainstream, mimo pěnu dní

Svět Tomáše Koloce

Svět Tomáše Koloce

Obtížně zařaditelné články autora, který moc nectí obvyklé žánry, zato je nebezpečně návykový

Krajské listy mají rády vlaky

Krajské listy mají rády vlaky

Někdo cestuje po hopsastrasse (pardon, dálnicích), jiný létá v oblacích, namačkaný jak sardinka...

Naše ekologie

Naše ekologie

Co si KL myslí a co mohou v této oblasti s čistým svědomím doporučit

Literatura o šoa

Literatura o šoa

Náš recenzent se holocaustu věnuje systematicky

Zápisníček A.V.

Zápisníček A.V.

Občasník šéfredaktorky, když má něco naléhavého na srdci. A zvířátko nakonec

VIP skandály a aférky

VIP skandály a aférky

Vážně nevážně o událostech, které hýbou českým šoubyznysem

Komentář Štěpána Chába

Komentář Štěpána Chába

Každý den o tom, co hýbe (anebo pohne) Českem

Knižní recenze

Knižní recenze

Exkluzivní recenze o literatuře vážné, stejně tak i o detektivkách a jiných lehčích žánrech

Tajnosti slavných

Tajnosti slavných

Chcete vědět, co o sobě slavní herci, herečky i zpěváci dobrovolně neřekli či neřeknou?

Existují v politice blbé otázky? A proč se věhlasný vědátor tak rozčílil, až soptil. Glosa Iva Fencla

13.10.2020
Existují v politice blbé otázky? A proč se věhlasný vědátor tak rozčílil, až soptil. Glosa Iva Fencla

Foto: ČT / repro

Popisek: Václav Cílek

MOTTO: „Stop. Tady se teď někdo na něco zeptal.“ Jiří Menzel atakován smrští dotazů ve filmu Třicet panen a Pythagoras… Existuje ne zcela běžný typ lidí (a nebudu si, pěkně prosím, na této platformě honit triko, že do stejné sorty zapadám), kteří dokonce v reakci na nejstupidnější, nejidiotštější, nejtrapnější a nejnemístnější otázku, která ´je naprosto o ničem´, nikdy neztratí klid a sebekontrolu a už po několika (často žertovných) větách přecházejí ve svém projevu k čemukoli, co většinu vnímatelů v sále zaujme.

Není špatných otázek!

Jen máte šanci být umlčen. Každý dobrý politik to ví, avšak i rétoři obecní by tohle snad měli chápat. A všelicí ti vzdělaní diskutéři a debatéři (překvapuje mě, že kupříkladu všestranný Václav Cílek mezi nimi není, jak jsem seznal na jedné besedě) dokonce otázku ani pokaždé nepotřebují. Jak to? Cha! Prostě sedí na pódiu - před auditoriem, které mlčí dokonce i po moderátorově výzvě „tažte se“ - , ale pusu držet svedou leda pár sekund.

Co následuje? Co asi! Politicky a rétoricky schopné osobnosti s přehledem praví: „Dobrá. Tedy mlčení. Nevadí, tím lépe, mohu se před vámi aspoň otevřít úplně, i zeptám se teď sám sebe.“ A pak... „Jedou jako linka v sešitě.“ Nic víc a nic méně.

Anebo jste jimi a oslovíte známého v publiku zhruba ve stylu Ivana Mládka a jeho dávné scénky: „Prosím tě, Vladimíre... Zeptej se mě na Ebolu.“ A jde zkrátka o problém pro chlapíka, který nezaspal a pilně denně žongluje slovy.

Proč o tom píši? Inu, narazil jsem ve veřejném prostoru na představu, že se na pitomou otázku (kupříkladu pitomou otázku voliče) má reagovat obdobně připitomělou odpovědí.

To řekl - na výše zmíněné besedě – jinak pozoruhodný Václav Cílek, jehož si jinak velmi vážím a jehož knihy opatruji; ale vyslovil i právě to a malinko tam soptil. Mýlil se.

Pletl se. I přesto, že se vztekal. Nebo právě proto.

A existuje X vět, po kterých oslím můstkem (a často vtipně) přecházíme přesně k tomu, co jsme ´lidstvu´ už předávno prahli sdělit. Ne? Otázka jako taková nikdy nemůže být výslovně hloupá. OTÁZKA JE VŽDY DOBRÁ, protože vám skrz ni hodili míč. Chyťte jej. A to, že nakonec odpovíte na něco poněkud odlišného, sice nebude úplně jedno, ale obvykle se to při vystoupení totálně vytratí; tedy pokud reakcí zaujmete.

Jde, uznávám, i o věc nátury, pohotovosti, osobního sebevědomí... a především pak musíte mít smysl pro humor, toleranci a hlavně přehršli námětů a nápadů. Ne že bych tu chtěl teď adorovat hospodské tlachání, ale taktéž jako politik (či jako Václav Cílek) byste měli mít potřebu ´se vykecat´. V dobrém smyslu toho slova. Mně osobně ta potřeba nechybí a neplánuji nikterak nadsazovat, nicméně kvalitní řečník typu Jeffersona a snad i Miloše Zemana ZAPOMENE ´hloupou´ otázku už po třetí plynulé větě následné řeči. K úrovni některých dotazů se jednoduše nesmíte barbarsky snižovat, protože to je komunismus, nebo dokonce svět mistra Zeliga; a víte asi, že stejnojmenný film Woody Allena v nadsázce předvádí přesně to, čemu den co den podléhá vysoké procento osob. Přizpůsobování se.

Plus pokleky na ten spodnější LEVEL debaty.

Typický Zelig mění názory jako chameleon a v modrém prostředí zmodrá, zatímco v České Skalici se stává nejčeštější skalou. Mezi socialisty je socialista, ale mezi nacionálními socialisty taky. Toť úděl Zeligů. Zelig vždy změkne. Změkne a přetaví se, což lze bohužel praktikovat i mezi pódiem a auditoriem. Závěrem aspoň tři příklady, jak si počínat, když se vás někdo na veřejnosti zeptá opravdu blbě.

1. Otázka z publika na besedě o internetu: „Jste synem Vladimíra Neffa? Protože podle příjmení mi to tak připadá.“

Správná reakce? „Já vás teď dobře neslyším a determinováni jsme nějak všichni, i slabým hlasem prapředka. Heleďte, já nevyznávám ódy na determinaci genetickou, to ne. Ale řeknu vám to stejně hezky po lopatě. Ani ten princ Harry a ani jeho bratr nemohou za to, do jaké rodiny se narodili, a odložené dítě není odpovědné za vlastní odložení, jako nejsme nikdo odpovědni za své rodiče.

Snad byli ti rodičové desetkrát lepší nás, ale nesrovnávejme. Proč? V mnohém naopak tátu s mámou předčíme, ale opět: proč to srovnávat?“

2. Jiná otázka z publika, tentokrát je ale pronesena na předvolebním shromáždění:

„Ve vašem programu chybí na straně dvě za slovem MYDLIT čárka. To je schválně?“

Správná odpověď: „Čárky ani MAGICKÉ ČÁRY nikdy nestačí, víte? Z NIČEHO jako magie se dobrý chod ekonomiky nevykouzlí, milý pane; to byste moh´ tisknout peníze donekonečna a stále by bylo, čím platit, jenže taky musíte mít co kupovat; to už naznačil Milton Friedman. Leda obchody s deštěm jdou podobně provozovat, to já uznávám, a za ty deště si dosaďte, co správně tušíte.“

Poslední otázka: „Pane Prymulo, a kdy vypnete a ZAVŘETE mě?“

Odpověď: „Vás jako jedince nemusím zavírat. Jste zavřený šnekovitě sám v sobě a nevíte nejspíš ani, že i oči máte zaťaty před realitou covidu-19.

Kdyby se jednalo jenom o to, zda zavřít vás, je už můj úkol splněn, ale bohužel není infikován pouze jedinec (tak třeba brontosaurus), ale infikováno a vyhynutím ohroženo je výrazné a význačné množství obyvatel Země.

Planety. To, že by se měli někam na chvíli zavřít, je sice pravda, ale teror my neděláme. Jde o postupy, které jsme se - jako epidemiologové – naučili z knih i praxe (Ebola) – a já podle toho takříkajíc jedu.

No, a jestli to (chraň pánbů) na covid 19 pasovat nebude, ochraňuj nás i velebný Bože s velkým B.“

 

Vložil: Ivo Fencl

Cookies nám pomáhají k Vaší spokojenosti

Tento web používá soubory cookies k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti.
Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.

Další informace