Kraj / sekce:
Okres:
obnovit
S cestovatelem Milošem Beranem

S cestovatelem Milošem Beranem

... do Číny a dál, za exotikou. Trocha povídání a nádherné fotky

Co zaujalo Jiřího Macků

Co zaujalo Jiřího Macků

Každou neděli něco trošinku hlubšího k zamyšlení od doyena redakce

Koronavirus ´2020

Koronavirus ´2020

Vše o pandemii, ať už si myslíte, že byla, je a bude, anebo naopak

Glosy Iva Fencla

Glosy Iva Fencla

Ze Starého Plzence až na kraj světa

TV glosář Ely Novákové

TV glosář Ely Novákové

Co budou dávat v bedně? Víme

Naše ekologie

Naše ekologie

Co si KL myslí a co mohou v této oblasti s čistým svědomím doporučit

Vaše dopisy

Vaše dopisy

V koši nekončí, ani v tom virtuálním na obrazovce

Sobota Pavla Přeučila

Sobota Pavla Přeučila

O víkendu jen lehčí čtení od našeho kulturního redaktora

Premiéry Pavla Přeučila

Premiéry Pavla Přeučila

Filmové hity. A nově i ty televizní

Zápisníček A.V.

Zápisníček A.V.

Občasník šéfredaktorky, když má něco naléhavého na srdci. A zvířátko nakonec

Přečetli jsme

Přečetli jsme

Noviny, časopisy, weby, nic zajímavého nám neunikne. S naším komentářem pak ani vám

VIP skandály a aférky

VIP skandály a aférky

Vážně nevážně o událostech, které hýbou českým šoubyznysem

Komentář Štěpána Chába

Komentář Štěpána Chába

Každý den o tom, co hýbe (anebo pohne) Českem

Recenze

Recenze

Exkluzivní recenze o literatuře vážné, stejně tak i o detektivkách a jiných lehčích žánrech

Tajnosti slavných

Tajnosti slavných

Chcete vědět, co o sobě slavní herci, herečky i zpěváci dobrovolně neřekli či neřeknou?

Miloš Nesvadba byl jenom jeden. Velmi osobní nekrolog, s vaším laskavým dovolením. Glosa Iva Fencla

01.09.2020
Miloš Nesvadba byl jenom jeden. Velmi osobní nekrolog, s vaším laskavým dovolením. Glosa Iva Fencla

Autor: Národní divadlo

Popisek: Miloš Nesvadba

22. července zemřel - v pětadevadesáti letech - známý malující herec Miloš Nesvadba. A s ním odešel i kus dětství - nejen mého. Ty nové generace sice už znají spíš jeho syna Michala, ale tenkrát, okolo roku 1970 ovládal černobílou obrazovku Miloš. Sám tak převzal štafetu po svém příteli Ondřeji Sekorovi.

Slova OVLÁDAL OBRAZOVKU jsou, pravda, přehnaná, jelikož prostor ´Pan malíř´ měl vymezen pouze nedělním ranním cyklem Pohádkové dívánky. Ale nás opakovaně nadchával. Předváděl kresbu v přímém přenosu, byl sympatický, měl nezaměnitelnou barvu hlasu, jiskřil. A do čtrnácti let mě, když to teď malinko přeženu, vychovávali vlastně jen tři muži: Miloš, můj táta... a v osmičce učitel přírodopisu a zeměpisu Vídršperk.

Nechci opakovat víckrát už vzpomínané, ale svého času Miloš z obrazovek slíbil dětskému národu, že pošle-li jeho příslušník památník a kresbu, nakreslí mu i on obrázek. Jej, to si naběhl.

Památníčků začaly chodit ´mraky´ (možná nakonec takřka třicet tisíc) a on málem nestačil kreslit. Ale slibu dostál, i já mám dodnes doma památník s kresbičkou a slovy: „Děkuji ti za dopis a kresbu! Ahoj, Ivo!“

Avšak opatruji taky (báječně lesklou) fotografii Nesvadbou zachyceného hastrmana, hrajícího na skřipky. Tak to byla už jiná soutěž - a hádali jsme v ní pohádkové bytosti. Bydlil jsem ovšem u Plzně, a kdyby tomu tak nebylo, jistě bych se - už mlád - setkával v Praze s Milošem osobně. Navštívil bych nejspíš některý jeho netelevizní pořad atp. Ale takhle ne. Takhle jsem jej pouze jednou, dvakrát zahlédl v ´Národním´, když jsme tam byli s rodiči, a setkali jsme se osobně až daleko, daleko později - na Světě knihy na Výstavišti.

 

Miloš Nesvadba byl s Československou televizí srostlý, hrál i v mnoha inscenacích a pohádkách, foto ČT

Pro mě hotové unikum. A nezapomenutelná událost. Protože i nečekaná. Uchovával jsem v to jaro sice v paměti, kteří spisovatelé na tom festivalu mají být, ale Miloše Nesvadbu, toho jsem reklamovaného nikde nenašel, i skoro jsem vykřikl, když jsem jej spatřil.

Zasmušile s kýmsi hovořil a já brzy dospěl k závěru, že se podílel na dekoracích jednoho úseku veletrhu. Jenže... O to vůbec nešlo! Mně ne. Přistoupil jsem k Milošovi, pozdravil a spustil, jak ho rád vidím.

Jak jsem ho měl už jako klučina rád a že jeho pořady nelze zapomenout.

A že mi jako iniciační, vzorová osobnost splývá s ´mým zlatým´ učitelem Vídršperkem. Měli dokonce podobné hlasy.

Nesvadba se ovšem tenkrát kabonil. Dál. Proč taky ne? Vůbec mě neznal, mé nadšení mu připadalo notně přepálené a - koneckonců - byl nejspíš na obdiv zvyklý. A někdy už ho připomínky jeho televizních vystupování mohly, nedivil bych se, unavovat.

 

Zde byl králem, byť trochu popleteným, foto ČT

Jak si vzpomínám, přiznal dokonce jednou v médiích cosi, co bych spíš řekl do ´Strýčka´ Antonína Jedličky. Že má děti rád, ale tak po dvou hodinách mu to často „již stačí“.

Ale když má euforie neutuchala, taky na jeho tvář vnesla široký úsměv. Chvíli jsme se bavili, snad se mi opět i podepsal a já odcházel šťasten. A dvacet let předtím?

V roce 1972 pro mě pokreslil list bílého papíru, ale nemohl si to už pamatovat. Přesto byl ´můj´ malíř, můj táta, můj strýc i kamarád...

 

Jeho trochu poťouchlý úsměv se stal tím, čemu bychom dnes řekli brand, obchodní značka. Foto ČT

Miloš Nesvadba byl ve znamení Berana a narodil se 17. dubna 1925. A jistě nejen proto, že jsem rozen 16. dubna, na jeho televizní cykly Malování na počkání, Veselé kuchaření, Hračky naší Kačky a Hrdinové z pohádek nikdy nezapomenu.

Když totiž tento AUTODIDAKT - se svou střapatou hlavou, paletou a uličnickým úsměvem - vstoupil na jeviště či před studiovou kameru, děti se většinou rozesmály. Byl skvělý, svůj a celoživotně působil jen jako další dítě. Zvláštně klukovským dojmem.

Nikdy si ostatně nepřestal hrát, tak co se tomu divit. A že hrál i to nemehlo v Pyšné princezně, a totiž prince ze Země zapadajícího slunce? A co? I tam byl sympatický.

Snad jedinou vážnou roli - milence Lojzy - má pak v ´profláknutém´, avšak působivém filmu nazvaném dle titulní písně Pavla Kohouta Zítra se bude tančit všude.

V Poslušně hlásím stvořil pak solidně postavu kadeta Bieglera a objevoval se třeba i v trikových snímcích Karla Zemana; nicméně film mu k srdci nepřirostl. Není přitom nezajímavé, že už jeho otec, ač jinak mechanik, stvořil komické role hned ve dvou němých groteskách, z nichž jedna se i dochovala pod názvem Polykarpovo zimní dobrodružství.

Dokonce i v šatně Zlaté kapličky občas dodělával kresby, i stal se karikaturistou souboru. Z kolegů ho původně zvláště miloval Ladislav Pešek, i stal se Milošovým ochráncem a snad i přímluvcem. Z malířů si Nesvadba vážil Lady a měl ostatně od rodičů odmalička snad všechny Ladovy knihy. Obdivoval kouzelnou zaokrouhlenost Ladova kresebného projevu, zatímco vlastní kresby mu připadaly moc „špičaté“. Ale stalo se, že i ten Lada mu jednou vzkázal, že se mu jeho kresby líbí. A taky kamarád Sekora (další autodidakt) ´mému malíři´ v začátcích dost radil: „Na obrázku přece musíš mít něco DOMINANTNÍHO.“

Jeho syn Michal pak svého času vzpomněl i na jednu dovolenou u moře, kde se plánoval opalovat, když tu mu táta zcela ve svém duchu povídá: „Ale to nemůžeš jen tak ležet, musíš aspoň něco vymýšlet!“

Nesvadba často spolupracoval se spisovatelem Stanislavem Dvorským, ilustroval mj. i Bubáky pro všední den (1962) Karla Michala anebo Tajnosti zákulisí (1971) Bohumila Bezoušky. Už roku 1946 dokonce i dnes pozapomenutou science fiction Jaroslava Urbana O Hitlerovi, Honzovi a SS-loupežnících.

A kterou jeho knížku mám já sám nejradši?

V tomto tisíciletí Moji tužku ušatou (2007, text napsal Jan Vodňanský), z dětství však jednoznačně Ondru a tři Marťánky (1963, 2019, jejich příběh napsal Vid Pečjak).

To dílo mě totiž - pohledem na přepestrý a barevný život na Marsu - navždy stimulovalo.

Loňskou reedici v Albatrosu si plně zasluhuje.

 

Vložil: Ivo Fencl

Cookies nám pomáhají k Vaší spokojenosti

Tento web používá soubory cookies k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti.
Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.

Další informace