Proč přicházejí? Imigranti ze ´srdce temnoty´ do pekel modernity. Glosa Iva Fencla

Foto: NY Times

Popisek: Imigranti na turecko řecké hranici; ilustrační foto

Jistý virus trochu zastřel problematiku migrace. Bude ji – i od 1. září, kdy nasadíme roušky – bohužel zastírat dál. Jenže zavřením víček problém nemizí. Je tu. Přicházejí, přijíždějí, máme je rádi. Někdo ne. A další rozumují, proč se tahle vlna rozběhla.

Má to víc důvodů, ale připomenu Kellerovu myšlenku, která se odráží až od Borgesovy povídky Evangelium podle Marka (1954, česky 1989 v knize Zrcadlo a maska). Ta povídka je brilantní, i když ne zcela původní, a děj Borges odvodil z téže historky, jakou použila sekvence ve Waughově románu Hrst prachu (1934) - o Muži, který měl rád Dickense.

Mimochodem, Jan Keller je moravský sociolog, filozof, publicista, environmentalista. V letech 2014 až 2019 byl poslancem Evropského parlamentu, hlásí se k levici... 

Borgesův nešťastník nemá rád Dickense a místo toho povinně předčítá z Bible. Tak dlouho, až ho uhrane titulní evangelium. Uhrane jen natolik, že se dobrovolně a rád nechá ukřižovat. A Keller? Reakci srovnává s tím, co by mohli způsobit migranti. A připomene i slova politologa Riggse, který už v 60. letech upozornil, jaký nesmysl je mechanický přenos ekonomických modelů z bohatých zemí ´tam dolů´ do chudých.

Na ´jihu´ sice vzniknou struktury, které vypadají moderně, ale to je maska. Nic víc. Pokračují tu často kmenové, etnické sváry. Dovezená SPRÁVA (se S) neshodám jen slouží a je nástrojem korupce. Líčí to ostatně už Conrad. Nejen v Srdci temnoty. Tradiční struktury chudé země podlehnou rozkladu. Zvolna, jindy rychle. A tam, kde ´bylo pomoženo´, zavládne chaos. Asi jako dnes v Libyi.

K podobným závěrům dospěli antropolog Geertz a izraelský sociolog Eisenstadt. Toho přímo vyděsilo, že se podobné státy Afriky nestaly ani moderními, ani se neumějí vrátit k původnímu stavu. Stojí, planě se chvějí a... Cesta zpět neexistuje. Či jde o mydlenou šikmou plochu.

Nejprecizněji to pak líčí ekonom Schumacher v Ekonomii, která by počítala s člověkem (1973, česky 2000). I to sociolog Jan Keller připomíná. Cizí banky zadlužují chudé státy a soběstačnost chuďasů není posilována a každá taková zem se specializuje na laciný vývoz nějaké komodity. Ale jediná neúroda a dojdou na krok k propasti zadlužení.

Typický africký uprchlík dneška si to proto sype s batohem pryč z místa, kde byly v posledních 30 letech privatizovány podniky a kde se vliv státu na ekonomiku minimalizoval.

„Opravdu jen málokdy se stane, aby na mustru jedné krátké povídky dlouhodobě pracoval tým sociologů, psychologů, antropologů a politologů,“ dumá Keller nad Borgesem. „A aby ji do života uvedly zástupy předních ekonomů.“

A léčení modernitou je nikoli jen dle Kellera pro dotyčné země cestou rovnou takřka peklu.

Vložil: Ivo Fencl