Ten plzeňský je alespoň originální, pražský nevkusný až hanba. Madona na mariánském sloupu v západočeské metropoli je nově pozlacená

Foto: Město Plzeň / Milan Říský

Popisek: V popředí malý Ježíšek. To co vypadá jako fousy, jsou jen stíny

Plzeň obnovuje mariánský sloup na náměstí Republiky. Socha Plzeňské madony je očištěna, a navíc získala zlatý nátěr. Restaurátoři nyní pracují na opravách čtveřice horních soch svatého Václava, Floriana, Rocha a Bartoloměje. Letos se opravuje vrchní část mariánského sloupu, opravy celé památky potrvají další dva roky.

„Mariánský sloup z roku 1681, jenž vyjadřuje poděkování za skončení morové epidemie, je nepřehlédnutelnou dominantou náměstí Republiky. Význam díla, jež je zapsáno jako kulturní památka, je vzhledem k poměrně rané době vzniku i vzhledem ke své bohaté historii značný a přesahuje hranice regionu. Ve své historii byl sloup mnohokrát opravován, naposledy pak v roce 2006, kdy byly provedeny pouze konzervační zásahy,“ uvedl plzeňský primátor Martin Baxa.

Plzeň začala s opravou Mariánského sloupu v dubnu, potrvá tři roky. Foto město Plzeň / Adriana Jarošová

Konzultace při opravách

Všechny opravy jsou v průběhu prací konzultovány s experty ze Správy veřejného statku města Plzně. „Město Plzeň začalo mariánský sloup opravovat letos v dubnu po podrobném průzkumu, jenž se uskutečnil v roce 2018 a odhalil rozsah poškození památky. Restaurátoři při opravách průběžně detaily postupu prací konzultují se zástupcem investora, tedy Správou veřejného statku města Plzně, s experty magistrátního odboru památkové péče a Národním památkovým ústavem,“ řekla náměstkyně pro oblast kultury, památkové péče a sociálních věcí Eliška Bartáková. Doplnila, že opravy sloupu si vyžádají investici téměř 2,2 milionu korun včetně DPH.

Socha Plzeňské madony na opravovaném mariánském sloupu na náměstí Republiky v Plzni je očištěná a nově pozlacená. Restaurátoři nyní pracují na opravách čtveřice horních soch, svatého Václava, Floriana, Rocha a Bartoloměje. Foto město Plzeň / Milan Říský

„Dosud restaurátoři šetrně očistili kámen u vlastního morového sloupu včetně sochy Plzeňské madony s podstavcem a soklem i čtveřice soch od uložených nečistot. Dále ztenčili zčernalou povrchovou krustu, aby byla zachována přirozená patina sochařského díla. U sochy Madony obnovili zlacení a zkontrolovali osazení korunek na hlavách Panny Marie a Ježíška,“ vysvětlil Petr Bukovský z Odboru památkové péče Magistrátu města Plzně.

Vkus a nevkus

Samo se pak nabízí srovnání rekonstrukce plzeňského mariánského sloupu a znovuvybudování mariánského sloupu na Staroměstském náměstí v Praze. V Plzni podle dostupných materiálů postupují skutečně citlivě, s ohledem na historickou hodnotu památky. A v Praze, která byla obšťastněna výsledkem aktivistického vztyčení repliky? Nejlépe situaci vystihl Petr Macek, historik architektury Ústavu pro dějiny umění Filozofické fakulty Univerzity Karlovy, když pro Lidovky řekl: „Zásadní problém vidím v památkářské rovině. Některé části sloupu se nezachovaly tak, aby bylo zřejmé, jak původně vypadaly, a některé nebyly nalezeny vůbec. V těchto případech by šlo o velice volnou kopii. A to považuji za opravdový problém. Kdyby sloup byl prací průměrného sochaře, asi by nebyla taková potíž vytvořit repliku. Ale autor původního díla Jan Jiří Bendl byl špičkový sochař raného baroka, bude nemožné napodobit kvalitu díla. Napadá mě: jestliže se společnost rozhodne ten sloup obnovit, musí být replikou něčeho, co se dá velice těžko rekonstruovat? Neměl by být raději nový, případně s využitím starších částí? To je podle mého názoru zásadní otázka a překvapilo mě, že se touto otázkou žádná diskuze nezabývá. Samozřejmě chápu, že je to riskantní, ale kdykoli vzniká něco nového na takto pozoruhodném místě, vždy je zde riziko, že se to nepovede.“ A přesně tak i replika mariánského sloupu z pohledu mnoha kritiků dopadla, jako neumětelský kýč, který se uměleckou hodnotou původnímu sloupu ani neblíží.

Váňova Madonna je tak přelíbezná, vlasatá a sladká, až z toho trnou zuby. Foto marianskysloup.cz / Josef Čermák

Mariánský sloup na ‘Staromáku‘

Mariánský sloup na Staroměstském náměstí v Praze byl vztyčen na počest obránců Prahy před švédskými vojsky z roku 1648. Ovšem tehdejší české obyvatelstvo si sloup spojilo s habsburskou nadvládou. Obzvláště v dobách obrození se ze sloupu stal symbol poroby. Snaha o jeho svržení už Prahou bublala během 19. století. K definitivnímu povalení došlo 3. listopadu 1918, poté co si žižkovští obyvatelé připomněli tragické výročí bitvy na Bílé hoře, po které jsme se na čtyři staletí ocitli pod Habsburky. Vášně po nově narozeném Československu byly čerstvé a Žižkováci, vedeni známou pražskou postavou Frantou Sauerem (kamarádem Jaroslava Haška), s pomocí místních hasičů popadli lana a sloup se poroučel. Nutno podotknout, že místní obyvatelé se jali sloup bránit, ale neubránili.

Naštěstí je Váňovo dílko tak vysoko, že jeho ´kvality´ hodnotí hlavně holubi. Foto Prague.eu

Snaha o návrat mariánského sloupu se datuje už do roku 1990. V roce 1993 zasadili na místě základní kámen a v roce 2004 představili novou sochu Panny Marie z rukou Petra Váni. Od té doby se zastánci sloupu přeli s městem o povolení sloup vztyčit. To získali až v lednu letošního roku. Už v únoru začali s výstavbou. Nyní tak máme na ikonickém Staroměstském náměstí repliku původního mistrovského díla, kterou mnozí musí, vkus jim jinak nedovolí, nazývat kýčem. A tak to tady v České republice máme.

Vložil: Kamil Fára