Školní osnovy jsou zlo, pane rektore Holečku. Komentář Štěpána Chába
komentář
21.05.2020
Foto: Plzeň.eu
Popisek: Západočeská univerzita v Plzni na rektorské sesli hostí Miroslava Holečka, který stal za impulzem pro tento text
Rektor Západočeské univerzity v Plzni Miroslav Holeček na webu téže univerzity nechal publikovat rozhovor se sebou samým, který nesl poetický název: ‘Musíme uhájit povinnou školní docházku‘. V rozhovoru vyjádřil obavy nad tím, že výpadek v povinném chození do školy může znamenat rozvrat našeho školství. Je potřeba co nejdříve nahnat děti do lavic a alespoň ten měsíc věnovat tomu, co děti za tu dobu pandemie stihly, nebo nestihly, ze školních osnov pochopit a naučit se.
„Celý systém se opírá o to, že lidé věří ve smysl vzdělávání. Věří, že je pro jejich děti důležité, aby chodily do škol a po mnoho let se v nich vzdělávaly. Samozřejmě se vedou debaty, jak děti učit a co je učit. Ale o povinné školní docházce a o tom, že organizace vzdělávací struktury je rolí státu, nikdo nepochybuje." Vážený pane rektore, pochybuje. Mnoho lidí pochybuje o tom, že vzdělávání má být rolí státu. Mnoho lidí pochybuje o tom, že stát má určovat co a kdy se učí. Sám do této skupiny pochybujících spadám.
Svoboda učení
Začnu pro mnohé velmi extrémním pojetím. Tím je směr ‘svobody učení‘, kde neplatí a nepoužívají se školní osnovy, kde není dáno, co se které dítě a kdy bude učit. Průběh učení se nechává zcela na dítěti. Takový koncept jistě na první pohled vyděsí. Ale zcela neprávem. Naučit se číst až třeba v deseti letech? Ale u toho, díky svobodnému přístupu a svobodné volbě, pochopit třeba v osmi letech chemii osmé třídy? Protože právě v osmi letech se u dítěte může projevit zájem objevovat chemii. Dítě je v tu dobu připravené a dychtivé a samo si určí, kudy se jeho bádání vydá.
Bez možností
Současné a státem organizované a diktované školství nedává možnosti. Diktuje s bičem v ruce, nevyhledává talent dítěte, průměruje každé dítě, nutí děti do něčeho, na co nemusí být svým vnitřním vývojem připravené, nebo případně nudí až k smrti ty děti, které chtějí jít dál, mnohem dál a jinudy. To všechno vede k rozčarování. A výstupy o takovém rozčarování máme všude na očích. Dospívající a mladí dospělí jsou bez zájmů, bez hlubších vědomostí, školu absolvují a absolvovali pro školu samotnou – podle školních osnov bychom měli být národem renesančních osobností, ale renesanční osobnosti jsou ve společnosti snad jen navzdory škole. A je jich zoufale málo.
„Pokud všichni považují za samozřejmost, že děti chodí do školy, musí se naučit násobilku, vyjmenovaná slova a cizí jazyk, školství žádná reforma ani politický otřes vážně neohrozí. Ale pokud se toto zpochybní a lidé si začnou říkat, proč se děti mají učit násobilku či pravopis a proč do školy vlastně chodit, tak už školství nikdo nedá dohromady." Ale pane rektore, celý vzdělávací systém přetrvává na současné zoufalé úrovni jen proto, že se chození do státem organizované školy vyžaduje. A že se jakákoliv snaha o radikálnější odluku státu od vzdělávání dětí nepovoluje a zakazuje. A že jsou i soukromé školy? Jistě, ale musí poslouchat státem nařízený plán výuky. Reforma je tedy nemožná. Stejně jako naprostá odluka od státu. Stát nedokáže být garantem dobrého vzdělání. Což dokazují kvanta pologramotných blbců, kteří každoročně opouštějí školní lavice. A ne, do školy jako blbci nenastoupili, to až škola z nich ty blbce vychovala. Naše školství je přípravka pro montovny, nic v zásadě jiného.
Ne všichni, pane rektore, považují za samozřejmost, že děti musí chodit do školy. A hlavně, státní dohled zamezuje možnost volby. Já osobně bych své děti dal do školy na principu svobodného učení. Ale stát to nedovolí, a to i přesto, že v zahraničí s úspěchem takové školy existují a rozhodně do systému neodevzdávají pologramotné blbečky. Ale já tam své děti dát nemohu. Je tu totiž stát a jeho pravidla, která se nesmí porušovat. Jinak přijde tytyty. Podobné školy stát zakazuje, protože by nesplňovaly učební plány ministerstva školství, kdy před poznáním tajů vzrušující chemie musí dítě absolvovat sedm úděsných let nudy, které mu vezmou veškerou chuť k dychtivému přijímání jakýchkoliv nových informací. Úděsných sedm let nudy? Ale jistěže ano. Vědomosti se mají dítěti předávat podle jeho scénáře, protože to naplní jeho přirozenou potřebu a touhu po poznání, kterou v sobě každé dítě má. A že to pak vylučuje získání těch skutečně nudných, ale potřebných vědomostí, jako jsou vyjmenovaná slova? Ale jděte. V určitém věku prostě vznikne potřeba umět psát bez hrubek a dle platných gramatických pravidel. Už jste si dnes určovali PUZ a PUČ? Měli byste.
Na straně extrému
Chápu, že jsem v tomto smýšlení na straně jistého ‘extrému‘, který nebude přijat většinou lidí. Ale jde o naprosto jednoduchou věc. Já, a mně podobní pochybovači, nemám reálnou možnost dát své dítě vzdělávat do školy, která by mi vyhovovala. Zároveň ovšem ani jeden z pochybovačů nekřičí – všechny školy ihned předělat na ‘řízený chaos‘ svobody učení. Nic takového. Jen se vymezuji proti tomu, že je tu i jiná a fungující cesta, po které by se někteří z nás rádi vydali, ale stát ji zakazuje. Netvrdím, že školy pracující na principu svobody učení generují renesanční génie. Ale rozhodně tvrdím, že generují sebejistější a šťastnější lidi. A ano, generovaly by i lidi, kteří v klidu zvládnou absolvovat Západočeskou univerzitu s panem Holečkem na rektorské sesli.
Vložil: Štěpán Cháb