Sladká vůně růží v Nebílovech
Zahrada zámku Nebílovy je proslulá svou růžovou zahradou. Některé již kvetou, jiné své květy otevřou zanedlouho, podívejte se na ty krásky ve všech odstínech žluté, meruňkové, růžové i červené. I na fotkách jsou dechberoucí, a co teprve ve skutečnosti. Nezbývá než trochu podvádět. Pořádně se rozhlédnout, když nikdo nejde, střelhbitě stáhnout roušku pod bradu a pak už jen… zírat a čenichat. Na zámku Nebílovy těch růží roste ohromné množství, najdete tu i takzvané historické růže. Jinak řečeno, vášnivý zahrádkář se pomine na fleku, zbytek nás ostatních stane v úžasu, i když je neumíme pojmenovat a nevíme, jak a kde vznikly, jsou prostě nádherné. Jen pár faktů, než vám je ukážeme…
V části zahrady za zámkem se mohou návštěvníci seznámit právě se sortimentem tzv. starých růží, z nichž některé se pěstovaly již v době, kdy Nebílovy patřily Vojtěchovi, hraběti Czerninovi z Chudenic (+1816), respektive přicházely postupně na trh v první polovině 19. století, kdy zde působil hraběcí rod Waldsteinů. Současná doba se svým návratem k tradicím a romantice přeje i návratu starých růží do zahradní kultury. Najdete zde ale i růže ryze moderní… Kde jsme tyto informace vzali? Díky koronaviru. Zahradník v Nebílovech se patrně nudil, a tak na facebookovou stránku zámku dával každý den fotku jedné růže ze zámecké zahrady spolu se zajímavým povídáním o ní. Tak do toho, pár jsme jich pro vás vybrali…
Teplá čajová vůně se stopou hřebíčkem okořeněných jablek prozradí zlatožlutou aristokratku, Lady of Shalott. Jméno odkazuje k básni lorda Alfreda Tennysona z roku 1842, prvního anglického básníka, kterému byl udělen šlechtický titul. Barva kalíškovitých, velmi plných květů, rozvíjejících se z kulovitých poupat, je skutečně výjimečná a vedle dominantní zlatavé objevíme na plátcích i lososově růžové stínování. Něco málo přes metr vysoká Lady of Shalott je hustě rostlý keř, s jemně převisajícími výhony, který snáší pěstování v nádobách a uplatní se i jako řezaná květina pro aranžování do váz.
To je Abraham Darby. Sadová růže s meruňkově zbarveným, do krajů lehce blednoucím, velmi plným květem byla vyšlechtěna v roce 1985. Rodiči byli popínavý růžový čajohybrid Aloha a světle žlutá floribunda Yellow Cushion. Růže byla pojmenována po majiteli železáren ve Shropshire a staviteli prvního litinového mostu na světě. Keř může narůst až ke třem metrům výšky. Rostlina kvete po celou sezónu, je velmi vitální, k mrazu relativně odolná a do zahrady přináší silnou ovocnou vůni.
Macrantha. Patrně se jedná o křížence růže gallské s růží šípkovou. Rosa Macrantha je hustý, trnitý keř s obloukovitě převisajícími větvemi, který kvete velkými, ale jako v případě botanických růží jen jednoduchými květy o šesti plátcích. Barva květů je smetanově až krémově bílá, uprostřed doslova září žluté tyčinky. Růže kvete jen jednou v roce, zpravidla na začátku léta, a silně voní.
Delikátně růžová krasavice ve sbírce anglických růží na zámku v Nebílovech kvete teprve od loňského roku. Jmenuje se Queen of Sweden, keř s miskovitě mělkými, k obloze otevřenými, jemně růžovými květními poháry, které se postupně otevírají z půvabných malých poupat. Vůně je decentní, lehce myrhová. Keř nenaroste příliš vysoko, hodí se tedy i pro menší zahrady. Zdravou a mrazuvzdornou Queen of Sweden lze s úspěchem použít i k aranžování. David Austin tuto růži vyšlechtil v roce 2004 a pojmenoval ji na počest 350. výročí smlouvy o přátelství a obchodu mezi Anglií a Švédskem po královně Kristýně, která ji v roce 1654 podepsala spolu s Oliverem Cromwellem.
Tzv. Zelená růže, Rosa chinensis f. viridiflora, je v západním zahradnickém světě známá od poloviny 18. století. Vznikla v Číně jako náhodná mutace z prastaré kulturní růže, bengálky Old Blush, která stála u vzniku remontantek. V její domovině se jí říká měsíční růže. Květ rostliny je vlastně kompletně ´zlistnatělý´, zelený, s tóny žluté, někdy zbarvený částečně až do červenohněda. Nevytváří pyl, a tedy ani šípky. Růže kvete po celé léto a dokáže dobře prospívat i v zastíněné poloze. Jedná se o kuriozitu, kterou na záhonech snadno přehlédnete, mimo jiné i proto, že nevoní. Pro svůj prastarý původ i nenáročné pěstování si ale pozornost určitě zaslouží.
Snad za tím byla snaha o posílení národní hrdosti, snad nepříliš šikovný obchodní tah, které se nejvýznačnějšímu českému pěstiteli a šlechtiteli růží Janu Böhmovi z Blatné ne úplně povedly. Růže nazvané Generál Štefánik, Dr. Miroslav Tyrš, Choť pěstitele a další byly ve světě postupně odhaleny jako původní staré sorty, jen v Blatné jaksi přejmenované. Stejný osud měla i růže Böhmem v pětatřicátém roce hrdě nazvaná Naše národní, ve skutečnosti však remontantka Baron Giraud de l'Ain, objevená čtyřicet let předtím ve Francii Adrianem Reverchonem. Reverchon růži pojmenoval po francouzském politikovi, od r. 1831 předsedovi Poslanecké sněmovny Louisi Gaspardovi, baronu Girod de l'Ain. Růže se vyznačuje výraznou ovocnou vůní a silnými, velmi trnitými výhony. Rostlina kvete fialově červenými, středně velkými květy, lemovanými elegantní tenkou bílou linkou. Řezané květy se dobře hodí i do vázy.
Jedna z nejkrásnějších, dodnes pěstovaných starých růží se jmenuje Jenny Duval. Patří do skupiny gallica a byla vyšlechtěna panem Hyppolitem Duvalem, zahradníkem z Montmorency, před rokem 1842. Má zcela nezaměnitelnou barvu květů; uprostřed od sytě lila růžové až do fialova, jakoby šeříkovou, k okrajům pak blednoucí.
Podobné sněhovým koulím vyrůstají z karmínově růžových poupat květy růže pro dnešní den, noisettky Boule de Neige. Je to jedna z růží, které si více než sto třicet let udržují svou jistou pozici na trhu. Vedle výjimečně tvarově utvářených květů s plátky, sestavenými do pravidelných rozet, jsou to i nápadně sytě zelené, zdravé působící olistění keře a příjemná vůně, které si získaly oblibu milovníků růží. Boule de Neige je křížencem jemně růžové Pradelovy bourbonky Mademoiselle Blanche Lafitte a bílé damaškové růže Sappho od Viberta. Růže byla vyšlechtěna v roce 1886 v Lyonu.
Růžové školky Davida Austina najdete ve střední Anglii v Albrightonu u Wolverhamptonu. Fanoušci anglické Premiér League ví, že v tomhle městě působí fotbalový klub Wanderers. A právě název stadionu posloužil školkaři Austinovi jako předobraz jména pro sadovou, staromódně utvářenou růži, vypěstovanou v roce 1994. Velmi plné květy jsou zpočátku zbarvené do pomerančova, aby postupně přešly v tmavou, k okrajům blednoucí žluť. Mají lehkou vůni čajových růží a ovoce. Molineux je nízký, necelý metr vysoký růžový keř, který lze použít i na obruby kolem cest nebo pro pěstování v kontejnerech.
|