Kraj / sekce:
Okres:
obnovit
Na vlastní kůži

Na vlastní kůži

Ivan Břešťák dělal krimi na Nově, má na kontě 1 200 reportáží. Nyní se vydává pro Krajské listy.cz tam, kam se bojí i benga

Naše ekologie

Naše ekologie

Co si KL myslí a co mohou v této oblasti s čistým svědomím doporučit

Vycházející české hvězdy

Vycházející české hvězdy

Je jim sotva přes dvacet, přesto již nastartovaly raketovou kariéru

Vaše dopisy

Vaše dopisy

V koši nekončí, ani v tom virtuálním na obrazovce

Sobota Pavla Přeučila

Sobota Pavla Přeučila

O víkendu jen lehčí čtení od našeho kulturního redaktora

Premiéry Pavla Přeučila

Premiéry Pavla Přeučila

Filmové hity. A kdy jindy než ve čtvrtek

Zápisníček A.V.

Zápisníček A.V.

Občasník šéfredaktorky, když má něco naléhavého na srdci. A zvířátko nakonec

Přečetli jsme

Přečetli jsme

Noviny, časopisy, weby, nic zajímavého nám neunikne. S naším komentářem pak ani vám

VIP skandály a aférky

VIP skandály a aférky

Vážně nevážně o událostech, které hýbou českým šoubyznysem

Český poutník

Český poutník

René Flášar a jeho dobrodružné putování Českem na našich stránkách

Komentář Štěpána Chába

Komentář Štěpána Chába

Každý den o tom, co hýbe (anebo pohne) Českem

Kultura

Kultura

Knížky rádi čteme, rádi o nich píšeme. Nechybí exkluzivní recenze

Tajnosti slavných

Tajnosti slavných

Chcete vědět, co o sobě slavní herci, herečky i zpěváci dobrovolně neřekli či neřeknou?

Díky všem dobrým lidem, hanba byrokratům. Úřední šiml vs. divocí koně, kteří se (zatím) nenechali zadupat

01.11.2019
Díky všem dobrým lidem, hanba byrokratům. Úřední šiml vs. divocí koně, kteří se (zatím) nenechali zadupat

Autor: Facebook / Česká krajina (stejně jako ostatní snímky v článku, pokud není uvedeno jinak)

Popisek: Divoký kůň, exmoorský pony, s hříbátkem

Před pár měsíci vydávala ochranářská organizace Česká krajina jednu alarmující zprávu za druhou. Prostor v Milovicích již nestačil a tak se dokonce zmiňovala krajní možnost vybíjení divokých koní, protože se do rezervace prostě nevejdou. Bylo z toho velké haló a naštěstí to dobře dopadlo, jednak v samotných Milovicích, kde nakonec Rada Středočeského kraje rozhodla o zapůjčení pozemků na rozšíření rezervace, to ale není vše. Nyní se záchranou divokých koní pomáhá nová rezervace u Rokycan i dvě východočeské lokality. Přesto nemá Česká krajina, jedna z nejúspěšnějších neziskovek v ČR, ustláno na růžích a pod nebesy.

Ale napřed ty dobré zprávy: Do nové rezervace u Rokycan na západě České republiky přijela ve středu 23. října skupina divokých koní z bývalého vojenského prostoru Milovice. Zvířata zde budou pomáhat s údržbou evropsky významné lokality, která chrání vzácné druhy v místech někdejšího vojenského cvičiště. No a vznik nové rezervace na západě Čech zároveň pomohl se záchranou divokých koní ve středočeských Milovicích, kteří se dostali do ohrožení poté, co se opozdilo dlouhodobě plánované rozšíření.

Pět divokých koní nyní žije i na západě, v Rokycanech

Za pět minut dvanáct

Protože již dále nebude prostor, pojďme se na tu ´záchranu´ v poslední minutě podívat blíže. „Chtěl bych vedení Středočeského kraje za dnešní rozhodnutí poděkovat. Jsme velmi rádi, že krajští radní vyslyšeli naši prosbu, kterou jsme jim adresovali v první polovině srpna,“ ocenil přístup vedení kraje Dalibor Dostál, ředitel České krajiny. Podle jeho slov jde o první krok k záchraně vzácných zvířat. „Dnešní rozhodnutí je zcela zásadní. To nejtěžší nás ale teprve čeká,“ doplnil Dostál. Ochranáři nyní musí získat stanoviska od několika úřadů a uspět v žádosti o dotaci. „Za několik málo měsíců musíme stihnout to, co při první etapě projektu trvalo rok a půl,“ navázal Dostál. Délka příprav bude závislá především na přístupu a rychlosti pracovníků řady institucí a úřadů… Ochranářská organizace rovněž poděkovala veřejnosti, která se o budoucnost vzácných zvířat velmi intenzivně zajímala a nabízela nejrůznější formy pomoci. „Je pro nás důležité vědět, že máme tak velkou a širokou podporu,“ poděkoval znovu Dalibor Dostál.

 

Psaly o tom i New York Times

První divocí koně byli v rezervaci vypuštěni v lednu roku 2015. Ochranáři na projektu od začátku úzce spolupracují právě se Středočeským krajem. Ten pro rozšíření rezervace přislíbil poskytnout další pozemky a tento proces odsouhlasil v roce 2016. Kvůli žalobě, kterou na kraj podal předchozí nájemce pozemků, a předběžnému opatření soudu, se však celý proces na dva roky zastavil. Především kvůli tomu se rozšíření rezervace dostalo do skluzu a třem desítkám vzácných zvířat hrozilo letos v létě utracení. Za této situace se ochranáři obrátili na vedení kraje s prosbou o maximální urychlení dalších kroků.

Rezervace velkých kopytníků se stala světově nejsledovanějším českým projektem realizovaným v posledních letech. Opakovaně o něm psala prestižní média, jako New York Times, Washington Post, stejně jako BBC, Science, Der Standard a další sdělovací prostředky na pěti kontinentech.

Na péči o divoké koně, zubry a pratury může přispět také veřejnost zasláním ve tvaru DMS KRAJINA 30, DMS KRAJINA 60 nebo DMS KRAJINA 90 na číslo 87 777. Cena dárcovské zprávy je 30, 60 nebo 90 korun, na projekty neziskové organizace jde 29, 59 nebo 89 Kč korun. Dárcovské SMS zastřešuje Fórum dárců. Mezi další možnosti podpory patří dárcovský portál Darujspravne.cz nebo nákup ve vybraných e-shopech prostřednictvím portálu Givt.cz. 

 

Zpět do Rokycan

„Plocha se skoro třicet let vůbec neudržovala, což je znát. Museli jsme ji vyčistit od odpadků, které sem létaly z nedaleké skládky v Němčičkách,“ uvedl podnikatel Robert Beneš, který rezervaci založil. V minulosti odkoupil od ministerstva obrany přibližně čtyřicet hektarů bývalého vojenského areálu a dalších deset hektarů směňuje s městem Rokycany za jiný. Vznikne tak zhruba padesátihektarová rezervace, kde k divokým koním v budoucnu přibydou také zubři. Mimochodem, Rokycany nejsou jediné, které Milovickým pomáhají, vloni se do projektu zapojily i Dobřany, a tak se na Šlovickém vrchu prohání pět hřebců. V případě Rokycan jde o stejný počet divokých koní, nicméně ještě k nim přibudou tři zubři.

Ke koním brzy přibudou i zubři

„Panu Benešovi i městu Rokycany patří velký dík za to, s jakou rychlostí zvládli vyřešit všechny potřebné formální kroky a umožnili tak vznik nové rezervace,“ ocenil to Dalibor Dostál, ředitel společnosti Česká krajina… „Teď začneme dělat ohradu,“ sdělil ještě Beneš. Výběh pro zvířata se tak rozdělí na dvě části, mezi kterými vznikne lávka. „Ta se zároveň stane jakýmsi vyhlídkovým molem. Jsme domluveni, že prostor zpřístupníme veřejnosti. Chtěl bych tady vytvořit především klidovou zónu, kam lidé mohou vyrazit na procházku. Žádné akce typu motokros a jiné neplánuji,“ dodal majitel.

Zaplať pánbu za bývalé vojenské prostory

Ty totiž, díky tomu, že byly za komančů neprodyšně uzavřené, staly se paradoxně domovem mnoha ohrožených druhů živočichů… Podle ředitele organizace Česká krajina Dalibora Dostála jsou právě bývalé vojenské komplexy pro ´jeho kopytníky´ ideální. „Předchozí činnost vlastně nechtěně napodobovala aktivitu velkých kopytníků. Jezdila tam těžká technika, běhaly skupiny vojáků. Krajina nezarůstala, navíc se v ní dařilo držet biologickou rozmanitost. Když vojáci odešli, objevily se snahy plochy kosit nebo je nechat spásat domácími zvířaty. Tento způsob ale není vhodný pro rozsáhlejší areály, protože vyjde příliš draze. Proto je lepší zvolit divoké koně nebo zubry,“ vysvětlil Dostál.

V prostorách bývalých vojenských újezdů se koním výborně daří

To je i případ bývalého rokycanského cvičiště, které leží na jižním okraji města. Protéká tam Rakovský potok, ve kterém žije rak kamenáč. Jde o jedno z nejbohatších míst z hlediska obojživelníků ve východní části Plzeňského kraje. Na území této evropsky významné lokality se vyskytují také užovka obojková, skokan štíhlý, ropucha obecná nebo ťuhýk obecný. Ze vzácných druhů rostlin tam roste kosatec sibiřský, upolín nejvyšší nebo žluťucha lesklá… No a nyní se namísto vojáků v jejich někdejším rokycanském cvičišti prohánějí nádherní divocí koně. Jedná se o pětici exmoorských poníků.

Hřebec cestoval sám

Sedmiletý hřebec Merlin pochází přímo z chovného plemene v anglickém Exmooru a ve skupince je dominantní. Z obavy, aby nadvládu neuplatňoval při transportu a nedošlo ke zranění zbývajících čtyř koníků, teprve ročních, byl převezený zvlášť. Ještě pár hodin předtím se všichni popásali v milovické rezervaci, kde ale začínalo být těsno.

Divocí koně v Jaroměři, foto Česká společnost ornitologická

S ´čištěním´ prostoru poníkům brzy pomohou i další kolegové a také zubři. Samec a dvě samice přicestují za měsíc a v Rokycanech vznikne chovné stádo. Zatím je v Polsku. Na jaře přibudou také pratuři… „O podrost se spásáním listů a měkkých dřevin postarají sami koně, mají rádi i jehličí. Dokrmovat je není třeba, jen je nutné zajistit jim dostatek minerálů a vody,“ sdělil podnikatel Rokycanskému deníku. Poníky Robert Beneš umístil do třináctihektarového výběhu, kde nechybí ani loučky a tůňky. „V ně se přeměnily jámy zbylé po zakopávání vojenské techniky. Jen jsme je pročistili. Koně se v nich v horku rádi válí,“ dodal Beneš. Další vyhrazené území, které se zvířatům po přivyknutí lokalitě otevře, má rozlohu 36 hektarů. Dovnitř nebude mít veřejnost kvůli vlastní bezpečnosti, zejména s ohledem na zubry, přístup. „Mezi pozemky je ale zachovaná cesta. Až výběhy propojíme, překlene ji lávka. Odtud bude možné zvířata i sledovat,“ zakončil Robert Beneš.

Nováčci na Ptačníku. Nepřehlédněte ledňáčka na větvi mezi exmoory. Foto Alice Janečková / Česká společnost ornitologická

Pomáhají i v Jaroměři

Se záchranou divokých koní z Milovic pomáhá také Česká společnost ornitologická. Do jejího ptačího parku Josefovské louky u Jaroměře na Královéhradecku dorazil druhý transport, který ochranáři ze středních Čech vypravili. „Kolegové z České společnosti ornitologické nám vyšli vstříc a vytvořili prostor pro více koní, než původně plánovali,“ poděkoval Dalibor Dostál. Podobně pomohla i ochranářská organizace JARO Jaroměř, která v pondělí přijala menší skupinku koní do rezervace Plachta v Hradci Králové. Na Josefovských loukách i na Plachtě jsou pastevní rezervace s divokými koňmi od zimy roku 2018.

 

Co takhle brigádičku?

Josefovské louky, foto Česká společnost ornitologická

Zazimování parku již v sobotu 2. listopadu, píše na svém webu Česká společnost ornitologická. „Máme za sebou noční výsadek dalších sedmi exmoorů! Tři z nich už se pustili do hloubeného mokřadu pro bahňáky Ptačníku, aby ho sežrali a rozdupali na jarní hnízdní sezónu. Čtyři se spojili se starousedlíky na hlavní pastvině. Přijďte se podívat a pomoci nám s dokončováním ohrad na brigádičce 2. 11. Koně jsou jen předvojem praturů. Pratuřice se už chystají na listopadový transport!“

 

Cílem je rozšířit unikátní milovickou rezervaci

Odvoz části koní z milovické rezervace poskytl ochranářům potřebný čas na dojednání podmínek o zápůjčce pozemků se Středočeským krajem a vlastní rozšíření rezervace. Proces zapůjčení pozemků zahájili středočeští radní v roce 2016. Kvůli soudním sporům s bývalým nájemcem pak nebylo možné potřebné smlouvy připravit a podepsat. Rada Středočeského kraje pak vydala pokyn k jejich podpisu v září letošního roku, jejich podpis se zatím připravuje.

13 kontrol za devět měsíců! Kdo se tu zbláznil?

Tak tuhle zprávu hlava moc nebere. Proč? Protože když ji čtete, otevírá se vám, coby daňovému poplatníku, kudla v kapse. Nic na tom nemění velesmířlivý přístup ochranářské organizace Česká krajina, která vytvořila v Česku něco skvělého, unikátního a v celém světě obdivovaného, aby namísto pochval ´slízla´ trest v podobě státního aparátu, který sice není schopen vyřešit takřka nic, co občany pálí, zato otravovat život umí dokonale! Ale ke zmíněné zprávě (mezititulky jsou redakční, my tak smířliví nejsme, ba právě naopak): „Nejenom firmy a podnikatele v Česku omezuje vysoký počet kontrol. Se stejným problémem se potýkají také neziskové organizace. Ukazuje to příklad společnosti Česká krajina, která založila rezervaci velkých kopytníků v bývalém vojenském prostoru Milovice a podobný projekt připravila také v Národním parku Podyjí. Za prvních devět měsíců letošního roku absolvovala třináct kontrol a statistických šetření.

Pod šanony se prohýbají police

Další čtyři kontroly se pak ohlásily na říjen. „Vůbec poprvé absolvujeme tři kontroly během jediného dne. Navíc na dvou různých místech vzdálených téměř šedesát kilometrů od sebe,“ upozornil ředitel Dostál. „Samotný průběh kontrol bývá většinou bezproblémový. Snad s jedinou výjimkou jsme se vždy setkali s velkou profesionalitou a především maximální vstřícností ze strany úředníků, kteří kontroly prováděli. Ať už jde o termín nebo čas potřebný k přípravě nutných podkladů, případně pomoc s vyplněním komplikovaných formulářů,“ ocenil Dalibor Dostál.

Ach ti (ne)schopní úředníci, kde se líhnou?

Špatný výsledek přinesla pouze jediná kontrola. „Šlo o případ, kdy jeden a tentýž úřad v jedné a téže věci požadoval přesně opačný postup. Záležitost totiž řešila dvě různá oddělení. Rozdílný přístup dvou úředníků nakonec skončil hrozbou dvoumilionové pokuty pro neziskovou organizaci za nerespektování požadavku jednoho z nich. Při nejlepší vůli jsme ale protichůdné požadavky nebyli schopni splnit,“ posteskl si Dalibor Dostál.

Tento extrémní případ byl ale výjimkou, hlavní problém pro neziskovou organizaci je především příliš velký počet kontrol. „Je samozřejmé, že při zacházení s veřejnými prostředky je prověřování na místě. Nicméně počet kontrol je v letošním roce tak vysoký, že nám příprava nutných podkladů i samotné kontroly zabírají tolik času, že jsme museli téměř zastavit přípravu nových rezervací a velmi obtížně se nám pracuje i na plánovaném rozšíření milovické rezervace,“ doplnil Dalibor Dostál.

Doslova a do písmene pitomá byrokracie

Příliš velká byrokracie v Česku je tak v současnosti hlavní brzdou pro ochranářský projekt. „Různých dokumentů musíme archivovat tolik, že na dvě rezervace připadá čtyřicet šanonů. Stovky dalších dokumentů archivujeme elektronicky,“ vypočítává Dalibor Dostál. Administrativní zátěž pak komplikuje i udržitelnost projektu. „Byrokracie narostla natolik, že především jejím vyřizováním trávím čtrnáct hodin denně. Samozřejmě podobné pracovní tempo je dlouhodobě neudržitelné,“ upozornil Dalibor Dostál. Podle něj by bylo pro neziskové organizace přínosné, pokud by byl roční počet kontrol omezený. Podobně, jako plánuje stát pro podnikatele. Ti by měli ročně absolvovat maximálně pět kontrol.

Neziskovým organizacím by pomohla také větší práce úřadů s různými databázemi a jejich vzájemné sdílení. „Jedno zvíře v rezervaci registrujeme až čtyřikrát do odlišných databází pro různé instituce. Část na elektronických, část na papírových formulářích. Pokud by úřady sdílely jednu elektronickou databázi, stačilo by zvíře zaregistrovat jednou,“ zmínil na závěr Dalibor Dostál.“

Vložil: Markéta Vančová

Cookies nám pomáhají k Vaší spokojenosti

Tento web používá soubory cookies k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti.
Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.

Další informace