Naší zemí obchází strašidlo nového občanského zákoníku

Foto: Profimedia.cz

Popisek: Občanský zákoník, ilustrační foto

KOMENTÁŘ PRÁVNÍKA Aneb když si bývalý děkan plzeňských práv bere na paškál nejdůležitější změny v právním řádu po roce 1989 s lehkým nadhledem a humorem…„Když advokátský synek Karl Heinrich s továrnickým synkem Friedrichem sepisovali jedno ze svých společných děl, uvedli ho dnes už nesmrtelnou větou, že Evropou obchází strašidlo komunismu. V parafrázi oné první věty Marxova a Engelsova Komunistického manifestu bychom snad mohli říci, že naší zemí obchází strašidlo nového občanského zákoníku,“ píše Milan Kindl.

Pro jedny je totiž zářivou modlou, zatímco pro jiné děsivým strašidlem a ještě jiní si uvědomují, že všelijaké totemy byly sice často modlami, ale přesto byly hrůzné. Takže se nad oním totemem soudobého práva zkusme jen velice stručně zamyslet.

Ze všech stran se dozvídáme, jak nový občanský zákoník (zákon č. 89/2012 Sb.) definitivně překonal komunistické právo. Nový zákoník zúčtoval s komunistickými totalitními paragrafy (jak praví důvodová zpráva k němu), zejména s těmi z let 1991, 1995, 1998 či z let typické komunistické totality po roce 2000, jež tvoří drtivou většinu nynějšího kodexu, jen po roce 2000 byl totiž zákoník měněn a doplňován bezmála čtyřicetkrát, obsahově i terminologicky.

Císař František I.  byl komunista

Historikové možná budou zmateni, až zaskočeni, zjištěním, že císař František I. (ba i druhý, jednou císař rakouský, podruhé císař Svaté říše římské národa německého, stále však šlo o tutéž osobu) byl nejen slovakofil, ale dokonce i komunista. Podle důvodové zprávy k novému občanskému zákoníku je totiž například pojem právní úkon výdobytkem komunistické právní vědy směřujícím k zavedení slovakismů do naší mateřštiny. Takže František I. i II. (1768–1835), který schválil občanský zákoník z roku 1811 (i podle tehdejších překladů obsahující pojem „právní  úkon“) byl prostě slovakofil a navíc komunista bez ohledu na to, že samo slovo komunismus vynalezl Etienne Cabet zřejmě až po jeho smrti.

Nový občanský zákoník definitivně likviduje komunistickou terminologii také pojmem rozhrada. Podle občanského zákoníku z roku 1950 (§ 141) se rozhradami rozumí zejména ploty, zdi a meze, zatímco nový občanský zákoník drtí okovanou botou pojmosloví komunismu tím, že rozhradami rozumí ploty, zdi,  meze a strouhy, takže zásadní rozdíl mezi demokracií a komunismem představují strouhy.

Četníci nám budou rvát vlasy

A co nás tedy vlastně čeká po Novém roce? Vybíráme spíše namátkou, příkladů možná ještě lepších než ty následující je skutečně bezpočet.

Podle nesmrtelného § 111 odst. 3 nového občanského zákoníku má třeba každý právo na informace o tom, jak přesně bylo naloženo s tím, co pochází z jeho těla, a navíc i právo na to, aby s tím bylo naloženo náležitě důstojně. Důvodová zpráva se sice v této souvislosti zmiňovala jen o moči, ale ze standardního lidského těla toho pochází mnohem víc – fantazii se meze rozhodně nekladou.

Budou nás v souladu se zákonem kdesi v temnotě za bukem či za rohem mlátit  četníci (neboť podle § 8 nového občanského zákoníku jen zjevné zneužití práva nepožívá právní ochrany)? Budou nám v souladu se zákonem na potkání rvát vlasy a nehty (neboť jde-li o oddělení takové části těla, jež se obnovuje, podle § 97 odst. 2 nového občanského zákoníku se má za to, že k tomu byl váš souhlas udělen)? Pokud vás naopak zdobí pleš a přesto trpíte svíravě svědivým nutkáním prodávat vlasy, prostě si je někde na cizí hlavě natrhejte (souhlas postiženého se přece podle § 97 odst. 2 nového občanského zákoníku předpokládá), narazte si na  hlavu čepici, aby vaše nesvítila a kupující mohl být v dobré víře, a můžete směle prodávat (§ 112 nového občanského zákoníku umožňuje vlasy přenechat jinému za odměnu).

Konec dlužníků

Nový občanský zákoník přinese skutečně konec lecčeho. Že by snad i dlužníků? S novým občanským zákoníkem přece budeme mít i věci nehmotné. Podle § 496 odst. 2 nového občanského zákoníku jsou věci nehmotné práva a jiné věci bez hmotné podstaty.

Mnohý právník si určitě vzpomene, jak staří moudří soudcové říkávali, že promlčení je nešvar, který umožňuje dlužníku uniknout. Podle § 629 odst. 1 nového občanského zákoníku je promlčecí lhůta  tříletá, podle § 610  odst. 1 k promlčení soud přihlédne, jen jestliže dlužník namítne, že právo je promlčeno (sami vidíte ten nebetyčný rozdíl mezi touto moderní úpravou a  dnešním zpátečnickým občanským zákoníkem, ve kterém je to úplně stejně).

A zase jenže: nevykonává-li vlastník právo k movité věci po tři roky, má se podle § 1050 nového kodexu za to, že ji  opustil (takže už mu, ani nikomu jinému, nepatří). Věc, která nikomu nepatří, si může přivlastnit každý (§ 1045 odst. 1 stejného kodexu). Proč by dlužník složitě namítal promlčení?  Prostě si pohledávku věřitele (která bude podle §  98 odst. 2 nového kodexu movitou věcí) přivlastní jako opuštěnou věc.

Vidíte sami, že se chystá konec dlužníků v Čechách. Samozřejmě i věřitelů. Snad jen včelaři mohou být naprosto klidní, neboť o vlastnictví včel přijdou, jen pokud tyto vletí do cizího obsazeného úlu, což však žádná včela ještě nikdy neudělala (§ 1014). A tak lze souhlasit s oslavnými tezemi, že nový občanský zákoník přináší konec komunistického práva. Jen bych možná v rámci politické korektnosti vynechal slovo „komunistického“.

Milan Kindl

Autor je docent, doktor, kandidát věd, advokát a spisovatel, známý také jako bývalý děkan Právnické fakulty Západočeské univerzity v Plzni.

Zaujal Vás tento článek? Posílejte nám svoje názory i podněty na ');! Těšíme se na ně.

Vložil: Anička Vančová