Velká plzeňská záhada odtajněna. Autor kovových rukou, vzpírajících se kameni katedrály, se přihlásil sám
29.01.2018
Foto: Facebook / ČT24
Popisek: Vypadá to, jako když někdo zpod plzeňské katedrály vylézá, nebo když chce katedrálu nadzvednout
Jak už možná víte, téměř detektivní pátraní po autorovi kovových plastik rukou, nohou a pus, rozmístěných na různých místech Plzně, skončilo úspěchem. Tajemným umělcem se ukázal být sochař Lukáš Řezníček. Ještě než byl pro svět odhalen, podnítilo jeho drobné umělecké dílo, provokující svou tajuplností, mnoho otázek a výkladů.
Kdo to udělal? Jaký to má význam? Strhly se na sociální sítích velké diskuse. Mnoho diskutujících se snažilo odhalit tajemství obestírající neznámého umělce. Lidé si připomínali historii města a pátrali po možné spojitosti. Intenzivně se spekulovalo. Pak přišel řez. Autor tajemných plastik byl veřejnosti po několika týdnech odtajněn. Jde o mladého, talentovaného a sympatického muže s rezavou kšticí a plnovousem. V únoru mu bude 30 let a s manželkou Evou má 2,5letou holčičku Aničku. Vystudoval Střední průmyslovou školu kamenickou a sochařskou v Hořicích a nyní zaměřuje svou tvorbu na práci s kamenem a kovem. Není to žádný začátečník, dozvěděli jsme se. Zúčastnil se už mnoha sympozií, výstav, soutěží a vlastní ateliér má ve Chválenicích na jižním Plzeňsku.
Autor tajemných plastik Lukáš Řezníček se veřejnosti po několika týdnech odtajnil
Ruce vzpírající se obrubníku
Všechny tři plastiky, které na sebe upoutaly pozornost, byly autorem inkognito instalované na třech místech v centru města - na náměstí, u Velkého divadla a Velké synagogy. Šlo o kovové odlitky, upevňované pomocí tzv. chemické kotvy. První z nich, ruce, umístil za pomoci svého kamaráda už v listopadu loňského roku. A trvalo prý celý měsíc, než si jich u nohou legendární plzeňské sakrální památky Andělíčka někdo víc povšiml. Plastika dobře zapadla do prostoru a působí, jakoby se fiktivní osoba schovaná za žulovými bloky snažila dostat ven.
Drobná plastika ve veřejném prostoru otevřela lidem široký prostor pro fantazii
Jen otázky bez odpovědí
Proč se to ale objevilo právě u tzv. Ošahánka, kam si chodí lidé dotykem na ohmatanou hlavičku andílka přivolávat štěstí? Někdo si v diskuzích na Facebooku vzpomněl, že tady kolem Bartoloměje býval hřbitov a nejbližší část kostela je vlastně pohřební kaple. Další přišel s tím, že někde slyšel pověst o jezeře pod kostelem. Drobná plastika dala lidem široký prostor pro fantazii. Sochař nakonec novinářům sám uvedl, že jeho Ruce vyjadřují naději a modelem mu stála manželka. Kreativním spekulacím byl konec.
Pět obrácených otisků bosých nohou a ústa
Ústa v dlažbě u divadla a stopy u synagogy autor potají instaloval v lednu. Tři obrácené otisky dětských chodidel a dva otisky dospělých chodidel, jak se v tomto případě i předpokládalo, nebyly na schody nainstalovány náhodně. Datum 18. 1. 2018, kdy je Lukáš Řezníček umístil, spadá do rozmezí dnů mezi 17. a 26. lednem 1942, kdy byly z Plzně deportovány více než dva tisíce plzeňských občanů židovského původu. V lednu se pak v Plzni objevily další plastiky. Do chodníku u Divadla J. K. Tyla umělec instaloval pětici úst s různými výrazy, které podle autorových slov vzdávají hold hercům plzeňského divadla.
A co takhle výstava, město?
Lukáš Řezníček na sebe a své dílo netradičně upozornil. Ke způsobu instalace svých plastik, které tak zajímavě oživily veřejný prostor, měl dobré důvody. Mimo jiné chtěl upozornit na neuvěřitelnou byrokratickou složitost okolo možnosti uspořádat vlastní výstavu. Při mediální prezentaci na náměstí Republiky se u něj vystřídala řada televizí i fotografů. Tak snad to bude k něčemu dobré a talentovaný umělec dostane možnost své dílo prezentovat i na oficiálních výstavách, možná by mohl ve svém oživování šedi měst pokračovat, i když to neplánuje. Skromný autor měl především velkou radost z toho, že se jeho tvorba lidem líbila. Jen místní holt přišli o jedno tajemství, které tak pěkně provokovalo k přemýšlení a domýšlení.
Vložil: Jana Maisnerová