Podaná ruka a vyřčený slib u něj platil víc než tisíc podpisů, vzpomíná hejtman. Na památku „bunkrologa“ Martina Ráboně
03.01.2023
Foto: Se svolením Pardubický kraj
Popisek: Hejtman Martin Netolický s Martinem Ráboněm na snímku z října 2021
Martin Ráboň, jedna z vůdčích postav českého bunkrologického světa a také šéf, neúnavný zachránce a hlavní architekt rozvoje tvrze Bouda, zemřel náhle ve svých 53 letech 8. prosince předloňského roku. Tehdy se jeho přátelé i kolegové rozhodli, že jeho památku a úsilí o obnovu Boudy připomenou pamětní deskou, kterou na objekt umístí. A tak se také letos v prosinci po roce příprav stalo.
„Martin Ráboň byl bezpochyby klíčovou osobností a duší tvrze Bouda. O to více nás zasáhl jeho náhlý skon jen několik týdnů poté, co jsme na Boudě dokončili rekonstrukci vchodového objektu, což byl jeden z jeho snů. Nápady a cíle Martina Ráboně se však snažíme i díky plánu na rozvoj tvrze Bouda, který po sobě zanechal, postupně realizovat.
Paměťní deska, foto Muzeum čs. opevnění – dělostřelecká tvrz Bouda
Bezprostředně po smutných prosincových událostech loňského roku jsme se se Společností přátel československého opevnění domluvili na tom, že bychom měli do vstupního objektu tvrze Bouda umístit pamětní desku odkazující na vše, co Martin Ráboň nejen pro Boudu udělal. Rok poté, co jsme se s Martinem na Boudě symbolicky rozloučili, byla tato pamětní deska opravdu odhalena,“ uvedl hejtman Pardubického kraje Martin Netolický.
Uctění památky a odhalení pamětních desek dvou mužů, kteří se zasloužili o chod tvrze Bouda jako muzea Martina Ráboně a Aleše Horáka. Foto Muzeum čs. opevnění – dělostřelecká tvrz Bouda
Kdo byl Martin Ráboň
„Martin Ráboň byl nejen odborníkem na historii československého pohraničního opevnění, ale především neúnavným bojovníkem za znovuoživení a zpřístupnění objektů včetně tvrzí Bouda a Hůrka, ale také hlavním organizátorem vojensko-historické akce Cihelna, která pravidelně patří mezi největší akce v našem kraji. Martina Ráboně jsem za léta naší spolupráce poznal jako rovného chlapa, u kterého podaná ruka a vyřčený slib platil vždy bez mrknutí oka více než tisíce podpisů. Byl to člověk, který pro prvorepublikové pevnosti dýchal a zasvětil jim celý svůj život,” pokračuje Martin Netolický.
„Jsem rád, že jsme se s Martinem Ráboněm mohli za poslední roky opakovaně potkávat i při přátelských setkáních na Boudě a posunuli její rozvoj celou řadou úspěšných projektů. Tím posledním byla dokončená obnova vstupního objektu, před kterým jsme si naplánovali a slíbili pokračování naší spolupráce. K té už bohužel vlivem osudu nedojde, ale naší povinností je společně s kolegy ze spolků, organizací a muzeí dotáhnout všechny rozdělané projekty, které měl, protože tím můžeme nejlépe uctít jeho památku,” uzavírá své vzpomínky Netolický.
Martin Ráboň před Boudou v říjnu 2021, foto Pardubický kraj
Záchranné práce
Budoucí zakladatel Společnosti přátel československého opevnění pomáhal jednu z pěti stavebně dokončených tvrzí oživovat již v říjnu 1989, kdy působil ještě jako průvodce na pevnosti Dobrošov. „Začínali jsme ve třech. Měli jsme jen petrolejky a nějaké nářadí k tomu. Temnými chodbami jsme na kolečkách v prvních letech vyvezli několik tun odpadu,“ zavzpomínal před lety pro iDnes Martin Ráboň na začátky, které o pár let později vedly ke vzniku muzea.
Za 30 let od jeho zpřístupnění prošlo Boudou okolo 400 tisíc návštěvníků. „Na začátku všem aktivitám kolem tvrze Bouda výrazně pomáhalo porevoluční nadšení. Tehdy se mnoho mladých lidí domnívalo, že když se věc vezme fortelně do ruky, vše půjde ráz na ráz. Léta ale utíkala, nadšenci stárli, překážek a byrokracie neubývalo,“ popsal podle serveru iDnes nelehké začátky v průvodci k tvrzi Bouda její hlavní nadšenec.
Tvrz Bouda, foto Muzeum čs. opevnění – dělostřelecká tvrz Bouda
Roky ho prý trápil i fakt, že na zásadní rekonstrukci zdevastované tvrze peníze ze vstupného nikdy nemohou stačit. „Například granty a dotace z fondů EU díky přístupu rezortu obrany nenávratně utekly,“ zaznamenal podle iDnes Ráboň, pro kterého bylo částečným zadostiučiněním, že se Bouda v roce 1995 dostala na seznam kulturních památek.
„První významnou finanční podporu muzeum, které se i přes velmi špatnou dostupnost v lesích pod Suchým vrchem v Orlických horách stalo jednou z nejvíce navštěvovaných vojenských památek (navštíví ho ročně více než 15 tisíc lidí), získalo v roce 2005 od Pardubického kraje,” píše iDnes.
„Je to tedy doslova každoroční boj o přežití... Provoz tvrze je stále zajišťován především na bází dobrovolníků,“ napsal podle serveru iDnes Ráboň v roce 2010, kdy Boudu ministerstvo obrany převedlo do vlastnictví Pardubického kraje. Dobrovolníci, kteří na tvrzi odpracovali několik stovek tisíc hodin, mohli konečně pomýšlet na věci do té doby zapovězené. Ať už šlo o elektrifikaci tvrze, novou provozní budovu nebo v loňském roce dokončenou rekonstrukci vchodového srubu K – S 22a Krok.
Tvrz Bouda
Tvrz Bouda je jednou z pěti stavebně dokončených dělostřeleckých tvrzí čs. opevnění budovaného od roku 1935. Představuje nejzachovalejší stavbu ve své kategorii na území celé České republiky. Od roku 1995 je tvrz Bouda zapsána na seznamu kulturních památek ČR.
Tvoří ji pět mohutných železobetonových objektů (srubů), propojených systémem podzemních spojovacích chodeb a rozsáhlých sálů. Ty sloužily k umístění válečných kasáren pro osádku tvrze čítající 316 mužů, jako sklady munice, elektrárna–strojovna, filtrovna vzduchu, ošetřovna, kuchyně, spojovací uzel atd. Podzemím, až 57 metrů pod povrchem země, je vedena úzkorozchodná železniční trať, sruby jsou na chodby napojeny výtahovými šachtami a schodišti. Celkově tvoří podzemní prostory tvrze chodby, sály a schodištní šachty, jejichž délka přesahuje 1,7 km.
Co jinde nenajdete
Dělostřelecká tvrz Bouda je jedinou veřejnosti přístupnou tvrzí čs. opevnění z let 1935–1938, jež byla plně stavebně dokončena a stavební úpravy v pozdějších obdobích nenarušily nikterak výrazně její původní podobu z konce 30. let minulého století. I přes značnou devastaci v době okupace a po druhé světové válce představuje svým stavem zcela unikátní pevnostní komplex, který na našem území nemá obdobu.
Jen na tvrzi Bouda může zájemce či náhodný návštěvník zhlédnout dobře zachovalé a velmi rozlehlé podzemní prostory, nepoznamenané rozsáhlými úpravami (jako je tomu v případě ostatních čtyř stavebně dokončených tvrzí, upravených ministerstvem obrany /Smolkov, Hůrka, Adam/ nebo ministerstvem vnitra /Hanička/). Také stav povrchových objektů je jedinečný – jen zde uvidíte například objekt pro otočnou výsuvnou dělostřeleckou věž s otevřenou šachtou v původním stavu.
Pěchotní sruby tvrze Bouda (K – S 21, K – S 23 a K – S 24) jsou konstrukčně velmi zajímavé a dobře dokládají typovou rozmanitost pevnostních staveb z konce 30. let minulého století. Velmi rozsáhlé a dobře dochované jsou i pozůstatky původního zařízení staveniště tvrze z let 1936–1938 (především v okolí kóty 845 Bouda) a rovněž pozůstatky z období poválečných úprav a přestavby.
Zcela mimořádné jsou i četné stopy různých typů zkoušek prováděných na bojových objektech i v podzemí tvrze v době okupace a na objektech tvrze rovněž v poválečném období (zkoušky postřelovací, trhání různými typy náloží, včetně kumulativních aj.).
Jen na dělostřelecké tvrzi Bouda můžete také zhlédnout tzv. „posunutý bunkr“. Je jím pěchotní srub K – S 24, utržený a posunutý obrovskou explozí nálože, která u něj byla odpálena v rámci německých zkoušek za okupace. Jen ve zdejším podzemí se nachází i tzv. „posuvné uzávěry“ – pozůstatek rozsáhlé zkoušky z doby okupace. V podzemí najdete i Pietní místo, které připomíná, kolik obětí stál zánik Československa, přestože v období od května 1938 do dubna 1939 nedošlo k vyhlášení války.
Veřejnosti jsou přístupné všechny objekty tvrze zvenčí, interiéry pak u čtyř objektů. Prohlídka tvrze Bouda je opravdu ojedinělým zážitkem – teprve zde si lze uvědomit rozsah, kvalitu a velkorysost opevňovacích prací v Československu konce 30. let minulého století.
Zajímavé exponáty
Před vchodovým srubem K – S 22a stojí unikátní pětistřílnový pancéřový zvon – je to jediný dochovaný a volně stojící pancéřový prvek tohoto typu z čs. opevnění.
Na prohlídkové trase se nachází největší sbírka střílen, jejich torz a střepin pancéřových prvků, k jejichž vytrhání došlo za okupace či při pracích Kovošrotu v 50. letech minulého století. Týmu nadšenců z tvrze Bouda se je podařilo zachránit před jejich definitivním koncem v hutích – vyhledávají je a shromažďují již 20. rokem.
Téměř kompletní je ukázka jednotlivých prvků dobových protitankových a protipěchotních překážek – mimo jiné originálních kusů železobetonových protitankových ježků (prvek z nejstarší překážky proti útočné vozbě) a železných sloupů z protitankové překážky typu A.
V rámci úzkorozchodné železnice, procházející podzemím, je možné spatřit několik vagónů vyrobených pro armádní sklady zřizované v podzemí dělostřeleckých tvrzí od počátku 50. let minulého století. Vystavený svážnicový vozík je unikát – jedná se o jediný do dnešních dnů dochovaný původní vozík pevnostní úzkorozchodné železnice ze 30. let minulého století.
Mezi opravdu pozoruhodné exponáty patří rovněž 85 mm pevnostní kanón vz. 44/59, který byl získán v roce 2003. Tvrz Bouda byla prvním místem v ČR, kde se mohla veřejnost s touto vzácnou zbraní seznámit.
Návštěva
Návštěvní doba v turistické sezóně (od 1. května do 31. října):
- V měsících květnu, červnu, červenci, srpnu a září každý den.
- V říjnu o víkendech a v den státního svátku.
Prohlídky podzemí tvrze začínají v 11:00, 13:00 a v 15:00 hodin. V červenci a srpnu mohou být vstupy do podzemí častější. Změny a speciální nabídky najdete na stránkách tvrze Bouda nebo na jejich Facebooku.
Návštěvní doba mimo turistickou sezónu (od 1. listopadu do 30. dubna):
- Otevřeno je jen v době pracovních akcí klubu Bouda – většinou každý poslední víkend v měsíci.
Změny a konkrétní nabídky termínů najdete opět na uvedených stránkách.
Zdroj foto v zeleném rámečku: Muzeum čs. opevnění – dělostřelecká tvrz Bouda
|
Zdroje: Pardubický kraj, Muzeum čs. opevnění – dělostřelecká tvrz Bouda, iDnes.cz
Vložil: Andrea Morkusová