Kraj / sekce:
Okres:
obnovit
Komentář Štěpána Chába

Komentář Štěpána Chába

Každý den o tom, co hýbe (anebo pohne) Českem

VIP skandály a aférky

VIP skandály a aférky

Vážně nevážně o událostech, které hýbou českým šoubyznysem

Přečetli jsme

Přečetli jsme

Noviny, časopisy, weby, nic zajímavého nám neunikne. S naším komentářem pak ani vám

Vaše dopisy

Vaše dopisy

V koši nekončí, ani v tom virtuálním na obrazovce

Premiéry Pavla Přeučila

Premiéry Pavla Přeučila

Filmové hity. A kdy jindy než ve čtvrtek

Sobota Pavla Přeučila

Sobota Pavla Přeučila

O víkendu jen lehčí čtení od našeho komentátora

Vycházející české hvězdy

Vycházející české hvězdy

Je jim sotva přes dvacet, přesto již nastartovaly raketovou kariéru

Zápisníček A.V.

Zápisníček A.V.

Uplynulý týden očima šéfredaktorky. A zvířátko nakonec

Český poutník

Český poutník

René Flášar a jeho dobrodružné putování Českem na našich stránkách

Kultura

Kultura

Knížky rádi čteme, rádi o nich píšeme. Nechybí exkluzivní recenze

Kauza uprchlíci

Kauza uprchlíci

Legální i nelegálni migranti je problém, který hýbe Českem

Tajnosti slavných

Tajnosti slavných

Chcete vědět, co o sobě slavní herci, herečky i zpěváci dobrovolně neřekli či neřeknou?

Pusa jí jela jako kolovrátek, kdeco popletla… Přesto jí všichni všechno odpustili. Byla zkrátka Baldinka. Tajnosti slavných

05.10.2018
Pusa jí jela jako kolovrátek, kdeco popletla… Přesto jí všichni všechno odpustili. Byla zkrátka Baldinka. Tajnosti slavných

Autor: repro/archiv Národního divadla

Popisek: Zdeňka Baldová v Národním divadle v roce 1955, v představení Není nad vzdělanost

Svérázná maminka, tetička, babička, hospodyně, všemi mastmi mazaná kuplířka… Celý život i kariéru podřídila jedinému muži a byl to právě on, kdo v ní objevil mimořádný talent.

I když hrála většinou vedlejší postavy, dokázala být nepřehlédnutelná. Nesmrtelná kinematografie první republiky totiž nepotřebovala jenom uhrančivé krásky, které dostávaly jediným pohledem všechny muže do kolen, ale také obyčejnější tváře s výraznými charaktery. Jednou z těch nejvýraznějších se stala právě Zdeňka Baldová. I ona sice prošla obdobím krásných a neodolatelných milovnic, jenže pouze na jevišti. V počátcích němého filmu už měla tři křížky na krku, a když se zrodil zvukový, bylo jí ještě o desetiletí víc. A tak excelovala v rolích tetiček, kuplířek, babiček a hospodyň, které nezavřely pusu. Kolegové ji milovali a říkali jí Baldinka. A přestože vlastní děti neměla, byla pro všechny druhou mámou.

V roce 1939 s Jindřichem Plachtou v komedii Miroslava Cikána Kdybych byl tátou

V roce 1939 s Jindřichem Plachtou v komedii Miroslava Cikána Kdybych byl tátou
(foto - repro/Nationalfilm)

Jméno jí dal nevlastní otec

Zdenka Rosalie Balašová se narodila 20. února 1885 v České Třebové teprve osmnáctileté dceři obuvnického mistra a příjmení Baldová získala krátce nato po matčině svatbě s pražským strojníkem Josefem Baldou. Rodina žila na pražském Žižkově a Zdenčin mladší bratr Jaroslav byl účetní. Již od dětství Zdeňka hrála studentské divadlo, recitovala a intenzivně se věnovala studiu jazyků a hudby. Vystudovala průmyslovou pokračovací školu pro ženská povolání. S opravdovým herectvím začala jako ochotnice ve vinohradské Měšťanské besedě, v Pokroku na Žižkově a v Libni. Tam si jí všiml v roce 1907 ředitel F. A. Šubert a nabídl jí angažmá v činoherním souboru Městského divadla na Královských Vinohradech. Od 15. září 1922 pak byla až do smrti významnou osobností činohry Národního divadla v Praze.

S Natašou Gollovou ve slavné komedii Eva tropí hlouposti

S Natašou Gollovou ve slavné komedii Eva tropí hlouposti
(foto - repro/archiv TV Barrandov)

Svého režiséra měla doma

Již ve Vinohradském divadle se seznámila s jedním z nejvýznamnějších českých divadelních režisérů Karlem Hugo Hilarem, za kterého se 5. srpna 1914 provdala. Na počátku kariéry tíhla spíš k tragice, Hilar v ní ale objevil výrazné komické nadání. Uplatňoval moderní pojetí divadla a vyžadoval střídmější a civilnější herecký projev, za což nesklízel od kritiky pochopení a měl kvůli tomu velké spory s Václavem Vydrou. Intenzivní pracovní nasazení ho tak vyčerpávalo, že ho v pouhých třiceti devíti letech postihl záchvat mrtvice, který ho načas úplně vyřadil z práce. Oddaná a skromná Zdeňka tudíž podřídila kariéru péči o něj. Navíc loajálně upřednostňovala manželovu režijní tvorbu a až do jeho smrti v březnu 1935 hrála spíš menší postavy. Teprve pak své umění naplno rozvinula a vytvářela jedinečné komické i dramatické role. Postupně přešla od mladičkých naivek a milovnic přes operetní a komediálně konverzační postavy ke komicky hlubším charakterům.

Se Zorkou Janů v roce 1944 v poetické komedii Václava Kršky a Jiřího Slavíčka Kluci na řece

Se Zorkou Janů v roce 1944 v poetické komedii Václava Kršky a Jiřího Slavíčka Kluci na řece
(foto - repro/archiv ČT)

Komičkou z donucení?

Ke komediálním rolím ji předurčoval nejen talent, ale také prokletí. Odjakživa ji totiž trápila špatná paměť, takže na jevišti často chrlila různé přeřeky a přežblepty, díky nimž se publikum válelo smíchy. Když k tomu ještě přičteme její užaslý pohled a modulaci hlasu, byla prostě neodolatelná. I když svou roztržitostí občas poslala představení poněkud jiným směrem, než autor zamýšlel, dokázala být přesvědčivá na jevišti, filmovém plátně i v životě, takže ji všichni milovali a říkali jí Baldinka. Přezdívka to byla stejně laskavá jako její nositelka. „Režiséři s ní měli trpělivost a všechno jí odpustili,“ prozradila kdysi herečka Olga Scheinpflugová. Baldinka totiž měla srdce na dlani a otevřené dokořán pro každého. „Chodili jsme se k ní zpovídat jako k panu páterovi. Ona měla pro každého z nás čas. Uměla poslouchat. Dovedla říct právě to, co jsme potřebovali slyšet,“ prohlásil o ní po její smrti Ladislav Pešek.

V Národním divadle v roce 1956, v představení Dnes ještě zapadá slunce nad Atlantidou

V Národním divadle v roce 1956, v představení Dnes ještě zapadá slunce nad Atlantidou
(foto - vis.idu.cz/Jaromír Svoboda)

Není malých rolí

Před filmovou kamerou stanula poprvé ještě v éře němého filmu, v roce 1921 v melodramatu Františka Hlavatého Neznámé matky. Další příležitost pak dostala až o deset let později. To už bylo v ozvučeném projektu, což jí vyhovovalo mnohem víc, protože mohla naplno uplatnit mluvený projev. Její první postavou byla Irmička ve slavné komedii se Zdeňkem Štěpánkem a Jindřichem Plachtou Obrácení Ferdyše Pištory a rázem se stala vyhledávanou představitelkou dobrosrdečných i přísných maminek, hubatých tetiček a klepavých měštek v dalších sedmi desítkách filmů. Velmi často hrála ženy, které byly mnohem starší, než sama ve skutečnosti byla, nikdy jí to ale nevadilo. Naopak si to užívala a snažila se diváky bavit. Určitě se vám vybaví například její nepřekonatelná tetička Pa v komedii Eva tropí hlouposti. Nejhodnotnější a nejvyzrálejší kreaci své filmové kariéry ale vytvořila až v roce 1948 ve strhujícím dramatu Alfréda Radoka Daleká cesta, v němž hrála tragickou postavu oběti holocaustu, židovskou matku Hedviku Kaufmannovou.

S Janou Rybářovou v pohádce Václava Kršky Labakan

S Janou Rybářovou v pohádce Václava Kršky Labakan
(foto - repro/archiv TV Barrandov)

Na poslední chvíli

Výjimečně pracovala pro rozhlas, televizi a její hlas je zachycen i na gramofonových deskách. Za herecký výkon v divadelní hře Výnosné místo byla 9. května 1951 prohlášena laureátkou Státní ceny, o dva roky později jí byl udělen titul Zasloužilé umělkyně a k sedmdesátým narozeninám byla 19. února 1955 jmenována Národní umělkyní. Své poslední filmové role sehrála již vážně nemocná krátce před smrtí a teprve tehdy to byly opravdu velké a výrazné hlavní postavy. Nejprve ztvárnila v roce 1957 babičku v komedii režiséra Bořivoje Zemana Páté kolo u vozu, o rok později následovala její jediná negativní postava v životě, despotická majitelka domu v dramatu Jiřího Krejčíka Morálka paní Dulské. Premiéry filmu se ještě zúčastnila, pouhý týden po ní ale navždy odešla.

S Marií Tomášovou ve svém posledním filmu Morálka paní Dulské

S Marií Tomášovou ve svém posledním filmu Morálka paní Dulské
(foto - repro/archiv TV Barrandov)

Schovanka chtěla zůstat s ní

V posledních letech trpěla Zdeňka Baldová vážnými problémy s ledvinami, přesto dál naplno pracovala. Z uměleckého hlediska byla na vrcholu, z fyzického ale na samotné hranici sil. Naštěstí měla oddanou pomocnici, kterou si vzali Hilarovi ze sirotčince. Olga Scheinpflugová o ní prozradila, že byla Zdeňce velmi oddaná a obětavě o ni pečovala. Byla jí tak vděčná, že jí dala domov, že si bez ní život vůbec nedokázala představit. A tak když se dozvěděla, že paní Baldová upadla do agónie a umírá, spáchala v koupelně prázdného domu sebevraždu, aby s ní mohla být i na druhé straně a dál jí sloužit. Zdeňka Baldová zemřela 26. září 1958 v Praze a jako národní umělkyni jí byl vypraven státní pohřeb z Národního divadla. Pochována je po boku manžela, rodičů a bratra v čestném hrobě na pražském Vinohradském hřbitově. Nezapomíná na ni ale ani její rodné město Česká Třebová, které jí u příležitosti 130. výročí narození odhalilo pamětní desku v Chorinově ulici. V místech, kde stával její rodný dům, dnes sídlí hasičská zbrojnice.

 

Božoňka

Vložil: Adina Janovská

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.Další informace