Kraj / sekce:
Okres:
obnovit
Volby 2017

Volby 2017

Žhavá část kampaně se blíží

Letošní Karlovy Vary

Letošní Karlovy Vary

Co se dělo na festivalu

Kultura

Kultura

Pojďme se bavit: Je tu hudba, film, knihy, výstavy, nechybí exkluzivní recenze

Životní knockouty

Životní knockouty

Dal vám život ránu na solar? Nejste v tom sami, čtěte skutečné příběhy

Kauza uprchlíci

Kauza uprchlíci

Legální i nelegálni migranti je problém, který hýbe Českem

Tajnosti slavných

Tajnosti slavných

Chcete vědět, co o sobě celebrity dobrovolně neřeknou?

Rozhovory

Rozhovory

Politici, umělci, zkrátka každý, kdo má co říci

28. září, oslava vraždy stávajícího panovníka. Nyní už máme jiné prostředky k jeho odstranění; volby, mediální masáž, zostuzení kandidáta nebo jeho rodiny…, píše právník. A bere si na paškál i další svátky

28.09.2016
28. září, oslava vraždy stávajícího panovníka. Nyní už máme jiné prostředky k jeho odstranění;  volby, mediální masáž, zostuzení kandidáta nebo jeho rodiny…, píše právník. A bere si na paškál i další svátky

Autor: Pixabay.com

Popisek: Svatý Václav

„Naše republika má sedm státních svátků v roce, k připomenutí nějaké významné osoby nebo události. Rozhoduje o nich Parlament ČR zákonem, a tento den je i dnem pracovního klidu, aby byl čas připomínanou osobu nebo událost důstojně oslavit. Lidé ve své většině vědí o pracovním nebo školním volnu, méně o tom, proč. Už jen z toho důvodu by měl Parlament pečlivě vážit důvody pro vyhlášení nového státního svátku, stejně jak důvody pro jeho zrušení a snad by vůbec nemělo docházet ke změně důvodů, kvůli kterým státní svátek existuje. Vyvolává se tak bezděky myšlenka, že se jedná spíš o legraci, i když musím připustit, že k tomuto posouzení mají blízko i některé další zákony,“ píše ve své úvaze JUDr. Ivan Jordák z Letohradu. A protože dnes slavíme svatého Václava, je jeho glosa docela příhodná.

A JUDr. Jordák pokračuje:  Z těch sedmi si připomínáme tři státní svátky na podzim. Je nutné upřesnit, že dva z nich již několik desetiletí. I když trochu jinak než původně. Nerozumím tomu, proč. Podle jejich data začínáme 28. září, tzv. dnem české státnosti, pokračujeme 28. říjnem, tzv. dnem vzniku samostatného československého státu a končíme 17. listopadem, tzv. dnem boje za svobodu a demokracii.

Vražda už se nepoužívá

Ale vezměme si raději jeden svátek po druhém. První, ten nejnovější, den české státnosti je stanoven na den údajného zavraždění knížete Václava jeho bratrem Boleslavem I, respektive jeho družinou. Nějak z tohoto spojení vyplývá, že naše státní vědomí je předurčeno zabitím stávajícího panovníka. Samozřejmě nyní už jsou jiné prostředky k jeho odstranění, než byla vražda v raném středověku. Ať už jsou to volby, mediální masáž, organizování prozření a vystoupení středoškoláků, zostuzení kandidáta nebo jeho rodiny, popřípadě zamezení voleb těm, u nichž je předpoklad volení špatného kandidáta, a v nejhorším atentát, ale vražda už se nepoužívá. Abychom nesypali popel jen na vlastní hlavu, zmíněné způsoby, jak v minulosti, tak v současnosti jsou používány ve většině států s obměnami vycházejícími z místních zvyků a možností. Nakonec kníže Václav z toho vyšel ještě dobře, stal se svatým a také patronem naší země. Je podivné, že k jeho beatifikaci a kanonizaci učinil první kroky již i Boleslav I. Proto asi ten den státnosti. Ale víme o tom, jak a proč vše proběhlo, pramálo.

Stále oslavujeme něco, co jsme již před více než dvaceti lety zlikvidovali

Následuje den vzniku samostatného československého státu připadající na 28. říjen, kdy došlo k jeho vyhlášení v Praze Národním výborem. Potom 30. 10. 1918 Slovenská národní rada v Martině přijala deklaraci o rozchodu s Uhry a sjednocení s Čechy v novém státě Československu. Tento svátek je pikantní zejména tím, že oslavujeme stále něco, co jsme již před více než dvaceti léty zlikvidovali a místo jednoho svátku máme i druhý, připadající na 1. leden, a to den obnovy samostatného českého státu. Vymazal se pouze den znárodnění, a tak čekáme, zda bude den privatizace, nebo nám stávající počet svátků už stačí,

Původní svátek se u nás skoro tají

Posledním podzimním svátkem je den boje za svobodu a demokracii slavený 17. 11., kterým jsme nahradili mezinárodní den studentstva. Nevím, proč mezinárodní den studentstva byl u nás zrušen, když byl přijat v roce 1941 představiteli studentů 26 národů na schůzi v Londýně v „Prohlášení spojeneckých studentů k 17. listopadu“, v kterém se uvádí, že toto prohlášení je projevem úcty popraveným a vězněným českým studentům, kteří jako první pozvedli svůj hlas na znamení odporu proti nacistům. Jen pro připomenutí, při událostech mezi 28. říjnem a 17. listopadem 1939 v Praze, byl zastřelen dělník Sedláček, postřelen medik Opletal, který 11. 11. zemřel a kvůli demonstraci po jeho pohřbu, je popraveno 9 představitelů studentského hnutí, asi 1200 studentů odvezeno do koncentráku, kde z nich 35 zahynulo a do konce války, respektive Protektorátu jsou zavřeny všechny české vysoké školy. Je minimálně podivné, že původní svátek, který je už přes 70 let vlastně jediným světově uznávaným významným dnem na základě českých událostí, se u nás skoro tají. Nebo snad establishment považuje jeho připomínání za nevhodné vůči potomkům našich milých krajanů, jak měl říci ministr kultury Herman na sudetoněmeckých dnech?

Válcuje vás život, úřady, politici? Pošlete nám svůj příběh  na ');.           

Vložil: Anička Vančová

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.Další informace