Žijeme v právním státě, nebo ne? Mnozí blouznivci tvrdí, že ani náhodou. Co se ale stane, když si TUTO otázku položí respektovaný právník? Čtěte, je to strhující

Foto: Archiv

Popisek: Ilustrační foto

„Právo je v podstatě souhrn právních norem (ústavy, zákonů, vládních nařízení a vyhlášek) stanovených a sankciovaných státem. Je otevřený, protože v závislosti na společenské potřebě dochází v čase ke změnám jednotlivých norem. Měl by určovat povinnosti a oprávnění všech subjektů práva (občané, firmy, úřady, společnosti, spolky atd.), kontrolovat a případně také sankcionovat jejich provádění, respektive porušování. Proto stanoví, i které orgány dbají na dodržování práva, v jakém rozsahu a jakým způsobem (soudy, státní zastupitelství, policie, strážníci),“ vysvětluje na začátek možná trochu suše náš vážený čtenář, právník na penzi JUDr. Ivan Jordák z Letohradu na Orlicku. Nebojte, následují „šťavnatější“ informace…

K největším změnám práva dochází v době, kdy ve státě se mění společenský systém, jak tomu bylo třeba u nás v roce 1989 a následujících letech. Zejména, pokud došlo zároveň také i k rozdělení dosavadního federálního státu na dva samostatné suverénní státy, ČR a SR. Nezáleží už příliš na tom, co se deklaruje jako důvod změny, co skutečným důvodem je, a k čemu nakonec skutečně dojde. Pokud je mi známo, ještě ani jeden převrat na světě se veřejně nedělal z důvodu zhoršení situace lidí, ale všechny z důvodu jejího zlepšení, stejně tak i změny zákonů k lepšímu.

Příkladem může být třeba text protireformačního patentu císaře a českého krále Ferdinanda II z 31. 7. 1627.  Ferdinand II zde v kostce uvádí, že nikdy nebylo království České v lepším blahobytu než v době vlády jeho předka, císaře Karla IV. Bylo tomu proto, že Karel vydal zákon a nařízení, že mimo římského náboženství žádné jiné nesmí v zemi být.  Proto, aby bylo dosaženo zmíněného blahobytu, rozhodl následovat jeho příklad a nařizuje, aby všechny sekty a bludy odporující katolickému náboženství byly odstraňovány a trestány a nekatoličtí poddaní (je tím míněna pouze šlechta a měšťané) se vrátili ke katolické církvi v termínu šesti měsíců, nebo se vystěhovali ze země.

Pod heslem „vstup právu zakázán“

Obdobně v roce 1989 proběhl převrat kvůli rozšíření politických a občanských práv, také tzv. návratu do Evropy, možnosti soutěže politických stran o získání zákonodárné a vládní moci ve státě, rovnosti a ochraně všech forem vlastnictví, odstranění kádrových stropů a rozvoji ekonomiky, aby došlo k vyrovnání úrovně se státy EU, nápravě spáchaných křivd a nezákonností vůči jednotlivým občanům. Aspoň tak byly hlavní důvody deklarovány, a řada skutečností z předpřevratové doby tyto důvody potvrzovala.

Bohužel původní předsevzetí, nadšení, deklarování, že změny budou připravovány odborníky, bylo brzy vystřídáno postavením nastávajících změn na jiných zásadách. Hlavně na té, že trh rozhodne o všem nejlépe, protiprávnosti předchozího politického systému a co nejrychlejším odstátnění majetku a jeho převedení do soukromého vlastnictví. Převod byl proveden pod heslem „vstup právu zakázán“, kdy velká privatizace byla ze soudního přezkumu prakticky vyloučena, malá privatizace a restituce měla upravené podmínky a církevní restituce už byla v podstatě výbuch.

Všespásná EU?

Došlo k dvěma nezvykle širokým amnestiím, k rozdělení dosavadního federálního státu na dva samostatné suverénní státy, ČR a SR. Bohužel se neřešily včas problémy ohrožující ekonomiku, jak druhotná platební neschopnost, pokles platební disciplíny ve všech směrech, neplnění soudních rozhodnutí, neprovázanost legislativy. Stát počal rezignovat nejen na své kontrolní, ale i ochranné funkce, pod heslem „každý je odpovědný sám za sebe“. Občanům se tvrdilo, že vše se vyřeší vstupem do EU a NATO.

Byla přijata sice nová ústava spolu s listinou základních práv a svobod, kde byla rozšířena politická a občanská práva, ale omezena některá sociální práva (např. právo na práci, zvýšení věku odchodu do důchodu, bezplatné léky, bezplatné studium na VŠ).

Kauza katarský princ a další

Zákony se přijímají nahodile, stále více se přizpůsobují potřebě politických stran a jejich programů, a to i ty zákony, které by měly zůstávat v zásadě takřka neměnné po delší období, jako mají být např. zákony o sociálním zabezpečení, zdravotnictví, školství, dopravě a daňové zákony. Roste státní, ale i obecní aparát, přitom se najímají odborné a profesní organizace na řešení jednotlivých případů. Obecně klesá odpovědnost za nesprávné rozhodnutí a není ani povinnost v těchto případech k náhradě škody. Vzhledem k neustálému měnění právních předpisů a jejich rozdílnosti pro jednotlivé funkce, obsahově jiným pracovním smlouvám dochází k neoprávněným odvoláním z vysokých státních funkcí, které máme následně ve dvojím obsazení.

Probíhají nejasná řízení, vzbuzující podezření, že celá věc neproběhla v souladu s právními předpisy. Viz případ katarský princ, osvobození některých poslanců a zastavení řízení proti nim, nedokončení dálnice D 11 a přes 15 let trvající dohadování s paní Havránkovou atd. Je bráněno kontrolám plnění povinností, vytváří se zástupné problémy, nebo se brání řešení poukazováním na povinnosti a předpisy stanovené EU.

Právo slouží těm nahoře a se soudy je lepší nic nemít...

Všeobecně je nízké právní vědomí ve společnosti, vycházející z představy dění v právě sledovaném seriálu. Dále pak názorů zažitých snad už kdysi za Rakouska, právo slouží těm nahoře a se soudy je lepší nic nemít; je už jasné z pohledu na §, že jím lze kroutit na všechny strany atp. V současnosti je to EU, která nám rozhoduje o všem možném, nebo zcela naopak jiní zase poukazují na nedostatek naší vděčnosti, a potřebu dosáhnout úrovně našich vzorů, co je v podstatě stejný nesmysl.

Nemyslím, že bychom bývali vždy tak zaostalí, jak se nám někdy jeví z vyjádření některých jedinců. Dokonce ani v tom právu ne. Vždyť Horní zákoník Václava II z roku 1305 byl převzatý takřka do celé Evropy a Jižní Ameriky, a některé jeho části platily u nás až do roku 1854, kdy byl definitivně zrušen, tedy přes 500 let. Asi se tvořilo právo s větším rozmyslem než nyní, kdy se přijímá zákon a již se ví, že bude nutné okamžitě jej novelizovat. Takovými dalšími příklady jsou návrh Mikuláše Biskupce v 15. století na zrušení trestu smrti, ve stejném století návrh krále Jiřího z Poděbrad na Smlouvu o uzavření míru v celém křesťanstvu, či náboženská svoboda, a to pro každého, včetně poddaných, prakticky od 16. století, završená i legislativně majestátem Rudolfa II.

Máme, nebo nemáme tedy právní stát? Lze jistě uvést řadu znaků, které právní stát musí splňovat a zkoumat, zda tomu tak ve skutečnosti je. Jako obyčejně se dostaneme k tomu, že určitá část občanů bude považovat za splněné znaky liché a druhá část sudé. Patrně lepší bude vycházet z toho, že právní řád musí být vytvořen tak, aby se vyplatila poctivost, pracovitost, ohleduplnost k druhým a pravdivost.   

JUDr. Ivan Jordák

Válcuje vás život, úřady, politici? Pošlete nám svůj příběh  na ');.                   

Vložil: Anička Vančová