Co se čtyřiceti kačkami měsíčně navíc – tři pivka, nebo obden rohlík? Kdepak, stát se již postaral, kde všude je z nás vytáhne, říká čtenář Ivan J. Životní K.O.

Foto: Hans Štembera

Popisek: Peníze - ilustrační foto

Velkorysé zvýšení důchodů připravilo prý mnoha důchodcům obrovské dilema, co si s takovým balíkem počnou. Vrásky na čele si ale dělat nemusí, stát již hbitě vymyslel, kde korunky navíc skončí. Kde všude, vypočítal pro KrajskéListy.cz čtenář doktor Ivan J.

Jako ostatní důchodci jsem i já dostal dopis od ČSSZ, že mi bude zvýšen důchod o 40 Kč měsíčně. Tedy skoro o pět korun ročně. Vyvstala otázka, co s tolika penězi? Když první přemíra radosti pominula, začal jsem počítat.

Starosti, co s nimi, vyřešil za důchodce stát

Pokud zmíněnou částku neprohýřím po jejím obdržení najednou, například koupí a vypitím tří lahvových piv, které budou mít díky akci nižší cenu, mohu si zvýšením přilepšovat rovnoměrně. Například si mohu každý druhý den koupit skoro celý rohlík nebo housku navíc. Naštěstí pro mě to není tolik, aby mi hrozila obezita. Nebo investovat vše najednou, jak radí leckterá ekonomická poučka, a jednou za měsíc si koupit buď pecen chleba, nebo jeden romadúr či olomoucké tvarůžky. Ale proč hned rozhazovat?

Pokud si těch 40 Kč budu dávat celý rok stranou, mohl by se koupit i nějaký textil v přehrabáku, jak je důvěrně nazýván second hand. Navíc důchodci asi dostanou dalších dvanáct ještě v únoru. Ony jsou totiž volby, a tak si poslanci uvědomili, že tři miliony voličů nejsou zanedbatelnou skupinou. Do konce roku naštěstí stát naši starost, co s tolika penězi, vyřešil. Nikoli snad návratem k moudru poslankyně za TOP 09, že důchodci jsou zvyklí na zacházení z války, a není jim tedy třeba přidávat. Máme přece jen nyní jinou koalici. Její představitelé a peněžní ústavy nenechali důchodce na holičkách, ve stresu, v dilematu, co si s tolika penězi počnou.

Proč pátrat po vinících

Banky přehodnotily poplatky, úroky z vkladů a další, a tím se aspoň o část z těch 40 Kč postaraly. Ani pojišťovny nezůstaly pozadu. O nějakou tu stovku zvýšily pojistné na auto. Důvodem bylo, že vyplácejí stále vyšší náhrady, protože jsou i takoví lidé, kteří třeba předstírají pojistné události, aniž by k nim vůbec došlo. Námitka, že důchodci ve většině nepředstírají nic, a naopak řadu let mají bezeškodný průběh, neobstála. Jak by také mohla, vždyť, kdo by měl zkoumat a dokazovat, zda jde skutečně o pojistnou událost nebo podvod.

Čtěte také:

Už to víte? Co se to stalo s Bolkem Polívkou?

Stejně tak se zdražují poplatky na STK, kde se kontroly někde a někdy prováděly a jinde a jindy zase ne. Proto je nový předpis o fotografování aut, u kterých se kontrola provádí, aby se dala doložit. To něco stojí a samozřejmě to musí zaplatit opět všichni. Dostáváme se tak ve státě do podivné situace. Stát se přestává starat, kdo, co a jakou škodu zavinil, tím i požadovat po viníkovi její náhradu. Je totiž snazší, aby tuto náhradu zaplatili ostatní. Totiž ti, kteří plní řádně své povinnosti, a tak nějaké menší zatížení přece jen ještě snesou.

Na sebe mysleli především

Nakonec vláda musela též loni řešit velké dilema, podobně jako v té dětské říkance. Tomu ano, tomu ne, tomu dříve, tomu později. Po dlouhém zvažování a přepočítávání byly nejprve zvýšeny příjmy ústavních činitelů a zaměstnanců státní správy. Někde během roku i dvakrát. Každý jistě chápal, že je to potřeba, vždyť tito lidé se starají o stát, tedy o nás všechny, respektive mají tuto povinnost aspoň v popisu práce. Důvodem je jistě i to, že každou chvíli médii pronikne zprávička, že ten či onen zaměstnanec státní správy, který byl nedávno odvolán z nějaké vysoké funkce, se u soudu domohl práva dostat tuto funkci zpět a také i náhrady od státu mu způsobené škody. Podobně někdy získávají nárok na náhradu škody lidé, podezřelí původně ze spáchání nějakého trestného činu, když trestní řízení skončí u soudu, nebo oni zmizí někde v cizině.

Přidáno snad dostali i zaměstnanci firem a snad i zbylo něco na živnostníky a ostatní podnikatele. I když zvyšování minimální mzdy bylo také jedno velké dilema. Pro řadu lidí, a to ne ledajakých, ale stojících občas v čele našeho státu, je naprosto nepochopitelné, že by měl člověk mít větší příjem, když pracuje, než když nepracuje. Dále že by se poctivost měla každému vyplatit a nepoctivost by měl stát trestat.

Rovněž že je u kulturních lidí zvykem, když po někom něco chci, tak ho o to slušně požádat, a ne mu to nařizovat, a ještě vše vylepšit vyhrožováním, že nedostane, co mu náleží. Případně ho pomlouvat ze všech možných hříchů na světě. A to zejména v případech, které mají počátek v nesmyslném počínání některých politiků mimo naši zem.

Ale to už je zase jiné dilema.

Ivan J.

Válcuje vás život, úřady, politici? Pošlete nám svůj příběh na

Vložil: Adina Janovská