Prokletí jménem Gott. Tvrdou konkurenci prý Zlatý slavík cíleně zlikvidoval. Je to pravda? Co zničilo kariéru excelentního tenora Pavla Bartoně? Tajnosti slavných
03.05.2015
Foto: youtube.com
Popisek: Byli si s Karlem Gottem tak podobní, že si je v nahrávkách lidé pletli. "To vlastně byla moje zkáza," říká Pavel Bartoň.
Jeho hvězda strmě stoupala vzhůru, jenže stál v cestě kolosu jménem Karel Gott. I když mu Zlatý slavík nikdy neublížil, spíše naopak, byli si až příliš podobní. A tak namísto velké slávy skončil v keramické dílně.
„Kam nemůže zajít ďábel, tam si ženskou dosadí, ať jsi Kain anebo Abel, vyhýbej se podhradí,“ zpívá mladík v mnišské kutně ve slavném historickém muzikálu režiséra Jiřího Podskalského Noc na Karlštejně. Díky tomu si ho všichni pamatujeme dodnes, i když možná ti mladší ani nevědí, že to je Pavel Bartoň, který kdysi tvrdě zaútočil na pozice zbožňovaného Karla Gotta. Jeho největší sláva trvala dva roky, během nichž si užíval nejen koncertování a natáčení v rozhlase a televizi, ale i nebývale velké popularity. Díky svému hlasu byl ke Karlu Gottovi neustále připodobňován, někteří jej dokonce označovali za jeho nástupce. A právě to byl jeho největší problém.
Bál se podezření z protekce
Mimořádně talentovaný rodák z Litomyšle, který oslavil před pár dny pětašedesáté narozeniny, se věnoval zpěvu od dětství a otec ho v tom všemožně podporoval. Vojenskou službu absolvoval jako zpěvák Armádního uměleckého souboru a krátce nato se vydal na profesionální pěveckou dráhu. Jmenuje se Jiří Šeda, jeho otec Jaroslav však byl známým hudebním vědcem a spisovatelem a v době, kdy Jiří začal profesionálně zpívat, působil dokonce jako generální ředitel hudebního vydavatelství Supraphon. A tak aby se vyhnul podezření z protekce, zvolil si jeho syn zcela odlišné umělecké jméno a zrodil se Pavel Bartoň.
¨V legendárním muzikálu Noc na Karlštejně
První singl mu vyšel v roce 1972, o rok později zazářil jako výrazný tenor ve třetím ročníku pěvecké soutěže Intertalent v dnešním Zlíně. Vzápětí posbíral i ceny na festivalech Bratislavská lyra a Děčínská kotva a stanul před kamerou Zdeňka Podskalského v Noci na Karlštejně, což jeho popularitu významně podpořilo. Dokonce dostal nabídku na exkluzivní smlouvu s německou vydavatelskou firmou Ariola, z plánované spolupráce ale nakonec sešlo kvůli omezení ze strany Pragokoncertu.
Vražedná podobnost
Jeho styl zpěvu byl s Gottovým často k nerozeznání. „Byl jsem podobný Gottovi a všichni mě chtěli. Až s odstupem času si člověk uvědomí, že to vlastně byla moje zkáza,“ konstatoval Pavel Bartoň později v knize Hvězdy popu, které jsme milovali 2. „Podobný hlas barvou i témbrem a podobný způsob, jako má Karel, je mi daný a vrozený, s tím bohužel nic nenadělám. Když jsem se snažil dostat do jiné polohy, nebylo to ono, protože jsem se v ní necítil dobře,“ vysvětlil příčinu svých potíží, kvůli nimž nakonec na kariéru zpěváka pop music rezignoval.
Konfrontace dvou mimořádných tenorů se odehrávala v ovzduší zdravé rivality, přesto se dodnes spekuluje o tom, že lidé kolem Karla Gotta zařídili Bartoňovu profesní likvidaci, aby zneškodnili konkurenci nejúspěšnějšího zpěváka. Proti však mluví skutečnost, že pro něj tvořili Gottovi nejbližší spolupracovníci Karel Svoboda a Ladislav Štaidl, a Mistr dokonce přizval začínajícího zpěváka ke spolupráci. „S Karlem se znám, ale nejsme žádní kamarádi. Když jsem v roce 1975 odešel od Ivo Pavlíka, nabídl mi, abych zpíval sbory v jeho orchestru. Měl jsem na koncertech zpívat druhý hlas, aby posluchači slyšeli dva stejné hlasy, a přitom to vypadalo, jakoby zpíval Karel sám. S díky jsem odmítl,“ dodává Bartoň.
S Libuší Šafránkovou v roce 1974 při kamerových zkouškách do ‘gottovského‘ muzikálu režiséra
Ladislava Rychmana Hvězda padá vzhůru. Ani jeden z nich však nakonec roli nedostal.
Neuměl prý leštit kliky
Konspirační teorie odmítá i Bartoň. „Měl jsem šíleně bombastický začátek a během půl roku jsem byl úplně všude, což hrálo později v můj neprospěch. Já jsem to ale nemohl ovlivnit a jen se vezl v rozjetém rychlíku. Byl jsem nový, naprosto nezkušený, a když jsem dostal nějakou nabídku, ve své naivitě jsem ji přijal,“ přiznal zpěvák, k jehož image neodmyslitelně patřily brýle a perfektně střižený oblek. „Jedním z důvodů poklesu mé popularity byl odchod z Prahy do Ostravy, kde jsem dva roky působil u Věry Špinarové a Ivo Pavlíka, a především nedostatek posluchačsky atraktivního a nadčasového repertoáru. V podstatě jsem dojel na to, že jsem neuměl popularitu a slávu přiživovat a leštit kliky,“ dodal.
V očích veřejnosti mu škodila i interpretace společensky angažovaných textů a časté vystupování v Sovětském svazu. Navíc nikdy neměl vlastní kapelu. Spoléhal na spolupráci s velkými big bandy, nahrával s Karlem Vlachem nebo Josefem Vobrubou, nejčastěji a nejdéle spolupracoval s Václavem Hybšem. Po dva roky byl i hostem koncertního programu Heleny Vondráčkové. I když prodal desetitisíce desek, jeho tehdejší populární písně Gaudeamus a Má, má tě rád jsou dnes prakticky neznámé. Naplno zazářil v roce 1973, kdy obsadil sedmou příčku v anketě Zlatý slavík, pak již takového úspěchu ale nikdy nedosáhl.
Na někdejší slávu už jen vzpomíná ve svém ateliéru
Našel si svůj vlastní svět
Kariéra kdysi mimořádně nadějného talentu čím dál víc skomírala, v 80. letech už pořizoval nové nahrávky jen zřídka, nadále ale vystupoval s Orchestrem Václava Hybše a byl častým hostem zábavných televizních pořadů. Po roce 1989 na zpívání definitivně rezignoval a stáhl se do soukromí. Podařilo se mu propojit podnikání se svou další velkou láskou – pěstováním bonsají, a tak vyrábí ve vlastním ateliéru originální keramiku, určenou především milovníkům tohoto prastarého asijského umění miniaturizace stromů.
Válcuje vás život, úřady, politici? Pošlete nám svůj příběh na ');.
Vložil: Adina Janovská