Při životě ji držel rum a cigarety. Její krásu publikum prošvihlo, proslavilo ji až stáří. Tajnosti slavných
05.08.2019
Foto: repro/archiv Východočeského divadla Pardubice
Popisek: ¨Valerie Kaplanová jako ošetřovatelka v roce 1963, v představení V sedm večer budete za mřížemi
Nikdo jí neřekl jinak než Bába Tutovka a televize Nova ji dokonce nechala několikrát moderovat hudební hitparádu Eso místo Terezy Pergnerové. Přitom bývala v mládí nezvyklá kráska s uhrančivým pohledem. O to ale většina z nás přišla.
Extrémně štíhlá, až vychrtlá, uhrančivé tmavé oči, nepřítomný pohled, zvrásněná tvář, když chtěla, dokázala nasadit tak skřípavý hlas, jako byste právě otevřeli po staletí uzamčenou bránu… zkrátka pro filmaře ideální materiál, leckdy i pro ty zahraniční. Největší úspěchy sklízela jedinečná Valerie Kaplanová na divadelním jevišti, film ji objevil, až když měla pět křížků na krku. Pak ale hrála do posledního dechu a byla to pořádná jízda. „Valerie byla úžasná baba. Byla to naše pusinka, byla s ní ohromná psina. Nezkazila žádnou legraci a byla k neutahání! My už padali na hubu a ona měla obrovskou výdrž. Od rána do rána jela v jednom kuse a byla velice společenská. Při životě ji držel jen rum a cigareta. A když už opravdu musela jíst, tak si v kuchyni nebo v restauraci poprosila o to nejtlustší maso, co tam měli,“ vzpomínal na ni režisér Zdeněk Troška v knize Petra Macka Slunce, seno, 30 let.
Valerie v inscenaci karlovarského divadla Měšťáci v roce 1952
(foto – repro/vis.idu.cz/Miroslav Tůma)
Štěstí potkala na kurtu
Narodila se 12. září 1917 v Hlinsku, většinu dětství ale prožila ve Vídni s otcem, který byl obchodním zástupcem obuvnické firmy. Koncem dvacátých let se rodina přestěhovala do Prahy, kde Valerie poprvé stanula v pouhých třinácti letech na jevišti. Divadlo jí sice nedávalo spát, přesto se podřídila tatínkovu přání – vystudovala rodinnou školu, a poté nastoupila do zaměstnání jako sekretářka a současně začala hrát s poloprofesionálním souborem spisovatele Václava Laciny Živé jeviště, který působil v divadle Rokoko. Monotónní administrativní práce ji moc nebavila, a tak ve volných chvílích alespoň co nejvíc sportovala. Stala se členkou tenisového klubu, což po čase zcela změnilo její budoucnost. Seznámila se tam totiž s režisérem Jiřím Frejkou, který se stal po osvobození ředitelem pražského Divadla na Vinohradech, a právě on ji přivedl na jeviště.
Služebná Blanquette ve francouzské komické opeře 30 milionů pana Galdiátora - Východočeské divadlo Pardubice, 1967
(foto – repro/archiv vcd.cz)
Pardubická hvězda
Profesionální herečkou se stala až po druhé světové válce a kariéru odstartovala v Zemském divadle v Liberci. V roce 1948 přijala nabídku z Karlových Varů, po jediné sezóně prošla Národním divadlem Brno a Divadlem pracujících Gottwaldov, aby se do nejznámějšího českého lázeňského města v roce 1952 vrátila. Největší úspěchy ale sklízela až v šedesátých letech ve Východočeském divadle Pardubice, v němž přijala angažmá v roce 1961 a členkou souboru byla až do oficiálního odchodu do důchodu v roce 1979. I poté ale dále na jeho jevišti pravidelně vystupovala a současně hostovala na řadě dalších pražských scén, hlavně ve slavném Divadle Na zábradlí.
Kmotra s kosou v hudební pohádce Honza málem králem
(foto – repro/youtube.com)
Potlučená smrtka
Hlavně kvůli působení ‘na oblasti‘ ji film dlouho zanedbával, takže před kamerou stanula až v roce 1951. Režisér Miloš Wasserbauer ji obsadil do krátkometrážního rodinného filmu Pionýr, který apeloval na výchovu dětí a mládeže a zdůrazňoval význam působení pionýrské organizace. Pak na ni ale filmaři opět zapomněli a další příležitost dostala, až když už měla pět křížků na krku. Ve slavném společensko-historickém dramatu Karla Kachyni Noc nevěsty ztvárnila postavu charismatické a úchvatné Filipy. Mnohem víc ale utkvěla divákům v paměti ve své první výrazné babské roli, v roce 1976 jako kmotra s kosou v hudební pohádce režiséra Bořivoje Zemana Honza málem králem, v hlavní roli s Jiřím Kornem. A jejich pohádkový souboj málem dopadl katastrofálně, do zápasu se oba tak vžili, že si z něj Valerie odnesla kromě spousty odřenin i dvě zlomená žebra.
S Dagmar Novotnou v slavném muzikálu podle předlohy Thorntona Wildera Hello Dolly! – Východočeské divadlo Pardubice 1998
(foto – repro/archiv vcd.cz)
Ideální zjevení
Valérie vždy projevovala k herecké profesi obrovskou úctu a pokoru a byla vděčná za každou roli, kterou získala. Nebránila se hrát vedlejší postavičky, díky své mimořádně štíhlé, až vychrtlé postavě byla přímo předurčena pro jeden typ rolí. Své čarodějnice, smrtky a dobromyslné i zákeřné babky vždy hrála s láskou a plným nasazením. Skutečnou hvězdou se sice nikdy nestala, přesto v české kinematografii zanechala stopu opravdu výraznou a nepřehlédnutelnou. Různých charakterů ztvárnila před filmovou i televizní kamerou téměř sedm desítek včetně seriálů, k nimž jí paradoxně poprvé pootevřela dveře zahraniční produkce. A neminulo ji ani Třicet případů majora Zemana, v nichž si zahrála matku Brůnovou v děsuplné epizodě Studna.
Troškova jedinečná babička Škopková v trilogii Slunce, seno… - když Valerie vyndala zuby, byla od své předchůdkyně Erny Červené (na snímku) k nerozeznání
(foto – repro/archiv TV Nova)
Troškova babka na kolečkách
K jedné z nejznámějších rolí jí paradoxně dopomohla smrt. Režisérovi Zdeňku Troškovi totiž po natočení prvního filmu ze série Slunce, seno,… zemřela představitelka babičky Škopkové, a tak musel hledat náhradnici prostřednictvím konkurzu. Nakonec vybíral z pěti finalistek, mezi nimiž na celé čáře zvítězila tehdy čiperná sedmdesátnice Valerie. „Valerie byla úžasná baba. Když si vyjmula umělý chrup a rozpustila dlouhé šedivé vlasy, byla od paní Červené k nerozeznání,“ zavzpomínal Troška. Před kamerou i mimo ni byla nepřekonatelná, neustále v dobré náladě a všichni ji milovali. Zkrátka nezničitelná. Svým kolegům ale dokázala leckdy pořádně zavařit, přestože nebyla ani u toho. Například během natáčení třetího dílu svěřila Martinu Dejdarovi na cestu do Itálie čtyřicet kanadských dolarů, které si schovávala od mládí. Když je ale poté chtěl vyměnit, vyšlo najevo, že jsou falešné, a nechybělo mnoho, aby ho italští karabiníci nezatkli za padělání bankovek.
Jako Bábu Tutovku ji milovala celá republika
(foto – repro/archiv TV Nova)
Bába Tutovka
Díky Troškově trilogii se až ve vysokém věku stala velmi žádanou představitelkou různých komických a strašidelných postav a postaviček. Největší slávu jí ale vynesla počátkem devadesátých let velmi populární loterie Tutovka, jejíž slosování pravidelně vysílala televize Nova. A z Valerie udělala loterijního maskota, jenž měl lidem nosit štěstí. „Nikdy bych nevěřila, že Tutovka vyvolá takový poprask,“ svěřila se později v jednom rozhovoru. „ Vždyť já pomalu nemohla ani do krámu pro chleba. Každý na mě volal Bábo Tutovko! Chtěli po mně, ať to nějak zařídím, že se o výhru podělíme. Pro všechny jsem prostě byla Bába Tutovka.“ V polovině devadesátých let její nezničitelnou energii a temperament rázně přibrzdila zákeřná nemoc, přesto se nemínila vzdát. Její posední filmovou postavou se stala v roce 1998 babička Filomena v pohádce Šmankote, babičko, čaruj!, zahrála si ještě v bakalářské povídce Krupice a v krátkometrážní televizní komedii Ukradená babička. Krátce poté ale boj se zákeřnou rakovinou prohrála. Nezapomenutelná Valerie Kaplanová zemřela 13. května 1999 v Pardubicích.
Valerie Kaplanová ve své poslední televizní roli, bakalářské povídce Krupice
(foto – repro/archiv ČT/Jiří Červený)
Vložil: Adina Janovská