Kraj / sekce:
Okres:
obnovit
Volby 2017

Volby 2017

Odvolili jsme, teď se rokuje o vládě

Letošní Karlovy Vary

Letošní Karlovy Vary

Co se dělo na festivalu

Kultura

Kultura

Knížky rádi čteme, rádi o nich píšeme. Nechybí exkluzivní recenze

Životní knockouty

Životní knockouty

Dal vám život ránu na solar? Nejste v tom sami, čtěte skutečné příběhy

Kauza uprchlíci

Kauza uprchlíci

Legální i nelegálni migranti je problém, který hýbe Českem

Tajnosti slavných

Tajnosti slavných

Chcete vědět, co o sobě celebrity dobrovolně neřeknou?

Rozhovory

Rozhovory

Politici, umělci, zkrátka každý, kdo má co říci

Čím to, paní, topíte, že to tak děsně smrdí? S ucpaným nosem jsme se vydali na reportáž po českých vesnicích. Ještě teď páchneme

30.09.2017
Čím to, paní, topíte, že to tak děsně smrdí? S ucpaným nosem jsme se vydali na reportáž po českých vesnicích. Ještě teď páchneme

Autor: Archiv redakce

Popisek: České vsi jsou zahaleny do dusivého dýmu

REPORTÁŽ KrajskéListy.cz vyrazily mezi lid. Ze čtvrtka na pátek jsme se rozhodli navštívit několik „osad“ ve východních Čechách, abychom zjistili, jak se místním žije. A ačkoli to fakticky původně nebylo v plánu, z našeho záměru docela sešlo. Řeč na návsi, na ulici nebo před domy se totiž pokaždé stočila na štiplavý zápach, který se linul z okolních domů. Respektive jejich komínů.

„Žije se nám tady dobře, akorát pošta brzy zavírá a je daleko, k doktorovi musíme buď do Pardubic nebo do Opatovic," svěřila se našemu redaktorovi paní Iva z malé vesnice jménem Hrobice. Ta se nachází vlastně na půli cesty mezi Hradcem Králové a Pardubicemi. Na místě jsme se ocitli krátce poté, co jsme otestovali i nově dokončený úsek dálnice D11. Jeho dostavba sice trvala snad třicet let, ale místní jsou rádi. Poblíž tamního hypermarketu jsme narazili na dva prodejce údajně pravých moravských frgálů. Ti nám řekli, že s novou dálnicí téměř utichnul ruch "po staré", čímž mysleli původní objížďku a cestu do Hradce Králové. KrajskéListy.cz se skutečně odhodlaly navštívit přibližně šest vesnic v regionu a přinést obraz takového idylického podzimu mimo velkoměsta. Už čtvrteční večer však naše plány změnil. Právě v Hrobicích jsme zkoušeli oslovit hned několik místních, jenže ti velice rychle zavírali okna. Chvíli jsme přemýšleli, proč to dělají, než nám to došlo. Vlastně nedošlo. Ťuklo nás to nejen do očí, ale i do nosu.

Kdyz na Pardubicku houstne dým...

Smrad. Štiplavý zápach. Kouř. Dým. Popílek pomalu ale jistě padal i na naše auto. Zalezli jsme do něj a chvíli čekali. Bylo něco kolem sedmé večerní, vesnice utichla, okna se rozsvítila a dým byl hustší a hustší. Když se poblíž našeho vozu objevil statný šedesátník, oslovili jsme ho s dotazem, co to tak smrdí. Že prý hnědé uhlí, ale i plast, listí. Co dům dá. Co zahrada nepohltí, skončí v kamnech. Plyn je drahý, lidé topí postaru. A všechno jde všem na auta, fasády, ovoce i zeleninu. Nebo aspoň na to, co z nich létě zbylo. Statný šedesátník, když slyší náš údiv nad smradem, oslovil i nedaleko stojící paní. Byla zvědavá, s kým se dotyčný baví, to nám bylo jasné. „Čím to, paní Knopková, topíte, že to tak smrdí?" zakřičel a současně s tím i mávnul rukou. Babka zalezla s podobným gestem. Mlčky se vrátila do domku, z jehož komínu se linul téměř neprostupný kužel bílo – černého dýmu. Ten bohužel rychle padal. Nakonec jsme Hrobice opustili a objevili ještě několik další vsí. Od Hubenic přes Osice, Osičky, Sedlice, Dobřenice. Zvolili jsme vždy podobný rituál. Jak ve čtvrtek, tak i v pátek.

Věřte nám, že to smrdí...

Auto jsme zastavili buď u dětského hřiště, nebo poblíž rybníka. Alespoň jsme měli jistotu, že na někoho narazíme. Povídali jsme s lidmi o životě, platech. Spíše jsme je oťukávali, neboť málokdo chtěl otevřeně hovořit o svém soukromí. Zajímavé bylo i zjištění, kolik mladých chce volit Babiše. Anebo Piráty. Nic mezi tím nebylo. Ani jedna zmínka o ODS, ODA, TOPce nebo sociální demokracii. Ve východních Čechách mají jasno – řečeno s nadsázkou. A stejně jako ve čtvrtek, taky v pátek jsme stáli po šesté večerní uprostřed jedné ze vsí a nevěřícně zírali, co se to line z komínů. V tento okamžik ještě musíme zdůraznit a podtrhnout, že komíny jely na plný plyn, i když byly oba dny nadprůměrně teplé. My měli dokonce kraťasy a tričko. Letos zřejmě naposledy. A tak jsme v ten pátek stáli se zacpaným nosem kdesi ve východních Čechách, pár kilometrů od sjezdu na dálnici D11. Čichali ten puch a snažili se popsat lokální život. Jenomže on už kolem páté šesté večerní žádná definovatelný život není. V hospodách, kde se samozřejmě i nadále kouří, jen pár štamgastů. Ženy doma sledují televizi a spát se chodí okolo deváté, desáté. Z celkové snahy o zachycení "nátury" obyvatel malých městeček a vesnic nakonec sešlo. Marně jsme ještě v Lysé nad Labem přemýšleli, proč to v autě tak smrdí. Pach z pálených plastů a dalšího smetí, jak nám bylo řečeno, je nejen zcela běžný jev, ale i takový podivný folklor. Od podzimu do jara, vždycky večer, než se jde na kutě... Dennodenně.

Nic naplat, že se ministerstva snaží o to, aby vznikly dotace a lidí přestali dýchat jedy. Moralizovat nechceme, kamna doma nemáme, takže těžko soudit, čím bychom topili my. Je jen s podivem, že s tím místní samospráva nic nedělá. Z průměrných dvaceti komínů totiž zapáchala většina. Ano, většina.

Válcuje vás život, úřady, politici? Zažili jste, nebo jste viděli něco, co by měli ostatní vědět? Pište, foťte, posílejte na .

Vložil: Zdeněk Svoboda

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.Další informace