Co nevíte o zákulisí kultovního filmu: Každá kočka má kocoura, co se pořád někde courá. Legenda je zpět, Básníci se vrátili. Jenže nebýt jednoho obrazu a mastné pokuty od dopraváků…

Foto: Bioscop

Popisek: Pavel Kříž jako Štěpán Šafránek již po šesté

FOTOGALERIE Štěpán, Kendy a Karas zůstali i po dvanácti letech sami sebou a nerozlučnými kamarády. Jejich nevyčerpatelný smysl pro humor i schopnost sebeironie, možná už s lehkým nádechem skepse, jim pomáhá vyrovnat se s jejich neuspořádanými životy… Komedie Jak básníci čekají na zázrak opět přináší obyčejné lidské příběhy, milý humor a potěší skvělými dialogy z pera scenáristy Ladislava Pecháčka. Samozřejmě nechybí nezaměnitelná režijní poetika Dušana Kleina, písničky Jaroslava Uhlíře i kreslené pasáže Adolfa Borna. Oblíbení herci se vracejí v téměř celé sestavě: Pavel Kříž, David Matásek, Josef Somr, Eva Jeníčková, Pavel Zedníček, Lukáš Vaculík a další, i nové tváře.

Kendy už má plné zuby reklam a jako buldok jde za svým snem o natočení celovečerního filmu. Karas se rozhodl hýčkat své vysněné auto Blue dream již pouze virtuálně. Více ho zajímá pohledná učitelka Drábková. Štěpán je zástupcem primáře v nemocnici, kde urputně válčí s neústupnou ředitelkou. Tou není nikdo jiný než Vendulka Utěšitelka!  Největší starostí je pro něj třináctiletý syn Štěpánek, kterého po smrti Aničky-Zrzečky vychovává sám. Karas  a Kendy vidí, že to tak dál nejde. Rozhodnou se najít pro Štěpána tu pravou. Nejsou ale sami, kdo tenhle nápad dostal… Na lásku a psaní básniček přeci nikdy není pozdě. Pro koho je ale Štěpán bude vymýšlet tentokrát? 

Z historie Básníků

Píše se rok 1982. Do „filmové matriky“ se poprvé zapisuje film o Básnících – Jak svět přichází o básníky. Z tvůrčí dílny doktora Ladislava Pecháčka a režiséra Dušana Kleina. A na filmových plátnech září dvojice kamarádů – Štěpán Šafránek s duší básníka a Kendy s velkými sny o velkých filmech – Pavel Kříž a David Matásek se stávají na skoro 35 let skvělými kamarády. A s nimi samozřejmě celá plejáda dalších postav a herců. Studentská komedie o maturantech, kteří jsou plní energie, nadějí, mají sny, ideály a chtěli by měnit svět, ale ten jejich je trochu zapouzdřený v totalitě. Ale to nevadí, protože je tady možnost studentské recese, drobné a vtipné rebelie, kamarádství a samozřejmě jsou tady první lásky… a zcela nečekaný hrdina – Štěpán Šafránek, trochu snílek, který píše a vymýšlí svým láskám básničky… Tu první napsal Borůvce … A byla to opravdu jeho první láska… Laskavá komedie s „básnickým“ nábojem, okořeněná úžasným vtipem a humorem doktora (opravdu MUDr.!) Ladislava Pecháčka a natočená lehkou rukou režiséra-básníka Dušana Kleina, si získala diváky a stala se nejúspěšnějším českým filmem roku 1982. 

Básníci zabodovali a bylo zřejmé, že svět o básníky nepřijde, jen nikdo netušil, že je to začátek unikátní filmové série šesti komedií se stejnými hlavními hrdiny, jejichž příběhy budeme sledovat a spolu s nimi „stárnout“ více než 30 let! A že vznikne i unikátní přátelství jejich tvůrců – Ladislava Pecháčka a Dušana Kleina. Už v roce 1984 se Štěpán a Kendy vrátili do kin v komedii Jak básníci přicházejí o iluze. Tentokrát jako vysokoškoláci – Štěpán, jak jinak, student medicíny, a Kendy, student režie na FAMU. K nim přibyly nové postavy, Vendulka Utěšitelka, moravský synek Venoš a dokonce „vyslanec“ černé Afriky – Mireček… A samozřejmě nové lásky. Tentokrát psal Štěpán verše křehké Jeskyňce… A diváci? – Film opět na stupních vítězů – 2. místo v tabulce divácky nejúspěšnějších českých filmů. 

O tři roky později vstupují Básníci do dospělosti a na vlastní kůži poznávají Jak básníkům chutná život. Je hořkosladký. Hořký poznáním, že ve světě není všechno růžové, a že pokud člověk chce „přežít“, tak by musel jít na kompromisy – a to samozřejmě Štěpán odmítá a místo do nemocnice nastupuje coby obvoďák v malém městečku… Sladký je život samozřejmě láskou – píšou se verše záhadné Píšťalce se smutným nádechem – i tato láska se hroutí… Jak to, že básníci nemají štěstí v lásce? 

„Nové“ časy nastaly – převratné změny společenské, politické, podnikatelský boom… Přežijí v takovém světě Básníci? Čtvrté pokračování, které si zapsala do své filmové matriky 1. soukromá filmová společnost Heureka, má trochu chmurný název Konec básníků v Čechách. Štěpán Šafránek „nepřežil“ ve světě podnikání, kde je hlavním diktátem zisk a prospěchářství na úkor obyčejné lidské soudržnosti. Zasáhlo to i Kendyho, který se s energií sobě vlastní vrhl na reklamu. Štěpán zůstává „jen“ lékařem s plným nasazením tohoto povolání a samozřejmě zůstává básníkem – zdá se, že setkání s podnikavou SUPERPOPELKOU Ute bude mít tentokrát „trvalejší následky“. 

Rok 2004! Na deset let se Básníci odmlčeli a možná chyběli – vrátil je do kin producent Miloslav Šmídmajer a byl to první film, kterým vstoupila na filmovou scénu společnost Bio Illusion. Jak básníci neztrácejí naději. Bylo prima uvědomit si, že ať už je jakkoliv a všelijak – básníci neztrácejí naději – a my s nimi! Premiéra se konala hned ve dvou kinech – Bio Illusion a Blaník. A více než půl milionů diváků v kinech! To už v době, kdy česká kina okupovala invaze amerických velkofilmů. Štěpán Šafránek si dokonce vyzkoušel jako lékař i pozici ředitele nemocnice, ale potvrdil si jen starou zkušenost – on je lékař – a musí být tomuto povolání věrný… Pohodlná, vyhřátá a zkorumpovaná křesla není nic pro něho. A lásky? Určitě! Protože láska je věčná a k básníkům patří jak hvězda k nebi. Anička Zrzečka… Vstoupila do jeho života s úsměvem vážky, aby se z něho vytratila… Naštěstí ne natrvalo – právě ve chvíli, kdy se na svět hlásil Štěpánův syn Štěpán Junior… 

Rok 2016! 12 let bez básníků

Už se zdálo, že i ze strany tvůrců, Dušana Kleina a Ladislava Pecháčka, to bylo poslední setkání s oblíbenými hrdiny… Za šestý díl filmových Básníků mohou Chagall a policisté. Spisovatel Ladislav Pecháček, který stojí za všemi díly Básníků, dlouho nechtěl o šestém díle ani slyšet. Trvalo dlouhé roky dotazů, zda by se do pokračování nepustil, než připustil, že kdyby měl nápad, nevzpíral by se. 

Už uplynulo 8 let od premiéry páté části, když v pardubickém letním kině promítli Šmídmajerovu komedii Probudím se včera a pozvali autora. A protože Ladislav Pecháček žije právě v Pardubicích, pozval Miloslav Šmídmajer i pana Pecháčka. A protože ví, že Pecháček miluje výtvarné umění, tak mu vzal jako dárek litografii od Marca Chagalla. „Láďovi Pecháčkovi se rozzářily oči, ale pak zesmutněl a říkal: Tu si nemůžu vzít!“ vzpomíná Miloš Šmídmajer, který se samozřejmě hned ptal: „Proč?“ „To by bylo zavazující a já bych musel ten scénář napsat stůj co stůj,“ zněla lapidární odpověď. „Uděláme gentlemanskou dohodu,“ navrhl Šmídmajer, „pověsíš si ji na zeď a já budu mít jistotu, že tu myšlenku nosíš v hlavě. Když se to povede a scénář vznikne, budu rád, když se to nepodaří, nedá se nic dělat!“ Tak se nakonec dohodli a Šmídmajer navíc přivezl do Pardubic i základní nápad režiséra Dušana Kleina, který „tajně“ také přemýšlel o pokračování – a co kdyby se Štěpán musel nyní o dvanáctiletého syna starat sám a občas by mu pomáhali kamarádi Kendy a Karas?

Za dva týdny přišel mail od Ladislava Pecháčka: To není špatný, ten se bude jmenovat Štěpán Junior, bude nadprůměrně inteligentní, takže bude v jednom kuse vytáčet svoji paní učitelku… a prostě se začaly rozvíjet nápady. Jenže teprve později prozradil Ladislav Pecháček, co ho definitivně zlomilo. V těch dnech špatně zaparkoval, a když přicházel k autu, stáli tam dva policisté a bylo to jasné. Auto stálo, kde nemělo, pokuta jasná, přesto Pecháček zkoušel štěstí: „Nešlo by to vyřešit domluvou?“ Místní strážníci byli vlídni: „To by šlo, ale prozraďte nám, kdy budou další Básníci?“ A když Pecháček rázně odpověděl: „Další už nebudou!“ byli policisté neméně striktní: „Pak to bude za 500 korun!“ (Ostatně tuto trochu pozměněnou historku vložil i do nového scénáře a bude se určitě líbit!). Teprve později přišel Pecháček s tím, že zjistil, že Chagallova litografie od producenta Šmídmajera nese název Past.

Tím pádem bylo jasné, že do ní spadl – a už začal fabulovat příběh a postupně posílal vzorky. Navíc vznikající scénář nazval lékařsky – Pyridoxin, neboť ten obsahuje vitamin B6, což měla být šifra k Básníci 6, takže prvotní komunikace mezi zúčastněnými probíhala vlastně utajeně. 

Uplynul rok a Dušan Klein se s producentem Šmídmajerem a dramaturgyní Dufkovou ocitli u pana Pecháčka doma a všimli si, že Chagallova litografie nevisí na zdi, ale je o ni opřena. „Ty sis ji nepověsil?“ podivil se producent. „Pověsím ji, až bude film hotový,“ odpověděl tehdy Pecháček. A ta chvíle je tady. Premiéra šestých Básníků byla 14. dubna 2016. Filmoví Básníci se tak stávají rekordmanem, neboť ve světové kinematografii nenajdeme jiný příklad, kdy by se natáčela pokračování se stejnými herci po dobu 35 let a herci by tak přirozeně stárli se svými postavami. 

Lásky Štěpána Šafránka

V každém pokračování se Štěpán Šafránek zamiloval do jiné dívky, každé z nich psal verše a každá z nich dostala poetické jméno – Borůvka, Jeskyňka, Píšťalka, Superpopelka, Veverka… Teprve nedávno autor Básníků Ladislav Pecháček prozradil, že ta jména vymýšlel kvůli básničkám, protože vždy se mu některé z nich hodilo do rýmu. Tak tomu bylo u prvních dílů, u čtvrtého se k pohádkové lásce Popelce přidalo super, protože měla ještě čtyři sestry! Každá dívka se lišila i barvou vlasů. Když se vystřídaly blondýny, černovlásky, brunety, tak pro pátý díl si Pecháček s Kleinem vymysleli zrzku, a proto Veverka. A tak zbývá otázka – jak se bude jmenovat současná láska? A proč se vlastně nový díl točí kolem snahy dvanáctiletého syna Štěpánka a kamarádů Kendyho a Karase sehnat novou maminku? Sám autor to vysvětluje: „Kdybych navázal na předposlední díl a vyprávěl o krásném harmonickém manželství Štěpána a Veverky Zrzečky, tak by film byl nuda. Ale bylo velkým oříškem, jak se humánně zbavit Veverky a přitom zachovat Šafránkův smysl pro fair play.“ A objeví se v šestém díle nová básnička? To nechme utajené… 

Staří známí

Šestí Básníci vracejí na scénu řadu postav, které potkávají diváci už od prvního dílu. Vedle Pavla Kříže se samozřejmě objeví David Matásek coby Kendy, nebo spolužák Karas (Lukáš Vaculík). Nebude chybět samozřejmě Vendulka Utěšitelka, tentokrát v roli ředitelky nemocnice a potenciální lásky. Do lékárny posílá Štěpán syna k tetě lékárnici Ute, jinak Superpopelce a bývalé lásce ze čtvrtého dílu (skvělá Tereza Brodská). Junior si hned všimne, že dřív spolu chodili, a začne mít nápady… Stálým místem setkání zůstává Hanouskova hospoda (Miroslav Táborský), jehož snem je předělat hlučnou hospodu na místo tichého rozjímání: V této hospodě je zakázáno mluvit o politice, umění a sportu. Tady se smí jen tiše konzumovat. Kamarádi také často navštěvují nemocného profesora Ječmene (Josef Somr), setkávají se s neúnavným podnikatelem Milanem (Tomáš Töpfer) a jeho ženou Markétou Hrubešovou. Po delší pauze se vrátí do básnických příběhů i někdejší spolužák Venoš z Moravy v podání Václava Svobody nebo František Ringo Čech jako upovídaný a přísný plavčík Bouchal. Jen Mireček se nám toulá někde v černé Africe. 

Každý taťka má svou mamku,

každý zajíček svou jamku.

Každá kočka má kocoura,

co se pořád někde courá.

Každý muž má svoji ženu,

každý Radúz Mahulenu.

Jenom my dva s tatínkem

jsme jak Spejbl s Hurvínkem. 

V novém příběhu samozřejmě nechybí ani nové postavy, často jsou to potenciální „maminky“ pro Štěpána Juniora. Jednou z nich je i jeho učitelka v podání Nely Boudové, která si neví rady s nápady nadprůměrně inteligentního Juniora. Do hry vstupuje i půvabná dcera Vendulky Utěšitelky Majka a také krásná sousedka Zuzana Rybářová, fotografka. Její dcera Vanessa chodí se Štěpánkem do třídy a do pěveckého sboru a zoufale se snaží naučit hrát na housle… „Klidně k nám přijď, ale housle nech doma,“ zve ji Junior. Právě obě děti budou mít v novém díle veliký akční prostor a spoustu bezvadných nápadů. Do role Štěpána Juniora obsadil Režisér Dušan Klein nadaného Filipa Antonia, kterého znáte třeba z filmu Líbáš jako Bůh. „Houslistku“ Vanessu hraje Emily Hassmannová. 

Samostatnou kapitolou je účast tří hereckých legend v šestém díle – Josefa Abrháma, Jiřího Lábuse a Rudolfa Hrušínského – hrají povedené hašteřivé dědky, kteří utíkají z domova důchodců do Hanouskovy hospody na pivo a někdy tam způsobí i pořádný kravál. Vděčnou roli přísné sestry Vojtěchy si s chutí zahrála Eva Holubová a v roli portýra se objeví režisér Jiří Strach (prý miluje tyto drobné herecké „záskoky“ ve filmech svých kolegů). V epizodách zahlédnete i řadu dalších osobností, zejména mezi Štěpánovými kolegy lékaři z nemocnice – a tak na poradě vedle Leoše Mareše sedí divadelní režisér Juraj Deák a psychiatr Jan Cimický, před nimi Petr Chajda a Eva Jandlová z mediální agentury Dentsu Aegis Network. Vladimír Poštulka, skvělý textař populárních písniček a spisovatel, se v roli číšníka v přepychové restauraci vytáhl s delikatesním menu – nezapřel tak svou další profesi – patří k našim nejznámějším gurmetům, kritikům a hodnotitelům jídla.

Drobné interní vtípky 

Režisér Dušan Klein si samozřejmě dovoluje i drobné interní vtípky: V pátém díle nechal producenta Šmídmajera sehrát epizodu pacienta, který přijde do lékárny nastydlý a žádá lék. V šestém díle, který navazuje na ten předešlý po dvanácti letech (!), se opakuje stejná scénka – zbědovaný producent hraje úplně stejnou scénku, má rýmu, sotva mluví a lékárnice se ho mile ptá: „Zase ta rýma?“ A odpověď? „No jo, to je pořád!“ Jo, producenti to nemají lehké!

Ostatně Miloš Šmídmajer vzpomíná, jak je taková rolička vděčná třeba pro jeho kamarády: „V televizi běžela repríza Básníků, já si toho nevšiml a najednou začaly chodit esemesky – už jsi zdravý?“ 

Bude to ještě někoho bavit?

„Tuto otázku jsem slýchal, když jsme připravovali pátý díl. Tehdy byla pauza mezi čtyřkou a pětkou deset let,“ odpovídá Miloslav Šmídmajer, producent Básníků. A dodává: „Lidé z marketingu, od distributora, byli skeptičtí, ale já říkal pořád dokola: To máte jako s příbuznými, nemusíte je mít rádi, ale pořád vás zajímá, co se s nimi děje? A když je rádi máte, nenecháte si ujít strávit s nimi nějaký čas. A ani šestému pokračování nechybí ten laskavý humor i setkání s úplně obyčejnými bezvadnými lidmi. A jde o podívanou pro celou rodinu – své si tam najdou děti, mladí i staří – a hlavně je to film, který dává naději, že v každém věku přes různé smutky a problémy se dá díky dobrým kamarádům, kolegům a zázemí žít vlastně příjemně. 

Na závěr

Přípravy a samotné natáčení Básníků číslo 6 provázela zvláštní atmosféra. Nikdo z herců ani na okamžik nezaváhal a přijal „pozvání“ na malý „básnický zázrak“ s povděkem. Nejlépe to vyjádřil David Matásek: „Taková role se neodmítá. Je to jako povolávací rozkaz!“ V posledních dnech natáčení byla cítit ve vzduchu určitá nostalgie, jako kdyby si každý z herců a členů štábu říkal: „Proboha, možná je to fakt poslední díl.“ Nikdo si to nepřál, ale na 99,9 procenta tomu tak bude.

zdroj: Bioscop

Válcuje vás život, úřady, politici? Pošlete nám svůj příběh  na ');.           

Vložil: Anička Vančová