Rotmistr Jaroslav L. bojuje v Afghánistánu o život jako lev, doma na něj čekají tři děti! Naštěstí má prý tuhý kořínek, zvládl již čtyři operace

Foto: archiv

Popisek: Čtyři oběti sebevražedného atentátníka přivezl armádní speciál zpět do vlasti ve čtvrtek po poledni. Příští týden by se měl konat vojenský pohřeb.

Mimořádnou vůli žít prokazuje těžce zraněný rotmistr Jaroslav L., který byl těžce zraněn v Afghánistánu. Otec tří dětí má za sebou již čtyři náročné operace. O život bojuje jako lev, v Bahrámu však musí zůstat ještě zhruba dva týdny.

Devětatřicetiletý táta tří dětí, který pochází z jednotky v Chrudimi a byl zraněn při útoku sebevražedného atentátníka v Afghánistánu nedaleko vojenské základny Bagrám, má podle dostupných informací za sebou rekonstrukční chirurgické zákroky končetin a cév. Potřeboval hodně krve, kterou mu okamžitě darovali jeho kolegové výsadkáři. „Zranění jsou velmi vážná, protože byl v epicentru výbuchu,“ potvrdil zprávy médií generál Petr Pavel, podle nějž je voják extrémně silným jedincem, se silnou vůlí, a díky tomu i velkou šancí na přežití. Pravděpodobně mu pomáhá i myšlenka na tři děti, které má v Česku.

Čtyři náročné operace má těžce zraněný rotmistr Jaroslav L. za sebou, další ho čekají. O život bojuje jako lev.

Zneužité ženy a děti

Čtyři české vojáky v úterý v Afghánistánu zabil a jednoho zranil sebevražedný atentátník, který se odpálil nedaleko základny Bagrám na východě země. K útoku se přihlásilo radikální islámské hnutí Tálibán. Podle expertů byl útok nejzbabělejším a nejzákeřnějším způsobem boje, proti němuž prakticky neexistuje žádný způsob obrany. Došlo k němu v blízkosti nemocnice, kterou vojáci pomáhají stavět. S místními obyvateli proto mají nadstandardní styky, Afghánci jsou zvyklí, že kdekoliv jednotky zastaví, přijdou si s nimi povídat. Přítomnost dětí a žen v davu byla pro vojáky signálem, že je situace v podstatě bezpečná.

Při akci mívají čeští vojáci vždy k dispozici například psací potřeby pro děti. „Je to i součást navazování bližších kontaktů,“ vysvětlil náčelník generálního štábu. To, že se mezi ně atentátník vmísil a odpálil se, dokazuje, že o chystaném útoku neměli místní obyvatelé tušení. „V Afghánistánu jsou tyto druhy útoků bohužel běžné a nedá se jim ubránit. Útočník prý byl v policejní uniformě, které tam není problém sehnat. A vy jste s místními policisty nebo vojáky v denním kontaktu, a tak nemáte šanci rozpoznat, kdo je na druhé straně a kdo není,“ potvrdil Blesku praporčík Jaromír Kulha, který rok sloužil na afghánské základně Logar.

Boj o život

Původně se měl zraněný rotmistr Jaroslav L. vrátit do vlasti armádním speciálem společně se čtyřmi zabitými kolegy, vzhledem k vážnému zdravotnímu stavu však stále ještě není schopen převozu. Podstoupil již čtyři chirurgické zákroky, navíc ve ztížených podmínkách. Jakmile to situace dovolí, bude převezen do České republiky. Na rozdíl od svých zdravých kolegů, kteří se vracejí z misí, však nezamíří do karantény v tajné armádní nemocnici v Těchoníně, ale do Ústřední vojenské nemocnice v Praze.

„Nijak speciálně se na jeho příjezd nechystáme, zraněné vojáky z misí ošetřujeme prakticky každý rok,“ řekla serveru iDnes.cz mluvčí nemocnice Jitka Zinke. „Projde standardním příjmovým vyšetřením a podle jeho výsledků a podle testů z laboratoře stanovíme léčebný plán.“ V týmu, který se o pacienta bude starat, bude i psycholog či kaplan, pokud je věřící. „V rámci možností se snažíme pracovat i s rodinou zraněných vojáků a pomáhat jim zvládnout situaci,“ potvrdil primář psychologického oddělení nemocnice Jiří Klose.

Nejsmutnější návrat

Desátník J. Š. (39), četař I. K. (34), rotmistr David B. (28) a desátník Libor L. (33) se stali oběťmi největšího masakru českých vojáků od roku 1945. Na jejich počest se ve čtvrtek 10. července 2014 v poledne rozezněly po celé České republice sirény a kostelní zvony, na mnoha místech zavlály vlajky, svěšené na půl žerdi. Armádní speciál s jejich ostatky přistál na letišti v pražských Kbelích krátce před půl druhou odpolední. Uctít jejich památku přišli kromě pozůstalých i vrcholní představitelé země v čele s prezidentem Milošem Zemanem.

Pietní akt zakončila státní hymna, po níž odvezly rakve s těly vojáků pohřební vozy do Ústřední vojenské nemocnice, kde se podle armádních nařízení musí uskutečnit pitva. Až poté převezmou ostatky rodiny, které rozhodnou o způsobu jejich pohřbení. Armáda jim nabídla uspořádání vojenského pohřbu. „Byli to jedni z mých nejlepších lidí, vojáci tělem i duší. Sloužili v jednotce, která pro ně znamenala všechno, v armádě neviděli pouze výdělek a zaměstnání. Byl to jejich život, To platí i pro zraněného vojáka,“ řekl MF Dnes velitel 43. výsadkového praporu v Chrudimi Robert Dziak. Prezident Zeman oznámil, že čtyři mrtvé vojáky vyznamená 28. října in memoriam medailí Za hrdinství.

Životní tragédie

Zpráva o smrti jednoho z Jiřího spolubojovníků, rotmistra Davida B., zastihla jeho rodiče na dovolené v Turecku, takže narychlo sháněli letenky, aby se mohli vrátit domů, stejně jako jeho přítelkyně, která se právě také rekreovala u moře. Davidova smrt rodiče velmi těžce zasáhla, s jeho odjezdem na další misi nesouhlasili. „Rodiče byli ze začátku proti, hlavně máma. Měli strach. Táta to nesl líp, ale když jsem odjížděl, tak byl taky smutný. Teď jsou na mě hrdí,“ řekl David B. v rozhovoru pro web ministerstva obrany, který poskytl již během své první mise v Lógaru.

Nekonečný zápas spojeneckých vojsk s teroristy na území Afghánistánu stále více připomíná souboj Davida s Goliášem. Podle vojenského analytika Martina Kollera je tato válka prohraná a současný afghánský proamerický režim v dohledné době stejně padne. „Pokud se pomatení či petrodolary zaplacení ideologové v Bruselu rychle neproberou z fantazií a iluzí, budeme mít džihád s teroristickými útoky i v Praze,“ varuje Koller v rozhovoru pro ParlamentníListy.cz. Zároveň upozorňuje, že Američané, Britové a Saúdové v zájmu boje o sféry vlivu podpořili před lety Tálibán, vyhnali z Afghánistánu Rusy a nechali povraždit jejich domácí spojence, vesměs nadprůměrně vzdělané a málo islamizované. A tím si bohužel ukovali čerta sami proti sobě.

Válcuje vás život, úřady, politici? Pošlete nám svůj příběh  na ');.

Vložil: Adina Janovská