Léčitel Marek Šlechta: Všechno, co táta dělal, mi dávalo smysl. Záhady života

Pokud jste koncem minulého století zavítali na Vysočinu, mohli jste se setkat hned s několika „Bohem obdařenými“ lidovými léčiteli. Máte s nimi i vy osobní zkušenost?

Tak například ve Svratouchu žil bylinkář a psychotronik Jindřich Paseka (1928-2005), u něhož hledaly (a hlavně nacházely) pomoc dlouhé zástupy lidí. Léčil i prominentní osobnosti, například kardinála Františka Tomáška, bývalého prezidenta Ludvíka Svobodu nebo komunistického premiéra Lubomíra Štrougala. Dokud mu ještě dobře sloužilo zdraví, dokázal denně přijmout i 350 pacientů. Nikdy za své služby nebral peníze.

Není bez zajímavosti, že musel dokonce skládat zkoušky na Ministerstvu zdravotnictví, aby prokázal, že mimořádné schopnosti skutečně měl. Pokud byste se ale tenkrát vydali do Stolan, mohli jste se přibližně ve stejné době seznámit i s dalším mistrem svého řemesla, Bedřichem Šlechtou. O jeho pozoruhodném příběhu si dnes budeme povídat s jeho synem Markem, který pokračuje v rodinné tradici a stejně jako tatínek se věnuje léčitelství.

Pane Šlechto, s otcem jste kdysi vydali knížku, která se jmenuje Jak milovat bližního svého. Popisujete v ní vaši léčitelskou cestu a konkrétní příběhy lidí, jimž jste pomohli. Prozraďte mi, jak to všechno začalo?

Na počátku všeho byl úraz v mých dvanácti letech. Docela dlouho jsem měl nohu v sádře, a jak jsem se příliš nehýbal, oslabila se mi imunita. Začal jsem mít velice nepříjemné zdravotní problémy. Propukla u mě těžká alergie, spojená s astmatickými záchvaty. Bylo to hodně nepříjemné, protože v té době (na přelomu 70. a 80. let) měla medicína velké rezervy.

Lékaři se domnívali, že mám nějakou infekci, a tak mě dlouhodobě léčili antibiotiky. Jenže zbytečně. Žádné prášky, které mi dávali, na mou nemoc nezabíraly a po dvou letech trápení to vypadalo, že se z toho stane trvalý stav. Táta se s tím ale nechtěl smířit. Rozhodl se, že mě uzdraví sám, alternativní cestou. Vůbec nepochyboval o tom, že to dokáže.

Jaké k tomu měl předpoklady?

Byl si jistý, že určité mimosmyslové schopnosti má, jen je dlouhá léta aktivně nepoužíval. Vzpomínám, že když jsem byl malý a dostal vysokou horečku, táta ji dokázal během krátké chvíle srazit. Pouze tím, že se pokoušel na mě energeticky působit, když si ke mně lehnul. Příležitostí, jak si táta mohl ověřit, že to tenkrát nebyla žádná náhoda, se mu v životě naskytlo několik. Třeba když stavěl dům a k nám na pozemek přišel proutkař, aby určil správné místo pro studnu. Ten pán asi neměl zrovna svůj den, protože ani na několikátý pokus nebyl úspěšný. A tak ho táta požádal, aby mu půjčil virguli, že si to zkusí také.

Jak mu to šlo?

Okamžitě pocítil zvláštní vibrace a vůbec poprvé v životě zažil změněný stav vědomí. Netrvalo dlouho a k úžasu všech přítomných našel hned napoprvé extrémně silný pramen pro studnu. Tátovi se sice moc líbilo, že takové schopnosti má, ale nijak je netrénoval ani neprohluboval. Jakmile jsem však ve třinácti letech onemocněl, umanul si, že se naučí léčit a že mi pomůže. Jsem opravdu vděčný za to, že to udělal, protože se mu to povedlo. Astma i alergie úplně odezněly.

Jak se mu to podařilo?

Nejdřív se začal shánět po léčitelské literatuře a zkoušel na mě různé bylinkové receptury, které ho zaujaly. Hodně rád měl rady slavné rakouské bylinkářky Marie Trebenové. Později objevil i úžasnou knihu od proslulé Brežněvovy jasnovidky Džuny Davitašviliové, která v něm také zanechala veliký dojem. Její knížka se jmenovala Naslouchám svým rukám.

Táta se Džunou hodně inspiroval, protože si tou dobou už uvědomoval, že jen bylinky pro mé uzdravení stačit nebudou. Začal na mě energeticky působit rukama a mně se začalo konečně ulevovat. Trvalo asi dva roky, než nemoc s konečnou platností odezněla, ale podařilo se to. No a když jsem se dostal z nejhoršího, táta si uvědomil, že může pomáhat i dalším lidem, kteří o to budou stát. Nebylo jich málo.

Vzal vás někdy tatínek za nějakým léčitelem?

Mě ne, ale někdy v sedmdesátých letech navštívil se svou nemocnou maminkou Jindřicha Paseku. Od nás to k němu do domku, kde léčil, nebylo zas tak daleko. Setkání s tímto mimořádným člověkem v tátovi zanechalo obrovský dojem, protože jeho energetické působení tenkrát cítil i sám na sobě. Rád na toto jediné setkání vzpomínal i po mnoha letech. A přestože o tom pan Paseka nevěděl, táta ho považoval za svého největšího učitele.

Podařilo se mu vaši babičku uzdravit?

Ano, pan Paseka jí velmi pomohl a můj táta díky tomu viděl na vlastní oči, jak úspěšné léčení probíhá. Když se později pokoušel o totéž, v některých věcech se panem Pasekou velmi rád inspiroval. V době, kdy se táta začal léčitelství věnovat profesionálně, totiž už Jindřich téměř nepracoval a později zemřel. Po celém kraji ale bylo hodně lidí, kteří se s tímto slavným léčitelem už setkali a měli co vyprávět. Když od nich táta uslyšel nějakou zajímavou radu, kterou jim Jindřich dal a fungovala, zapsal si ji. A při první možné příležitosti vyzkoušel v praxi. Na druhou stranu se ale táta snažil najít vlastní cestu, která mu vyhovovala.

Jaké postupy si zvolil?

Například hledal kyvadlem energetické blokády a na základě toho, co zjistil, pak na lidi působil rukama. Občas spolupracoval i s nadanými médii, kteří prostřednictvím svého vnitřního zraku dokázali určovat, kde mají pacienti oslabená místa a co je skutečnou příčinou jejich nemocí. Zkoušel různé metody diagnostiky, zkrátka si rád ověřoval, že postupuje správně a na nic nezapomíná.

Vzal jste si k srdci některé léčitelské postupy Jindřicha Paseky i vy?

O tom nepochybujte. Svému řemeslu Jindřich dokonale rozuměl a rozhodně není náhoda, že se jeho jméno všude dodnes vyslovuje s úctou. Myslím, že jedním z jeho nejzásadnějších odkazů bylo a stále je, že nejdůležitějším orgánem v lidském těle jsou ledviny. Ovlivňují naprosto všechny fyziologické i energetické pochody v těle. Takže jakmile začneme mít jakékoliv zdravotní nebo psychické problémy, vždy je na místě zaměřit se na ledviny. S tátou jsme se o tom ve své léčitelské praxi, která dohromady čítá asi čtyřicet let, oba přesvědčili.

Jak své ledviny můžeme posílit?

Jsou zde dvě úrovně. První je energetická, druhá fyziologická. Co se energie týče, tak nejdůležitější je, abychom se důrazně začali vyhýbat stresu. Využít svých životních zkušeností a možná také, pokud jsme tomu nakloněni, na odstresování zapracovat i nějakou intenzívní duchovní prací. Třeba častěji meditovat nebo relaxovat v přírodě. Zkrátka dostat se do stavu, kdy se nás přestanou běžné stresy jakkoliv dotýkat. Najít si způsoby, jak dosáhnout vnitřního klidu.

Je to mnohem důležitější, než tušíme, protože stres ledviny vnímají úplně nejvíc. Je úplně jedno, co je jeho příčinou, jestli jsou to stresy emoční, vztahové, pracovní nebo existenční. Platí, že pokud je jim člověk vystaven dlouhodobě, vždycky má oslabené ledviny. Tento stav bohužel představuje ideální podhoubí pro vznik vážnějších fyziologických problémů.

Potíž je, že když je člověk ve stresu, zejména v tom existenčním, jen těžko se mu daří účinně relaxovat.

To máte pravdu, ale i přesto je důležité, aby se o to každý aktivně pokoušel. Možností, jak čelit stresu, je nepřeberná řada. Můžeme se naučit nějaké relaxační způsoby dýchání, nebo si osvojit určité léčitelské či meditační techniky, které nám s tím pomohou. I váš časopis může velkou měrou přispívat k tomu, aby se lidé dozvěděli, že nikdy nic není úplně ztraceno. Mohou se vaším prostřednictvím učit ze zkušeností druhých a nad určitými věcmi přemýšlet jinak, než je obvyklé. A to je podle mě velice důležité. Pokud si dokážeme připustit, že máme nějaký problém, aktivně hledejme řešení a nevzdávejme se. Sám jsem byl už v životě svědkem tolika zázraků, že bych byl blázen, kdybych nevěřil, že lidská víra opravdu dokáže změnit realitu.

Jak poznám, že mám oslabenou energii ledvin?

Jedním z nejčastějších příznaků je přetrvávající pocit únavy, vyčerpání a nedostatku vitality. Také si nemůžeme nevšimnout, že rapidně klesá naše odolnost vůči běžnému stresu. Pociťujeme, že se z našeho života úplně vytratil pocit pohody a jakéhosi vnitřního naplnění. Často míváme strach, nejistotu a obavy z budoucnosti. Postrádáme pocit bezpečí a v důsledku toho můžeme být náchylní k paranoii nebo panickým záchvatům. Pokud je vám cokoliv z toho, co jsem vyjmenoval, důvěrně známé, neváhejte a zaměřte se na zdraví svých ledvin. Moc se vám uleví.

Od léčitelů často slýchávám, že stav ledvin odráží naše vztahy, zejména partnerské. Souhlasíte?

Ano, může tomu tak být. Zejména pokud žijeme s někým, kdo nás neustále emočně vyčerpává. Každá taková dlouhodobá dysbalance se na činnosti ledvin vždycky nějak projeví. Problém je, že jakmile se rapidně sníží energetický výkon ledvinového systému, dříve nebo později se tento deficit projeví i fyziologicky. Nějakou vážnější nemocí, kterou už nebudeme moci tak snadno přehlížet jako projevy stresu.

Jde vždycky jen o problémy s močovou soustavou?

Právě že ne. Zkušenosti z praxe mi dnes a znovu potvrzují, že škála fyziologických projevů oslabených ledvin bývá nekonečná. A v tom je právě ta potíž, protože ledviny nám mohou způsobit energetické zkraty v postatě kdekoliv. Jen si vzpomeňte, jak jsem říkal, že mi úraz nohy kdysi spustil astma. Takové věci se prostě dějí, pokud není naše tělo energeticky v pořádku.

Co rozhoduje o tom, kde se nemoc rozvine?

Genetické nastavení. Každý má svoje slabá místa.

Co dalšího ještě můžeme udělat pro to, abychom posílili fyziologickou funkci ledvin?

Pro své tělo toho můžeme udělat poměrně dost. Tak za prvé, pokusme se víc dodržovat pitný režim. Nejde ale ani tak o množství, jako o kvalitu toho, co pijeme. Rozhodně nikomu nedoporučuji ledviny „přepíjet“ a přetěžovat. Vzpomínám na dobu, kdy nám lékaři doporučovali pít denně až tři litry tekutin, ale to je, jak se ukázalo, hodně nadsazené množství. Optimální je litr a půl, pokud si tělo nevyžádá víc. Důležité jsou i bylinky, které podporují funkci ledvin.

S jakými máte nejlepší zkušenosti?

Jsem přesvědčený, že ty nejlepší bylinky, které nám pomohou uzdravit se, najdeme ve své zemi a často i v blízkosti místa, kde žijeme. Třeba na naší zahradě. Vynikající bylinkovou kúru, která je na oslabené ledviny mimořádně účinná, získáte ze tří rostlin. Nasušte si měsíček, řepík a přidejte k nim trochu zlatobýlu. S touto ledvinovou kúrou máme jen ty nejlepší zkušenosti. Jsou to všechno protizánětlivé a močopudné bylinky, pomohou vám v těle nastolit energetickou rovnováhu.

Výborný je i tzv. urologický čaj. Pokud vás trápí ženské problémy, dělejte si často odvary z kontryhelu a řebříčku. Další skvělé recepty na různé zdravotní problémy najdete v knize Marie Trebenové, které mohu jen vřele doporučit. Za jedinou bylinu, jejíž účinky se podle mě naopak velmi přeceňují, považuji kopřivu. Není tak skvělá, jak se říká.

V jakém ohledu?

S tátou jsme zjistili, že na ni lidé dost často mívají celkem nepříjemné alergické reakce. To je důvod, proč se vůbec nehodí pro pravidelné užívání. Kopřiva je sice vynikající pro účinnou jarní očistu v momentě, kdy je ještě úplně mladá, ale pak už ne. Vyřadili jsme proto tuto bylinu ze všech svých bylinných směsí.

Jaké další rady Jindřicha Paseky se osvědčily ve vaší léčitelské praxi?

Zkušenost, že tím druhým nejdůležitějším orgánem, o který se také vyplatí hodně pečovat, je dvanácterník. Jedná se o důležitou chemickou továrnu těla, a pokud je přetížená, vede to k mnoha problémům. Hlavně dýchacím a trávicím. Takže pokud je máme, je nutné co nejdříve upravit stravu, zvolit tzv. šetřící dietu. Jídlo musí být hlavně lehce stravitelné, nenadýmavé a nedráždivé. Jindřich Paseka lidem také často doporučoval popíjet šťávu ze syrových brambor a já dodnes příliš nechápu, proč to fungovalo jen u jeho pacientů.

Není to univerzální lék?

Právě že ne a pro mě je to stále veliká záhada. Kdokoliv se držel jeho rady a syrovou šťávu z brambor si opravdu dopřál, okamžitě pocítil úlevu. Jakmile jste to ale udělali bez jeho vědomí, bez jakési jeho energetické přítomnosti, žádné zvláštní změny se nedostavovaly.

Možná poznal, komu by to pomohlo a komu ne, kdo ví?

Jenže on bramborovou šťávu doporučoval úplně každému. Pokud jej člověk poslechl, dělala šťáva v jeho těle zázraky. Pokud se však o této Pasekově radě nemocní jen doslechli z druhé ruky a recept vyzkoušeli, nic zásadního se nestalo.

Vraťme se k teď k vašemu otci Bedřichovi. Pochopila jsem správně, že vás vyléčil, když na vás přikládal ruce?

Ano. Existují různé způsoby, jak je možné lidem předávat energii. My s tátou používáme ruce, Jindřich Paseka dával přednost virguli, kterou dokázal účinně harmonizovat celý energetický systém.

Vašemu tatínkovi se osvědčilo siderické kyvadélko. K čemu je používal?

Může nám poskytnout správnou odpověď úplně na všechno, pokud se s ním naučíme pracovat. Jeho prostřednictvím si léčitel například ověřuje, na co se má zaměřit, aby svému pacientovi co nejvíce pomohl. Můj táta měl například spoustu anatomických obrázků lidského těla. Když se potřeboval zaměřit na nějaký konkrétní orgán, například na můj dvanácterník, vytáhl kyvadlo a přes obrázek směřoval do oslabeného orgánu léčivou energii. Pokud byl člověk vnímavý, dokázal cítit, jak mu při tátově působení proudí tělem vibrace.

Byl jste jeho prvním pacientem. Kdy se váš otec rozhodl věnovat léčitelství na plný úvazek?

Nejdřív samozřejmě chodil normálně do práce. Když se ale ukázalo, že mi dokázal pomoci, rychle se to mezi lidmi rozkřiklo. Brzy za ním začali chodit i jeho spolupracovníci s prosbou, aby se na ně také podíval. Doufali, že se jim uleví. Táta nemusel nikoho o ničem přesvědčovat, přátelé a známí měli zkrátka důvěru v to, že jim pomůže, a to se také dělo.

Přímo na svém pracovišti měl tehdy kancelář, kde měl klid, a tam se věnoval léčení. Odehrávalo se to v letech 1988 a 1989. Nakonec se z toho stal takový hit, že táta musel svou práci opustit, protože ho to časově velmi zaměstnávalo. Krátce po revoluci, kdy najednou bylo možné podnikat, si otevřel vlastní léčitelskou praxi a já mu začal pomáhat.

Proč jste se tak rozhodl?

Všechno, co táta dělal, mi dávalo smysl. Po těch několika letech, co mě léčil, už jsme byli natolik propojení, že jsem určité věci také uměl a cítil. Od roku 1996 jsem mu v ordinaci pomáhal na plný úvazek, abych mu to usnadnil. Chodily za ním zástupy lidí a pro mě bylo naprosto přirozené, abych se jim věnoval, jak nejlépe jsem dovedl.

Občas jsem jim také předával energii v domnění, že mám tento dar jen v tátově přítomnosti. Předpokládal jsem, že jsem jen prostředník, skrze kterého táta léčí větší množství lidí. Později jsem ale zjistil, že to můžu dělat i sám, a to mi dodalo potřebnou sebedůvěru. Víte, byl jsem moc rád, že jsem byl u toho, protože jsem se denně stával svědkem mnoha zázraků.

Je něco, s čím jste si s tatínkem poradit nedokázali?

To víte, že ano. Existují určité limity fyzického těla, s nimiž je nutné počítat. Pokud tělo něco neprodukuje nebo neumí samo obnovit, tak to žádné energie prolomit nedokážou. Poškození mozku, míchy, slinivky nebo opotřebení kloubních chrupavek, to jsou tkáně, které tělo nedokáže samo zregenerovat. Takže pokud má člověk těžkou artritidu, určitě by měl přemýšlet o operaci, protože ho dokáže velice dobře vrátit do života. Zkrátka určitě nikomu neslibujeme nic, co nedokážeme splnit.

Na jaké stavy se tedy zaměřujete?

Energetické léčení je poměrně dobře úspěšné u chronických onemocnění a problémů, na které moderní medicína jen těžko hledá odpovědi. Dokážeme celkem úspěšně řešit například tinitus, při němž dochází k nepřetržitému pískání v uších. Už jsem byl mockrát u toho, že pískání po energetickém zásahu zcela ustalo. I když jsou mnozí lékaři přesvědčeni, že to není možné, dá se to řešit.

S čím ještě máte dobré výsledky?

V posledních letech lidi hodně trápí neuropatie, které se projevují znecitlivěním nohou. Pacienti mají problémy s chůzí a paradoxně je trápí bolest, přestože své nohy necítí. Medicína si s tímto stavem neví příliš rady, ale praxe ukazuje, že energetické působení na neuropatii zabírá poměrně dobře. Také bych chtěl říci, že když za mnou klienti nemohou přijet osobně, mohu pracovat i na dálku, skrze fotografii. Funguje to také velice dobře.

Například jsem takto dostal na starost pána, kterému už v nemocnici nedávali vůbec žádnou naději na uzdravení. Byl na dýchacím přístroji a zdravotníci rodině řekli, aby se s ním přišli rozloučit. Ti se s tím ale nehodlali smířit, předali mi jeho fotku a já na něj každý den působil. Věřte, nebo ne, on se z toho dostal a úplně se zotavil. Pokaždé, když se něco takového stane, jsem neskonale vděčný. Pamatujme, že dokud je v srdci naděje, nic není úplně ztraceno.

Jitka Svobodová

Převzato z časopisu Záhady života

 

Vložil: Redaktor KL

HP, Záhady života, Marek Šlechta,