Poslední polibek na rozloučenou. Záhady života

Brněnští vyšetřovatelé paranormálních jevů ze skupiny EPRV777 se koncem června 2023 vydali do okresu Chrudim.

Měli za úkol pokusit se navázat bližší kontakt se zesnulými, kteří z nějakého důvodu nenašli po své smrti klid. Přijali pozvání čtyřčlenné rodiny, která starší dům zdědila po babičce. Jenže po rozsáhlé rekonstrukci nemovitosti se začaly dít zvláštní, místy až strašidelné události, jež členy domácnosti vedly k neodbytnému pocitu, že s nimi bydlí ještě další, minimálně jeden neviditelný nájemník. Nabízíme vám jejich příběh. Křestní jména celé rodiny jsme na její přání změnili.

Svědectví paní Karolíny

Že v domě není něco v pořádku, jsme si poprvé všimli asi před patnácti lety, když si náš syn, tehdy pětiletý, stěžoval, že za ním v noci chodí temný stín. Popisoval nám staršího pána, který jej v podkroví navštěvuje, hodně se ho bál, dokonce odmítal spát ve svém pokojíčku. Abyste rozuměli souvislostem, v té době jsme žili ve vícegeneračním domku i s manželovou babičkou. Můj syn si na přízrak toho muže stěžoval až poté, co jsme v horním patře dokončili rozsáhlou rekonstrukci.

Samozřejmě jsme všichni přemýšleli, kdo by to mohl být, a jediný, kdo tenkrát připadal v úvahu, byl manželův biologický dědeček, který zemřel kdysi dávno při nehodě na motocyklu. Stalo se to v době, kdy otci mého manžela ještě nebyl ani rok. Babička si později během života našla nového druha, a i když se nikdy nevzali, její nový partner vychovával manželova otce jako vlastního syna. Ale protože naše rodina neměla ani nejmenší tušení, jak obdobnou situaci řešit, a časem se přízrak přestal objevovat, na událost bychom nejspíš úplně zapomněli. Nebýt toho, co následovalo o mnoho let později.

Co se dělo dál?

Když asi před deseti lety zemřela babička, k žádným dalším paranormálním jevům nejprve nedocházelo. To se však po dalším úmrtí v rodině, konkrétně po smrti manželova tatínka (babiččina syna), razantně změnilo. Moje tchyně nechtěla urnu svého manžela uložit na hřbitov, a tak jeho zpopelněné ostatky nějakou dobu zůstávaly u nás, protože se s ním nedokázala rozloučit. Od té doby se začaly dít divné věci.

Manžel Luboš nejprve začal v domě vídat temné stíny, které se procházely po chodbě, a neexistovala možnost, že by stíny patřily někomu živému z nás, protože nikdo jiný nebyl v tu chvíli doma. Jak mi později popsal, pohybující se stíny viděl přímo z obýváku, skrze částečně prosklené dveře. Manžela také stále častěji ve chvílích, kdy byl doma sám, mrazilo v zádech a cítil přítomnost někoho neznámého.

Jak plynul čas, každý z naší rodiny získával své vlastní záhadné prožitky a nikdo z nás nepochyboval, že v domě nejsme tak úplně sami. Například právě když byl můj muž na noční, spala se mnou naše dcera v ložnici. Probudilo mě, jak se s nějakým temným stínem přetahuje o peřinu. Nevím, jak to popsat, ale ta neznámá síla tahala dceřinu deku z postele směrem ven. Dcera se jí snažila vzdorovat a přikrývku zoufale přitahovala směrem k sobě.

Vyděsilo mě, když mi došlo, co se děje, a zcela automaticky jsem se do přetahovačky o peřinu zapojila i já, abych jí pomohla. Nutno říci, že i ve dvou jsme měly problém přikrývku dostat zpátky pod svou kontrolu. Vůbec jsme nechápaly, co se stalo, bylo to strašidelné a extrémně nepříjemné. Tu noc už jsme se moc dobře nevyspaly.

Jsem tady!

Dcera Vlaďka se v našem domě s paranormální aktivitou tváří v tvář setkala ještě několikrát, většinou v noci ve svém podkrovním pokojíčku. Jednou tam spatřila černý stín, jindy k nám celá rozrušená přiběhla do ložnice s tím, že u ní zase straší. Vyprávěla, že když se probudila, uviděla v místnosti bílé světlo kruhového tvaru, které stálo na jednom místě a nikam nemizelo. Když si ho všimla poprvé, byla natolik unavená, že znovu usnula. Její mysl si zkrátka neuvědomovala, že zvláštní světlo tam vlastně být nemá a nikdy předtím ho tam neviděla. Jenže pak se probudila znovu a kruhové světélko o přibližně průměru deseti centimetrů pořád svítilo a vyzařovala z něj podivná energie, kterou si nedokázala nikam zařadit.

Když jí došlo, že je to něco nadpřirozeného, dostala strach a utíkala za námi. Snažili jsme se ji uklidnit a šli se do jejího pokoje podívat, ale světélko už bylo pryč. Situaci jsme zlehčovali se slovy, že to byl nejspíš její děda, ale bylo nám to trochu divné, protože dědova urna už byla nějakou dobu řádně uložená na hřbitově.

Slyší mě někdo?

Bylo to horší a horší. Náš syn začal být náměsíčný a stále častěji se probouzel jinde, než ve své posteli. Ve spánku občas chodil po svém pokoji, a když se vzbudil, stál třeba u okna nebo u skříně. Jednoho večera slyšel zvláštní zvuk. Bylo to, jako by někdo lomcoval klikou u jeho podkrovního pokoje a pokoušel se vstoupit dovnitř.

Divné zvuky jsem jednoho večera, kdy byl manžel na noční směně, zřetelně slyšela i já. Kolem desáté nebo jedenácté někdo bušil na venkovní dveře, ozývaly se velké rány, ale když jsem se šla z verandy podívat dolů, kdo to je, nikdo tam nebyl. Úplně ve mně zatrnulo a necítila jsem se doma bezpečně, jenže jsem nevěděla, co mám dělat.

Kdo odnesl prádlo

Byla jsem vyděšená. Paranormální jevy sílily a děly se opravdu divné věci. Uvedu vám další příklad. Nechala jsem poskládané prádlo na křesle, a když jsem se ráno vzbudila, bylo položené na zemi, před dveřmi ložnice. Kdosi jej zkrátka během noci přenesl o několik metrů dál, ale nikdo z rodiny něj ani nesáhl! Neměli důvod. Totéž se později stalo i s peřinou, která se zcela nepochopitelně ocitla na zemi u dveří ložnice.

Pomůže nám někdo?

Shodou okolností jsem získala kontakt na paní, která se zabývá odváděním duší na dálku. Byla jsem za tu možnost vděčná, protože nemám ve své blízkosti mnoho lidí, kterým bych se mohla s něčím takovým svěřit, a jak něco obdobného řeší jiné rodiny, jsem netušila. Obrátili jsme se tedy na ni, aby nám pomohla. Jasnovidka se vnitřně napojila na náš dům, a pak nám prozradila, že z domu odvedla nějakého starého pána, ale nebylo nám jasné koho… Jenže problémy s paranormálními jevy jsme i přes její milou asistenci měli dál, a dosti vážné.

Už dost! 

Seděli jsme všichni večer u televize, když dcera Vlaďka, která předtím koukala do svého telefonu, najednou vykřikla: „Au!“ Pak ukazovala na paži, kde cítila bolest, a po chvíli se jí tam začal vybarvovat červený škrábanec. Nedokázali jsme si to vysvětlit jinak, než že na ni duch přímo před námi zaútočil. To byla poslední kapka do pomyslného poháru mojí trpělivosti. Vlaďka té noci spala se mnou v ložnici, protože se bála, a já spala jen lehce, protože mě pořád budil mrazivý chlad.

Věděla jsem, že dceru pronásleduje a nemohla jsem se dočkat rána, až zavolám paní, která nám pomáhala, abych se s ní poradila o dalším postupu. Už to bylo neúnosné. Nejprve mě vyslechla, a pak mi doporučila, abych oslovila brněnské vyšetřovatele paranormálních jevů, skupinu EPRV777. Vysvětlila mi, že už nám víc pomoci nedokáže, protože duše, které v naší blízkosti stále zůstávají, z nějakého důvodu odejít do Světla nechtějí. A proto je nutné zavolat profesionály, kteří na místo přijedou osobně a provedou odváděcí rituál.

Získali jsme i zvukový důkaz

Ještě jsem neřekla to nejdůležitější. Vlaďka se stále marně snažila pochopit, kdo za ní v noci chodí, a tak si po radě kamarádky nainstalovala do mobilu aplikaci, která jí umožnila v noci nahrávat zvuky. (Takto se získávají autentické nahrávky EVP, jde o fenomén elektronického hlasu, zvuky neznámého původu, zachycené nahrávacími zařízeními – pozn. redakce). Dcera aplikaci zapínala pokaždé, když šla spát, uklidňovalo ji to. Týden poté, co pod ramenem našla bolestivý škrábanec, se jí během noci podařilo nahrát něco, z čeho se celé rodině ježily chlupy na těle. Ten zkrácený záznam mám dodnes uschovaný.

Poznámka redakce: 35vteřinové EVP jsme si od paní Karolíny vyžádali a pokusíme se vám to, co nahrávka zachytila, přiblížit. Záznam zachycuje moment, jak se k nahrávacímu přístroji, v tomto případě mobilu, někdo přibližuje, a pak se v šumu hlasitě a zřetelně ozve hlas staršího muže. Je slyšet familiérní oslovení, někdo šeptá zdrobnělinu Vlaďčina pravého jména. Asi o vteřinu později je z nahrávky slyšet, jak dívka ve spánku zamručí (hlas ji zřejmě částečně probouzí), a pak se na záznamu ozývá opět jen šumění. Nahrávka končí, poté co se ozve nespokojené mužské povdechnutí. Pan Luboš k tomu později uvedl, že hlas je nápadně podobný hlasu jeho zesnulého otce.

 

Bolestivé škrábance neznámého původu u dcery rodinu hodně vyděsily. Fotografie je pořízená ihned po incidentu, později se ještě dobarvily.

Ani sůl nezabírala

Představa, že se nad mou dcerou sklání duch, jehož totožnost neznám, a volá její jméno, mě přiváděla k šílenství, a tak jsem panu Drábkovi co nejdříve zavolala. Naštěstí vše dobře dopadlo a brněnský vyšetřovatel mi přislíbil, že za námi přijede hned následující týden. Cítila jsem úlevu a vděčnost, protože jsem si nedokázala ani představit, že bychom to měli snášet déle.

Všechno v naší domácnosti se totiž až příliš dlouho točilo jen okolo paranormálních jevů, a my z toho byli unavení, napjatí a vystresovaní. Špatně se nám spalo a necítili jsme se doma bezpečně. Na radu odborníků jsem sice přikryla zrcadlo v chodbě, aby tudy duchové nemohli tak snadno vstupovat do prostoru, a do každého rohu všech místností jsem položila misku se solí, moc to ale nepomohlo. Posolila jsem prahy dveří i parapety, jenže změny byly jen minimální.

Cinkání v kuchyni

Také jsem doufala, že jakmile se naši nezvaní hosté dozví, že jim bude už v brzké době pomoženo, dopřejí nám klid, ale opak byl pravdou. Manžel asi týden před příjezdem pana Drábka z kuchyně, kde nikdo nebyl, slyšel bouchat hrníček o kuchyňskou linku. Bylo to, jako by si tam někdo neviditelný právě připravoval kafe nebo čaj. I já měla další zážitek jen několik dní před slibovanou návštěvou z Brna. V noci jsem v ložnici spatřila tmavou siluetu, černý stín, který stál přímo u mé postele!

Neznámá postava s hlavou i rameny byla ve tmě vidět naprosto jasně, protože máme před postelí shodou okolností hnědobílou skříň. Když mě bytost vzbudila (nebylo poznat, jestli jde o ženu či muže), měla za sebou světlé pozadí a nešla přehlédnout! Celá jsem ztuhla a nechtěla věřit vlastním očím. I když jsem okamžitě rozsvítila lampičku, černý stín se do ložnice ještě několikrát vrátil a byl vidět i při rozsvíceném světle. Nemáte ani tušení, jak moc jsem se na příjezd pana Drábka těšila!

Svědectví lovců duchů - skupiny EPRV777

Je to jen několik týdnů, kdy na Chrudimsko za manželi F. dorazil Jaroslav Drábek s novou kolegyní, regresní terapeutkou a malířkou Alexandrou Šebestovou Naul. Její mimosmyslové schopnosti si zkušený vyšetřovatel paranormálních jevů nemůže vynachválit: „Je s ní radost pracovat, protože Saša má v sobě zcela přirozeně zakořeněnou velkou dávkou pokory, a to je při práci, kterou pro lidi děláme, mimořádně důležité. Jakmile se jí podaří uvolnit mysl, dokáže od zesnulých jasnozřivě přijímat nejrůznější informace. Ty nám jsou při vyšetřování, jehož hlavním smyslem je i pochopení hlubších příčin paranormálních jevů, nesmírně užitečné,“ prozrazuje Záhadám života hned v úvodu našeho povídání.

„Skvěle se spolu doplňujeme, protože já mám na starosti hlavně technickou stránku vyšetřování a dávám do provozu všechny přístroje, které k detekci paranormálních aktivit používáme. Jednoduše řečeno, já sbírám fyzické důkazy, které lze získat natáčením a měřením, a Saša má obrovský dar naciťovát se na přání, vzkazy a potřeby zesnulých. Je úžasné v praxi pozorovat, jak často se děje jedna zvláštní věc. Saša v jeden moment s duchy o něčem důležitém nahlas hovoří a v ten samý moment se nám opodál mohou zbláznit přístroje, které detekují jejich zvýšenou aktivitu.“

Jak to vidí Jaroslav Drábek

Starší rodinný dům, kam jsme byli pozvaní, je z velké části porostlý břečťanem a už na první pohled vypadal úžasně. Nejprve jsem projeli starou branou do zahrady, obklopenou vzrostlými stromy. Místo na nás působilo velice příjemně. Jenže v okamžiku, kdy jsme vstoupili dovnitř do domu, celková energie okolo nás najednou ztěžkla a oba jsme se pocítili silné vnitřní napětí. A krátce nato Saša poprvé spatřila mlhavý obraz staršího muže, který jí pokynul, aby ho následovala, což udělala. „Vedl mě do míst, kde byla kdysi kuchyně, a choval se, jako by mu to tam patřilo. Neměla jsem ani nejmenší pochybnost, že tady kdysi musel žít a že má k domu silné citové pouto,“ popisuje Alexandra.

Průběh vyšetřování

Jen asi 10 minut poté, co skupina EPRV777 zapnula všechny přístroje, navázala jasnovidná Alexandra se zesnulými první kontakt a všechno ostatní šlo stranou. Nejprve začala komunikovat s biologickým dědečkem pana Luboše, který o své přítomnosti dával vědět už léta. A je docela možné, že na vyšetřovatelku kromě obou prarodičů hovořili i další zesnulí členové rodiny včetně otčíma, který žil s babičkou dlouhá léta. Nebylo snadné se v přehršli informací, které od nich Saša získávala prostřednictvím všech smyslů, pořádně vyznat.

Proč nikdy neodešli?

Zdejší abnormálně silnou paranormální aktivitu podle Jaroslava Drábka mohl ovlivnit prostý fakt, že v domě byla asi půl roku uchovávána urna otce pana Luboše. Navíc  jeho děda nebyl s babičkou pohřben na stejném místě, i když si to oba přáli. Vyšetřovatelka Alexandra pak navázala blízký kontakt i se zesnulou babičkou, která si v domě, jak prý sama řekla, dělala pořádek, a tím se leccos vysvětlilo. Prádlo, které se před několika měsíci samo přesunulo z křesla na zem, odložená deka, to všechno byla její práce. A jak už bylo řečeno, skrze paní Sašu začali rodině, která jejím slovům trpělivě naslouchala, posílat různé vizuální obrazy.

Zesnulí například kladli velký důraz na studnu. Překvapená Alexandra se manželů zeptala, zda vůbec nějakou studnu mají, a když to potvrdili, došli všichni k závěru, že jim děda nejspíš radí, aby ji co nejdříve nechali vyčistit. Rodina uvedla, že k jejímu čistění došlo naposledy tak před dvaceti lety, a připustila, že už je nejvyšší čas.

Ze zhruba dvouhodinového záznamu konverzace, který naše redakce získala, je dále patrné, že oběma prarodičům, kteří měli k domu a zahradě silný citový vztah, velmi záleželo na celkové údržbě pozemku. Naznačovali, že by mladí měli udělat nový plot, nejlépe po celé délce, a pořídit si nějaká hospodářská zvířata. Slepice a králíky... Vždyť oni je také kdysi měli!

Hledejte v domě i mimo něj

Prostřednictvím Alexandry se pak rodině omluvili, že je svou přítomností tolik vyděsili. Jen jim tak chtěli dát najevo, že jsou v domě s nimi. A také jim prý chtěli říci, že po nich ve stavení zůstaly cennosti, které ještě nikdo neobjevil. Prostřednictvím Saši jim vzkázali, že něco důležitého je stále ukryté v nějaké kapse a také v dřevníku.

Paní Karolína Alexandřina slova potvrzuje: „Je pravda, že všechny babiččiny věci jsme kdysi dali na půdu do krabice, aniž bychom je důkladně prohledávali. Pořád zůstávají tam, kde jsme je nechali, protože od chvíle, kdy se nám v domě začaly objevovat paranormální jevy, jsme se už k žádné pozůstalosti raději ani nepřibližovali. Také kůlna je plná věcí prarodičů, protože jsme nikdy nenašli odvahu k jejímu vyklizení.“

Zajímavé také je, že vyšetřovatelé po dlouhé diskuzi s rodinou došli k závěru, že se tím vším vysvětluje, proč byl dvacetiletý syn obou manželů tak často náměsíčný. „Skrze něj chtěl děda rodině ukázat, co mají hledat, ale on se naštěstí vždy vzbudil dřív, než vyšel z pokoje. A to je dobře, protože odhaduji, že by ho děda ve spánku dovedl až na půdu, což mohlo být docela nebezpečné,“ domnívá se Jaroslav Drábek.

Některé věci zůstaly nevyřčeny

Jasnovidná Alexandra dále rodině prozradila, že dědeček stále mluví o sousedovi, ale nedokázala pochopit, co přesně se snaží říci. Zesnulý dědeček se na souseda snažil upozorňovat poměrně dlouho, ale jeho poselství zůstalo nevyjádřeno. (Autorka textu dodává, že celou dobu, kdy Saša přijímala množství informací z druhého břehu, přístroj odhalující změny v elekromagnetickém poli, který byl položený na stole, nepřetržitě svítil a silně problikával).

Zřejmě se jednalo o nějaké důležité sdělení, ale těch bylo v konečném důsledku více. Například že babička, která před několika měsíci z ložnice nepochopitelným způsobem přenesla prádlo, údajně chtěla rodině naznačit, že mají s prádlem něco důležitého udělat. Mají ho co nejdříve prohledat, jak už bylo řečeno. „To nebude snadné, protože pokud vím, na půdě by mělo ještě někde být schované i oblečení mého biologického dědy, které měl na sobě ve chvíli, když se zabil na motorce. Babička téměř nic nevyhazovala. A také tady zůstalo hodně věcí po mém tátovi, protože jsme s manželkou vůbec netušili, co s nimi máme udělat,“ doplňuje pan Luboš. Nicméně svým zesnulým příbuzným přislíbil, že je prohledá. Když bylo řečeno vše, co řečeno být mělo, nastal čas na odváděcí rituál.

Polibek na rozloučenou

Poté následovala společná liturgie, zesnulí pokojně odešli do Světla. Snad nejkrásnější na tom všem byl okamžik, kdy pan Luboš během rituálu ucítil příjemné brnění na čele, když jej tam jeho babička na rozloučenou něžně políbila. Pak vyšetřovatelé pokropili zrcadla svěcenou vodou a celý prostor domu ošetřili vykuřovadly. Jejich úkol byl naplněn a nezbývalo než čekat, jaké změny rodina zaznamenala.

S paní Karolínou se po osmi dnech naše redakce spojila, aby zjistila aktuální informace. „Cítíme se tady teď skvěle. Ohromně se nám ulevilo. Přestali jsme být unavení, konečně jsme se vyspali a je tu úplný klid,“ prozradila. Pak jsme jí položili otázku, zda už našli skryté poklady, o nichž Alexandra hovořila, ale paní Karolína se začala smát. „Popravdě jsme na to ještě pořádně neměli čas, ale určitě se k tomu dostaneme. Je to nadlouho, protože těch věcí je zkrátka moc. Ať už ale později něco najdeme nebo ne, pro nás je nejpodstatnější, že jsou naši příbuzní v pořádku ve Světle a my se doma konečně cítíme dobře. Za to skupině EPRV777 patří náš obrovský dík.“                       

Jitka Svobodová

Převzato z časopisu Záhady života

 

Vložil: Redaktor KL

HP, Záhady života, Jaroslav Drábek, lovci duchů,