Tajnosti Mydlářovského domu. Záhady života
12.01.2025
Foto: Se svolením České hrady a zámky
Popisek: Mydlářovský dům v chrudimské Břetislavově ulici poblíž Resslova náměstí patří k nejvýznamnějším renesančním památkám východních Čech. Své pojmenování získal po Matěji Mydláři, povoláním svíčkaři a výrobci mýdla.
Tato nepřehlédnutelná a unikátní stavba se nachází v centru východočeského města Chrudim a snadno můžete nahlédnout i dovnitř, protože se v ní nachází Muzeum loutkářských kultur. To však nemění nic na tom, že si svá tajemství nechává dodnes jen pro sebe. Jak to třeba bylo s ním a s katem Mydlářem?
Dorotka vražednice
Začít můžeme od toho, proč se tento dům nazývá Mydlářský a ne Mydlářův, když patřil muži jménem Mydlář, anebo třeba Mýdlovna nebo Mydlárna, podle toho, že se v něm svého času vyrábělo mýdlo? Hlavně a především je ale Chrudim, zřejmě jen kvůli samotné existenci Mydlářovského domu, považována za rodiště našeho nejznámějšího českého kata Jana Mydláře, který se výrobou mýdla nezabýval (i když by mohl), maximálně někoho „zmydlil“ (tj. zbil).
Pověst, kterou v její nejznámější podobě podává spisovatel Josef Svátek (1835-1897) ve své knize Paměti katovské rodiny Mydlářů v Praze, vypráví o tom, že budoucí mistr ostrého meče se narodil v Chrudimi jako syn městského písaře. Tam se také zamiloval do své osudové lásky, dcery místního výrobce mýdel a svíček Matěje Mydláře Dorotky. Jejich životní cesty se ale nespojily. Jan odešel, či musel odejít, do Prahy na studia a Dorotku rodina donutila, aby se v jeho nepřítomnosti provdala za bohatého mlynáře Vaňuru.
Otázkou samozřejmě je, jak velká ta láska vlastně byla, proč třeba Dorotka neutekla s Janem a proč on musel do Prahy, zda mu studia byla přednější než jeho milá, anebo zda podlehl nátlaku rodiny. V každém případě se potom k Janovi do Prahy nějak doneslo, že Dorotka se opravdu za mlynáře Vaňuru provdala, ale nenáviděla ho tak strašně, že ho otrávila. (Ano, podobnost s pozdějším a známějším příběhem Maryši a Vávry je zde nabíledni.)
Za tuto vraždu byla odsouzena k smrti a Jan, jako již téměř vystudovaný lékař, se vrátil z Prahy do Chrudimi, aby se ji pokusil zachránit. Vymyslel to tak, že se stal katovým pacholkem, aby jí pomohl uprchnout. To se mu však nepodařilo a Dorotka byla popravena. Bylo by teď hezké dodat, že Jan, pro kterého život ztratil cenu, v katových službách zůstal a nakonec se katem sám stal. Jenže takhle se to nestalo.
Kde je pravda?
Vydáme-li se hledat ono pravdivé jádro, na němž je každá pověst, i tato, založena, dozvíme se, že v roce 1572 se skutečně mlynář Jiří Vaňura oženil s dcerou Matěje Mydláře Dorotou. V manželství spolu prožili jedenáct let a v roce 1853 napadlo mlynáře sepsat závěť, v němž celý majetek odkázal své ženě. Záhy nato zemřel a stalo se, že Dorota, nyní již vdova, otěhotněla s mlynářským tovaryšem Adamem Relnovským a v roce 1585 se za něj provdala. To vzbudilo podezření, že s mlynářovým úmrtím asi nebude všechno v pořádku.
Začalo vyšetřování a Dorota se na mučidlech přiznala, že manžela opravdu otrávila, a na následky výslechu zemřela. Dorotčin otec Matěj Mydlář a její bratr Daniel se jako dědicové poté domáhali jejího majetku. Chrudimský rychtář se však s nimi soudil, protože podle jeho názoru měl majetek zesnulé vražedkyně propadnout městu, a tento soud vyhrál. Pověst potom pokračuje tak, že Dorotčin bratr Daniel proto propadl trudnomyslnosti a rozhodl se stáhnout do ústraní a věnovat hvězdářství. Za tím účelem nechal k Mydlářovskému domu přistavět ony dvě věže, podobající se minaretům, tzv. Hvězdárnu.
Kam se poděl Jan Mydlář?
Zřejmě nikam, protože v onom původním příběhu vlastně vůbec nefiguruje! Jako historickou osobu, tedy syna písaře, se jej v Chrudimi dohledat nepodařilo, a i kdyby ano, jak potom vysvětlit, že měl s Dorotkou vlastně shodné příjmení Mydlář/Mydlářová? Některé verze pověsti tento zádrhel obcházejí tak, že otec Dorotky byl zároveň i Janovým strýcem, a oni dva tedy byli bratranec a sestřenice. K sňatku by proto jako takto blízcí příbuzní potřebovali navíc zvláštní povolení.
Pravděpodobnější tedy je, že lidová slovesnost se nechala svést onou shodou názvu domu a příjmením Mydlář, patřícím zdejším řemeslníkům, mydlářům. Budoucí slavný kat Jan Mydlář nemá k chrudimské rodině Mydlářů a k Chrudimi nejspíš vůbec žádný vztah. Poprvé se o něm prokazatelně dozvídáme až v okamžiku, kdy se (zřejmě mladý) muž toho jména stává pacholkem staropražského kata Václava Jaroše. O tom, jak žil a co dělal předtím, historické prameny mlčí.
Záhadná symbolika
I když je příběh o Dorotce a jejím milém jen pověstí, Mydlářovský dům proto není záhadný o nic méně. Mezi okolními domy vyniká nejen nápadnými arkádami, ale i drobnými plastikami na fasádě. Autorem této jeho podoby je Dorotčin otecMatěj Mydlář, který nechal původně gotický dům v letech 1573-1577 přestavět v renesančním slohu, jak jej poznal na svých cestách po Itálii. Ve výzdobě domu najdeme v prvním patře jako jednu skupinu stojící postavy, symbolizující zbožnost, spravedlnost, opatrnost a sílu, což by se dalo vyložit jako osobní Mydlářovo sdělení, jaké vlastnosti mu pomohly vybudovat jeho prosperující podnik.
Do druhé skupiny patří ležící postavy, znázorňující mír, válku, lásku, poctivost a moc, ale proč si Matěj Mydlář vybral zrovna je, se už asi nikdy nedozvíme. Mír a válka si jsou navzájem protikladem, ostatní pojmy ale tuto filozofii nesdílejí. Válka je jednoznačně pojem záporný a moc pojem nevyhraněný, může být dobrá i špatná. Proč jsou tedy válka a moc ve společnosti jednoznačně kladné lásky, míru a poctivosti?
A potom tady máme ještě šaška, býka, sovu, jelena a pětilistou růži, tu dokonce hned dvakrát. Jaká mezi nimi může být souvislost? Jaká logika? Snad jen ten šašek jako by předznamenával budoucí osud domu coby přístřeší pro loutky. Co má ale tahle pětice společného jinak? Šašek, blázen, může odkazovat k tarotu a pošetilosti žití, růže k okultním znalostem, zapečetěným mlčenlivostí, což je moudré, jak praví sova. Jelen a býk, jasná prezentace samčí mohutnosti a síly, která vládne světu? Anebo to vše tvoří zašifrovaný klíč třeba k nějakému pokladu? V podzemních prostorách pod domem, sahajících až do hloubky devíti metrů, by pro něj bylo místa dost a dost.
Okřídlení strážci
Musíme ale pracovat i s tou variantou, že ne všechna vyobrazení musí nutně symbolizovat to, co se o nich v popisu domu píše. Proč má například postava, znázorňující poctivost, u sebe čápa (je-li to čáp)? A opatrnost zrcadlo, což obvykle znamená marnivost. Ležící býk může představovat zahálku a jelen pýchu. Potom by šlo o soubor, zobrazující lidské hříchy. Sova je nejen moudrá, ale také, pokud je to sýček, náleží k hřbitovům a věcem záhrobním a okultním. Nějaký smysl může mít také erb, z něhož je ale jasně patrný jen obrys. Na to vše uvnitř domu dohlíží vyobrazení anděla s jedním křídlem a jakési bytosti, snad strážce (?), vybavené dvěma křídly.
Nějakou nápovědu by asi bylo možné najít v podobné výzdobě arkád na nádvoří Melantrichova domu v Praze, jenže ten byl v roce 1893 zbořen. Zbyla po něm jen nepříliš jasná fotografie. I tak na ní lze rozeznat modlící se postavu, tedy Zbožnost, a ženu s dětmi, tedy Lásku. Další možností, jak rozšifrovat tajemství Mydlářovského domu, je ponořit se hlouběji do světa renesanční symboliky obecně.
Jediným zcela jasným poselstvím Mydlářovského domu zůstává jen novozákonní biblický citát „Bůh je láska, kdo přebývá v lásce, v Bohu přebývá a Bůh v niem, Léta Páně 1573“, monogram MM jako Matěj Mydlář a zkratka IHS, znamenající první tři písmena řecké podoby jména Ježíš (IHSOYS) a později v latině také jako první písmena latinské fráze Iesus Hominum Salvator (Ježíš spasitel lidí). Víc se ze zdejší výzdoby nedozvíme...
Dvě věže
V souvislosti s touto pro nás záhadnou symbolikou mohou být i ony dvě věže, které nechal k domu přistavět syn Matěje Mydláře Daniel. Ani tady se neví, proč to udělal, a že jde o hvězdárnu je pouhý dohad. Neexistuje jediný doklad, že by věže byly k tomuto účelu kdy používány. I když se k nim hned „přilepila“ pověst, že z nich svá pozorování konal slavný Tycho de Brahe. Aniž bychom ovšem měli jediný důkaz o jeho pobytu v Chrudimi.
Možná měl Daniel Mydlář nějaké své vlastní esoterické zájmy, od vaření mýdla a výroby svíček je přece k dalším chemickým, a tím i alchymistickým postupům celkem blízko. Anebo jej smrt popravené sestry skutečně zasáhla natolik, že se stal podivínem, vyhledávajícím ve svých věžích jen samotu a klid? To ví dnes jen Mydlářovský dům sám…
Jitka Lenková
Převzato z časopisu Záhady života
_20250111.jpg)
Vložil: Redaktor KL