JEN KRÁTCE: Vzpoura hejtmanů

Foto: Se svolením MY

Popisek: Martin Netolický

Hodinky s vodotryskem. A modré z nebe a elektroauto, co dojede z Prahy do Abú Zabí bez dobíjení. Nikdo vám nedá tolik, co já vám slíbím. Takhle přesně vypadá situace před každými volbami. A pak čtyři roky občané hibernují, politici si totiž vystačí sami, hádají se mezi sebou jak žižkovské domovnice, a to slovníkem, z něhož se leckdy i ostřílený dělňas červená.

Počítám, že nejsem sama, kdo je z toho zklamaný, naštvaný, otrávený a frustrovaný. Chtělo by to restart. Jenže i to už jsme měli, vzpomínáte na nadšení z TOP 09, z Pirátů? Alespoň za sebe jmenuji tyto dvě strany, které mě posléze zklamaly nejvíce; právě proto, že jsem jim zpočátku tak věřila. Proč? Slibovaly. Modré z nebe a hodinky s vodotryskem. Tudy cesta nevede.

Ne že by politik neměl být dobrý rétor, naopak, tuto schopnost potřebuje snad nejvíce. Politik, má-li být úspěšný, musí o svých ideách (tedy – má-li jaké) přesvědčit stranické kolegy, posléze voliče, potřebuje i další tak zvané měkké dovednosti – schopnost hledat rozumné kompromisy, umět si dělat přátele, být nad věcí, být schopen věcně, klidně diskutovat s názorovými oponenty a i zde najít možný průnik. A jak takového politika poznáme?

Restart z regionů

Zde se dostáváme ke klíčovému bodu. Jak? Z jeho minulosti. První dva odstavce, mám zato, že podepíše každý a nic nového v nich nenajde. Nyní se dostáváme k tomu, co považuji za zásadní, přesto se v Česku nějak nevede. Šanci má podle mě dostat ten, který již něco předvedl, který ukázal, že umí. Proč bych měla být nadšená z mladých pirátských političek, které ještě pomalu chodí do školy? Co umějí, jaké mají zkušenosti, co už předvedly? Jsou ženy… - no a co?

Po těchto volbách se objevily tři nové politické subjekty, ani jeden z Prahy: jihočeský hejtman Martin Kuba, který opustil ODS a založil hnutí Naše Česko, o Lidovce se přihlásil Jan Grolich a pardubický hejtman Martin Netolický přichází s hnutím MY.   

Začněme jihomoravským hejtmanem Janem Grolichem. Mluví rozumně, o tom žádná: „Na lidech je vidět, a ukázaly to i poslední dny, že jim věci nejsou jedno. Ale chtějí, abychom jako politici se sebou něco konečně udělali! Chci ukázat, že Lidovci mají odvahu a sílu tu změnu udělat jako první a pravděpodobně i jediní. U nás na jižní Moravě jsme dokázali, že to jde. Vyhráli jsme tady s normální, slušnou a věcnou politikou. Prostě to jde. Možná jsem si pro sebe mohl vybrat jednodušší cestu, založit vlastní one man show hnutí. Ale pokud to má dávat smysl i pro ostatní, tak ty věci nemají být lehké.“ Tady bych pochválila, že nevytváří novou, již asi osmdesátou sedmou politickou stranu, ale zkouší přesvědčit Lidovce – na to ale také může dojet, protože letité strany opravdu trpí těžkou strejcokracií a mají tunelové vidění, realitu zcela ignorující - jsou schopné si tak dlouho podřezávat větev pod zadkem, až skončí jako Socdem, Topka či pravděpodobně i ODS s Fialovým klonem Kupkou.  

„Martin Kuba se tedy explicitně hlásí k vlastenectví a to je dobře: nejviditelněji mávají vlajkami a „národními zájmy“ subjekty, které jen papouškují teze vyráběné v Moskvě. Pokud se nové straně podaří zvednout prapor autentického neagresivního, dělného a laskavého vlastenectví, na scéně se zjeví cosi, co tu není a co tu chybí,“ napsal stran názvu hnutí nějaký komentátor (zapomněla jsem si poznamenat, odkud, ale to není podstatné – zaujala mne hned první věta o dezinformátorských národních zájmech, která ukazuje, jak moc jsme zblblí fialovsko – foltýnovským narativem o národě, plném promoskevských dezolátů. Což je samozřejmě blbost, jestli je tu takových pár stovek, tak ať nežeru.) Dále Kubovi komentátor vyčítá, že o jeho hnutí zatím málo ví. Jinak řečeno, že se nevyjádřil úplně ke všemu, co média považují za podstatné. Opět  - naprosté nepochopení věci.

Martin Kuba totiž prokázal, že umí. Že je politik, za nímž jsou výsledky. Vyhrané volby, dobře spravovaný kraj, pragmatická politika směrem k názorové opozici. A co hodlá dělat s grónskými psími spřeženími, nám jistě včas sdělí, až a jestli to bude aktuální.

Mým favoritem je Martin Netolický, který patří dlouhodobě mezi nejviditelnější hejtmany na české politické scéně a také nejdéle sloužící. „Tady je víc lidí, politiků, kteří pochází z regionů, měst a obcí a kteří chtějí dělat politiku nikoliv ideologickou, ale chtějí řešit konkrétní věcná témata a řešit reálné problémy české společnosti. Volby do Poslanecké sněmovny ukázaly, že mezi českou veřejností nepanuje úplné nadšení ze stávajícího výběru politické reprezentace. Proto si myslím, že nová uskupení, která nyní vznikají, tak mají velký smysl, protože lidi už mají dost těch různých půtek, hádek a de facto vytváření pseudotémat namísto toho, aby se skutečně řešily problémy, které jsou klíčové,“ řekl v rozhovoru, kde představil hnutí MY.

Shodou náhod, asi díky názvu Krajské listy, mně chodí na mail každý den dvě až tři zprávy z Pardubického kraje. Jsou nudné. Protože klidné, věcné, zabývající se výhradně tím, co kraj dělá pro své vesnice, města, občany. Nikdy, opravdu nikdy mi nedorazilo nic, co by ostouzelo jiné strany a politiky. Asi tam na hádky nemají čas, zabývají se prací pro lidi.

A tady vidím tu naději – budu jim držet palce a čekat, co se vyklube.

Vložil: Anička Vančová