S Lipovskou a Volným blokem na Bělehrad. Komentář Štěpána Chába
komentář
03.08.2021
Foto: Se svolením: Hana Lipovská
Popisek: Hana Lipovská, členka Rady ČT (zatím) a kandidátka do Sněmovny za Volný blok
Hana Lipovská, radní v Radě České televize, oznámila, že po vzoru své mentorky Jany Bobošíkové kandiduje v podzimních volbách do Sněmovny. A to za Volný blok nezařazeného poslance Lubomíra Volného. A já bláhový byl přesvědčený o tom, že Lipovská aspiruje na kádr jiných rozměrů. Zmýlená neplatí, jak se říká.
Hana Lipovská nastartovala svou kariéru ve veřejných službách zajímavě. S jistou dávkou potřebné drzosti, která hrozila šlápnout na palec už zahnívajícím pořádkům v České televizi. Šla po přešlapech generálního ředitele Petra Dvořáka s vytrvalostí loveckého psa a hrozilo, že se Dvořák díky Haně Lipovské provymlouvá až k rezignaci. Nestalo se, Lipovská oznámila, že Rada ČT je bezzubá a že kariéra ve Sněmovně bude vhodnějším prostředkem k nápravě věcí veřejných (ale možná jen Petr Dvořák neměl dost ‘Čapích hnízd‘, na kterých by se dal oběsit na kandelábr veřejného mínění, že). A stanula v čele kandidátky Volného bloku v Pardubickém kraji. Jenže volby jsou něco jiného, než k všeličemus svolná Česká biskupská konference, která Lipovskou do Rady ČT nominovala, a rozhodně něco jiného, než tajná volba radních ČT ve Sněmovně, kde nešlo o Lipovskou jako takovou, ale o mocenské přetahování sněmovních stran.
Volný blok a lůza
Razím, že v 80 % souzním se všemi stranami, které kandidují do Sněmovny. Klíčových je těch 20 %, kde začínám nesouhlasit. Tu více, tu méně. I samotný Lubomír Volný, označovaný za kašpara a figurku, která nám zpestří nudu do říjnových voleb a pak půjde zase do tělocvičny učit děti shyby a lehsedy (Lubomír Volný je vzděláním tělocvikář), v lecčems mluví zajímavě. Jeho odpor je v mnoha ohledech zcela v mezích zásad obhajoby svobody (která je v této době důležitá a kterou prostě neokecáme, ale musíme si ji i vyřvat a vyvzdorovat, protože tendence obhajobu umlčet jsou příliš křiklavé). Ale jeho 20 % nabízí pohled na toxicky hysterické nepochopení role politiky ve společnosti. Má sudlici v rukou i do situace, kdy ta by měla řešit třeba důchodovou reformu nebo výši dotací na veřejnou dopravu. Z čehož mi plyne, že není schopen nabídnout racionální politiku pro všední den (a těch je přece jenom daleko víc, než těch bojovných). Volný blok se zrodil z odporu a odboje. Jeho energie je tedy sebespalující a destruktivní.
A ano, chápu odpor i odboj lidí kolem Lubomíra Volného, je zcela na místě, je potřebný (ač jeho forma je často velmi... jak bych to řekl...). Ale zajímavé časy, které na nás uhodily, mám obavu, by se s Volným blokem u kormidla staly ještě zajímavějšími (zajímavé časy chápat ve smyslu časů nejistých a často bolestivých). Protože nejsou postavené na konstruktivní politice, ale na politice odporu. Ač se může zdát, že dává smysl se proti šílené době stavět na odpor, nedává to smysl, když se proti šílené době začneme bránit nezvladatelným odporem. Vždy je potřeba zachovat, obzvláště v politice, racionalitu a souvztažnost právě s všedním dnem.
Rozum mi nebere, proč se do takové strany nahnala Hana Lipovská. Ekonomka, která se, jak se zdálo, vyjadřovala inteligentně a čistě analyticky. V oznámení své kandidatury na youtubové stránce Aby bylo jasno Jany Bobošíkové ovšem Lipovská vyzněla jako kovaný demagog, který jde drtit kosti nepřátel. Racionalita se vytratila, inteligence, zdá se, také. Proč? Jak? Opojení davem, kdy Lipovská navštívila několik proticovidových demonstrací a prostě se opila tou přemírou hluku a vzruchu, který tam panoval? I tak se ovšem jednalo jen o proticovidové demonstrace. Jednorozměrné demonstrace, které neutvrzují v jednom politickém smýšlení celého davu.
Podívejme se na demonstrace Milionu chvilek pro demokracii. Čtvrt milionu demonstrujících lidí na nich bylo. Křičelo se, zpívala se hymna, celou Letnou zase po letech popadlo opojení ze společného nepřítele. A i Mikuláš Minář se nechal opít tou jistě neskutečnou energií davu a vytvořil svou stranu. Kde té je konec? V propadlišti dějin. Demonstrace proti jednomu tématu, jednomu člověku, jedné vládě, není nutně vstupenkou do velké přízně davů u voleb. Češi mají rádi všední dny, ne ty bojové, které se plní rozdrcenými kostmi nepřátel. A právě to Hana Lipovská, stejně jako Mikuláš Minář, vyhodnotila zcestně. A ne, lidé, kteří na proticovidových demonstracích byli, rozhodně nejde označovat za lůzu (jak se skutečně mnozí pokoušejí), ale rozhodně je nejde začít pást. Doma se jim ten křik rozleží v hlavě a i když jim Volný nebo Lipovská mohou připadat názorově sympatičtí, rozhodně to do volební urny hodí všednímu dni, ne nějaké hurá partě, která chce se všemi a neustále účtovat. Protože uvnitř každého z nás je vědomí toho, že když se začne účtovat se sousedem, může se brzy začít účtovat i se mnou.
Vložil: Štěpán Cháb