Památce písečných králíků před nádražím; Pardubice. Básník, z něhož normalizace udělala vyhnance z literatury, by se v těchto dnech dožil osmdesátky
06.07.2021
Foto: Bohdan Holomíček (stejně jako ostatní fotky v článku, pokud není uvedeno jinak)
Popisek: Petr Kabeš, Bítov 1997. Na vysvětlenou: Básník a historik umění, představitel generace tzv. šestatřicátníků (spolu s Havlem, Violou Fischerovou nebo Věrou Linhartovou) Jiří Kuběna se po roce 1989 stal kastelánem hradu Bítova, kde trvale žil a kde v 90. letech uspořádal několik pamětihodných celostátních setkání českých básníků a kritiků.
21. června 2005 ve svých čtyřiašedesáti letech zemřel básník Petr Kabeš. Tam, kde mu múzy dopřály vrchovatou měrou ve vnímání světa a jeho překreslování do básnických map, tam mu sudičky ubraly na zdraví i délce života. Mohl tady být dalších sto let, stále by měl co říct a bylo by potřeba mu naslouchat. Teď se můžeme jen vracet k jeho slovům a snažit se pochopit a poučit se. Je čím. A je proč. Petr Kabeš, svědomí totality, na kterou možná občas zapomínáme.
V pondělí 21. června by se dožil 80 let pardubický rodák, básník Petr Kabeš. Souputník Jiřího Gruši, Jiřího Pištory i fotografa Jiřího Tomana. Za své básnické sbírky získal v roce 1995 Cenu Jaroslava Seiferta a v roce 2003 Státní cenu za literaturu. Své rodné město naposledy navštívil v roce 2002, kdy přijel na vernisáž svých dlouholetých přátel Františka Kyncla, Josefa Procházky, Jiřího Laciny a Bedřicha Novotného v tehdy ještě opuštěné budově bývalé reálky. Jeho osobnost si nyní připomíná i Pardubický kraj.
![](https://www.krajskelisty.cz/images/textiky/To-je-typicky-Petr-Kabes-foto-Bohdan-Holomicek_20210705.jpg)
To byl typický Petr Kabeš
Kabešovy Pardubice
Básník Petr Kabeš byl od začátku 60. let šéfredaktorem časopisu Sešity (vydávání zastaveno a redakce rozmetána 1969). Byl také spolutvůrcem legendárního Slovníku českých spisovatelů. Po absolvování gymnázia v Pardubicích vystudoval Vysokou školu ekonomickou a pracoval v oboru vědeckých informací. „Spolu s Ivanem Wernischem, Pavlem Šrutem, Jiřím Grušou či Antonínem Brouskem patřil k plejádě mladých autorů, od nichž stratégové kulturní politiky očekávali, že se stanou svěžím hlasem socialistické přítomnosti. Zdá se skoro neuvěřitelné, jak rychle se domohli uznání a publikačních možností. Své první verše začal Kabeš tisknout někdy v sedmnácti po časopisech, ve dvaceti mu vyšla první knížka a v pětadvaceti už řídil vlivný literární měsíčník Sešity. Jenže o necelé tři roky později kulturní život zmrtvěl normalizací a mladá básnická generace se rozdělila do několika proudů: hrstka se nechala zkorumpovat, jiní si našli nějakou formu existence v šedé zóně, někteří časem dospěli k rozhodnutí emigrovat,“ popsal pro magazín Respekt Viktor Šlajchrt.
![](https://www.krajskelisty.cz/images/textiky/Petr-Kabes-Arnost-Lustig-Anna-Kareninova-foto-Bohdan-Holomicek_20210705.jpg)
Arnošt Lustig, Petr Kabeš a Anna Kareninová
Po roce 1971 byl zaměstnán jako plavčík, výčepní, noční hlídač, a především pozorovatel počasí na hoře Milešovka v Českém Středohoří. Po podpisu Charty 77 byl i odsud propuštěn a živil se jako stavební dělník, noční hlídač a čerpař a studnař u firmy Agrostav. V sedmdesátých a osmdesátých letech se podílel na redigování sborníků a periodik pro samizdat. Poslední jeho sbírkou je Cash z roku 2001, datovaná úplným zatměním Slunce 11. 8. 1999 a úplným zatměním Měsíce 9. 1. 2001. Astronomické a přírodní úkazy coby znamení času dávají souboru veršů a výpisků ráz básnického diáře (nikoliv chronologického), zároveň je kniha členěna úryvky z Melvillovy Bílé velryby a dalšími texty (např. zprávami z tisku). Na konci života Kabeš celé své dílo nově uspořádal a přepracoval do čtyř svazků. Podrobil ho přitom přísnému výběru a mnohé doplnil z rukopisů (Pěší věc a jiné předpokoje; Krátké letní procesy; Kámen ze srdce; Těžítka, ta těžítka, vše v nakladatelství Atlantis). Poslední svazek tohoto konvolutu, Těžítka, ta těžítka, je takto připsán rodnému městu:
„Památce Jiřinkového parku v podzámčí a písečných králíků před nádražím; Pardubice, Pardubice“ |
Děláme na tom, nespěchejte
Za pomoci manželky Petra Kabeše Anny Kareninové nyní připravuje připomenutí básníka Krajská knihovna v Pardubicích v centru U Vokolků na Příhrádku. „Byli bychom rádi, kdyby si k jeho dílu našli cestu nejen jeho souputníci z 60. a pozdějších let, ale také dnešní mladí lidé, kteří citlivě vnímají současnou dobu. Na Příhrádek se Petr Kabeš přistěhuje v průběhu prázdninových měsíců,“ oznámil pořádání výstavy pardubický radní Roman Línek.
![](https://www.krajskelisty.cz/images/textiky/Expozice-venovana-literarnim-osobnostem-Pardubicka_literarni-muzeum-na-prihradku_20210705.jpg)
Právě v expozici věnované literárním osobnostem Pardubicka v v Literárním muzeu Knihovního centra U Vokolků na Příhrádku přibude o prázdninách i Petr Kabeš
Jenže kde je termín, ptali jsme se hned. Nestačí přece jen uvést, že proběhne v průběhu prázdnin. Krajské listy.cz se tedy obrátily na samotnou knihovnu. „Básník Petr Kabeš bude zařazen do stálé expozice literárního muzea Knihovního centra u Vokolků. Zásah do stávající expozice však nelze provést ze dne na den. V současné době probíhá příprava na úpravu vitrín, výběr exponátů apod. Přesný termín vám zatím nemůžeme sdělit. Musíme ho zkoordinovat s možnostmi externí firmy, jejíž asistence je nutná při otevření a uzavření vitrín,“ odpověděla Lucie Jirglová z Krajské knihovny v Pardubicích. Termín brzdí otevření a zavření vitrín. Tak než je otevřou (a zase zavřou), ponořme se do slov samotného Petra Kabeše.
Nechte básnit Kabeše
Kabešova génia nejlépe vyjádří sám Kabeš ve slovech, která tady nám, pozůstalým, zanechal. Nechme jej tedy mluvit. A hlavně básnit. Texty pro Bubínek Revolveru vybrala Anna Kareninová. Básně byly vydány v nakladatelství Atlantis.
„Jakýkoliv režim, který se vyslovuje proti zkracování sukní, vysloví se dříve či později pro zkracování hlav.“
„Nejpoctivějším, nejjednodušším a nejúčinnějším způsobem, jak se vyrovnat po zásadní změně režimu s proviněními jeho posluhů bez velkých rekriminací, které odčerpávají energii a obracejí pozornost dozadu, bylo by jejich souzení podle jediného paragrafu: příživnictví. Všichni mají razítka a průkazy, které je usvědčují, jak dlouho naplňují „skutkovou podstatu“ tohoto trestného činu. Čtvrt století příživničí již několik stovek kurev a pasáků – víc to nebude, uštědřují si držby mezi sebou. Při takovém náhledu by přece jen jeden paragraf ještě přistoupit musel: kuplířství.“
„Úpadek není pád, pád absolutní (ačkoli je i ten) – úpadek je spíše růst hodnot podobných třetihornímu býlí kolem nás i v nás samých, kdy ono býlí přerůstá nad hlavu hodnotám skutečným a dobrým. (Zlo je totiž také hodnota)“
„Je to vždycky tyran, kdo je připoután ke svému otroku – [na jakékoli úrovni a v jakékoli rovině tohoto metaforického postavení.] A tyran to cítí první, otrok to vycítí teprve z pánova vědomí, ne postavení prvotního. Tyranova vina tak paradoxně spočívá nikoli v danosti (byť přijaté) titulárního postu, ale v probuzeném masochismu, kterým vypěstoval latentní sadismus svého otroka.“
„V TŘIATŘICÁTÉM ROCE SVÉHO VĚKU naučil jsem se používat zubů při práci, v kamenné věži čtvrtý měsíc pozoruji počasí zatínám zuby když po západu slunce na ochozu měním propálenou sluneční pásku když vítr /dnes osmý stupeň podle beauforta/ podle beauforta mi rve pásku od úst, nemohu mluvit do větru na kamenné věži ač zmnožil moje chápadla nemohu nabídnout zub za zub času dole oko za oko bych ale dal když slídím po počasí točitými schody z kamene když píšu svoje jménodo rubriky pozorovatel“
„TŘÍKRÁLOVÁ (Václavu Malému)
Přišli jsme pozdě. Jesličky na boku jak odlivem zavržená bárka. Jak srna vyvržená pytlákem. Slámu protkávala krev; ostatně krev roubila od posledního nocování cestu sem. A tady: jen plocha tesařské širočiny na forbíně neposkvrněná. Odráží očím, klopeným ve chvíli, na kterou koruny nachystány klanět se, zdrobnělé trupy cestující nebem: bílé jak hvězdy, jenom zbrklejší. Rozpažené, vrší se na hlavách našich a pod kopyty zvířat, mrazí náš návrat, němý. Říkávali prý tomu tady sníh.“
|
Vložil: Kamil Fára