Zavřít do blázince za nic, nebo neudělit trest za znásilnění čtyřleté dívky. Česká justice v kostce. Komentář Štěpána Chába

Foto: Okresní soud v Pardubicích / Wikimedia

Popisek: Chystá se na vás soud? Radši emigrujte

Jednou z nejzávažnějších hrozeb naší republiky a jejích občanů je česká justice. České soudy, před kterými si nemůže být nikdo z nás jistý svými právy, svým nárokem na nestrannou spravedlnost. Při předstoupení před český soud bude vaše svoboda, či touha se domoci spravedlnosti, záviset na tom, jestli se soudce ten den dobře vyspal a jestli jste státnímu zástupci sympatičtí. To jsou podle všeho hlavní položky v každém soudním řízení.

A spravedlnost, to není jen džungle legislativy a její nekonečné novelizace, po kterých si člověk nemůže být v žádné situaci jistý, jestli náhodou nepáchá trestný čin. Spravedlnost je i vnější pohled na ní samotnou, kdy si i laik může a musí říci – dobře mu tak – a ne se ptát – nezbláznil se ten soudce, náhodou?

Za znásilnění div ne gratulace

Pokusím se věc ilustrovat na dvou rozhodnutích pardubického soudu. Malá čtyřletá dívka vyrazila se svým dědečkem na hřiště. Chodili tam často. Dívka si hrála, dědeček probíral události posledních dní se sousedy a poočku sledoval svou vnučku. Jednoho dne se zakecal příliš a nevšiml si, že dívka vyrazila prozkoumat místní kabinky. Všiml si toho ovšem osmnáctiletý mladý muž, který si dívku vyhlédl už v předchozích dnech. A šup, dědeček se nedívá, mladík zalezl za dívkou do kabinky, zabouchl… „Vyhrnul jí tričko, stáhl kraťasy a kalhotky a osahával ji na prsou a na přirození, do kterého jí zasunul část ukazováčku, a i přes dívčino pobrekávání s ním pohyboval,“ četla z obžaloby státní zástupkyně Lucie Žabková. Dívka plakala. Doma pak babička dívky objevila krev na jejích kalhotkách a ptala se po důvodu. Dívka vše přiznala. Muž prý měl policejní tričko a čepici a říkal, aby to dívka nikomu neříkala. Z čehož plyne, že se mladý násilník na akci chystal, ač, jak zkonstatoval soud, byl mladík ducha mdlého.

A rozsudek? Čtyři roky podmínka. A ambulantní sexuální léčba. Plus zaplatit 100 tisíc rodině dívky. To znamená, že se vrátí do vsi, kde bydlí i napadená dívka a její rodiče. To je spravedlnost podle pardubického soudu. Podle trestní sazby hrozilo pachateli 5 až 12 let za mřížemi. Celý, z vnějšího pohledu, naprosto směšný trest padl po dohodě o trestu a vině. Což je novota z trestního zákoníku. „Novela trestního zákoníku a trestního řádu dává možnost uzavřít dohodu o vině a trestu. Obžalovaný skutek doznal, o vině tu není žádných pochyb. Při ukládání trestu musíme přihlížet i k poměrům obžalovaného,“ vysvětlila soudkyně Anna Sobotková, proč soud dohodu schválil. U rozsudku se tak začalo přihlížet k poměrům obžalovaného. Jak dlouho bude trvat, než se mladý násilník dopustí dalšího svinstva? A než jej soud příště odsoudí k rekreaci na svobodě, dá mu k tomu i voucher na wellness v nějaké školce?

Do blázince na pozorování

Pojďme na druhý případ. Pětapadesátiletá invalidní důchodkyně, vzděláním právnička, která vinou autonehody má trvale poškozenou páteř a slabší zrak, si na zahradě pěstovala několik málo rostlin konopí. Semínka si koupila legálně, sklízet ovšem přišla policie a s poznámkou, že žena si pěstuje větší než malé množství, začal kolotoč u pardubického soudu. Nutná je poznámka na okraj – masti z konopí prokazatelně pomáhají od chronických bolestí, dají se předepsat specializovaným lékařem a vyzvednout v lékárně. Je tedy legální a velmi přínosné se léčit pomocí výrobků z konopí. Ovšem ne na vlastní pěst. Na nátlak státní zástupkyně byla žena nucena podstoupit psychologické vyšetření s tím, že není jisté, jestli chápe průběh soudního řízení a jeho dopady. Což obžalovaná žena označila za irelevantní a odmítla vyšetření podstoupit. A tak ji poslali do blázince na pozorování.

„Bez rozumných důvodů se odmítá podrobit komplexnímu znaleckému vyšetření k posouzení duševního stavu, činí tak dlouhodobě, opakovaně, svůj postoj nezměnila ani po poučení o možnosti nařízení pozorování ve zdravotnickém ústavu. Byly tak vyčerpány všechny jiné možnosti posoudit duševní stav obviněné na svobodě a jedinou možností, jak posoudit kvalitu rozpoznávacích a ovládacích schopností, je právě pozorování ve zdravotnickém zařízení,“ rozhodl pardubický krajský soud.

A to je spravedlnost po pardubicku

Mladý muž, který znásilnil čtyřletou dívku, odešel od soudu div ne s pochvalou. Jeho čin je pro společnost krajně nebezpečný, recidiva velmi pravděpodobná. Invalidní důchodkyně, která si pěstovala několik neškodných kytek na své zahradě, aby si z nich vyrobila léčivou mast, případně aby si sem tam zapálila jointa (nevím a je mi to upřímně jedno), byla po čtyři roky šikanovaná soudem a nakonec poslaná do psychiatrické léčebny na pozorování. Její čin je přitom společensky nezávadný, nikoho neohrožuje, jen se státnímu zastupitelství nejspíš nezdála sympatická.

Mám si z toho vzít příklad a seznat, že znásilňování malých děvčat je z pohledu soudu vlastně docela v pořádku, ale pěstování bylinek (kteroužto konopí prostě je) je téměř hrdelní čin? Jen si vzpomeňme na gurua léčebného konopí Dušana Dvořáka. Za pěstování konopí dostal tři roky, u dalšího stání mu přidali další tři roky. Nyní sedí v kriminálu a má tam sedět celkem šest let a osm měsíců. Koho, Kriste, zabil, že k němu byl soud tak tvrdý… jo nikoho, on jen léčil konopím a snažil se o legalizaci konopí. Blbec, kdyby znásilňoval holčičky, dají mu voucher a diplom.

Psali jsme

Bude válka, konstatují vojenští čučkaři. Válka už je, doplňují čučkaři z BIS. Komentář Štěpána Chába

Dva případy a jaké rozdílné chápání spravedlnosti. Upřímně, když je postavím vedle sebe, nejsem si absolutně jistý tím, jestli bych byl schopný a ochotný věřit naší justici. Je nespolehlivá? Náladová? Dokáže s člověkem stále ještě vyběhnout jako ve středověku? Mám pocit, že ano. A to je hrozné zjištění, protože jedním z pilířů naší společnosti je i soudní moc. Ta si však trestá, jak se jí zlíbí. A mám právo srovnávat hrušky a jablka tím, že k sobě postavím dva natolik odlišné případy? Ale to víte, že ano. Já nejsem právník, vidím rozsudky a v nich pražádnou spravedlnost, jen jakousi retardovanou pomstychtivost vůči invalidní důchodkyni a inkluzivní dopady našeho školství při bagatelizování násilného činu na čtyřleté dívce. A je mi z toho prostě na zvracení. Dovolím si ještě dodat, že jsem vzal dva příklady z Pardubického kraje a od pardubického soudu. Mohl jsem ovšem zabrousit snad ke každému soudu a najít tam podobnou nelogičnost naší justice.

Vložil: Štěpán Cháb