Kraj / sekce:
Okres:
obnovit
S cestovatelem Milošem Beranem

S cestovatelem Milošem Beranem

... do Číny a dál, za exotikou. Trocha povídání a nádherné fotky

Co zaujalo Jiřího Macků

Co zaujalo Jiřího Macků

Každou středu i neděli něco trošinku hlubšího k zamyšlení od doyena redakce

Koronavirus ´2020

Koronavirus ´2020

Vše o pandemii, ať už si myslíte, že byla a bude, anebo naopak

Glosy Iva Fencla

Glosy Iva Fencla

Ze Starého Plzence až na kraj světa

TV glosář Ely Novákové

TV glosář Ely Novákové

Co budou dávat v bedně? Víme

Naše ekologie

Naše ekologie

Co si KL myslí a co mohou v této oblasti s čistým svědomím doporučit

Vaše dopisy

Vaše dopisy

V koši nekončí, ani v tom virtuálním na obrazovce

Sobota Pavla Přeučila

Sobota Pavla Přeučila

O víkendu jen lehčí čtení od našeho kulturního redaktora

Premiéry Pavla Přeučila

Premiéry Pavla Přeučila

Filmové hity. A kdy jindy než ve čtvrtek

Zápisníček A.V.

Zápisníček A.V.

Občasník šéfredaktorky, když má něco naléhavého na srdci. A zvířátko nakonec

Přečetli jsme

Přečetli jsme

Noviny, časopisy, weby, nic zajímavého nám neunikne. S naším komentářem pak ani vám

VIP skandály a aférky

VIP skandály a aférky

Vážně nevážně o událostech, které hýbou českým šoubyznysem

Komentář Štěpána Chába

Komentář Štěpána Chába

Každý den o tom, co hýbe (anebo pohne) Českem

Kultura

Kultura

Knížky rádi čteme, rádi o nich píšeme. Nechybí exkluzivní recenze

Tajnosti slavných

Tajnosti slavných

Chcete vědět, co o sobě slavní herci, herečky i zpěváci dobrovolně neřekli či neřeknou?

Bozi i ďáblové znovu ovládli Litomyšl. Po roce se otevírá Portmoneum, zrekonstruované Museum Josefa Váchala

16.06.2020
Bozi i ďáblové znovu ovládli Litomyšl. Po roce se otevírá Portmoneum, zrekonstruované Museum Josefa Váchala

Autor: Portmoneum – Museum Josefa Váchala (stejně jako ostatní snímky v článku)

Popisek: Josef Váchal se narodil roku 1884 a od jeho úmrtí v neděli 10. května uplynulo právě 51 let. V Litomyšli ve 20. letech minulého století vyzdobil domek svého přítele a sběratele umění Josefa Portmana. Portmoneum, na jehož stěnách i nábytku umělec vypodobnil mnoho duchovních a náboženských témat, se znovu otevřelo pro veřejnost 12. června

Po roce otevírá Regionální muzeum v Litomyšli zrekonstruované Portmoneum – Museum Josefa Váchala pro veřejnost. Kromě nutných poměrně rozsáhlých oprav je bohatší o funkční podkroví. Pardubický kraj do něj jako vlastník budovy investoval více než 9,5 milionu korun. Každý první čtvrtek v měsíci si tento unikát můžete prohlédnout zdarma.

Ve 20. letech minulého století si sedli mecenáš a sběratel umění Josef Portman s mystikem, malířem a spisovatelem Josefem Váchalem. A vedle debat o Bohu a umění došlo i na praktické záležitosti. Josef Portman po Váchalovi žádal vyzdobit jeho dům v Litomyšli. Slovo do pranice, které vzal Váchal vážně a jal se malovat. Vymaloval stěny obrazy s duchovní tématikou, dokonce vlastnoručně vyřezal a ozdobil malbami dvě skříně, postel, stůl, židli a komodu. Pro budoucnost doslova poklad. Kdyby ovšem Váchal na malbu na zdi nepoužil olejové barvy.

 

Záchranné práce toto výjimečného díla trvaly původně, za života pana Horáčka, dva roky, nyní pak jen rok. Dělal je jeden tým, který ostatně díky Potmoneu i vznikl. „Ladislav Horáček byl náš kamarád, oslovil nás jako partu restaurátorů. Zdi se tehdy opatřily novými omítkami. Malby se z rubové strany ošetřily a nalepily zpátky na omítku. Během restaurování vznikla idea založení restaurátorské školy, přestěhovali jsme se z Prahy do Litomyšle a jsme tady doteď," vzpomíná restaurátor Jiří Látal

Olejovka na zeď?

I mistr se někdy sekne. Josef Váchal na zdi použil olejové barvy. Což by mu neschválil žádný řemeslník, protože olej prostě nedovolí zdem dýchat. A tak už ve 40. letech psal Portman Váchalovi – nedrží, malby poškozuje vlhkost i narušená statika domu. A v podobném duchu se poklad po Váchalovi ‘rozpadal‘ až do 90. let. Komunisté na Váchalovo umění moc nedali. Svobodné umění holt nenaplňovalo ideje o rolníkovi a dělníkovi a splněné pětiletce. Komunistický režim se o Váchalovo dílo nezajímal a jen díky mravenčí práci nadšenců a odborníků byl objekt v závěru 70. let prohlášen kulturní památkou a dostal se do správy Národní galerie. Na lepší časy mu ovšem nesvítalo. Zatím.

 

„Tenkrát jsme zvolili dobrý restaurátorský postup, malby jsou v dobré kondici. Teď potřebují pravidelnou údržbu,“ popisuje Jiří Látal, jehož tým na Portmoneu podruhé, díla stabilizoval, tmelil a provedl retuše

Po revoluci koupil dům Ladislav Horáček, majitel nakladatelství Paseka. Nakladatelství Paseka po revoluci také vytáhlo Váchalovo dílo z undergroundu a začalo ho vydávat ve velkém. A jedině díky Ladislavu Horáčkovi se podařilo Portmanův dům zachránit. Horáček, dnes již v pánu, pozval tým restaurátorů, kteří nad celým dílem strávili dva roky. „Ladislav Horáček byl náš kamarád, oslovil nás jako partu restaurátorů. Zdi se tehdy opatřily novými omítkami. Malby se z rubové strany ošetřily a nalepily zpátky na omítku. Během restaurování vznikla idea založení restaurátorské školy, přestěhovali jsme se z Prahy do Litomyšle a jsme tady doteď," vzpomíná Jiří Látal, jeden z restaurátorů, kteří na Pormanově domu pracovali.

 

Součástí Portmanova domu je i nábytek, který Josef Váchal vyřezal a ozdobil malbami: dvě skříně, postel, stůl, židle a komoda. Látalův tým teď restauroval také je, před 27 lety na ně nedošlo

Smrt majitele

V roce 2015 došlo k neblahé události. Zemřel Ladislav Horáček a Portmoneum, jak se domu začalo říkat, byl opět bez péče. Ale ne na dlouho. Od dědiček po Horáčkovi Portmoneum koupil Pardubický kraj a dal jej do opatrovnictví Regionálnímu muzeu v Litomyšli. „Vše běží podle plánu. Budova měla statické problémy, praskaly tu zdi, což by mohlo poškodit i vnitřní malby. Dům je nyní stabilizovaný, má opravenou omítku, barva se vrací k původní modrošedé. Na nové břidlicové střeše svítí opravené komíny, rekonstrukce se dočkala i kanalizace na dvorku," vypočítává náměstek hejtmana Roman Línek. A od 12. června se může každý zaskočit podívat do Portmonea na duchovní chápání světa podle Josefa Váchala.

 

Josef Váchal byl samorost

Spisovatel, malíř, ilustrátor, grafický designér, sochař, řezbář, spisovatel a básník, který se pohyboval mezi expresionismem a symbolismem, se narodil 23. září 1884 v Milavčích u Domažlic.

Jeho tvorba byla ovlivněna expresionismem a prvky symbolismu, naturalismu a secese, pokoušel se však o vlastní stylově nevyhraněné umělecké vyjádření. Hlavní část jeho díla spadá do období první republiky, naopak za komunistického režimu měl existenční problémy. Mezi nejznámější díla patří kniha Krvavý román nebo ilustrace k Demlovu Hradu smrti. Během svého života nebyl doceněn, jistého uznání se mu dostalo až titulem zasloužilý umělec v roce 1969.

 

Josef Váchal na dobovém snímku právě v Portmoneu

Narodil se jako nemanželské dítě, jeho otcem byl Josef Šimon Aleš-Lyžec, bratranec Mikoláše Alše, a matkou Anna Váchalová. Statek Váchalových v Milavčích byl záhy exekučně prodán, matka Anna nastoupila do služby v Praze. Malého Josefa se na dva roky ujali babička a strýc, kteří žili ve Velvarech. Po dvou letech prožitých ve Velvarech se jej ujali otcovi prarodiče, Jan a Jana Alšovi, kteří žili v Písku. Zde vyrůstal a odnesl si odtud mnoho zážitků, které formovaly jeho budoucí pohled na svět. Ze svého dětství si odnesl záporný vztah k městskému prostředí, a naopak kladný vztah ke zvířatům, hlavně psům, a přírodě. V následujících letech navštěvoval školu, prospíval zde dobře, gymnázium však nedokončil. Začal číst knihy a posléze si sepisoval jejich seznam, což činil ve svém životě ještě mnohokrát.

V roce 1898 se odstěhoval se do Prahy, kde ho otec dal do čtyřletého učení k renomovanému knihaři Jindřichu Waitzmannovi. Zároveň s tím navštěvoval Josef Váchal ještě ´průmyslovou školu pokračovací´. Vykonával řadu pomocných prací pro přivýdělek. V roce 1902 se vyučil knihvazačem. V roce 1904 chtěl uniknout z Prahy, dva měsíce pracoval jako knihařský dělník v Bělé pod Bezdězem. Zažíval noční úzkostné stavy, tvořil si kresebný deník, pokoušel se malovat olejem. Po opětovném návratu do Prahy se rozhodl pro uměleckou dráhu a na doporučení Mikoláše Alše byl přijat do krajinářské školy Aloise Kalvody. Přivydělával si kresbou pohlednic, příležitostně vázal knihy. Od podzimu 1905 do jara 1906 navštěvoval malířskou školu Rudolfa Béma, zaměřenou na figurální umění. Od konce roku 1907 navštěvoval po dobu čtyř měsíců ateliér Antonína Herverta, u kterého se učil leptům. Dál již byl ve svém uměleckém vývoji samoukem.

 

V roce 2020 proběhla celková rekonstrukce objektu a v podkroví vznikla nová multimediální expozice a ateliér pro příležitostné dílny pro veřejnost. V podstatě jde o videomapping, zde promítají umělce Váchala v typickém klobouku a s dýmkou

Od roku 1906, kdy si s přáteli najímá první ateliér, se snaží se živit jako umělec. V roce 1910 spoluzaložil skupinu Sursum. Později se podílel i na vzniku revue Veraikon. Na počátku 20. století byl v úzkém kontaktu s představiteli katolické moderny, následně však křesťanskou víru zavrhl a začal se inspirovat okultismem. Spolu s tím odmítl taktéž humanistické ideje.

V roce 1916 byl mobilizován, jeho aktivní účast na bojištích první světové války (rakousko-italská horská fronta) silně zasáhla do jeho následné tvorby. Prošel celkem sedmi z dvanácti krvavých bitev na řece Soči. Ještě před koncem války, zkraje roku 1918 se mu podařilo dostat se domů na krátkou dovolenou a při té příležitosti vystavit svá válečná díla. Manželka Marie, s níž se oženil před válkou, manželství však bylo bezdětné, zemřela na Štědrý den roku 1922 na tuberkulózu. Po její smrti se Váchalovou družkou stala výtvarnice Anna Macková, se kterou se stýkal již od roku 1920 a s ní žil od manželčiny smrti do konce života. Od roku 1934 stále častěji pobýval na jejím statku ve Studeňanech a v roce 1939 se tam natrvalo odstěhoval.

 

Co všechno Váchal dělal a uměl: byl knihařem, řezbářem, spisovatelem, malířem, grafikem i okultistou

V první polovině 30. let se angažoval v ateistickém sdružení Volná myšlenka, ale po několika letech se s tímto směrem rozešel a znovu se přiblížil k teosofické a křesťanské spiritualitě. V období německé okupace se pak přiklonil k německým idejím, od kterých očekával zavedení pořádku. Po nástupu komunistického režimu se postupně dostával do kulturní i společenské izolace a jeho dílo se na veřejnosti téměř neobjevovalo. Dožíval v zapomnění na rodinném statku družky, malířky a grafičky Anny Mackové ve Studeňanech. Po znárodnění statku a zřízení traktorové stanice byl vystěhován do nepohodlných hospodářských místností a Váchal přežíval v nedostatku, závislý na darech mecenášů a náhodných příjmech. V 60. letech 20. století začal narůstat zájem o jeho dílo, byly mu pořádány výstavy a obdržel titul zasloužilý umělec. Zemřel dne 10. května 1969, pouhých šest dní po smrti Anny Mackové a pět dní po udělení titulu zasloužilý umělec. Je pochován na hřbitově v Radimi.

 

Rozkmotření

Výstava, která otevřela novou epizodu Portmonea, se točí kolem Váchalova legendárního Krvavého románu, který Váchal vydal v roce 1924 vlastním nákladem jen v počtu 17 číslovaných tisků. Teprve další mnohá vydání již od jiných nakladatelů udělala z Krvavého románu legendární dílo. Dílo je parodií na krvavé béčkové romány. Zajímavostí je, že Portmanův obdiv k Váchalově umění šel ve své době tak daleko, že plánoval na jeho počest vystavět takzvané Váchaleum. Jakési umělcovo muzeum. Tomu se Váchal ovšem vysmál právě v Krvavém románu. V něm totiž Váchal Portmana vykreslil jako škudlivého hraběte Portmona žijícího v Portmoneu. Oba muži se po vydání knihy rozkmotřili a spolupráce byla ukončena.

 

Aktuální výstava se točí kolem Krvavého románu

 

Otevírací doba

  • Duben až říjen: otevřeno v sobotu a v neděli od 9 do 12 hodin a od 13 do 17 hodin
  • Květen až září: otevřeno od úterý do neděle od 9 do 12 hodin a od 13 do 17 hodin

 

Portmoneu se vrátila původní šedomodrá omítka

Vstupné

  • základní - 70 Kč
  • snížené - 50 Kč - děti 6-15 let, studenti SŠ a VŠ po předložení studijního průkazu, senioři nad 65 let, držitelé průkazů ZTP, držitelé Bonus pasu Českomoravské pomezí a Senior pasu
  • rodinné - 140 Kč - dva dospělí a děti
  • zdarma - děti do 6 let, dětské domovy, SOS dětské vesničky, držitelé průkazek ZTP/P (a jejich doprovod), AMG, ICOM, NPÚ, novináři, pedagogický dozor
  • zdarma všichni návštěvníci - první čtvrtek v měsíci
  • Prohlídky mimo otevírací dobu je možné objednat na tel. 461 615 821 nebo 734 541 323 nebo na . Cena je 700 Kč pro skupiny do 10 osob. Nad 10 osob je každá další osoba za 70 Kč bez nároku na zlevněné vstupné či vstupné zdarma.

Vložil: Kamil Fára

Cookies nám pomáhají k Vaší spokojenosti

Tento web používá soubory cookies k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti.
Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.

Další informace