Bozi i ďáblové znovu ovládli Litomyšl. Po roce se otevírá Portmoneum, zrekonstruované Museum Josefa Váchala

Josef Váchal byl samorost

Spisovatel, malíř, ilustrátor, grafický designér, sochař, řezbář, spisovatel a básník, který se pohyboval mezi expresionismem a symbolismem, se narodil 23. září 1884 v Milavčích u Domažlic.

Jeho tvorba byla ovlivněna expresionismem a prvky symbolismu, naturalismu a secese, pokoušel se však o vlastní stylově nevyhraněné umělecké vyjádření. Hlavní část jeho díla spadá do období první republiky, naopak za komunistického režimu měl existenční problémy. Mezi nejznámější díla patří kniha Krvavý román nebo ilustrace k Demlovu Hradu smrti. Během svého života nebyl doceněn, jistého uznání se mu dostalo až titulem zasloužilý umělec v roce 1969.

Josef Váchal na dobovém snímku právě v Portmoneu

Narodil se jako nemanželské dítě, jeho otcem byl Josef Šimon Aleš-Lyžec, bratranec Mikoláše Alše, a matkou Anna Váchalová. Statek Váchalových v Milavčích byl záhy exekučně prodán, matka Anna nastoupila do služby v Praze. Malého Josefa se na dva roky ujali babička a strýc, kteří žili ve Velvarech. Po dvou letech prožitých ve Velvarech se jej ujali otcovi prarodiče, Jan a Jana Alšovi, kteří žili v Písku. Zde vyrůstal a odnesl si odtud mnoho zážitků, které formovaly jeho budoucí pohled na svět. Ze svého dětství si odnesl záporný vztah k městskému prostředí, a naopak kladný vztah ke zvířatům, hlavně psům, a přírodě. V následujících letech navštěvoval školu, prospíval zde dobře, gymnázium však nedokončil. Začal číst knihy a posléze si sepisoval jejich seznam, což činil ve svém životě ještě mnohokrát.

V roce 1898 se odstěhoval se do Prahy, kde ho otec dal do čtyřletého učení k renomovanému knihaři Jindřichu Waitzmannovi. Zároveň s tím navštěvoval Josef Váchal ještě ´průmyslovou školu pokračovací´. Vykonával řadu pomocných prací pro přivýdělek. V roce 1902 se vyučil knihvazačem. V roce 1904 chtěl uniknout z Prahy, dva měsíce pracoval jako knihařský dělník v Bělé pod Bezdězem. Zažíval noční úzkostné stavy, tvořil si kresebný deník, pokoušel se malovat olejem. Po opětovném návratu do Prahy se rozhodl pro uměleckou dráhu a na doporučení Mikoláše Alše byl přijat do krajinářské školy Aloise Kalvody. Přivydělával si kresbou pohlednic, příležitostně vázal knihy. Od podzimu 1905 do jara 1906 navštěvoval malířskou školu Rudolfa Béma, zaměřenou na figurální umění. Od konce roku 1907 navštěvoval po dobu čtyř měsíců ateliér Antonína Herverta, u kterého se učil leptům. Dál již byl ve svém uměleckém vývoji samoukem.

V roce 2020 proběhla celková rekonstrukce objektu a v podkroví vznikla nová multimediální expozice a ateliér pro příležitostné dílny pro veřejnost. V podstatě jde o videomapping, zde promítají umělce Váchala v typickém klobouku a s dýmkou

Od roku 1906, kdy si s přáteli najímá první ateliér, se snaží se živit jako umělec. V roce 1910 spoluzaložil skupinu Sursum. Později se podílel i na vzniku revue Veraikon. Na počátku 20. století byl v úzkém kontaktu s představiteli katolické moderny, následně však křesťanskou víru zavrhl a začal se inspirovat okultismem. Spolu s tím odmítl taktéž humanistické ideje.

V roce 1916 byl mobilizován, jeho aktivní účast na bojištích první světové války (rakousko-italská horská fronta) silně zasáhla do jeho následné tvorby. Prošel celkem sedmi z dvanácti krvavých bitev na řece Soči. Ještě před koncem války, zkraje roku 1918 se mu podařilo dostat se domů na krátkou dovolenou a při té příležitosti vystavit svá válečná díla. Manželka Marie, s níž se oženil před válkou, manželství však bylo bezdětné, zemřela na Štědrý den roku 1922 na tuberkulózu. Po její smrti se Váchalovou družkou stala výtvarnice Anna Macková, se kterou se stýkal již od roku 1920 a s ní žil od manželčiny smrti do konce života. Od roku 1934 stále častěji pobýval na jejím statku ve Studeňanech a v roce 1939 se tam natrvalo odstěhoval.

Co všechno Váchal dělal a uměl: byl knihařem, řezbářem, spisovatelem, malířem, grafikem i okultistou

V první polovině 30. let se angažoval v ateistickém sdružení Volná myšlenka, ale po několika letech se s tímto směrem rozešel a znovu se přiblížil k teosofické a křesťanské spiritualitě. V období německé okupace se pak přiklonil k německým idejím, od kterých očekával zavedení pořádku. Po nástupu komunistického režimu se postupně dostával do kulturní i společenské izolace a jeho dílo se na veřejnosti téměř neobjevovalo. Dožíval v zapomnění na rodinném statku družky, malířky a grafičky Anny Mackové ve Studeňanech. Po znárodnění statku a zřízení traktorové stanice byl vystěhován do nepohodlných hospodářských místností a Váchal přežíval v nedostatku, závislý na darech mecenášů a náhodných příjmech. V 60. letech 20. století začal narůstat zájem o jeho dílo, byly mu pořádány výstavy a obdržel titul zasloužilý umělec. Zemřel dne 10. května 1969, pouhých šest dní po smrti Anny Mackové a pět dní po udělení titulu zasloužilý umělec. Je pochován na hřbitově v Radimi.

Otevírací doba

• Duben až říjen: otevřeno v sobotu a v neděli od 9 do 12 hodin a od 13 do 17 hodin
• Květen až září: otevřeno od úterý do neděle od 9 do 12 hodin a od 13 do 17 hodin

Portmoneu se vrátila původní šedomodrá omítka

Vstupné

• základní - 70 Kč
• snížené - 50 Kč - děti 6-15 let, studenti SŠ a VŠ po předložení studijního průkazu, senioři nad 65 let, držitelé průkazů ZTP, držitelé Bonus pasu Českomoravské pomezí a Senior pasu
• rodinné - 140 Kč - dva dospělí a děti
• zdarma - děti do 6 let, dětské domovy, SOS dětské vesničky, držitelé průkazek ZTP/P (a jejich doprovod), AMG, ICOM, NPÚ, novináři, pedagogický dozor
• zdarma všichni návštěvníci - první čtvrtek v měsíci
• Prohlídky mimo otevírací dobu je možné objednat na tel. 461 615 821 nebo 734 541 323 nebo na . Cena je 700 Kč pro skupiny do 10 osob. Nad 10 osob je každá další osoba za 70 Kč bez nároku na zlevněné vstupné či vstupné zdarma.