Vojenský špión? Komunistický politik svůj šrám z minulosti obhajuje, prý to tak chodilo. No, i klamání o bydlišti je zřejmě normální, vždyť jde „jen o obcházení zákona“

Foto: archiv KSČM

Popisek: Jaroslav Šlambor, prostějovský radní, někdejší tajný agent.

FOTOGALERIE Redaktoři iDnes.cz přišli s novými detaily o komunistickém špiónovi. Také jsme už o něm psali. Není na škodu oprášit, co radní za KSČM Jaroslav Šlambor, který dnes sedí na radnici v Prostějově, jako agent dělal. Ve fotogalerii můžete sami vyhodnotit důkazní materiály.

Špinavé prádlo se pere uvnitř komunity

„Za KSČM kandiduje do Senátu komunistický špion," taková hesla se v roce 2012 před volbami skloňovala v souvislosti se jménem člena KSČM Jaroslava Šlambora z Prostějova. Ten začal s vojenskou kontrarozvědkou spolupracovat z ideového přesvědčení v roce 1973. V roce 1978 sice spolupráci přerušil, ale v roce 1988 se opět přihlásil do služby. Vyplývá to z dokumentů v Archivu bezpečnostních složek, které před časem zkoumal například deník Insider.

O komunistovi nyní vyplouvají další lahůdky, některé tento týden zveřejnili kolegové z portálu iDnes.cz, kteří prostudovali svazky uložené v Archivu bezpečnostních složek - donášel přímo na své kolegy nebo se účastnil špionážní operace. Agent číslo 63559 vystupoval pod krycím jménem Jiří, které si sám zvolil. S křestním jménem byl spojen i domluvený kód s kontrarozvědkou. Ten zněl: „Potkal jsem Jirku, který jde plavat do lázní.“ Jindy zas dotyčný kontakt „potkal v nemocnici Standu“.

Práskačství jako kolorit doby

Když se ho novináři zeptali, jaké to bylo, když v době působení u vojenské kontrarozvědky musel lhát kolegům v zaměstnání a dalším lidem ve svém okolí, uvedl: „Nikomu jsem lhát nemusel, za své lidi jsem se dokázal postavit. Všechny problémy jsme dokázali vyřešit ve prospěch společného cíle. Špinavé prádlo se pere uvnitř komunity. Něco jiného je někomu lhát a něco jiného nehovořit o záležitostech, ve kterých jste vázán mlčenlivostí,“ odpověděl jim.

O politikovi se ví, že už několik let přesvědčuje všechny kolem sebe, že to, jak na lidi „práskal", bylo prostě koloritem doby. Spolupráci s vojenskou kontrarozvědkou, která začala v době jeho působení jako rotmistra u 22. výsadkového pluku v Prostějově, kde byl i instruktorem armádního družstva parašutismu, dodnes otevřeně přiznává. Hájí se i tím, že na rozdíl od jiných nepřevlékl ideologický kabát. Těžko říct, zda si totéž myslí i ostatní. Možná ano - vždyť ani ministru financí a zakladateli hnutí ANO 2011 Andreji Babišovi jeho kauza "agenta Bureše" vlastně v dnešní době už zas tolik neuškodila...

Museli z něj mít radost. Vážně

Tajní spolupracovníci, respektive Šlamborovi šéfové, museli mít z nového „kolegy“ radost a poklepat si na rameno za dobře odhadnutý výběr člověka. Podle toho, co zjistili redaktoři iDnes.cz, agent Jiří byl velice horlivý. „Ještě než mu starší referent VKR Pavel Zapletal na verbovací schůzce vůbec řekl, že ho chce za agenta, Šlambor už sypal podrobnosti. O jistém podporučíkovi Šimonovi sdělil, že si vůbec neuvědomuje své závadové jednání, a na vojáka Poláka žaloval, že udržuje styk s italskou státní příslušnicí. Řekl o něm, že pokud by dostal nabídku, že by klidně mohl zůstat v kapitalistickém zahraničí,“ uvádějí.

Jako elévský úkol dostal pokyn, aby na svobodárně prohledal skříňku na oblečení kolegy nadrotmistra Ivana Hošša. Ten tam měl uloženou osobní zbraň. Jestli znáte tyhle lidi, tak na ně také „bonzoval“: Josef Pavlata, František Antl, Ignatowich, Pilíček, Helmut Herolt a Aloys Riesenbeck a další. V obecné rovině měl podávat zprávy o morálním rozpoložení mužstva. K pousmání jsou psychologické soudy, které na některé měl: jeden parašutista měl podle něj „za koníčka děvčata“, jiného označil za „egoistu a zarytého fanatika“.

Kariéra byla slibná, nebýt revoluce

Vojenská kontrarozvědka byla s výřečným informátorem spokojená. Není divu, že dostal za úkol složitější špinonážní úkol. Například na ruské ambasádě v Praze poté, co se podle iDNES.cz v září roku 1988 na mezinárodní parašutistické soutěži Memoriál Para-72 ve Slušovicích seznámil se zástupcem vojenského přidělence Rakouska Othmarem Rittenschoberem, otcem jednoho z rakouských závodníků.

Kdyby nenastala sametová revoluce v 89. roce, stal by se ze Šlambora nejspíše dvojitý agent, který by naoko by spolupracoval s rakouskou zpravodajskou službou, ale řídila by ho česká kontrarozvědka.

Kde spíte, pane kolego?

Šlambor by se nyní kvůli své minulosti nestal mediálním terčem, pokud by tomu sám nedával příčinu, například v souvislosti se svým bydlištěm, které není v souladu s tím, kde působí jako zastupitel. Kdo kde spí, o tom se strhla debata na jednání prostějovských zastupitelů. Opoziční zastupitelé totiž čekali třicet dní na Šlamborovo vyjádření, které jim však očekávanou odpověď, kde je skutečné bydliště uvolněného radního a zastupitele za KSČM, nepřineslo.

Údajně totiž nebydlí v Prostějově, ale v rodinném domě v lázeňské obci Skalka. „Doufal jsem, že se vyhneme jednání o tom, kdo kde spí. Tato diskuzi je nad míru vkusu,"  zoufal si primátor města Miroslav Pišťák.

Otázkou bydlení Jaroslava Šlambora, který má prý trvalé bydliště napsané jen formálně u syna v bytě, se zabývali zastupitelé poprvé na zasedání v polovině prosince. Občanští demokraté a a ANO 2011 ho vyzvali, aby složil mandát, jestliže nebydlí v Prostějově. Jaroslav Šlambor se zavázal, že se do 30 dnů vyjádří písemně. V dopise, který opozičním kolegům poslal, však vysvětlení chybí. Na posledním zasedání po něm tedy zastupitelé znovu reakci vyžadovali.

Začne se tím zabývat Ústavní soud?

Opět ji ale nedostali. „Byl jsem zcela v souladu této země zvolen zastupitelem. Zpochybňování mého mandátu je pokus zbavit mě jednoho ze základních občanských práv -  volit a být volen. Nevidím jediný důvod vám říkat, kde bydlím a jakou nemovitost využívám. Je to moje soukromá věc," reagoval Jaroslav Šlambor.

Ústavní soud už ale v minulosti označil podobné případy za obcházení volebního zákona. Komunistická strana Čech a Moravy dnes Šlambora prezentuje jako projektového manažera bez politické příslušnosti. Jeho politické priority si můžete přečíst zde. Podle redaktorů iDnes.cz je ironie, že na současné radnici v Prostějově má někdejší tajný informátor za úkol získávat dotace od Evropské unie, proti jejímž západním státům přitom za totality pomáhal rozehrávat zpravodajské operace.

Je morálním plusem, že není převlékačem kabátů?

Ještě jednu ideu se snaží vzhledem ke své minulosti Šlambor předložit. Vedle toho, že svou spolupráci s kontrarozvědkou nepopírá, důsledně trvá na tom, že svou činnost vždy zaměřoval do zahraničí a na své české kolegy nikdy nedonášel. „Sloužil jsem u výsadkových jednotek, a ty od samého počátku patří pro zpravodajskou správu. Kontrarozvědka byla součástí vojenských struktur a navíc, byl jsem sportovec, vyjížděli jsme i do takzvaného kapitalistického zahraničí, tak to bylo pod její kontrolou," komentoval ji.  

Jedno plus je mu dle jeho mínění v celém tom kolotoči upíráno. „Jediné, co jsem za tu dobu neudělal, je, že jsem nepřevlékl kabát. Jsem levicový člověk," uzavírá Šlambor s dovětkem, že by se mělo koukat na to, že není žádným přeběhlíkem a zůstal celé roky politicky stabilní.

Kdo by si chtěl svazky Šlambora sám prostudoval, najde je v Archivu bezpečnostních složek  pod čísly A 31825 a A 70175. Je to ale dlouhé čtení – spisy mají více než 200 stran.

Válcuje vás život, úřady, politici? Pošlete nám svůj příběh  na .

Vložil: Lucie Bartoš