Tělo i duši vyléčí ohnivá medicína. Záhady života

Jak proměnit vášeň a sex v léčivou sílu? Šamanka a tantrička Jitka Wakanu Mandalam vás naučí pracovat s energií živlů. Objevte unikátní systém smyslných masáží, probuďte svou vnitřní magii a staňte se strůjci vlastního štěstí.

Paní Jitko, jak se stane, že člověk nastoupí na šamanskou dráhu? Objevila jste tyto schopnosti až v dospělosti, nebo to ve vás bylo už odmala?

V podstatě už v útlém věku, i když jsem o tom tehdy neměla ani tušení. Vedla mě čistá přirozenost a silná intuice. Zkrátka jsem občas měla zvláštní nápady, které jsem prováděla zcela automaticky. Už od dětství jsem například dělala jedno specifické gesto ruky, to, čemu se v orientálních naukách říká mudra. Když jsem ji udělala poprvé, projela mým tělem tak obrovská energie, až jsem si myslela, že do mě uhodil blesk. Stejně tak jsem odmala oběma rukama vyklepávala zvláštní zvuk, takový specifický rytmus „na buben“. Je to technicky docela složité a málokdo to dokáže napodobit, ale mě tento rytmus odmalička spolehlivě dostával do transu.

Projevovalo se to u vás v dětství ještě nějak jinak?

V určitých situacích jsem si podvědomě propůjčovala energetická těla zvířat, například když jsem potřebovala být rychlejší nebo hbitější. Živě si vzpomínám na okamžik, kdy jsem při běhu z kopce potřebovala dohonit své dva mnohem starší bratry. Představila jsem si, že polykám kouzelnou pilulku, která mě promění v kamzíka. Od té chvíle jsem běžela neuvěřitelnou rychlostí. Měla jsem v sobě energii a mrštnost divokého zvířete, perfektně jsem s nimi zvládala držet tempo a na příkrých kamenitých svazích se mi nikdy nic nestalo.

Pomáhalo vám to i později, když jste dospívala?

Ano, jak plynul čas, začala jsem to používat i v běžném životě. Když jsem na škole dělala zápočet z gymnastiky, propůjčila jsem si tělo hbité ještěrky. Později jsem na sebe začala brát dokonce i energetické podoby lidí. Třeba u státnic jsem se vnitřně převtělila do jednoho velmi váženého docenta. Od té chvíle ze mě vyzařovalo něco úplně jiného a na zkoušející jsem působila naprosto sebevědomě. Dokonce jsem tehdy převzala i jeho specifický způsob vyjadřování a mluvy. Dnes si to vysvětluji tak, že jsem si v podstatě propůjčila celou jeho auru. Uvědomila jsem si, že se to většinou dělo ve chvílích strachu nebo trémy, podvědomě jsem se na chvíli stala někým jiným, abych získala jeho přednosti a sílu. Až mnohem později, když jsem byla starší a četla si o indiánech a šamanech, jsem s úžasem zjistila, že oni dělali v rámci svých rituálů úplně ty samé věci, které jsem já zkoušela intuitivně od dětství.

Zatoužila jste někdy potkat skutečné domorodé šamany osobně?

Ano, odjakživa mě to k nim táhlo a svůj sen jsem si nakonec splnila, přestože realita byla hodně vzdálená od mých dívčích ideálů. Nějakou dobu jsem žila přímo s nimi na pacifickém pobřeží, nedaleko Seattlu, v malé indiánské vesnici La Push.

Jaký byl váš původní ideál indiána?

Představovala jsem si člověka, který žije v naprostém souladu s přírodou i sám se sebou. Někoho, kdo dokáže hluboce prožívat čistou krásu bytí.

A to jste na pobřeží Pacifiku nenašla?

Bohužel ne. I když je tamní příroda dechberoucí a magická, místní indiáni se potýkali s obrovskými problémy s drogami a alkoholem. Většinou si zvolili cestu materiálního světa, která je ale z mého pohledu vede do slepé uličky, pryč od jejich vlastní bohaté kultury.

Jak se vám vůbec podařilo do takto uzavřené komunity proniknout?

Měla jsem obrovské štěstí. V autobuse jsem náhodou potkala indiánku, která pracovala jako ředitelka muzea v tamní rezervaci. Sama mi tehdy rozmlouvala cesty do velkých rezervací, protože to tam pro mě jako pro samotnou ženu mohlo být nebezpečné. Pod její záštitou jsem se ale dostala právě do malé vesničky La Push. Díky ní jsem s indiány mohla trávit spoustu večerů, povídat si o jejich zvycích, volně se mezi nimi pohybovat, a dokonce s nimi sedět u ohně, zpívat a účastnit se jejich rituálů. Jenže i na nich už byl patrný hluboký úpadek, hmotný svět je zajímal víc než vlastní kořeny. Ano, ještě znali staré písně a občas vyjížděli na pow-wow, což jsou tradiční velká indiánská setkání. Jejich původní duchovní svět už ale z těchto slavností i z jejich běžných životů téměř úplně zmizel.

Byla jste zklamaná, že ta realita byla takhle tvrdá?

Zklamaná ani ne, protože jsem to podvědomě trochu čekala. K podobnému úpadku dochází u všech domorodých kultur, které se propojily s naší civilizací. Přesto pro mě byl ten pobyt nesmírně důležitý. Věřím totiž v reinkarnaci a vnímala jsem, že jsem se tam dotkla něčeho posvátného ze své vlastní dávné minulosti. Ta zkušenost mě zkrátka měla transformovat. Po návratu do České republiky jsem si uvědomila, že ty pravé šamanské kořeny nemusím hledat na druhém konci planety. Rozhodla jsem se, že ten původní, čistý ideál indiána začnu žít sama za sebe – sama v sobě.

Jak se vám to podařilo převést do reálného života?

Směr, jak toho dosáhnout, mi ukázal můj šamanský a tantrický učitel John Hawken, kterému s nadsázkou říkám cornwallský šaman. Díky němu se v mém životě propojily všechny dosavadní zkušenosti. Více než dvacet let jsem se věnovala józe, kterou jsem studovala a žila přímo v ášramu u jednoho swámího v Indii. K ní se přidal šamanismus v tradici Spletených Vlasů, jež je podobná učení lidu Navajo zvanému The Beauty Way. A vše nakonec dotvořila tantra a tantrický buddhismus vadžrajány.

Poznání, které mi bylo předáno a které dnes nesu a vyučuji, se nazývá Medicínská Cesta krásy. Mnozí lidé totiž věří, že člověk se může duchovně rozvíjet jen skrze bolest a utrpení, že se jen skrze strádání přiblíží k Bohu a zaslouží si nebe. To je nejspíše dědictví zkresleného křesťanského pohledu na svět.

Tento přístup ale staví na úplně jiném principu. Věří, že duchovního seberozvoje je možné dosáhnout i skrze potěšení, jemnost a hezké prožitky. Nemusíme trpět. Můžeme růst skrze krásu a příjemno. To je hlavní důvod, proč dnes lidem odkrývám tantru. Skrze potěšení se učí porozumět sami sobě a dostávají se hluboko do svého nitra.

Tantra je tedy z vašeho pohledu nástrojem sebepoznání. Jak do toho zapadá šamanismus? Jak vlastně z pohledu šamana funguje náš svět?

Tradiční národy věří, že svět není jen hromada neživé hmoty, ale pulzující proud energie. A s touto silou se dá pracovat mnohem svobodněji než v čistě materiální rovině. Ve hmotném světě sice nemůžete projít zdí, ale v energetické realitě se dokážete podívat, co je za ní, nebo třeba léčit na dálku. Energie totiž nezná žádné bariéry. Šamani k tomu využívají takzvaná energetická vlákna. Vizualizují si je například tak, že jim vycházejí z pupíku, a skrze ně pak dokážou působit na dálku. Platí tu jedno základní pravidlo: čemukoli dáváme v energetickém světě pozornost, to roste a sílí. Energie zkrátka vždy následuje náš záměr. To, co si vybudujeme a vytvoříme na poli energetickém, pak po nějaké době ožije i v našem hmotném světě.

Jak se v tom všem propojuje energie se sexualitou? Co si vlastně máme představit pod pojmem ohnivá medicína?

Přesně na tomhle principu to stojí. Sexuální energie je totiž tou nejsilnější tvořivou silou, jakou máme k dispozici, je to doslova oheň, který v sobě nosíme. V šamanismu se nauka o sexualitě nazývá ohnivá medicína a směr, kterým jdu já, je ohnivá cesta.

V západní kultuře máme často tendenci vnímat sexualitu jen jako fyzický akt, nebo ji naopak tabuizovat. Ohnivá medicína ji ale bere jako čisté palivo pro transformaci. Když se naučíme s tímto vnitřním ohněm vědomě pracovat, propojíme ho se záměrem a nenecháme ho jen tak bezcílně vyprsknout, dokáže v našem životě spalovat staré bloky, čistit traumata a léčit tělo i duši. Skrze tantrické rituály a masáže přinášíme do života vědomý dotek. Právě jím v člověku nejdříve probudíme vnitřní oheň a pak ho učíme, jak ho rozvést po celém těle, aby mu dodával sílu do každého dne.

Jak byste čtenářům, kteří o tantře nikdy neslyšeli, nebo ji měli spojenou pouze s eroticky laděnou masáží a tělesným vyvrcholením, vysvětlila, o čem tantra skutečně je?

V západním světě jsme z tantry bohužel udělali spotřební zboží a zúžili ji jen na techniky, jak si prodloužit sexuální rozkoš. Skutečná tantra je ale tisíce let starý duchovní systém. Je to cesta k celistvosti. Zatímco běžný sex je často zaměřený na výkon, cíl a rychlé vybití energie při orgasmu, tantra učí pravému opaku – energii v těle probudit, akumulovat ji a nechat ji proudit. Při tantrické masáži nebo rituálu nejde o to, abyste se dostali do nějakého cíle. Jde o hlubokou přítomnost. Tělo používáme jako bránu k vědomí. Když se dotek zpomalí a propojí s vědomým dechem, začnou se dít zázraky. Člověk najednou přestane přemýšlet hlavou a začne se plně vnímat. Zjistí, že ta obrovská síla, kterou v sobě probudil, ho nevede k pouhému chvilkovému fyzickému uvolnění, ale k hlubokému prožitku jednoty, léčení starých vnitřních zranění a k naprosté svobodě. Tantra není o sexu, tantra je o životní energii a o lásce k bytí.

Proč je podle vás hluboké sebepoznání skrze tantru tak klíčové?

Protože když člověk sám sebe pořádně nezná a neobjevuje své nitro, má to v životě mnohem složitější a těžší. Doslova se pak zmítá světem, nechává se vláčet okolnostmi a emocemi. Tantra je cesta seberozvoje skrze přímý prožitek. Když se totiž člověk skrze různé tantrické techniky a doteky skutečně »prožije« na vlastní kůži, získá mnohem hlubší vhled a porozumění sobě samému, než když o sobě jen teoreticky přemýšlí v hlavě. Tantra má neuvěřitelnou schopnost dostat člověka do absolutní přítomnosti, do čistého teď a tady. Abyste celému procesu lépe porozuměla, mohu vám popsat, jak vlastně probíhají jednotlivé výukové bloky, které s klienty procházíme.

To mě zajímá, pojďme ty jednotlivé kroky rozebrat.

Prvním krokem je dostat lidi z hlavy zpátky do těla. Využíváme k tomu nejrůznější tělesná cvičení, která pomáhají uvolnit zatuhlé svalové krunýře a bloky. Zaměřujeme se na tři základní segmenty: pánev, hrudník a oblast krku a hlavy. Jakmile se nám podaří tato energetická proudění odblokovat, člověk začne chodit po světě uvolněný, flexibilní a mnohem lépe rozumí svému tělu. Ruku v ruce s tím si začne všímat i toho, co všechno v sobě podvědomě nese, nejrůznější negativní programy, vzorce chování nebo staré křivdy. Začne se víc pozorovat a najednou porozumí tomu, co se odehrává v jeho psychice. Psychosomatika je zkrátka nekompromisně provázaná. Jakmile totiž fyzickým cvičením probudíme své buňky, začneme mnohem intenzivněji vnímat i celou naši psychoenergetickou realitu.

To zní, jako byste lidi dokázala přečíst na první pohled. Podle čeho přesně tyhle hluboké vzorce v těle poznáváte?

V této diagnostice vycházíme ze slavné psychoanalytické typologie Wilhelma Reicha, který jako první popsal, že naše psychická zranění z dětství vytvářejí svalový krunýř. Podle postavení kostry a napětí ve svalech tak dokážeme rozeznat například člověka, který byl v břiše matky »nechtěný«. Jeho tělo v raném stadiu zažilo existenční strach a odmítnutí, takže mívá velmi specifický, křehký a jakoby odpojený projev. Chybí mu pevné uzemnění, protože podvědomě cítí, že na světě nemá své bezpečné místo. Nebo snadno rozpoznáme takzvané orální typy. To jsou lidé, kteří v kojeneckém věku nedostali dostatek emocionální výživy, bezpečných doteků a mateřské lásky. Jejich těla bývají často ochablá, schoulená, s propadlým hrudníkem, jako by stále prosila o kapku pozornosti, nebo naopak v dospělosti upadají do neustálé závislosti na lidech či věcech.

Dá se z takhle hluboko zapsaných programů vůbec vystoupit, nebo už nám ten tvar těla zůstane napořád?

Rozhodně se z toho dá vystoupit! Tantra ani šamanismus nevnímají člověka jako statickou sochu, kterou někdo v dětství špatně vytesal a už s ní nejde pohnout. Vnímáme lidi jako neustálé dění. To, že vaše tělo kvůli prožitým traumatům získalo určitý tvar, neznamená, že v něm musíte být uvěznění navždy. V tantře s tímto aktuálním nastavením pracujeme velmi citlivě. Mapujeme místa, kde je člověk v křeči, nebo kde naopak energii úplně vzdal a svaly jsou ochablé. Skrze cílený pohyb, vědomý dech a dotek tyto energetické blokády pomalu rozpouštíme. Klient si nejdřív uvědomí: „Aha, proto se takhle hrbím, to je ten můj starý strach.“ A jakmile ten svalový krunýř povolí, změní se nejen jeho postoj těla, ale přepíše se i jeho psychika, sebevědomí a celkové vyzařování v životě.

Práce s tělem je tedy jen začátek. Kam se v tom prvním bloku posouváte dál?

V této fázi se s klienty vracíme hluboko do minulosti. Skrze tantrická cvičení a hluboké meditace doslova přepisujeme dávné negativní vzpomínky a nahrazujeme je daleko příjemnějšími a bezpečnějšími prožitky. V praxi to pro lidi znamená jakési energetické znovunarození. Přepisují si například to, jak vnímají lásku mezi mužem a ženou, pokud jim jejich vlastní dětství a rodiče vytvořili překroucený obraz.

Podobně jako v rodinných konstelacích si klient ve svých představách vytvoří harmonické sousoší muže a ženy. Pak si v podobě malého dítěte sedne mezi ně a plně nacítí ten čistý, bezpečný vztah, který mezi sebou mají. Přepíše si tak ve svém energetickém systému rodinné základy přesně tak, jak by si je býval přál jako dítě prožít.

A funguje to? Dokáže taková vizualizace opravdu změnit realitu dospělého člověka?

Funguje to perfektně. Učím tyto výcviky už osmým rokem a na svých klientech denně vidím, jak obrovské a trvalé změny jim to do života přináší. Možná to zní neskromně, ale po těch letech zkušeností a výsledků jsem upřímně přesvědčená o tom, že je to jeden z nejlepších a nejucelenějších tantrických výcviků, které u nás v České republice vůbec máme. Nabízí totiž unikátní praktická cvičení, která lidem zásadně zvyšují vnímavost nejen k fyzické, ale i k celkové energetické realitě. Skrze to dokážou do hloubky poznat sami sebe a naplno využít svůj skrytý potenciál.

V rámci seberozvoje ale člověk dříve či později narazí i na věci, které v sobě dlouho potlačoval. Jak s tím na kurzu pracujete?

Přesně to je náplní druhého výukového bloku, kde se zaměřujeme na práci se stíny. Lidé během procesu sebepoznání přirozeně začnou odhalovat své potlačené vzorce chování. My je učíme, jak tato stínová témata integrovat a transformovat, aby je v životě nebrzdila, ale naopak z nich dokázali čerpat sílu pro něco dobrého.

Co přesně jsou ta stínová témata?

Je to například agrese, hněv, ukřivděnost nebo frustrace. Zkrátka cokoli, co v sobě léta potlačujeme a skrýváme před vnějším světem, když se snažíme být za každou cenu hodní, přijímaní a slušní. V tantře tyhle emoce nezatracujeme, ale učíme se je bezpečně prožít a pochopit jejich sílu. V naší společnosti jsou stínová témata stále velkým tabu, jsou to věci, které člověk nemůže rozebírat kdekoli a s kýmkoli. Ať už se jedná o psychické deformace a traumata z dětství, nebo o intimní sexuální témata, o kterých se na veřejnosti zkrátka nemluví. U nás na výcviku pro ně lidé nacházejí bezpečný prostor. A abych nezapomněla, dalším obrovským stínovým tématem jsou peníze a náš vztah k nim. To je nesmírně důležitá věc. Nevěřila byste, kolik lidí má v sobě hluboko skryté bloky právě vůči proudění energie hojnosti a peněz.

Jako laik jsem si vždy tantru představovala jako trénink na lepší prožívání sexu. Nakolik byla moje představa mylná?

Určitá část tantry se sexualitou samozřejmě pracuje, ale rozhodně to není to jediné a stěžejní téma, jak si lidé myslí. Běžný sex je dnes často zaměřený na výkon, cíl a rychlé vybití energie při orgasmu. Tantra učí pravému opaku, energii v těle probudit, akumulovat ji a nechat ji proudit. Tělo používáme jako bránu k vědomí. Obecně platí, že cokoli se týká čtvrté čakry a níže, tedy od srdce dolů, je naší společností stále vnímáno jako něco neřestného.

Lidé se často bojí přiznat, co se jim v intimitě líbí, protože mají strach z odsouzení nebo opovržení. Naše kultura je v tomhle hluboce poznamenaná křesťanskou tradicí. Všimněte si, že i sex často vypadá tak, že u něj lidé křičí, jako by trpěli. I tu největší rozkoš a potěchu totiž můžou mít někteří podvědomě spojenou s bolestí a hříchem.

Projevuje se tahle naše vnitřní cenzura a pocit viny i v tom, jak se v intimitě (ne)projevujeme nahlas?

Přesně tak. Mnoho žen se mi svěřilo, že v posteli drží své emoce absolutně na uzdě. Bály se nahlas projevit fakt, že právě zažívají rozkoš. Během milování jsou úplně potichu a drtivá většina lidí nedokáže svému partnerovi na rovinu říct, co přesně jim dělá dobře a co ne. Bojí se, že by o nich ten druhý řekl, že jsou příliš sexuálně náruživí. Na kurzech proto lidi učíme, aby se otevřeli i hlasově, nebáli se hýbat tělem a pánví, kterou má většina z nás kvůli těmto blokům úplně zatuhlou. Máme na to skvělá cvičení. Znovu a znovu se v nich vracíme k tomu, co nám v těle dělá dobře, bez ohledu na to, jak to soudí okolí. Učíme je dělat prostě to, co v danou chvíli čistě cítí.

Co tedy tantra může člověku přinést z čistě sexuálního hlediska?

Především obrovskou svobodu. Schopnost uvolnit se, dovolit energii volně proudit a úplně odpojit hlavu od myšlenek typu „co by se mělo“ nebo „co je teď správné“. Člověk se dokáže oprostit od jakéhokoli hodnocení a na maximum se navrátí ke svému čistému prožitku. Zkrátka se dostane z hlavy dolů do těla. Najde svou vlastní, naprostou autenticitu ve vyjadřování a prožívání rozkoše a zároveň se učí plně respektovat hranice své i svého okolí.

Kam se z této svobody posouváte dál? Co účastníky čeká ve třetím výukovém bloku?

Třetím krokem je hluboké léčení v sexuální oblasti. V této fázi už jdou veškeré zábrany stranou a účastníci kurzu odkládají oblečení. Učí se pracovat s velmi intimními zónami těla, jako je například masáž řitního otvoru. Právě v těchto místech totiž většina z nás nevědomky drží obrovské množství permanentního napětí, křeče a potlačeného strachu.

To s sebou musí přinášet ohromné množství studu, nemýlím se?

To víte, že se ze začátku většina lidí stydí. Od toho ale máme přípravná cvičení, která nás bezpečně vedou k poznání, že k tomu vlastně není žádný důvod. Každé lidské tělo je posvátný chrám a neexistuje na něm jediné místo, které by mělo být démonizováno. Veškerá štítivost je jen otázkou negativních programů, které jsme v životě přijali za své. Mnozí lidé dokonce tvrdí, že řitní otvor je místem všech démonů – má v sobě zkrátka spoustu negativních konotací. Vždyť to znáte, už odmalička platí, že když zlobíme, dostaneme na zadek.

Permanentní napětí, které si pak v této oblasti neseme, přitom může v dospělosti vést k vážným zdravotním problémům, jako je chronická zácpa nebo hemoroidy. Skrze jemný, vědomý dotek se s tímto místem můžeme opět spřátelit a uvolnit bloky, které se v nás hromadily dlouhá léta. Stejné »mapování« neboli reflexologii se společně učíme i v oblasti pohlavních orgánů. Ve vagíně se postupuje velmi pomalinku, bod po bodu, a je to nesmírně léčivé.

To mě zajímá, pojďme ty jednotlivé kroky rozebrat. V čem přesně ta léčivá síla spočívá?

Lidé při tantře často poprvé v životě zažívají dotek, který není orientovaný na výkon, cíl nebo na klasický sex. Jde čistě o to, abychom se s daným místem propojili a byli s ním v plném, vědomém kontaktu.

To, o čem tady takhle otevřeně mluvíme, ale zní jako velmi intimní záležitost. Probíhá to všechno v soukromí, nebo před ostatními účastníky kurzu?

Praktické rituály probíhají ve dvojicích, obvykle muž a žena, přičemž na celém výcviku bývá kolem čtyřiceti lidí. Klíčové ale je, že všechno, co se ve dvojici odehrává, si plně určuje ten, kdo dotek právě přijímá. Ten je stoprocentním pánem svého těla. Jakémukoli kontaktu s intimitou totiž na našich kurzech předchází důkladné učení se vlastních hranic a schopnosti říkat jasné „ne“. Účastníci musí vědět, že je to pro ně v každém okamžiku bezpečné, aby se dokázali uvolnit a partnerovi důvěřovat. Dáváme obrovský pozor na to, aby se nikdo nedostal za svou hranici a nedošlo k retraumatizaci. Zkrátka tomu všemu předchází velké množství přípravných cvičení.

S intimitou a skupinou lidí se u většiny z nás okamžitě pojí stud z vlastní nahoty. Jak s tím pracujete?

Nahota je přirozená. Naše těla jsou jedinečná, originální a skrze tantru k nim získáváme úplně nový vztah. Učíme se je přijímat přesně taková, jaká jsou, i se všemi domnělými nedokonalostmi. Na kurzech proto pracujeme s obrovskou laskavostí. Děláme například cvičení, kdy člověk může před ostatními na chvilku poodhalit jakoukoli část svého těla, třeba faldíky na břiše, za které se běžně stydí. Skupina se na něj dívá a vědomě mu posílá čistou laskavost a přijetí. Dotyčný tu vlnu energie okamžitě ucítí a v ten moment začíná chápat, že tantra je o hlubokém léčení a práci s energií, nikoli o nějaké levné peep show. Účastníci kurzu postupně zjišťují, že každé tělo je ve své podstatě krásné, protože bylo stvořeno Bohem. To je jejich aktuální realita a pravda, kterou se také učí přijímat. V našem tantrickém kruhu je zkrátka pro každého naprosto bezpečno a každý v něm má plnou podporu.

Zmínila jste, že se ve vašem výcviku prolíná tantra se šamanismem. Jak to vypadá v praxi?

Skvělým příkladem jsou šamanské medicínské kruhy, což jsou vlastně energetické mapy životních témat. Tyto mapy dokážeme promítnout přímo do lidského těla. Když provádíme například mapování vnitřních intimních oblastí, vizualizujeme si tento kruh přímo v nich. Pokud člověka dotek v určitém bodě bolí, podle šamanské mapy hned víme, zda se ten blok váže k dětství, nebo třeba k rodové zátěži po předcích.

Tantrický šamanismus nám pomáhá odhalit, jak se ve své intimitě reálně projevujeme, a vede nás k tomu, abychom ze sebe dokázali strhnout staré společenské masky a role. Učí nás odložit strach i ego a prožívat svou sexualitu naprosto svobodně a bez tabu. Pokud někoho tato cesta láká, doporučuji alespoň na začátek skvělou knihu mého učitele Johna Hawkena Tantrická cesta k transformaci. Vyšla i v češtině a celou naši filosofii nádherně přibližuje.

Může mít tantra vliv na tělesné zdraví?

Určitě ano, protože psychosomatika hraje v našich životech mnohem větší roli, než si myslíme. Člověk, který je šťastný a uvolněný, bývá celkově odolnější. Mám ale osobní zkušenost s tím, že tantra dokáže pomoci i s dlouhodobými zdravotními potížemi. Třeba teď v kurzu nám hned tři lidé po dokončení prvního bloku, kdy jsme společně rozhýbávali fyzická těla, nadšeně říkali, že se zbavili chronického stresu a úplně je přestala bolet záda. Je to pro ně úplně nový pocit – ráno se vzbudit a necítit v těle žádné napětí ani nepohodlí.

Chodí na tantru pouze páry?

Páry i jednotlivci. Tím, že se lidé naučí komunikovat bez obav a porozumí svým vlastním stínům, dokážou pak mnohem lépe opečovávat i své dlouhodobé vztahy. Máme spoustu skvěle fungujících párů, které se k nám opakovaně vrací, a někteří se na našich kurzech dokonce potkali. Dost často k nám přicházejí lidé ve čtyřiceti nebo padesáti letech, celí nešťastní, že se jim v životě něco pokazilo. A teprve u nás si uvědomí, že až teď vlastně začínají skutečně žít…                              

Jitka Svobodová

Převzato z časopisu Záhady života

Zdroj: MANDALAM Jitka Wakanu (ZDE),

 

„“

Vložil: Redaktor KL

HP, Záhady života, tantra, Jitka Wakanu Mandalam,