Muž, díky němuž svět odložil brýle aneb Každý dobrý skutek musí být po zásluze potrestán. Tajnosti slavných
21.03.2025
Foto: Se svolením ČT edu
Popisek: Český chemik a vědec Otto Wichterle, který zdokonalil technologii měkkých kontaktních čoček, a přispěl tak k jejich masovému rozšíření
Legendární česká kovová stavebnice Merkur a dynamo z jízdního kola, které později nahradil motorek z gramofonu. Světový vynález, díky němuž mohly odložit brýle miliony lidí na celém světě, se zrodil doma na koleně a bohužel byl „oceněn“ podle známého rčení, že každý dobrý skutek musí být po zásluze potrestán.
Světoznámý vědec a vynálezce Otto Wichterle, jenž se narodil právě před sto lety, se o svůj nápad musel dlouhá léta prát, nejprve s nezájmem režimu, který mu házel klacky pod nohy, pak s americkými „žraloky“, kteří se mu snažili nápad za miliardy ukrást.
Pohoda jako nevýhoda
K pohodlnému startu do života měl světoznámý chemik zdánlivě ideální podmínky, většinou ale nic nebývá takové, jak to na první pohled vypadá. Nejmladší syn spolumajitele největší strojírenské firmy na výrobu zemědělských strojů Wikov (Wichterle a Kovářík) se narodil 27. října 1913 v Prostějově. Matka Pravoslava byla dcerou zemského poslance a majitele velkostatku v Kostelci na Hané Jana Podivínského, dědeček Tomáš Podivínský byl rovněž poslanec, starosta Smržic a zakladatel cukrovaru ve Vrbátkách a prostějovské sladovny. V šesti letech se Otto málem utopil v močůvce a utrpěl šok, z nějž se několik let doma léčil. Teprve v roce 1921 nastoupil do obecné školy, po přezkoušení rovnou do páté třídy, a v pouhých devíti byl přijat na prostějovské gymnázium.
Příliš chytré dítě
Nejmladší a nejmenší ze třídy, navíc se nesměl kamarádit s kluky z ulice, takže to zpočátku vůbec neměl snadné. Srovnalo se to až v tercii, když začal hrát tenis, většinu času ale věnoval sportu, což se projevilo na jeho prospěchu. Nakonec přece jen odmaturoval, dokonce s vyznamenáním. Jistý si byl jen tím, že by chtěl uplatnit matematiku, takže si vybral strojírenství a začal chodit na soukromé hodiny deskriptivní geometrie. Jeho rozhodnutí ale zvrátil kamarád, který mu prozradil, že mnohem větší volnost pro samostatnou práci nabízí chemie. A tak nakonec začal v roce 1931 studovat na chemicko-technologické fakultě. S nástupem hitlerovského fašismu se všechny studentské spolky rozdělily na dva nesmiřitelné tábory a Wichterle se přiklonil k levici, protože měla zájem o zlepšení výuky.
Začátky biochemie
Po státní zkoušce v roce 1935 pokračoval ve studiu a publikoval pět odborných prací, přičemž k získání doktorátu by mu bývala stačila jen jedna. Po doktorské promoci v roce 1936 mu profesor Emil Votoček nabídl místo docenta. Získat asistentské místo bylo téměř nemožné, takže mu Votoček doporučil lékařskou fakultu, kde právě vznikal nový obor biochemie, a Wichterle se pustil do studia medicíny, působil jako přednáškový asistent a podle potřeby profesora i zastupoval. V roce 1938 si vzal o čtyři roky mladší stomatoložku Lindu Zahradníkovou a měli spolu syny Ivana a Kamila. Na fakultě zůstal až do jejího uzavření nacisty 17. listopadu 1939.
Utajené silonky
V prosinci dostal nabídku z laboratoří firmy Baťa ve Zlíně. Váhal, protože se Lindě zajídal tamní příliš materialistický přístup, jakmile ale začala druhá vlna zatýkání mezi vysokoškolskými profesory, raději okamžitě smlouvu podepsal s tím, že si téma výzkumu bude určovat sám a výsledky také bude moci publikovat. Už v roce 1940 objevil nylon, o rok později se už zrodily první ponožky a dámské punčochy, objev byl ale před Němci důsledně tajen. V prosinci 1942 začalo zatýkání i ve Zlíně, Wichterle ale díky odborné korespondenci s německým chemikem Langenbeckem nebyl poslán do koncentračního tábora, ale „jen“ uvězněn na čtyři měsíce. A průmyslová výroba vlákna, nazvaného silon, se mohla naplno rozjet až po osvobození.
„Čočkostroj“ profesora Wichterleho, prototyp odstředivého odlévacího zařízení na výrobu očních kontaktních čoček z hydrogelů; foto Národní technické muzeum
Geniální nápad
Už v červnu 1945 se vrátil do Prahy, začal psát první skripta organické a anorganické chemie a pokusil se změnit systém výuky. V roce 1952 ho spolucestující ve vlaku přivedl k nápadu, díky němuž se zrodil jeho světoznámý vynález, gelové kontaktní čočky. Četl právě odborný článek o chirurgické náhradě oka a Wichterleho napadlo, že lepší než kovy by byla umělá hmota. Začal hledat vhodný materiál, s dosazováním členů KSČ do vedení fakulty ale postupně přibývalo konfliktů a nepřátel. Během čistky v létě roku 1958 byl propuštěn a jeho výzkum byl zlikvidován. Azyl našel v mnohem liberálnějším prostředí Československé akademie věd, už v prosinci se stal vedoucím laboratoře makromolekulárních látek a po její změně na Ústav makromolekulární chemie se stal jeho ředitelem. Objevil novou metodu, díky níž získala oční čočka přesnou optiku, v roce 1961 ale ministerstvo zdravotnictví výzkum zrušilo kvůli malým ziskům.
Výzkum na koleni
K výsledku, kterému tleskal celý svět, dospěl v domácích podmínkách, s pomocí legendární kovové stavebnice pro děti Merkur, dynamem z kola a později motorkem z gramofonu. Po úspěšných zkouškách pochopil, že nejde jen o službu pacientům, ale také o velké hospodářské zájmy především v USA. Rychle to došlo i státu a byl vyzván k dalšímu rozvoji výzkumu. V roce 1963 dovedl výrobu téměř k dokonalosti, zájem i důvěra rostly a v březnu 1965 byla podepsána licenční smlouva s americkým National Patent Development Corporation (NPDC). Vznikla akciová společnost, jejímž partnerem se stala v roce 1966 firma Bausch & Lomb. A po vydání povolení k uvedení čoček na americký trh v roce 1971 vzrostl její kapitál přes noc o 250 milionů dolarů.
Válka o patenty
V roce 1968 se Wichterle stal jedním z iniciátorů manifestu Dva tisíce slov, byl zvolen do České národní rady a v lednu 1969 do Federálního shromáždění. Už koncem roku ale z politiky odešel, byl odvolán z funkce ředitele ÚMCH a dál pracoval jen jako řadový vědec. Mezitím odstartovala v USA vlna soudních sporů kvůli porušování jeho patentů. Vládní úředníci se lekli a v roce 1977 se raději vzdali licenčních smluv za zlomek jejich hodnoty, podmínkou ale bylo jeho svědectví. Díky tomu směl konečně vycestovat. Teprve v únoru 1982 vydal americký federální soud rozsudek, který potvrdil platnost Wichterlových patentů nejen v USA, ale i ve všech ostatních zemích. Díky němu firma NPDC inkasovala desítky milionů dolarů, o které se nemusela dělit. Naše hospodářství přišlo zhruba o miliardu dolarů, vláda se tím ale zbavila nutnosti přiznat úspěchy Wichterleho ï Akademie věd.
Konečně uznání
Zasloužená úcta mohla být Otto Wichterlemu doma projevována teprve po roce 1989. V roce 1990 byl zvolen presidentem ČSAV. V roce 1991 mu byl udělen čestný doktorát University of Illinois at Chicago v Illinois a Polytechnic University v Brooklynu v New Yorku, o dva roky později se k nim konečně přidala i pražská Karlova univerzita. V roce 1994 se stal jedním ze zakládajících členů Učené společnosti ČR, která sdružuje významné vědce všech oborů, a téhož roku byl po něm pojmenován asteroid. Do konce života se snažil být ve styku se svým oborem, a když už nemohl naplno pracovat v laboratoři, alespoň radil. Pečoval o dvě zahrady a až do osmdesáti let hrával se svou ženou tenis. Zemřel 18. srpna 1998 ve své vile v obci Stražisko a odpočívá na Městském hřbitově v Prostějově. Ani na jednom ze svých více než 150 patentů ale světoznámý vědec pohádkově nezbohatl.
(zdroje: Wikipedie, Akademie věd ČR, VŠCHT, Univerzita Karlova, Český rozhlas, Česká televize, Otto Wichterle: Vzpomínky)
Vložil: Adina Janovská