Byl to dům hrůzy, pacienty personál mučil. Přerovský „lazaret“ sice konečně zavírá, majitel ale hodlá dál podnikat - s ubytovnami
03.03.2015
Foto: Jitka Seitlová
Popisek: Lazaret v Přerově
Mnozí si oddychnou. Dlouho kritizovaná ubytovna v Dluhonské ulici v Přerově byla toto pondělí definitivně uzavřena. Pobývali tu lidé s demencí, po mozkové příhodě nebo i slepí. Nikdo je nechtěl. Tady ale žili v naprosto nevhodných podmínkách, personál je doslova mučil. Takový hotel by si nikdo nepřál.
Kauza, která už trvá dlouho a na kterou upozornila senátorka Jitka Seitlová, by se už měla chýlit do zdárného konce. „Podmínky jsou tam horší než ve věznicích. Lidé nás prosili, ať je odsud dostaneme," uvedla nedávno do méfií.
Z ubytovny, které už dlouho neřekne nikdo jinak než „lazaret", odjeli před pár dny čtyři lidé ze Zlínského a Jihomoravského kraje, v pondělí opustilo ubytovnu posledních šest obyvatel. Stěhování z trvalo několik týdnů. Pro všech 40 lidí se podle informací na webu města už ale podařilo najít nové útočiště, a to v řádně registrovaných pobytových sociálních službách.
Dům hrůzy pro ty, kteří potřebují kvalitní péči
Přerovské „odkladiště" zásobovaly léčebny dlouhodobě nemocných z celé země, takže se tu ocitli například lidé z Brna, Ostravy, ale i Prahy, odkud je sociální pracovníci posílali do nevhodných podmínek ubytovny. Případ mimo jiné upozornil na mezeru v systému péče o sociálně slabé.
Jak se tam ti lidé mohli vůbec dostat? Je to jednoduché, když ztratíte blízké, kteří by se o vás pomohli postarat, když jste zdravotně postižení a nemůžete se sami pohybovat nebo ztratíte schopnost se o sebe postarat, třeba jen z důvodu krátkodobého psychického traumatu. Prodavačka, řidič kamionu nebo vedoucí celé směny výrobního týmu. Na Dluhonské nebyli jen senioři, ale také ostatní lidé, kterým osud zrovna nepřál.
Například žena středních let. Prožila brutální fyzické domácí násilí, a protože zatím nebyla schopna sama komunikovat s úřady a nikoho neměla, z nemocnice až z druhého konce Moravy jí předali do přerovského lazaretu na Dluhonské. „Soud - zcela nepochopitelně - stanovuje jejím opatrovníkem provozovatele tohoto zařízení. Paní se tak nedobrovolně stává vězněm ubytovny. Veškeré peníze přebírá její tzv. opatrovník, sama nesmí mimo ubytovnu, nemá jak oslovit úřady, nemá jak požádat o možnost propuštění, dostat se ven," popsala senátorka Seitlová.
Horší než ve věznicích
Na ubytovně panoval strach. Lidé bez nohou nebo trvale odkázáni na lůžko a většinou neschopni obejít se bez pomoci druhého, se báli. „Personál jim říkal, že pokud nebudou zticha, ocitnou se na ulici. A všichni vědí, že to není jen prázdná výhrůžka. Často nevědí, jak se v lazaretu ocitli a na koho se obrátit, kdyby se to stalo. A také se to již stalo. Ubytovaný se domáhal po několika dnech výměny jediné nesvítící žárovky v místnosti, na kterou je vázán, a byl za to vyvezen na mráz," prozradila mimo jiné senátorka.
Hygienické podmínky, stav objektu a pravděpodobně ani poskytovaná strava na ubytovně nevyhověly nejnižšímu standartu vyžadovanému ve věznicích. „Listina základních práv a svobod v čl. 30 stanovuje, že každý, kdo je v hmotné nouzi, má právo na takovou pomoc, která je nezbytná pro zajištění základních životních podmínek. Zákon o sociálních službách (č. 108/2006 Sb.) v návaznosti na ústavu stanovuje, že rozsah a forma pomoci a podpory poskytnuté prostřednictvím sociálních služeb musí zachovávat lidskou důstojnost osob. Služby musí být poskytovány v zájmu osob a v náležité kvalitě takovými způsoby, aby bylo vždy důsledně zajištěno dodržování lidských práv a základních svobod," apeluje Seitlová, která nechápe, jak je možné, že zdravotnický personál předal pacienty, kteří se neobejdou bez pomoci třetí osoby nebo i dalších služeb zdravotního charakteru, do ubytovny, která nemá možnosti ani oprávnění takové služby poskytovat.
Totální selhání, říká senátorka
Je pravdou, že krajský úřad provedl kontrolu. Výsledkem však bohužel nebylo zlepšení, ale zásadní zhoršení situace na ubytovně. Zdravotně hendikepovaným byly odebrány příspěvky na péči, protože ji provozovatel ubytovny nemůže legálně poskytovat. Ubytovaní ale nemají možnost si péči zajistit jinak, nikdo jim nepomohl v tom, aby po právu dostali pomoc, kterou skutečně potřebují.
„Přerovský lazaret je totálním selhání státní správy v sociální oblasti. Ta má být garantem ochrany základního práva každého člověka na důstojnost jeho života a poskytnutí pomoci pokud zůstane osamocen a přitom závislý na péči druhých. Sociální pomoc není jen přerozdělování plošných dávek a kontroly, ale především zajištění urychlené a podpory těm, kteří mohou být v případě jejího neposkytnutí ohroženi na zdraví a životě," uzavírá Seitlová, která se dopisem obracela mimo jiné na ministryni práce a sociálních věci, ministra zdravotnictví a veřejnou ochránkyni práv.
Provozovatel ubytovny nekončí
Provozovatel ubytovny Pavel Mirga už oznámil sociálním pracovníkům, že se svým podnikáním nekončí. Má zájem znovu zprovoznit ubytovnu v Tovární ulici. Tam už ale, podle jeho slov, nebude poskytovat zázemí zdravotně postiženým osobám.
Stalo se u vás něco, co by měli ostatní vědět? Napište na .
Vložil: Lucie Bartoš