Přerov vzdá hold muži, který dojal i slavného Morriconeho

Foto: Město Přerov

Popisek: Zídka u Alzheimer centra v Přerově

Pouliční galerie u přerovského Alzheimer centra na třídě 17. listopadu se brzy rozroste o novou tvář. V lidovém hlasování o tom rozhodli sami obyvatelé města, kteří poslali nejvíc hlasů místní legendě a učiteli tělocviku Lubomíru Plevovi. Tenhle chlapík nebyl žádný obyčejný kantor, ale rovnou čtyřnásobný mistr světa ve hře na foukací harmoniku, ze jehož výkonů mrazilo v zádech i ty největší světové umělce. Společně s ním na zídce přibude portrét zpěváka Jaroslava Wykrenta, malíře Augustina Mervarta a spisovatelky Amálie Vrbové.

Projekt netradiční galerie pod širým nebem úspěšně navazuje na loňskou streetartovou akci. Tehdy na zídce ožily vzpomínky na zpěváka Pavla Nováka a známé básníky Josefa Kainara, Oldřicha Mikuláška a Jiřinu Haukovou. Letos dostali Přerované možnost vybrat čtvrté jméno do nové party v online anketě a výsledek byl naprosto jednoznačný. Lidé zkrátka nezapomněli na muzikanta, který s obyčejnou foukací harmonikou dokázal hotové zázraky a procestoval celý svět. Primátor Petr Vrána k tomu uvedl, že lidé mohli vybírat z několika silných jmen a výsledek byl jednoznačný, protože Přerované si zvolili Lubomíra Plevu.

Velká konkurence

Ve finálovém výběru se přitom objevila další velká jména jako výtvarnice Dana Hlobilová, malíř Marcel Krasický, malířka Věra Kotasová, sochař Josef Baják, skladatel Gideon Klein nebo architekt Jakob Gartner. Každá z těchto osobností znamená pro dějiny a kulturu Přerova obrovský pojem, ale virtuóz s harmonikou u lidí vyhrál na celé čáře. Proměna šedivého městského prostoru vznikla díky třetímu ročníku participativního rozpočtu města. Autorem myšlenky je přerovský patriot a moderátor Václav Havlík, který chtěl nenápadné zídce vdechnout nový život. O samotné portréty se stejně jako loni postará umělec Michal Filák.

Lubomír Pleva. Foto Město Přerov

Lubomír Pleva se narodil v Grygově u Přerova a k hudbě měl blízko odmalička díky mamince, která si pořád zpívala u domácích prací. Od pěti let se učil pod vedením přísných učitelů na housle, ale zlom přišel o šestnáctých Vánocích, kdy dostal od rodičů obyčejnou foukací harmoniku. V té době to byla spíš pouťová hračka, ale mladý Pleva jí totálně propadl. Byl ale i nadaný sportovec, jako dorostenec dokonce držel československý rekord v hodu oštěpem. V Olomouci vystudoval a pak ho dlouhé roky učil na přerovském gymnáziu a učilišti Na Šířavě.

Po koncertě v Montrealu Morricone řekl...

U kantořiny ale stíhal neuvěřitelné věci a harmoniku povýšil na nástroj, který mohl klidně hrát s velkými orchestry. V repertoáru měl klasiku, jazz, swing i pop a díky svému umění hrál s orchestrem Gustava Broma, Karla Vlacha nebo s Country Beatem Jiřího Brabce. Nejslavnější chvíle ale přišla v létě 1974 na světové výstavě v kanadském Montrealu, kde Pleva dva měsíce koncertoval v československém pavilonu. Když tam spustil slavnou melodii z filmu Tenkrát na Západě, seděl v publiku sám autor hudby Ennio Morricone a z výkonu českého tělocvikáře byl naprosto u vytržení. Hudební scenárista a Plevův kamarád Jaroslav Cedidla vzpomínal, že po koncertě v Montrealu Morricone řekl, že kdyby znal Plevu dřív, tak tu nahrávku pořídil s ním. Podle Cedidly zkrátka z Lubošova podání skladby Harmonica mrazilo v zádech víc než z originálu.

Na své sólové koncerty si Pleva vozil kufřík s dvacítkou harmonik značky Hohner, na které nikdo nesměl ani sáhnout. Legendární byl taky jeho celoplastový magnetofon Tesla B4, do kterého vyřízl díru u motorku, aby mohl novinovým papírem zpomalovat pásku a dolaďovat doprovod k harmonice. Kamarádi mu sice nabízeli modernější řešení, ale on si do svého stylu mluvit nenechal. První zlato z mistrovství světa přivezl v roce 1971 a o rok později z Holandska rovnou dvě, když porotu šokoval šíleně rychlým Šavlovým tancem. Pleva tehdy poznamenal, že dostal bláznivý nápad nastudovat Šavlový tanec na harmonettu a hrát ho plně akordicky, přičemž hudební přátelé mu říkali, že to přepísknul, ale vynaložená námaha se mu nakonec bohatě vrátila v podobě trofejí.

Hudební šílenec

Jeho syn Petr potvrdil, že otec byl hudební šílenec, který se o prázdninách dokázal zavřít na šest hodin do prádelny na dvorku a prostě jen cvičil. V říši hudby pro něj neexistovala skladba, kterou by nezvládl, a běžně vyhrával světové soutěže s kousky jako Let čmeláka nebo Minutový valčík. Obrovský bojovník se z něj stal i na sklonku života, když po mozkové mrtvici ochrnul na pravou polovinu těla a nemohl mluvit. Druhý syn Tomáš vzpomínal, že otec to nesl těžce, ale nedal na sobě nic znát, a když za ním přišel do nemocnice, otcovo první slovo bylo pivo, protože ho ani v téhle těžké situaci neopustil humor. Pleva se nakonec i s handicapem naučil hrát levou rukou a pár měsíců před smrtí ještě vystoupil na pódiu v Přerově při křtu svého CD Přerovské nocturno. Legendární muzikant zemřel po těžké nemoci 1. srpna 1998, pouhý den po svých devětašedesátých narozeninách.

Vložil: Markéta Vančová