Získají přerovští policisté Křišťálovou Lupu? Rozhodnout můžete i vy
26.10.2022
Foto: Se svolením Městská policie Přerov (stejně jako ostatní snímky v článku)
Popisek: Ilustrační foto
Máte rádi detektivky? Pak si nenechte ujít tzv. svodky neboli zápisy z případů, které na svém webu a facebookových stránkách zveřejňuje Městská policie Přerov. Svým vtipem a zápletkami si totiž nezadají s případy leckterého slavného knižního detektiva.
Co by mohli mít společného Josef Václav Sládek a sir Arthur Ignatius Conan Doyle? Kromě toho, že oba psali, narodili se ve století páry, umřeli hned v tom následujícím a měli víc než jedno jméno, asi nic. Nicméně, kdyby Pepa Sládků poskytl křišťál ze studánky a Arthur Doylů nabídl detektivovo zvětšovací sklo, vytvořili by Křišťálovou Lupu. A právě na toto ocenění byla za své vtipné svodky Městská policie Přerov nominována. Pokud se vám její zprávy líbí a budete ji chtít podpořit, můžete hlasovat v kategorii One (wo)man show na webových stránkách Křišťálové Lupy.
Když vyhraje, nebude to její první ocenění. V minulém roce totiž přerovská policie získala prestižní cenu Magnesia Litera v kategorii nejlepší blog a cenu o nejlepší reklamní text roku v anketě Zlaté pero od Creative Copywriters Club.
Co je Křišťálová Lupa
Anketa Křišťálová Lupa – Cena českého Internetu oceňuje nejoblíbenější a nejzajímavější projekty a služby českého Internetu za daný rok. Pořádá ji server o českém Internetu Lupa.cz.
Letos se uskuteční již její 17. ročník. Finální hlasování veřejnosti probíhá od 23. září do 1. listopadu 2022. Slavnostního vyhlášení výsledků a předání cen vítězům se dočkáme ve čtvrtek 24. listopadu.
Kdo za vtipnými texty přerovské policie vlastně stojí
Za kreativním zpracováním policejních hlášení, která Městská policie Přerov zveřejňuje nejen na webu, ale i na svém facebookovém profilu, stojí podle magazínu Aktuálně.cz Miroslav Komínek, který na místním oddělení pracuje již více než 24 let.
Miroslav Komínek
Jeho vtipnými a mistrně napsanými texty se veřejnost může bavit už celých 13 let, velké popularity se jim ale dostalo až v posledním roce a půl, kdy je strážníci začali přidávat i na svůj Facebook. „Cílem bylo zpopularizovat a předat lidem práci, kterou strážníci dělají, jinou formou, než je běžné. Aby pro ně byla snáze srozumitelná a stravitelná," popisuje pro magazín Aktuálně.cz zástupce ředitele Městské policie Přerov Miroslav Komínek.
„Dlouhodobě jsme spolupracovali s médii. Ale před dvěma lety jsme se odhodlali vstoupit do 'temných vod' sociálních sítí a překonali strach z toho, že se náš profil stane anonymní žumpou, kde si budou lidé ventilovat frustraci. To se ale nestalo a postupně jsme dostávali pozitivní zpětnou vazbu od sledujících. Náš profil se dost zpopularizoval i během pandemie, kdy lidé potřebovali číst něco zábavnějšího, aby nebyli neustále zahlceni čísly, grafy a pověstnými rekordy dne," pochvaluje si úspěch Komínek.
Kde bere inspiraci
„Všechno začíná u strážníků v terénu, kteří mají na výsledném popisu událostí největší podíl. Jsou to stovky a tisíce zákroků, běžných i těch složitých. A o těch chci, aby se veřejnost dozvěděla. Některé zápisy ve svodce si o to navíc i trochu říkají. Někdy ale hlídky dělají zcela rutinní mravenčí činnost. Prostě běžné věci, které asi nikoho příliš nezaujmou. Nicméně, až při psaní se mnohdy ukáže, že právě ty mohou hodně zaujmout.
Občas se mi to v hlavě tak nějak formuje samo, jindy se trochu trápím. Se spoustou věcí také nejsem spokojený zpětně, ale tak už to bývá. Určitě nechci, aby nastal vampíří efekt, kdy forma přehluší obsah. Hlavní je totiž to, co dělají strážníci v terénu, ne co se děje případně za klávesnicí,” líčí svoji inspiraci a průběh psaní pro Přerovský deník Komínek.
Posuďte sami
A protože si myslíme, že je lepší si texty přerovských strážníků na vlastní oči přečíst a nejen o nich psát, přidáváme i pár ukázek, které jsme si vypůjčili z jejich Facebooku:
Noční tanečník
„V některých chvílích nepomůže strážníkům ani sebelepší výcvik a prostě neví, co udělat. Město již nekompromisně halila tma a odpolední pijáci pomalu přepouštěli zahřátá místa v hospodě noční směně, když ke strážnici (rozuměj budově, nikoliv ženě v uniformě) přiklopýtal muž. Stálou službu upoutal ladnými pohyby tanečníka, jehož každá půle těla však tančila jiný tanec. Levá sambu a pravá odzemek. Johnny Castle by při pohledu na něj nadobro pověsil tancování na hřebík v koutě přímo nad sedící Baby.
Taneční kreace byly sice poněkud narušeny nečekanou přítomností schodů, nicméně muž se překvapivě rychle přizpůsobil a jeho pohyb získal foxtrotový rytmus. Slow, slow, quick, quick, slow. Poté přišla nezbytná pauza, během níž vedl sám se sebou ve vší počestnosti, a bez jakýchkoliv lascivností, zdvořilostní konverzaci a po oddechu pokračoval ve výstupu. Když konečně po pár minutách zdolal všech sedmnáct schodů plus podestu a překonal podlou překážku v podobě dveří, které se zrádně otvíraly jen na jednu stranu, dorazil k okénku vedoucímu do útrob operačního střediska. Následovala otázka službu konajícího strážníka, čeho že si za svůj úctyhodný výkon žádá a v čem mu může být nápomocen.
Muž chvíli pozoroval uniformu naproti sobě, pak si dodal odvahy, popotáhl a lakonicky prohlásil, že nechce jít domů, protože tam číhá zlo. Nenechal prostor dalším otázkám, ladně se otočil na patě (nebo zavrávoral, záleží na tom, kdo by to popisoval) a vydal se na cestu zpět. Přišel další nerovný souboj s dveřmi, které se stále otevíraly jen na tu jednu stranu a pak již jen schody. Přes jeho veškerou snahu vložit do rytmu nějaké to slow, byl sestup složen především z quicků.
Během zdolávání schodů opět konverzoval, leč tentokrát by se rděl i dlaždič. Nakonec zmizel v tmách a překvapení strážníci se tak nedozvěděli, zda muž koupil dětem panenku Anabel nebo přijela tchýně.”
|
Malí výtržníci
„Ačkoliv za dne působila dominanta Vyšných Vlkodlak malebně, dávalo její pojmenování Čórtův hrád tušit, že tam strašá. Svému názvu nezůstal nic dlužný ani podjezd pod tratí, místním vůkol známý jako Myší díra.
Strážníci nastupující na noční službu si sotva stihli do auta odnést termosku s rakytníkovým té a celozrnný chléb s plátkem nakládaného baklažánu (ti neženatí pak kolu a bagetu z benzínky), když přijali oznámení o tlupě malých výtržníků bez rodičů, kteří řádí v okolí podchodu a doráží na chodce i jezdce. Hlídka vyrazila situaci prověřit a měla v plánu nezvedené nezletilce nějak zklidnit.
Hned po příjezdu se však muži v uniformách ocitli v pasti a byli rafinovaně obklíčeni. Jeden z mladistvých výlupků šel dokonce tak daleko, že zablokoval vlastním tělem služební vůz a zcela ignoroval výzvy k zanechání zlotřilostí, přičemž se tvářil, že ho to skutečně velmi nudí. Další členové gangu se pak již nežinýrovali vůbec a nestoudně se vrhli přímo na strážníky, nedbajíce zachování jejich důstojnosti. Než se k nim přiblížila chlapská dlaň, aby zjednala pořádek, odhopkali se škodolibým výrazem z dosahu. Nakonec se i s přispěním civilistů podařilo vysmáté raubíře zkrotit, naložit do přivolaného antonu a odvézt do separace (do speciální místnosti, nikoliv k rozporcování).
Okřídlený nápis ACAB na tělese tunelu konečně dostal smysl – všechny kočky jsou krásné. Což bez výhrad platí i pro tři malé neposedné chlupaté kuličky s pěti výhonky. Čtyřmi spořádaně nasměrovanými dolů a jedním ostentativně vystrčeným vzhůru. Tak pokud by chtěl někdo bydlet u své kočky, může si některou vyzvednout v útulku.”
|
Pátrání
„Strážníci nejspíš nikdy nebudou hlavními postavami seriálů. Těmi jsou po zásluze soukromí i profesionální detektivové vynikající intuicí a muškou, plastičtí chirurgové s množstevní slevou na odběr botoxu a silikonu nebo vinaři, pivovarníci a vařiči perníku. Strážníci zkrátka mají přednosti, které zůstávají v pozadí. Jednou z nich je místní znalost, což se opět potvrdilo během pouhých čtyřiceti pěti minut.
Slunce se teprve rozmýšlelo, jestli splní některou z předpovědí meteorologů, které mnohdy zní jako proroctví Baby Vangy, když stálá služba přijala žádost o pomoc při nalezení celostátně hledané ženy, pohybující se obvykle mezi místní bezdomoveckou šlechtou. Normálně se na svých štacích vyskytovala se stejnou samozřejmostí jako reklamní prospekt ve schránce s nápisem „Nevhazujte letáky“, nicméně ve chvíli, kdy po ní bylo vyhlášeno pátrání, zmizela jako poslední játrový knedlíček ve společné táborové polévkové míse a nechala po sobě jen vodu s dvěma mastnými oky a nudli.
Když strážníci přijali vysílačkou požadavek, přehráli si v hlavách virtuální mapu s brlohy a chvíli analyzovali, v kterém by se mohla vyskytovat, což nebylo nic jednoduchého. Dotyčná dáma se totiž kamarádila s týpkem z jednoho squatu, který se nesnášel s jiným, jenž nechodil do muzea. Navíc neměla modrou bundu a její kamarádka Broňa měla psa, který nebyl bulteriér a nepřijela autobusem. Po vyřešení rébusu jeli v podstatě najisto.
Za výše zmíněnou třičtvrtěhodinku od přijetí žádosti už seděla ve služebním voze a směřovala na policejní stanici, kde byla celá cela vyhrazena jen pro ni.”
|
Kapesní pes s ožralou
„Opice, krvavá boule a pes. Zní to jako název céčkového kung-fu filmu o putování dvou hrdinů se sklenicí míchaného koktejlu z nádražní restaurace. V našem případě je to však shrnutí, jak může dopadnout venčení chlupatého miláčka. Sotva pár minut poté, kdy zapadla poslední závora za dveřmi volebních místností, vytočil tísňovou linku starostlivý hlas, jehož majitel byl vzor skromnosti, neb si přál zůstat v utajení. Nahlásil na trávě ležícího staršího muže, který se tu a tam převalí, chvíli kouká do oblak, chvíli studuje vnitřní tapetu víček a potom zase zkoumá život brouka v sídlištní zeleni.
Když hlídka přijela na místo horizontálního výzkumu, skutečně nalezla zmíněného ležáka. Ten však nebyl sám. Vedle ležce radostně poskakoval vysmátý kapesní pes, jenž vypadal, jako by unikl z laboratoře šíleného vědce, neboť jeho malé hlavě dominovaly stojaté uši, za které by se nemusel stydět ani král Pletocus Austriacus První. Ratlík zjevně považoval vodorovnou polohu dvounohého parťáka za výzvu ke hře. Na střídačku vyznával lásku apartní nohavici ve snaze zplodit s holení pokolení stejně ušatých potomků a čmuchal do stanic krtčího metra v dosahu vodítka, aby pak hliněným čumákem zkoumal páníčkovy uši. Když uviděl strážníky, přepnul ocasní vibrátor na vyšší výkon a vrhnul se k novým obětem.
Zatímco hlídka zjišťovala mužův stav, zdatně jim asistoval, což spočívalo v tom, shodit jich co nejvíc na zem a udělat z nich stejně špinavé koule. Při podrobnější prohlídce se ukázalo, že měl muž nejen odřeniny v obličeji, ale především slušnou opici. Při dechové zkoušce totiž nadýchal téměř tři promile. Vzhledem k poranění byla na místo přivolána sanitka, která si muže pro jistotu odvezla na ošetření.
Čtyřnohý ušatý špindíra byl transportován domů k paničce, které hlídka při předávání objasnila, proč se z venčení nevrátil její choť. Zda venku potkal kamarády nebo měl v dutině břízy ukrytou pleskačku tuzemáku, netušila, ale naznačila, že návrat ze špitálu bude spojen nejprve s hlučnou a posléze velmi tichou domácností.”
|
Zdroje: Městská policie Přerov, Křišťálová Lupa, magazin.aktualne.cz, prerovsky.denik.cz
Vložil: Andrea Morkusová