Masakr, o němž média mlčí: Zastřelili 71 mužů, 120 žen a 74 dětí. Organizátorem byl kolaborant, kterého odsoudili, pak komunisté osvobodili a stal se… předsedou Svazu protifašistických bojovníků

Foto: Archiv

Popisek: Pamětní deska na Švédských šancích u Přerova

Jsou masakry, které si připomínáme a na jejichž výročí se sjíždějí potentáti i novináři. A pak takové, na které bychom nejradši zapomněli. Slyšeli jste někdy o Švédských šancích nebo Postoloprtech? Ve středočeských Lidicích bylo 11. června 1942 nacisty popraveno 173 mužů od 14 do 84 let. Na přerovských šancích bylo 18. června 1945 Čechoslováky popraveno 267 lidí (73 mužů, 120 žen a 74 dětí včetně batolat). Tito lidé byli karpatští Němci.

Hlavní organizátor, bývalý kolaborant s nacisty Karol Pazúr, byl za svůj čin nejprve odsouzen, poté komunisty osvobozen a stal se předsedou Svazu protifašistických bojovníků. Následnickou organizací je dnes Svaz bojovníků za svobodu, jehož předsedou je Jaroslav Vodička, ředitelkou pobočky v Lidicích je Jana Bobošíková.

Z Lidic přímý přenos se Zemanem, z Přerova ani slovo

Pietního aktu v Lidicích se zúčastnil prezident Miloš Zeman, akt byl v přímém přenosu vysílán na ČT. Pietní akt za zavražděné Němce se konal na Ústředním hřbitově města Olomouc. Přítomna byla ČT, ČTK, regionální TV a místní tisk. Do Událostí ani do zpráv z regionu na ČT24 se ovšem reportáž nedostala. Ani po 71 letech od hrůzného činu se o něm asi nikomu nechce mluvit.

Co se stalo na šancích?

Pietní místo má být ještě upraveno, stále nebyly nalezeny ostatky všech obětí. Co se před 71 lety poblíž Přerova vlastně stalo? Šest týdnů po skončení války si vyřizoval účty se svým svědomím tehdy pětadvacetiletý poručík Karol Pazúr, příslušník 17. pěšího pluku z Petržalky. Právě on řídil celou operaci a vydal rozkaz ke střelbě, při níž bylo na Švédských šancích zastřeleno 71 mužů, 120 žen a – a co je nejhorší – i 74 dětí.

Nejmladší oběti bylo šest měsíců

„Můj dědeček Ludwig, který měl tehdy přes šedesát, jeho syn Karl a manželka Amalie, ale také jejich dvanáctiletá dcera Gertrude. Všichni tito mí příbuzní zde tehdy zahynuli. Je pro nás velmi důležité, že jsme si důstojně připomněli oběti této chladnokrevné popravy. Neměli bychom na ně zapomínat," řekl Přerovskému deníku Rudolf Göllner. „Nejhorší na celé události je, že tato brutální vražda trvala celou noc a děti se musely dívat na to, jak jim střílejí jejich vlastní rodiče. Vždy, když si to jen představím, je mi z toho špatně," dodal. Mezi zastřelenými dětmi byli i kojenci – nejmladším chlapcům bylo pouhých šest a osm měsíců.

Viníci nebyli potrestáni

„Tento hrůzný čin byl nepochybně nejbrutálnější, který stal na Moravě a Slezsku v první polovině čtyřicátých let minulého století. Nelze ho srovnat ani s masakry nacistů na našem území," řekl k tragické události historik František Hýbl.  Mnoho let se o tomto masakru, stejně jako o jiných, páchaných po válce na Němcích, nesmělo psát. Viníci nebyli ani potrestáni. „Pouze hlavní organizátor popravy, poručík komunistické vojenské kontrarozvědky Karol Pazúr, byl necelé dva roky ve vězení za to, co se stalo poblíž Přerova, ale především za smrt poručíka Ervína Bacušana a za masakr v Petržalce," řekl historik. Po všeobecné amnestii prezidenta Klementa Gottwalda byl ale propuštěn na svobodu a později dokonce zastával nejrůznější veřejné funkce – včetně předsednictví Svazu protifašistických bojovníků.

Sám vrah byl členem Hlinkovy gardy

Sám ale podle Hýbla měl špatné svědomí.  V minulosti byl totiž členem Hlinkovy gardy, dobrovolně se přihlásil na práci v Říši i k boji proti Sovětskému svazu. Jeho sestra se zase stýkala s nacistickými důstojníky a bratr vstoupil do SS. „Potřeboval tedy jasnou image bojovníka proti fašismu, která by mu usnadnila bezproblémový kariérový růst. A k tomu bylo zapotřebí usmrtit nějaké Němce," shrnul vrahovy pohnutky historik.

Další Postoloprty?

Pomník jeho obětem, na rozdíl od obětí lidického masakru, ale nestojí a asi hned tak stát nebude. Připomeňme si podobný pomník v severočeských Postoloprtech, kde v červnu 1945 také československá armáda zastřelila přes 700 německých civilistů. Ti se pomníku dočkali – v roce 2010. Je ale řekněme politicky korektní – stojí na něm „Všem nevinným obětem postoloprtských událostí z května a června 1945“. Z původního návrhu byla vypuštěna zmínka o německé národnosti obětí a také slovo masakr bylo nahrazeno neutrální „událostí.“ Co bude stát na přerovském pomníku, pokud se ho oběti vůbec dočkají?

Válcuje vás život, úřady, politici? Pošlete nám svůj příběh  na ');.           

Vložil: Lucie Kolouchová