Nepodceňujte preventivní vyšetření, radí pacient s rakovinou prostaty. Pan Lubomír vypráví svůj smutný příběh

Foto: Archiv

Popisek: Pan Lubomír se psem

Rakovina prostaty je nejčastějším zhoubným onkologickým onemocněním českých mužů, pomineme-li méně závažné kožní nádory. Nemoc přitom nemá v počátcích žádné znatelné příznaky a odhalit ji může pouze vyšetření. Je proto potřeba, aby se muži nebáli vyšetření podstoupit. Projeví-li se příznaky naplno, může to znamenat, že je nemoc již v pokročilém stádiu a to představuje vážné komplikace v léčbě. Pan Lubomír (53 let) počínající příznaky přecházel a diagnóza tak pro něj byla šokem.

Vedl jsem celkem běžný život. Pocházím z vesnice, takže jsem zažíval každodenní shon okolo zvířectva, které jsem choval. Ani jsem neměl čas přemýšlet nad nějakými nemocemi a bolestmi. Spíš jsem se staral o to, aby měla zvířata to, co potřebují, a má rodina také. Jak je u nás pravidlem, nechodil jsem s každou maličkostí k lékaři. Ve svém životě jsem prodělal jen klasické dětské nemoci a úrazy, např. když jsem někde upadnul. Později v zaměstnání jsem měl jen menší zlomeniny, takže jsem vždy věřil, že mi nic nehrozí. A to byla chyba.

Nemoc pomohla odhalit bolest ramene

Na to, že mám rakovinu prostaty, jsem přišel úplnou náhodou. Už dlouho mě bolelo rameno, ale dával jsem to za vinu pracovní námaze při skládání uhlí nebo obilí, což bylo často potřeba. Postupem času jsem si už ale nedokázal kvůli bolesti ani zapnout bezpečnostní pás v autě. Shodou okolností jsem šel v padesáti letech na preventivní prohlídku, v rámci které mi brali krev a moč a lékaři se nelíbily některé mé výsledky. Proto si mě pozval ještě jednou. Poslal mě na biopsii prostaty a tam se zjistilo, že mám rakovinu. Bohužel už v takovém stadiu, že se nedala operovat. Když mi lékař oznámil diagnózu, byl to šok – ani jsem nemluvil. Napadlo mě, jak dlouho tady ještě budu? Bylo to hodně náročné, ale musel jsem se s tím vyrovnat. Největší oporou pro mě byla má žena, která mi v té době dokázala dodat potřebnou energii.

Život s nemocí je obrovská změna

Moje léčba začala ve Fakultní nemocnici v Olomouci, kde se mě ujal doc. MUDr. Vladimír Študent, Ph.D. Od té doby jsem podstoupil téměř 40 vyšetření. V průběhu tohoto období se u mě objevily problémy s kostmi. Pan docent mi radil dodržovat klidnější režim, ale to jsem při svých aktivitách nedokázal. Zlomil jsem si nohu dvakrát ve stejném místě. Rakovinné buňky už neměly kam dál postupovat a rozšířily se právě do kostí, ve kterých se objevily metastázy. Od té doby cítím, že mi ubývá fyzické síly. Dříve jsem zvládal hodně fyzické práce, bez problémů jsem zvedal padesátikilové pytle. To už dneska nejde. Když dělám nějakou fyzickou práci, tak si po dvou nebo třech hodinách musím odpočinout. Nemohu chodit do práce, abych neporušil léčebný proces, a musím si dávat velký pozor, abych si něco nezlomil. Ale snažím se udržovat v kondici. Je pro mě důležité zůstat aktivní, aby mi neochablo svalstvo – člověk se pak hned cítí lépe.

Pomáhá mi biologická léčba

V rámci léčby bylo v mém případě důležité snížit hladinu mužských hormonů. Pojišťovna mi ale neschválila lékovou terapii, a proto se muselo přistoupit k odstranění varlat. Od té doby jezdím každý měsíc na pravidelné kontroly do nemocnice. Z počátku jsem bral tolik léků, že už si je ani všechny nepamatuji. Ale pak mi lékař začal aplikovat biologickou léčbu, která se vpichuje pod kůži. Předtím jsem nebyl schopný vstát sám ze židle bez opory. U křesla jsem měl vždycky přichystané pomůcky a připadal jsem si jako mrzák. Teď už tohle všechno udělám a na doporučení lékaře také ráno a večer pravidelně absolvuji krátkou procházku ostrou chůzí. Každá aktivita je pro mě nyní velmi důležitá a doufám, že mi fyzické síly vydrží co nejdéle. A pro všechny muže, kteří podobně nevěnují pozornost různým bolestem, mám jedinou radu: Nepodceňujte je a navštivte lékaře včas.

Vložil: Anička Vančová