Kraj / sekce:
Okres:
obnovit
Volby 2017

Volby 2017

Žhavá část kampaně se blíží

Letošní Karlovy Vary

Letošní Karlovy Vary

Co se dělo na festivalu

Kultura

Kultura

Pojďme se bavit: Je tu hudba, film, knihy, výstavy, nechybí exkluzivní recenze

Životní knockouty

Životní knockouty

Dal vám život ránu na solar? Nejste v tom sami, čtěte skutečné příběhy

Kauza uprchlíci

Kauza uprchlíci

Legální i nelegálni migranti je problém, který hýbe Českem

Tajnosti slavných

Tajnosti slavných

Chcete vědět, co o sobě celebrity dobrovolně neřeknou?

Rozhovory

Rozhovory

Politici, umělci, zkrátka každý, kdo má co říci

Přestárlá společnost, potratové pilulky, adopce, problém Ukrajiny... Jak vidí příští rok olomoucký arcibiskup Graubner

27.12.2014
Přestárlá společnost, potratové pilulky, adopce, problém Ukrajiny... Jak vidí příští rok olomoucký arcibiskup Graubner

Autor: Filip Kotek

Popisek: Jan Graubner, olomoucký arcibiskup

ROZHOVOR Arcibiskup olomoucký Jan Graubner je přesvědčen, že světová situace je vážná. Opouštíme kulturu života a volíme kulturu smrti. V bilančním rozhovoru zhodnotil letošní rok a promluvil o svých očekáváních od roku následujícího.

Jak hodnotíte duchovně-společensko-politickou situaci v České republice?

Nejsem politolog ani politický komentátor. Z mého pohledu se zdá, že uvažujeme jako přestárlá společnost bez ideálů a velkorysosti, se soustředěním na momentální uspokojení a jakousi lhostejností k druhým. Když není vše podle chuti, tak zbývá jen otrávenost, „blbá nálada“ a hledání chyb druhých, klepy. Mládí se ztrácí tam, kde chybí ochota k oběti.

Čím se vám rok 2014 zapsal do paměti?

Zatímco politici měli strach podpořit hospodářské sankce proti Rusku, které okupuje kus Ukrajiny, nebo přijmout nějaké válečné uprchlíky ze Středního východu či poskytnout jim významnější humanitární pomoc, církev udělala v kostelích sbírku, která ukázala štědrost chudých. K tomu Charita v Olomouci vysbírala tři velké kamiony zimního šatstva, které odvezla na Ukrajinu.

Zatímco média ve vymírajícím národě nahrávají adopci dětí nemanželskými páry a potratovým pilulkám, zajímal jsem se o početné rodiny v mé diecézi. Mile mě překvapilo množství rodin s pěti a více dětmi. Více než třem stům padesáti z nich jsem poslal děkovný dopis a všechny pozval na novou operu Zdeňka Pololáníka Noc plná světla. Polovina z nich pozvání přijala, protože jinak se za kulturou moc nedostanou. Řada podobných akcí a mnoho krásných lidí mi zůstalo v paměti jako velké povzbuzení.

Jaké máte očekávání od roku 2015? Jaké výzvy stojí před naší společností?

Potěší mě každý opravený kilometr dálnice či nový objev v medicíně a mnoho dalších věcí, ale to nejdůležitější je ochota probudit se, znovu objevit stabilní rodinu, postavenou na trvalém manželství matky a otce, kteří vytvářejí zázemí a jistotu domova pro děti.

Myslíte si, že český národ věří v univerzální hodnoty a že má potřebu je vůbec hledat?

Napřed se ptám, kdo je ten český národ. Národ, společnost či obyvatelstvo se jeví tak, jak se chovají jeho představitelé nebo jak je manipulují a prezentují média. Někdy vypadají jako stádo hlupáků, které se ovládá politickými sliby a dojí prostřednictvím vychytralé reklamy. Tento pohled není moc radostný. Pro mne je ale důležité, že přibývá lidí, kteří hledají vnitřní svobodu, chtějí jít svou cestou a hledají hodnoty, které jsou zárukou naděje. Například ti, kteří ač finančně znevýhodněni, budují zdravé rodiny a dobře vychovávají větší počet dětí.

Jaké hodnoty bychom měli stavět na první místo, pokud se obrátíme i k lidem, kteří nejsou věřící?

Největší hodnotou pro všechny je láska, nezištná a čistá, která je věrná a nezastaví se, ani kdy je to těžké. Věřící čte v Bibli, že Bůh je láska. On ví, jak a kde Boha hledat cestou lásky. Ale i každý, kdo si říká nevěřící, nemůže se svým životem udělat nic lepšího, než ho naplnit láskou. Možná ho to i přivede k poznání Boha, protože když nezištně milujeme, je Bůh v nás, dává nám zakusit radost a štěstí, kousek ráje na zemi.

Jaká jsou bezpečnostní rizika pro svět v příštích letech? Hrozí válka? Máme se bát Ruska? Nebo spíš islámu, radikálního Islámského státu?

Světová situace je vážná. Já si však myslím, že největší nebezpečí je v nás samotných, pokud opouštíme kulturu života a volíme kulturu smrti. Více než zbrojení potřebujeme probudit se z letargie umírání, zapálit se pro hledání skutečné pravdy a dobra (nejen subjektivní představy, která sice toleruje všechny ostatní, ale spokojeně se uzavírá sama v sobě). Vymřelý národ přirozeně přijdou nahradit jiné. Zato národ plný života má dost sil i naděje, nežije ve strachu.

Často se katastroficky hovoří o zkáze naší civilizace ve stylu Mayů, starého Říma apod. Blížíme se k tomu, nebo těmto katastrofickým vizím nepřikládáte příliš velký význam? Dá se tomu nějakým způsobem předejít?

Nemám rád katastrofické vize, ale kdo není slepý, vidí vážnost situace. I vaše noviny by se mohly podílet na ozdravění společnosti a změně k lepšímu, kdyby měly odvahu nabízet nejen věci laciné či negativní, které se lépe prodávají, ale dávaly více dobrých příkladů, které motivují k pozvednutí morálky a otevírání pro naději. Všem čtenářům přeji do nového roku vše nejlepší a Boží požehnání.

Děje se u vás také něco zajímavého? Pošlete nám svůj námět na .

Vložil: Lucie Bartoš

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.Další informace