Kaloni si pochutnali na rozkvetlých třešňových větvičkách. Jejich zachránce je mimochodem slavný spisovatel a zoolog

Foto: Zoo Olomouc (stejně jako ostatní snímky v článku)

Popisek: Kaloň hoduje na květech třešní.

Někdo se pod nimi líbá, jiný si rovnou pochutná. Mimořádného zpestření obvyklého jídelníčku se dočkali kaloni v Zoologické zahradě Olomouc. Třešňové květy měli jako vítaný zákusek.

Původní domovinou kaloně rodriguezského, nazývaného díky zlatavé srsti na přední části těla též kaloň zlatý, je ostrov Rodriguez v Indickém oceánu, kde tento druh obývá tropické lesy. Kaloni hrají v těchto ekosystémech velmi důležitou roli, protože pomáhají opylovat stromy a šířit jejich semena. Olomoucká Zoo chová kaloně rodriguezské od roku 1999. Narodilo se v ní prozatím celkem 196 jedinců.

Milovníci sladkého

Kaloni se živí především ovocem, nejraději mají sladké plody, dají si také nektar z tropických květin i listí některých stromů a keřů. Pracovníci olomoucké Zoo jim však uchystali mimořádné překvapení.

To je pochoutka!

„Kaloni vzali za vděk jarem a květy třešně jim opravdu moc chutnaly,“ uvádí zooložka Jitka Vokurková. Nezvyklá podívaná se naskytla návštěvníkům Zoo navzdory tomu, že kaloni rodriguezští jsou aktivní převážně v noci, s vrcholy za soumraku a za svítání. V Olomouci žijí v pavilonu, kde panuje obrácený světelný režim, což znamená, že se v něm přes den simuluje noc. „Je to proto, aby návštěvníci měli možnost spatřit kaloně aktivní. Večer se v pavilonu rozsvítí a kaloni se uchýlí k odpočinku,“ objasnila Iveta Gronská, tisková mluvčí Zoo.

Druh těsně před vyhynutím zachránil zoolog a spisovatel Gerald Durrell

Kvůli ničení přirozeného prostředí, kácení lesů i lovu pro maso je kaloň na seznamu ohrožených endemických druhů. Byl také zařazen do několika mezinárodních záchovných programů. V 70. letech 20. století klesly stavy kaloňů rodriguezských v důsledku tajfunu. Nakonec zůstalo posledních 70 jedinců. Populace byla takřka vyhubena.

Díky intenzivní ochraně se podařilo kaloně rozmnožit a dnes jejich populace čítá až dvacet tisíc jedinců. Významný podíl na tom má zoologická zahrada v Jersey, založená známým zoologem a spisovatelem Geraldem Durrellem, který odchytil několik posledních volně žijících kaloňů a založil úspěšný chov. Všichni kaloni v zoologických zahradách jsou majetkem ostrova Mauricius a chovatelům jsou pouze zapůjčeni.

Ve dne spí, v noci se krmí; jsou to roztomilá huňatá zvířátka.

Odpočívají zavěšeni hlavou dolů, místo pokrývky mají křídla

Kaloni žijí v zajímavém společenském uspořádání harémového typu – samec s několika samicemi. Samička obvykle porodí jedno mládě, o které pečuje dva až tři měsíce.

Kaloni se sdružují do menších kolonií a společně během dne odpočívají v korunách stromů. Větší část dne tedy tráví odpočinkem, až večer se vydávají hledat potravu. Díky zadním končetinám se silnými drápy mohou odpočívat zavěšeni hlavou dolů, zabaleni do svých křídel.

V orientaci jsou jim nápomocny velké oči, klasická echolokace jim však oproti netopýrům schází. Ve volné přírodě se dožívají obvykle od devíti do sedmnácti let. Kvalitní péče v Zoo jim věk prodlouží zhruba o třetinu, dožijí se tedy až dvaceti let. „Rekord drží kaloň, který dosáhl 31 let a 5 měsíců,“ upřesnila Gronská.

Zdroj: Zoo Olomouc, Wikipedia

Vložil: Vladimíra Krejčí