Někdejší chartista Tomáš Hradílek bojuje proti demokracii hladovkou. Prostě trucuje... Komentář Štěpána Chába
komentář
08.11.2017
Foto: Facebook
Popisek: Tomáš Hradílek
„Já jako zodpovědný občan prakticky celý život sledují společnost, ve které žiji a musím přiznat, že jsem od listopadu 89 nevnímal krizovější situaci, než je v současné době,“ řekl v rozhovoru pro radio Impuls někdejší chartista Tomáš Hradílek. 1. listopadu začal Tomáš Hradílek držet hladovku. Jako cíl si stanovil prosté – chce donutit Miloše Zemana, aby vzdal svou kandidaturu na prezidenta. Postrádá u Miloše Zemana státnickou moudrost a na jeho politice, kromě Zemanova vztahu k Izraelu a Židům, nevidí vůbec nic pozitivního, jak uvedl ve svém průvodním dopisu Zemanovi.
Tomáš Hradílek byl od roku 1966 do roku 1969 členem komunistické strany. Po 21. srpnu 1968 aktivně kritizoval vpád vojsk Varšavské smlouvy. A na počátku roku 1977 podepsal Chartu 77. Neustále byl v hledáčku Státní bezpečnosti. V jeho bytě instalovali odposlechy. Několikrát byl ve vazbě. V roce 1989 se stal mluvčím Charty 77. V roce 1990 zastával pět měsíců post ministra vnitra. Abdikoval pro celkovou vyčerpanost.
Demokracie má svá pravidla
Miloš Zeman byl zvolen v první přímé prezidentské volbě. Jeho dosazení na Hrad tedy proběhlo v rámci demokracie, kterou Tomáš Hradílek, jako pevná součást Charty 77, tolik prosazoval a bojoval za ni před rokem 1989. A demokracie je zkrátka postavená na tom, že vyhrává a vládne ten, kdo dostal nejvíce hlasů. Miloš Zeman v přímé volbě porazil Karla Schwarzenberga a stal se tak prezidentem. Se vším všudy, co dělá Miloše Zemana Milošem Zemanem. Nemusí všichni povinně vzývat jeho osobnost a jeho politickou činnost. Žijeme ve svobodné zemi, ve svobodném systému. Alespoň nám to tedy pořád tvrdí.
Jak se naučit myslet a jednat demokraticky
Lidé, kteří vzešli z Charty 77 a kteří se kolem Charty 77 pohybovali, se po revoluci stali elitami. Převzali vládu a byli s nadšením podporovaní občanským souhlasem a nadějí, že svoboda donese spokojenost a otevřenost. Ale právě v době nadšeného počátku 90. let se elity dřívějšího odboje zpronevěřily důvěře občanů a začalo hromadné rozkrádání celé republiky. Divokost, s jakou se vytuneloval ekonomický potenciál republiky, byl nesmírný. Zhaslo se a jako ve filmu Hoří má panenko začaly mizet výhry v tombole.
Může za toto chartistická elita?
Zaručeně. Protože právě lidé kolem Charty 77 byli ti, kteří měli možnost, měli doslova povinnost, postarat se o to, aby k podobnému zhasnutí a rozkradení nedošlo. Ale svou povinnost nesplnili. Oni byli generací, která tiše i brblavě dopustila to, v čem nyní žijeme. Nastupující generace, které bylo v době revoluce kolem deseti let, nemohla nic. Jen tahat kačera po republice, která ztrácela vinou tehdejších elit svou ekonomickou sílu a svou budoucnost.
Havel, věčný Havel
Veškerá energie jiné politiky tehdejší doby se nashromáždila kolem Václava Havla. Ale ten prosazoval nepolitickou politiku. Hrál si na dramatika i na civilního prezidenta, který má know how v umění, ve filosofii, v něčem vyšším, než byla nízká politika a rozkrádání státu, ač i to vlastně jen předstíral. A chartistické elity byly s ním. Jediné, čeho ovšem byly schopné, a co přetrvává doposud, je tiché pohrdání lidmi, kteří nejsou z jejich kruhů, kteří nesdílejí jejich iluze o spravedlivém a krásném světě. A právě Havel a jeho chartističtí nohsledi dali vzniknout té morální bídě, která nastala po nich. Chartisté jsou generace odcházející. Ale jediné, co po sobě zanechala, je příchuť ubohé nadřazenosti. Nadřazenosti, která ne že odmítá, ale doslova neumí diskutovat, neumí chápat opačný názor, nedokáže dobře vládnout a ani radit. A právě neexistence pokory a snahy chápat jí dává do vínku iluzi, že ji stále někdo poslouchá. Neposlouchá, protože elita nedokázala sama poslouchat v době, kdy to bylo jejím úkolem při přerodu z totality na svobodnou společnost. Mluvila o „blbé náladě“ ve společnosti, ale nehledala důvody pro blbou náladu.
Lidem je hůř
Lidé cítí, že stav společnosti je velmi špatný. Trpí, jejich život je plný bolesti. Nikdo jim 25 let nenaslouchal, nikdo je nechtěl poslouchat. Slyšeli jen mentorování, urážení, pohrdání. Jen vzácně se mohli dovolat spravedlnosti, více byli svědky dupání po vlastních životech, po vlastních dětech a hlavně po vlastních snech. Byli vláčeni mezi neschopností chartistické elity a až nechutně vybujelými schopnostmi neřízeného kapitalismu, který je obral o všechno. A chartisté si hladovkami a buranským osočováním starce na Hradě foukají svá potlučená elitářská ega, aniž by byli schopni zastavit se a říct si - to my jsme vini, to my jsme příčinou.
Pohrdám, tedy jsem
Mám pocit, jako kdyby zhrzená chartistická elita, která se roztočila kolem Havlova kultu (a ne a ne svůj kolotoč zastavit), brala jako velkou nespravedlnost, že se vše neděje podle jejich smýšlení a názorů. A jakmile dojde ke zvratu, vyhrají osobnosti nebo strany, které nelahodí jejich politickému přesvědčení, začnou uplatňovat postupy, které odsuzují. Začnou se chovat nátlakově, buransky, trucovitě až dětinsky. Jak jinak nazvat hladovku Tomáše Hradílka, než jako dětinskou a trucovitou? Nazvat ji bojem za demokracii? Vždyť proti demokracii drží hladovku. Drží hladovku za to, aby elita mohla nadále pohrdat, nenaslouchat a dopouštět (se) rozkrádání státního majetku a politické morálky. Tomáš Hradílek se bez kouska sebereflexe snaží vydírat Miloše Zemana a celou společnost tím, že hrozí poškozením vlastního zdraví. Chartisté se vztekají nad špatným stavem ve společnosti, a přitom jsou za něj přímo zodpovědní. Mejdan jménem 90. léta jste projely, milé chartistické elity, teď je tu kocovina. A hlava bolí vás. Společnost se jen ve volbách a svých postojích „mstí“ za to, že jste jí při tom hýření poblili celou republiku. Teď máte začít pokorně vytírat a omlouvat se za vypitou leštěnku na parkety, na kterou došlo nad ránem, a ne se vztekat nad tím, že někdo poblil republiku.
Jaké bude Hradílkovo smutné vystřízlivění, až zjistí, že je jeho hladovka všem, kromě jeho blízkých přátel, ale úplně ukradená.
Válcuje vás život, úřady, politici? Zažili jste, nebo jste viděli něco, co by měli ostatní vědět? Pište, foťte, posílejte na .
Vložil: Štěpán Cháb