Být handicapovaný je finančně hrozně náročné, říká vozíčkář
18.05.2013
Foto: Ivana Fojtů
Popisek: Václav Herzinger
PŘÍBĚH Vyučený chemik Václav Herzinger z Kokor na Olomoucku byl do svých 22 let normálním zdravým mužem, jedna vteřina mu ale pár dní po Vánocích roku 2011 změnila život. Už 16 měsíců je po pracovním úraze zcela ochrnutý. „Nevěřil bych, jak je život handicapovaného nákladný. Pořízení léků, kompenzačních pomůcek či speciálního auta je nesmírně drahé a člověk to bez pomoci druhých prakticky nemůže zvládnout," svěřil se serveru Krajské listy.cz Vašek.
V práci se nechtěně opřel o nechráněnou konstrukci a následoval pád na hlavu z asi čtyřmetrové výšky. Probral se až o týden později v nemocnici v Olomouci. „Zprvu se mi prolínala současnost se sny, nic jsem si nepamatoval. To, že už se nepostavím, nepohladím přítelkyni a ani se třeba nepodrbu na hlavě, když mě něco svědí, jsem si natvrdo uvědomil až po dalším týdnu, kdy jsem byl převezen do nemocnice v Přerově. Nechtěl jsem tomu věřit, pořád jsem doufal, že je to jen nějaký hloupý sen a já se ráno probudím stejný, jako jsem byl dříve,“ vypráví Vašek.
Ochrnutý na celé tělo
Jeho sny o lepší práci, životě s přítelkyní či založení rodiny se v jednom okamžiku rozplynuly. Stal se člověkem ochrnutým na celé tělo odkázaným na elektrický invalidní vozík a pomoc druhých.
Oba rodiče Václava Herzingera pracují, ale přesto málokoho napadne, jak je život vozíčkáře drahý. Užívá léky, potřebuje kompenzační pomůcky, polohovací lůžko a další věci. „To vše si platím z invalidního důchodu, který je kolem 12 tisíc korun. Dostávám sice ještě dvanáctitisícový příspěvek na péči, tyto peníze ale obratem odevzdávám osobnímu asistentovi, který se mnou tráví alespoň část času, kdy jsou rodiče v práci. Pomáhá mi s jídlem, každé tři hodiny mě polohuje, abych neměl proleženiny. Sám toho moc nezvládnu,“ přiznává Vašek. Za fyzioterapeuta, který k němu dochází dvakrát týdně, platí další tři tisícovky měsíčně. Když chce jít do kina či si posedět s kamarády, prosí o peníze rodiče. Pár tisíc korun, které mu z invalidního důchodu zbydou, dá rodičům na stravu, pleny, podložky a další potřeby. „Bez rodičů bych to nikdy nezvládl," míní Vašek. Na některé nutné vybavení mu peníze přispěl úřad práce a na speciální postel dostal část peněz od pojišťovny.
Dodávka s plošinou za 600 tisíc
Aby se stal Vašek alespoň trochu nezávislým, rozhodli se mu rodiče pořídit před dvěma měsíci speciální dodávku s plošinou, která stála kolem 600 tisíc korun. Část nákladů uhradil úřad práce, něco získal Václav od různých nadací a firem. Stále to však nebylo dost, a tak si zbytek financí půjčili Vaškovi rodiče. „Auto mi vrátilo alespoň trochu volnosti. Je mi ale jasné, že splatit dluh bude pro mé rodiče velmi náročné,“ podotýká Vašek. Auto mu umožňuje pohodlné cesty k lékařům, ale i třeba na kurzy angličtiny. Když chtěl dosud jet k lékaři, musela pro něj přijet sanitka. „Sanitky ale nejsou uzpůsobeny vozíčkářům, takže transport byl vždy velmi náročný," podotkl Vašek.
Pomohla až Korunka Luhačovice
Rozeslal už stovky e-mailů s prosbou o pomoc. Psal různým institucím a nadacím, obracel se na nejrůznější firmy. „Kdybych to měl nějak zhodnotit, tak zhruba ze sta kontaktů mě odpovědělo přibližně pět,“ poznamenal Vašek. Nakonec se mu podařilo navázat kontakt s občanským sdružením Korunka Luhačovice. To se rozhodlo věnovat Vaškovi část výtěžku z aukce věcí známých osobností, která na stránkách Aukra potrvá od 13. do 23. května. Patronkou akce je Lucie Bílá, která sama věnuje do akce několik luxusních kousků svého šatníku. Prodávat se zde ale budou i věci Beáty Rajské, Báry Basikové, Kamila Střihavky, Václava Noida Bárty, Šárky Pančochové a hokejistů PSG Zlín. Ve čtvrtek 23. května pak občanské sdružení uspořádá Korunkový bazárek značkového oblečení a módních doplňků. Od 11. do 18. hodin nabídne v prostorách Domu kultury Elektra v Luhačovicích zboží zákazníkům řada známých osobností, z nichž některé samy darují některou z věcí. Rolí prodavačů se zhostí mimo jiné i hokejisté PSG Zlín. Kromě Václava Herzingera získá část výtěžku z charitativní akce i rodina pětileté Emmy Koptákové z Uherského Brodu, která se narodila s autismem a psychomotorickou retardací.
Stále doufá ve zlepšení
S nepřízní osudu se však Vašek nehodlá smířit. „S postižením jsem se už vyrovnal. Naučil jsem se jezdit na vozíku a trochu jsem rozhýbal jednu ruku. S pomocí speciálního příboru se i sám najím,“ podotkl Vašek. Momentálně čeká, zda získá práci v call centru. „Rád bych něco dělal a díky elektronické ústní myši mohu telefonovat a komunikovat například prostřednictvím e-mailu či skypu,“ vysvětlil Vašek. Velkou naději vidí také v kmenových buňkách. „Pořád věřím, že se ještě něco stane a budu více soběstačný. Velkou nadějí je pro mne léčba kmenovými buňkami. Nohy vezmi čert, ale kdybych díky tomu mohl v budoucnu rozhýbat alespoň ruce, abych se dokázal o sebe sám postarat, bylo by to úžasné. Buněčná terapie však zatím není v České republice schválena. Nezbývá mi, než doufat, že to schválí a že se sežene na terapii dost peněz. Vidím v tom už svou poslední možnost, jak bych mohl svůj zdravotní stav zlepšit," dodal Vašek.