Na nádraží s Aloisem Nebelem a dál, na pomezí tří států. Český poutník

13.10.2018

Foto: René Flášar

Popisek: Rychlebské hory

FOTOGALERIE Léto je už několik týdnů minulostí, ale já se na jeho sklonku ještě stihl s elektrokolem vypravit do Rychlebských hor. Babí léto je opravdu vydařené, a tak se sluníčko na mě smálo takovou silou, že jsem propotil několik triček.

Svoji cestu začínám v městečku Žulová, kam mě nepřiváží tentokráte vlak, ale náhradní autobusová doprava, protože koleje jsou v opravě. Skládám elektrokolo a vyrážím do centra městečka. První zastávku činím v Kamenickým muzeu, které před patnácti lety založil v areálu bývalého kina Zdeněk Winkler. K vidění je vše z historie zdejší krajiny a zejména pak dobývání žuly, podle které se městečko jmenuje.

Hned vedle kostel

Hned vedle muzea stojí kostel svatého Jakuba, který je od roku 1810 dominantou města. A jaká by to byla Žulová, kdyby na náměstí neměla žulový sloup. Tento navíc nese sochu Panny Marie z roku 1889.

Krajem Cajetána Latzela

Opouštím Žulovou a po silnici mířím do sousední obce. Romanticky vyhlížející Vápenná má svoji dominantu také v podobě kostela. Ten zdejší nese jméno svatého Filipa a pochází z roku 1781. Před obecním úřadem začíná Latzelova stezka, která tvoří část mé dnešní cesty.

Anton Cajetán Latzel byl dobrou duší zdejšího regionu. Ve druhé polovině 19. století přivedl k rozkvětu zdejší vápenku a založil i cukrovar v nedalekých Bernarticích. Na sklonku života se pak velkou měrou zasloužil o příchod železnice na Žulovsko.

Hlavním tématem naučné stezky je kras a krasové jevy této oblasti. Na naučných tabulích najdete odpovědi na otázky: Co je vlastně kras? Jak a kde vzniká? Jak se dříve těžil vápenec? Jak ovlivnil způsob života lidí? Jaký byl život dělníků ve vápence 19. století?

Elektrokolo žádný kopec nezastaví

Devět kilometrů dlouhá stezka vede ve své střední části několikrát do kopce, ale elektrokolo je zvládá vcelku bez potíží. Blížím se k Horní Lipové, kde se zastavuji u železniční stanice. Právě zde se z velké části odehrává děj železničářského filmu Alois Nebel. Ale jsou ještě další dva důvody, proč se zastavit právě zde. Takto vzorně udržované nádražíčko už dnes málokde najdete, navíc se za mírný poplatek deseti korun můžete podívat do unikátního železničního muzea slezského semeringu, jak se přezdívá zdejší horské trati, která spojuje Šumperk s Jeseníkem. Vstupenka do muzea má stylově podobu staré kartonové jízdenky z dob našeho dětství.

Unikátní lesní bar

Druhá část výletu vede z Horní Lipové na nejvyšší vrchol Rychlebských hor. Smrk leží ve výšce 1126 metrů nad mořem na pomezí České republiky a Polska. Vede k němu dobře značená a až na krátké úseky i velmi dobře sjízdná cyklostezka. Její první zastávkou je unikátní Lesní bar, který se nachází přibližně tři kilometry od Horní Lipové. Turisté i cyklisté zde mají možnost pochutnat si na uzené či opékané klobáse, utopencích, kávě, pivu, limonádě a dalších dobrotách. Jedinečnost tohoto „podniku" spočívá v systému provozu. Lidé se zde obsluhují zcela sami, provozovatel baru jen dvakrát za den doplní zásoby. Platí se do pokladničky umístěné u hlavního srubu. Na české poměry opravdu odvážný podnikatelský projekt.

Dopřávám si částečně uzenou a částečně nad ohněm opečenou klobásu a kofolu, vhazuji do pokladničky padesátikorunu a pokračuji v cestě. Kochám se výhledy na panoramata Rychlebských hor a blízkých Jeseníků.

Smrk plný smrků

Pro znavené či nevlídným počasím zaskočené poutníky je kousek pod vrcholem Smrku postavena útulna zvaná Mates, mně však počasí přeje víc než dost, takže si pod přístřeškem pouze vyměním propocené tričko a po úzké cestičce mířím k nejvyššímu bodu.

Vrchol hory je zalesněn, jak už název napovídá, smrkem a nachází se zde vrchoviště Malení s typickou rašelinnou vegetací. Poblíž vrcholu je také historické trojmezí. Chvíli si dopřávám radost z možnosti být v jednu chvíli v Čechách, na Moravě i v Polsku. Po deseti minutách se ale znovu vydávám na cestu.

Ujedu přibližně dalších osm kilometrů a ocitám se ve vesnici Petříkov. Kdysi romantická víska je dnes necitlivě přeměněna v lyžařské centrum, fotím si proto jen malebnou kapličku a mířím do Ostružné, kde má dnešní cesta končí. Samotné Ostružné a jejímu okolí se budu věnovat v některém z příštích výletů. Mějte krásné podzimní dny a putování zdar!

Vložil: René Flášar

Galerie