Lovci duchů. Přízrak mě tahal za nohu! Záhady života
02.04.2023
Foto: Pixabay
Popisek: Duch, ilustrační foto
S lovci duchů, skupinou EPRV777, zavítáme do malé obce v Olomouckém kraji, kam je koncem července 2021 pozvala rodina H. Co se tady ještě před nedávnem dělo tak zvláštního, že se rodiče dvou dospělých synů obrátili na vyšetřovatele paranormálních jevů? Tyto příběhy, které píše sám život, jsou výjimečné hlavně v tom, že mohou být jednou užitečné i nám. Kdoví. Možná i vy máte doma obdobný problém, ale ještě stále hledáte jeho řešení.
Jana H. má se svým manželem Pavlem dva dospělé syny a v rodinném domě, v kterém společně bydlí, už téměř dvacet let probíhá postupná rekonstrukce. O paranormální jevy se dříve rodina nijak zvlášť nezajímala. Žila běžným, poklidným životem. Tedy až do okamžiku, kdy si mladší syn Tomáš přivedl domů přítelkyni Sáru, kterou tam, když nikdo další nebyl doma, začalo děsit něco temného a rozumem neuchopitelného.Své si tady zažila i paní Jana. Začněme ale hezky popořádku.
Oživené dávné vzpomínky
Na to, že se v starém stavení možná děje něco podivného, začal upozorňovat mladší syn paní Jany, ještě když byl hodně malý. Nechme ji vyprávět: „V dětství nechtěl spát nahoře v patře, často se nám svěřoval, že na chodbě slyší nějaké kroky a že se tam bojí. Vysvětlovali jsme mu, že zvuky vytváří dřevo, které přirozeně praská a ,pracuje'. Dávalo to logiku, a tak jsme se nad jeho strachem nijak zvlášť nezamýšleli – to až teď, zpětně.“
Starší syn Pavel si nikdy na žádné podezřelé zvuky nestěžoval. Na duchy nevěřil a ze všeho spirituálního si spíš dělal legraci. Dokonce se rodičům před nedávnem svěřil, že nahoře v chodbě se svými kamarády experimentálně vyvolával duchy. „Kluci si na internetu našli nějaký spiritistický návod a přivolaného ,ducha' žádali, aby přímo před nimi zhasl svíčku. Ta ale hořela dál, a tak Pavel dospěl s kamarády k závěru, že se pokus nepovedl, plamen sfoukli a už to dál neřešili. Kdo ví, jestli to, co se u nás odehrávalo později, by s tím mohlo nějak souviset,“ řekla Záhadám života paní Jana, která na rozdíl od staršího syna nemá důvod nevěřit, že posmrtný život existuje. Oba její prarodiče, když zemřeli, se s ní totiž přišli po své smrti rozloučit.
„Když před sedmi a jedenácti lety zemřeli, v obou případech mě ze spánku probudila jejich blízká přítomnost. Chvíli stáli u mé postele, a pak se ztratili. Byl to pro mě nezapomenutelný zážitek. Tak silný, že už nemám nejmenších pochyb o tom, že smrtí lidský život nekončí,“ doplňuje.
A čas šel dál…
Velký zlom nastal teprve nedávno, když v domě začala trávit více času Tomášova přítelkyně Sára. Ta vypověděla: „Už během prvního týdne jsem v chodbě v horním patře, kde má Tomáš pokoj, slyšela kroky a další divné zvuky. Ze začátku jsem je neřešila. Neměla jsem jediný důvod si myslet, že by se mohlo jednat o něco nadpřirozeného. Ale to se brzy změnilo… Téměř každou noc jsem odtud slýchávala různé zvuky, které nedávaly žádný smysl, a nedokázala jsem se v pokoji pořádně vyspat. Pořád mě ty zvuky budily, ale bylo pro mě stále velice těžké uvěřit, že by to mohl způsobovat nějaký duch. Až do jednoho dne, kdy mi o sobě dal vědět s konečnou platností,“ vypráví Sára. Co se jí stalo? „Zrovna jsem stála u plotny, když se přímo vedle mě, u kuchyňské linky, sám od sebe otevřel šuplík. A aby toho nebylo málo, vzápětí se od stolu odsunuly dvě židle. Dostala jsem obrovský strach, nedávalo to smysl. Vždyť nikdo kromě mě v tu chvíli nebyl doma! Pak nahoře v patře hlasitě zavrzala postel a práskly dveře od pokoje…“
Rodinná porada
Od chvíle, kdy se Sára se svými prožitky svěřila ostatním, začala být na paranormální jevy mnohem citlivější i paní Jana. „Hned následující noc mě probudil ze spánku zvláštní dotek. Někdo mě pohladil po ruce, a přestože to pohlazení bylo poměrně příjemné, celá jsem zkoprněla. Byla jsem si jistá, že manžel to být nemohl, a v tu chvíli mi bylo jasné, že Sára měla pravdu. Nejsme tady sami. A to jsem ještě netušila, že příjemné pohlazení na ruce bylo jen pouhou předzvěstí něčeho mnohem horšího…“
Jsem tady, a ty to víš!
Další perné chvilky na sebe nenechaly dlouho čekat. Sára se znovu stala terčem pozornosti neviditelného návštěvníka. „Zrovna jsem byla nahoře v patře a kráčela chodbou směrem do koupelny. A najednou z místa, kde má Tomáš pokoj, na mě někdo hlasitě promluvil. Sice mu nebylo rozumět ani slovo, ale i tak se mu podařilo mě strašlivě vyděsit.“ Sára utekla do koupelny, a když za sebou prudce zavírala dveře, na malý okamžik zahlédla stát na chodbě tmavou siluetu. Černý stín, jemuž neviděla do tváře.
„Neumíte si ani představit, jak stresující to pro mě bylo. Neměla jsem ani tušení, jak se můžu před tou bytostí ochránit a jak si mám zavolat pomoc. Jediné, na co jsem se zmohla, bylo zamknout se a čekat, než někdo z rodiny dorazí domů. Přes dveře koupelny jsem pak ještě zřetelně slyšela kroky, jak někdo chodí po chodbě, a pak, jako když mávnete kouzelným proutkem, to bylo pryč.“
Už toho bylo víc než dost, proto se paní Jana rozhodla, že se obrátí na profesionály ze skupiny EPRV777, na které dostala dobrou recenzi od svých známých. Před nedávnem s nimi řešili něco obdobného. „Nechtěla jsem to odkládat… I když byl u nás po Sářině incidentu nějakou dobu klid, bylo mi jasné, že může být hůř a že je jen otázkou času, než se temný přízrak projeví znovu. Zkontaktovala jsem proto vyšetřovatelku Lenku z EPRV777 a požádala ji o pomoc. Hodně se mi ulevilo, že už na to nejsme sami, ale zřejmě jsem tím toho ducha poštvala i na sebe.“
Během následující noci se paní Jana vzbudila hrůzou, protože cítila, že je s nimi v ložnici někdo, kdo by tam vůbec být neměl. „Ležela jsem zrovna na břiše, když na mou peřinu někdo položil ruku. Snažila jsem se zůstat v klidu a raději předstírat, že spím. Ale nepomohlo to. Když jsem nezareagovala, na horní část mých zad dopadla těžká váha. Bylo to, jako by na mě někdo těžký skočil a snažil se mě zalehnout. Příšerně mě z toho rozbolela záda a jen těžko se mi dařilo vzbudit manžela. Byl tak rozespalý, že mě jen ve spánku objal a spal dál…“
Paní Jana H., vyšetřovatelka Lenka Dušková a Jaroslav Drábek při kontrole ložnice, kde v noci útočil přízrak; foto se svolením Záhady života
Příslib lepších zítřků?
„Asi týden předtím, než za námi vyšetřovatelé přijeli, mě vzbudil chladný průvan, který mi přešel přes nohy. Nejdřív jsem na to nereagovala, ale krátce poté mi cosi ledového ofouklo obličej. Otevřela jsem oči, protože to nedávalo smysl. Průvan totiž vycházel z místa, kde je jen zeď a skříň. Strašně jsem se bála. Několik následujících nocí byl klid, ale nakonec si mě ten přízrak znovu našel. V noci jsem nejprve cítila dotek na koleni, pak mi pevně sevřel nohu a prudce s ní trhnul. A já?
Nezbývalo mi, než s tím neviditelným útočníkem bojovat, kopala jsem okolo sebe a snažila se mu bránit. Nakonec mě nechal být. Nejsem si tím jistá, ale přišlo mi, že se ten přízrak nakonec vznesl vzhůru a prošel stropem kamsi do horního patra. Jak už jsem řekla, můj muž spí hodně tvrdě, ale nedala jsem mu pokoj, dokud se neprobudil. Nechtěla jsem už v ložnici spát, cítila jsem se příšerně a už vůbec ne v bezpečí. Ale jediné řešení, které nás s manželem napadlo, bylo vyměnit si spolu místo na manželské posteli. Sice mi to trochu pomohlo, ale stejně jsem se příliš nevyspala, nedokázala jsem usnout hlubokým spánkem. Nemohla jsem se dočkat, až nám skupina EPRV777 pomůže a já se konečně vyspím,“ přiznává paní Jana.
Duchové milují spodní vodu
„Když jsme s kolegyní Lenkou Duškovou přijeli na Olomoucko, nejprve jsme celou rodinu vyslechli a prošli se po celém domě, abychom vyloučili možné technické příčiny jevů, o kterých svědci mluvili. Hodně nás zajímala i kuchyň a inkriminovaný šuplík, který se před Sárou sám otevřel. Na nic zvláštního jsme ale nepřišli. K tomu, aby se šuplík vysunul, musela být použita větší síla, a o to víc to pro nás bylo zajímavější. Také nás upoutalo umístění jednotlivých místností, kde docházelo k paranormálním projevům. Ložnice obou manželů je dole v přízemí a koupelna s chodbou, kde Sára zaznamenala tmavou siluetu, se nachází přímo nad ložnicí. Z našeho pohledu to není náhoda,“ tvrdí zkušený vyšetřovatel paranormálních jevů Jaroslav Drábek.
„Virgule nám navíc ukázala, že přímo pod ložnicí jsou dva silné prameny spodní vody, a tak jsme se ani nedivili, že tady byly projevy entit tak silné. Spodní voda totiž skutečně dokáže duchům propůjčovat dostatek energie na to, aby dokázali hýbat předměty a zhmotňovat se natolik, aby je citlivější lidé spatřili nebo cítili jejich doteky,“doplňuje. Podle Jaroslava Drábka však není obvyklé, aby měli duchové tak silné projevy jako tady.
„Stupňovalo se to. Nejdřív se objevovaly kroky na chodbě, pak docházelo k pohybu předmětů, zhmotnění černého přízraku a nakonec i k fyzickému kontaktu. Je jedině dobře, že nás rodina zavolala relativně včas, protože si nechci ani domýšlet, k čemu všemu by tady ještě došlo, kdybychom nezasáhli. Můj osobní názor je, že vyvolávání duchů, které tady s kamarády prováděl starší syn Pavel, s tím vším souvisí víc, než tušíme. Ale hlavní je, že se nikomu nic vážnějšího nestalo.“
Kdo je kdo?
I Jaroslav Drábek během vyšetřování spatřil nahoře na chodbě nějaký černý stín. Ten však zmizel stejně rychle, jak se objevil. Zkušený brněnský lovec duchů vypráví: „Posadili jsme se všichni v kuchyni a snažili se navázat s duchy bližší komunikaci. Ale jak se ukázalo, zdráhali se k nám přijít blíž, byla nás na ně velká přesila. Kromě obou manželů H. se totiž vyšetřování účastnila i Sára, její přítel Tomáš a jeden z jeho kamarádů, který tady v poslední době také zaznamenal několik paranormálních projevů. Je to běžné. Už máme ověřeno, že čím více lidí se vyšetřování účastní, tím slabší bývají paranormální odezvy. Proto poměrně dlouho trvalo, než nám zdejší neviditelní obyvatelé domu začali více důvěřovat a jakkoliv reagovat na přístroje i naše dotazy.“
O něco později se ale vyšetřovatelům podařilo navázat bližší komunikaci se třemi entitami, s malou holčičkou, dospělým mužem a ženou. Sice se přes Spiritbox snažili odpovídat na to, co vyšetřovatelé chtěli vědět, ale nebylo jim příliš rozumět. „I to se občas stává. Nejdůležitější pro nás bylo, abychom je všechny odvedli do světla a celý prostor energeticky očistili, aby měla rodina klid,“ vysvětluje Jaroslav Drábek.
Paní Jana Záhadám života prozrazuje, že ji trochu mrzí, že bytostem nebylo moc dobře rozumět. „S rodinou jsme se shodli, že to chvílemi vypadalo, jako by na nás ani nemluvili česky, spíš německy. Je to škoda. Měla jsem připraveno mnoho otázek, které zůstaly nezodpovězeny. Ale z hlasu dítěte, jež k nám přes přístroj promlouvalo, mám doteď husí kůži a nikdy na něj nezapomenu. Z toho, co jsme se od duchů dozvěděli, bylo, že jejich zvýšená aktivita nějak souvisela s naším domem. Nic bližšího ale neprozradili a tak to asi mělo být…“
Odváděcí rituál provedli vyšetřovatelé se souhlasem manželů v jejich ložnici, docházelo tady k nejsilnějším paranormálním projevům, proto se jednalo o logickou volbu. „Byla tam podivná, vybitá energie a cítili jsme chlad. Stoupli jsme si tak, abychom s rodinou vytvořili kruh, a začali nahlas společně číst odváděcí liturgický text, který bylo třeba sedmkrát zopakovat. Při třetím čtení jsme s kolegyní Lenkou i paní Janou zaznamenali krásný, jakýsi osvobozující pocit na hrudníku. Úleva, kterou jsme cítili, se nedá popsat slovy. Jednoduše řečeno z toho pochopili, že teď už bude v domě všechno dobré a že se odváděcí rituál povedl. Celý prostor domu jsme pak ještě s Lenkou vykropili svěcenou vodou a energeticky očistili vykuřovadlem.“
A jak tuto akci zpětně hodnotí paní Jana? Telefonicky Záhadám života v polovině srpna sdělila: „Už je u nás klid. V ložnici už konečně dobře spím celou noc a nic zvláštního se u nás neděje. Jen Sára s mladším synem si ještě nejsou úplně jistí, že je to všechno už za námi, ale snad se to časem změní. Vždyť jsou to teprve tři týdny, co od nás vyšetřovatelé odjeli. Sářina zkušenost s pohybem šuplíku a židlí byla zkrátka tak silná, že to nejspíš bude ještě chvíli trvat, než uvěří, že je doma bezpečno.“
A pokud vás zajímají paranormální jevy a nevysvětlitelné případy z České republiky i ze zahraničí, nezapomeňte si koupit časopis Záhady života, který najdete na stáncích každý měsíc. V dubnu tak nepřijdete například o neuvěřitelný případ z roku 1985. Co se dělo? Ruský velmistr Viktor Korčnoj vedl šachovou partii s duší zesnulého maďarského velmistra Gézy Maróczyho. Tuto neuvěřitelnou hru sledoval celý svět. Co se dělo a jak dopadla, se dozvíte v dubnových Záhadách života!
zdroj: Záhady života
Vložil: Redaktor KL