Českou republiku jsme dobečvili až ke kremaci zaživa. Komentář Štěpána Chába
komentář
29.10.2021
Foto: Se svolením: Rybářský svaz
Popisek: Úhyn ryb v Bečvě byl ohromný, do kafilérky rybáři odvezli na 40 tun ryb
Všimli jste si, že otrávení části řeky Bečvy kyanidem je stále nedořešené? Stále nevíme, který desperát se pod katastrofu odmítá podepsat a strká hlavu do písku. Pochopitelně, samozřejmě, je to děsivý průšvih.
20. září 2020 došlo k úniku velkého množství neznámých látek (pravděpodobně kyanidů) a následné otravě a úhynu živých organismů na 38 kilometrech řeky. Rybáři odvezli do kafilérií přes 40 tun mrtvých ryb.
Ihned padlo podezření na firmu DEZA, která spadá pod Agrofert, ten pak drží ve svěřeneckých fondech Andrej Babiš. DEZA stojí co by kamenem dohodil od místa havárie a s kyanidy pracuje. Ovšem soudní znalec Jiří Klicpera označil za viníka společnost Energoaqua, která stojí o tři kilometry výš od místa, kde začaly hynout ryby. Klicpera provedl i experiment s rozptylem svítivého fluoresceinu. Závěry Klicpery jsou zpochybňované. Proběhl i trucexperiment se solným roztokem, který Klicperovy závěry odmítá a ukazuje, že rozptyl látky byl zcela jiný než Klicperův. A tak dále a tak podobně. Nepasuji se do role toho, kdo se rozhodl všechno vyřešit a ukázat na viníka. Stejně jako zbytek našeho obyvatelstva ho prostě nevidím.
Ale čí vinou? To je uhelný kámen celého problému. Nedá mi to a musím se zeptat – proč po více než roce nevíme, kdo je pachatelem? Proč ani po roce nejsou jasné výsledky a nepadají tresty? Otrávení 38 kilometrů řeky není nějaká partyzánština se čtyřmi pneumatikami, které Jarda od vedle vyhodí po přezutí auta do pangejtu, doufaje, že tím ušetří pár stovek. Otrávení 38 kilometrů Bečvy je brutální zásah do ekosystému řeky. Natolik brutální, že se začal řešit ještě ten den a všichni o něm hned četli na prvních stránkách všech deníků.
Jak to, že se kolem řeky nezačali okamžitě motat specialisté, kteří by ještě odpoledne po havárii, maximálně druhý den ráno, ukázali, odkud to svinstvo vyteklo? Tedy ve chvíli, kdy byly stopy čerstvé a zjistitelné. Jak to, že si specialisté nenasadili rybářské holinky, a neprošli celou oblast se zkumavkami v batohu? Protože jedině tak mohli viníka najít. Nikdo nestál o to, aby nám tady soudní znalec Klicpera pouštěl po několika měsících od nehody svítivé cosi, aby se utvrdil ve své pravdě. Stejně tak nikoho nezajímají, mě tedy rozhodně ne, vědci, kteří dělali trucexperiment se solným roztokem. V ten okamžik jsme totiž sklouzli k dohadům, k hádkám o to, čí pravda je líbivější.
Žádná pravda není líbivější. Je jen pravda, která měla vyjít najevo nejpozději den po katastrofě. Logicky. Jenže nevyšla a celá věc se zametla do oblastí odborných pří a podezření, že se Andrej Babiš postaral skrze svou agrofertí chobotnici, která pronikla i do státních institucí, o to, aby se viník prostě nezjistil.
Což ovšem vede k jedinému. K nedůvěře ve státní šlendrián, který nebyl schopný jednat a trestat, k čemuž je delegován politickým systémem, ve kterém žijeme a na který svorně nadáváme. Selhání státních struktur, které se nepostaraly o to, o co měly. Nepracovaly, nezajímaly se. A je to šlendrián líný, který jen selhal v plnění své role, protože – to neuteče, to vyřešíme, až se Magdička vrátí z dovolené, no co, nejsou lidi, co po nás furt chcete – nebo je to šlendrián typu – hele, pán Klicpera, bude pěkná trafička, když z toho DEZU vyviníte - je tohle v pořádku? Neprahnu po Babišově krvi, ale po krvi skutečného viníka. Stát selhal v plném rozsahu tím, že ho nedokázal najít, to je jediný výsledek celého toho cirkusu kolem Bečvy. A jiný neočekávejme.
Vložil: Štěpán Cháb