Kraj / sekce:
Okres:
obnovit
Fejeton Jiřího Macků

Fejeton Jiřího Macků

V neděli občas něco trošinku hlubšího k zamyšlení od doyena redakce

Koronavirus ´2020

Koronavirus ´2020

Vše o pandemii, která pokračuje i v roce 2021

Glosy Iva Fencla

Glosy Iva Fencla

Ze Starého Plzence až na kraj světa

TV glosy, recenze, reflexe

TV glosy, recenze, reflexe

Ať se díváte na bednu, anebo přes počítač, naši autoři jsou s vámi

Rozhovory na okraji

Rozhovory na okraji

Mimo metropoli, mimo mainstream, mimo pěnu dní

Svět Tomáše Koloce

Svět Tomáše Koloce

Obtížně zařaditelné články autora, který moc nectí obvyklé žánry, zato je nebezpečně návykový

Krajské listy mají rády vlaky

Krajské listy mají rády vlaky

Někdo cestuje po hopsastrasse (pardon, dálnicích), jiný létá v oblacích, namačkaný jak sardinka...

MFF Karlovy Vary 2021

MFF Karlovy Vary 2021

Hvězdy, hvězdičky, róby, filmy i všechno kolem

Naše ekologie

Naše ekologie

Co si KL myslí a co mohou v této oblasti s čistým svědomím doporučit

Literatura o šoa

Literatura o šoa

Náš recenzent se holocaustu věnuje systematicky

Vaše dopisy

Vaše dopisy

V koši nekončí, ani v tom virtuálním na obrazovce

Zápisníček A.V.

Zápisníček A.V.

Občasník šéfredaktorky, když má něco naléhavého na srdci. A zvířátko nakonec

VIP skandály a aférky

VIP skandály a aférky

Vážně nevážně o událostech, které hýbou českým šoubyznysem

Komentář Štěpána Chába

Komentář Štěpána Chába

Každý den o tom, co hýbe (anebo pohne) Českem

Knižní recenze

Knižní recenze

Exkluzivní recenze o literatuře vážné, stejně tak i o detektivkách a jiných lehčích žánrech

Tajnosti slavných

Tajnosti slavných

Chcete vědět, co o sobě slavní herci, herečky i zpěváci dobrovolně neřekli či neřeknou?

Pan Foglar poslal do mé klukovské krajiny ty nejvěrnější kamarády. A můj guru? Širokko, říká scenárista nových Rychlých šípů

09.09.2021
Pan Foglar poslal do mé klukovské krajiny ty nejvěrnější kamarády. A můj guru? Širokko, říká scenárista nových Rychlých šípů

Foto: Se svolením: Jiří Dubský (stejně jako ostatní snímky i ukázky z komiksů v článku)

Popisek: Jiří Dubský

ROZHOVORY NA OKRAJI Jiří Dubský (*1962) je občan Olomouce se srdcem a duší kluka. Chcete-li chlapce. Ani ve snu by ho nenapadlo zkoušet být novým Jaroslavem Foglarem, nic podobného by mu nikdy na mysl nepřišlo a je si jednoznačně jist, že Jaroslav Foglar byl jen jeden a žádný jiný nebude. Ale jsou a budou jeho následovníci, pokračovatelé i noví a věrní čtenáři.

Jirko, jak se v srpnu 2021 cítíš?

Především nejsem žádná známá osobnost, na rozdíl od mého spolupracovníka Karla Zemana, který je - už po několik desetiletí - uznávaný kreslíř a ilustrátor. Nu, a jako neznámá osobnost jsem toho urputného názoru, že by se měly otázky orientované na mě týkat výhradně projektu nových komiksových příběhů s Rychlými šípy, jejichž jsem scenáristou.

 

Jiří Dubský

Dobrá. Jenže se známe léta, a tak vím, že to není tvá jediná činnost. Máš i jiné zájmy, aktivity; i když ty se právě k tomuhle upínáš. Což chápu. Lidi by však mohlo zajímat i ostatní, neřekl bys? Vždyť píšeš nejen scénáře a třeba dodnes i žiješ Stínadly svého moravského města… Stínadly i dalšími místy a především těmi Foglarovými. Nebo je tu tvůj vztah ke Sluneční zátoce z Foglarových Hochů od Bobří řeky a... Mohl bys napsat knihu o tom všem!  

Každopádně se, Ivo, pokusím odpovídat. Současně jsem dostal nápad, ne snad příliš drzý, že sám připravím několik otázek týkajících se mé tvorby a mého vztahu k dílu Jaroslava Foglara. Já je předestřu a samozřejmě s tím, že by případné čtenáře mohly zajímat odpovědi.

Nezlob se: s takovým postupem nemohu souhlasit.

Tak nebude z rozhovoru nic.

Dobře. Ukaž ty otázky.

Prosím. Abych se přece pokusil o smír, pokusím se současně odpovědět na některé z dotazů položených tebou. Jdeme na to?

Jdeme. Zkusme to. Kdy jsi se, Jiří, poprvé setkal s tvorbou Jaroslava Foglara?

To bylo někdy v roce 1969, kdy mi bylo sedm let. Tehdy běžela v televizi premiéra devítidílného seriálu Záhada hlavolamu, kde v roli Širokka - pišme postaru se dvěma KK - a Velkého Vonta vystupuje skvělý herec Jan Tříska. Jak si to pamatuji, tak v době vysílání zela hřiště na sídlištích prázdnotou; všichni kluci i holky seděli u obrazovek a sledovali právě Rychlé šípy, ten báječný klub. Jeho pohyby ve Stínadlech i mimo ně. Takže ten seriál mě opravdu nadchl a můj zájem o tvorbu Jaroslava Foglara se ještě umocnil komiksovými příhodami Rychlých šípů, které tehdy znovu vycházely v sešitovém vydání.

Se zvláštní dychtivostí a nadšením jsem je četl a prožíval stále dokola. Bez nadsázky mohu říct, že mi pan Foglar v těchto Rychlých šípech poslal do mé klukovské krajiny ty nejvěrnější kamarády, se kterými jsem intenzivně prožíval všechna dobrodružství. Na děti měla tehdy Foglarova tvorba velmi pozitivní vliv - vznikala pevná přátelství, podnikaly se cesty za dobrodružstvím, hledaly se klubovny. Nebo jsme po vzoru Rychlých šípů pomáhali starým lidem odnést tašky s nákupem a podobně. Rychlé šípy měly nejenom na mou generaci ohromný výchovný vliv a byly nevysychajícím, inspirujícím pramenem dobra a šlechetnosti ducha. Ve školních třídách o velkých přestávkách to tenkrát vypadalo jako v čítárnách - komiksové příběhy Rychlých šípů šly z ruky do ruky a nikdo ani nepomyslel dělat nějaké lumpárny.

To byly krásné časy dětství.

Který Foglarův román jsi četl jako první?

Jako první se mi do ruky dostal román Hoši od Bobří řeky s Rikitanem a Zelenou příšerou, který jsem dostal od rodičů k Vánocům, když mi bylo devět. Ale nejvíce mě zaujala stínadelská dobrodružství Rychlých šípů v románech Záhada hlavolamu a Stínadla se bouří. K jejich četbě jsem se rád a opakovaně vracel. Zvláště jsem se těšil na pasáže, ve kterých se objevil tajemný Širokko. To byl pro nás kluky velký vzor. Ta postava měla pevný charakter a smysl pro fair-play a povinnost. Obdivovali jsme jeho mrštnost, sílu a fyzickou zdatnost.

S hercem Janem Třískou jsem byl i díky tomu v přátelském kontaktu posledních pět let jeho života. Velká herecká osobnost, přátelský, skromný a vstřícný člověk - čest jeho památce.

Četl jsi v dětství i jiné romány než od Foglara?

Víš, já jsem byl odmalička vášnivým čtenářem dobrodružných a historických románů, taková ryzí romantická duše. Jako školák jsem vlastně pořád ležel v knihách. K mým oblíbeným autorům patřili krom Jaroslava Foglara především Karel May, Otakar Batlička, Troska, Verne, Dumas, Zane Grey, David Hamilton (autor tehdy populárních knih o Buffalo Billovi a Jesse Jamesovi), Warren Hastings Miller (1898-1960), Emilio Salgari (duchovní otec Sandokana a Černého korzára - pozn. aut.), Jožo Nižnánsky, Walt Morey (1907-1992), Semjon Karatov (mimo jiné autor knihy Rychlonohý Džar, česky 1967) - a další. Současná nejmladší generace čtení moc nedá, a to je určitě velká škoda. Četba kvalitní literatury podporuje harmonický duševní rozvoj osobnosti, rozšiřuje obzory vědomostí a nezastupitelným způsobem navyšuje slovní zásobu a schopnost vyjadřování, což je v dětském věku velmi důležité.

Naprosto souhlasím. Proslýchá se (a já to dokonce vím takříkajíc na beton), že jsi autorem několika desítek scénářů k novým komiksovým příhodám Rychlých šípů. Jak ses k této práci dostal?

Kamarádi a známí mě hecovali, že prý mám dobrý sloh a že i dopisy koncipuji jako romány. Ať prý zkusím něco napsat. Protože se dlouhodobě zajímám o legendami opředený parník Titanic a důvody, které vedly k jeho záhubě, někteří přátelé se přikláněli k tomu, abych napsal něco na toto téma. Ale to by samozřejmě znamenalo nosit dříví do lesa. Taky proto jsem se rozhodl pro téma, které je mi od klukovských let nejmilejší a které mě v dobrém smyslu těch slov ovlivnilo na celý život. Rychlé šípy a Foglarovy romány plné věrného přátelství a dobrodružství jsou pro mě srdeční záležitostí a věčnou inspirací; proto jsem se rozhodl, že se pokusím napsat scénáře k jejich novým komiksovým příběhům. Ale takové scénáře, které by námětově i stylově těsně navazovaly na klasickou řadu ilustrovanou ještě Janem Fischerem.

 

Odkdy na projektu pracuješ a jak jsi s ním daleko?

S psaním scénářů jsem začal na jaře 2014 a k dnešnímu dni jich mám k dispozici 188.

To obnáší asi 250 až 300 stran komiksu. Mnohá pokračování jsou rozepsaná na dvě až čtyři stránky.

Kde čerpáš náměty a jak dlouho ti trvá napsání strany scénáře?

Snažím se scenáristicky zpracovávat taková témata a náměty, které pan Foglar do komiksu sám nikdy nepoužil; tedy vyplňuji tzv. bílá místa v jeho komiksové tvorbě.

Jako příklad uvedu příběh Rychlé šípy a hřbitovní vandalové. Barbarské řádění a vandalismus na hřbitovech je odsouzeníhodné novum moderní doby, které se dříve v takovém rozsahu nevyskytovalo, a tak jsem se rozhodl tento nešvar pranýřovat prostřednictvím dvoudílného napínavého thrilleru. Měl jsem jenom, a to tě možná překvapí, představu a požadavek, aby tento příběh dostal po vizuální stránce obdobně fascinující, tajuplnou a strašidelnou atmosféru jako světově veleúspěšný Jacksonův THRILLER, což geniální um ilustrátora Karla Zemana naplnil měrou vrchovatou a k mé naprosté spokojenosti.

 

Spojení tanečníka chodícího pozadu ´po Měsíci´, tohoto skvělého hudebního skladatele a zpěváka… právě s Jaroslavem Foglarem… mě skutečně zaujalo. Proč ne. Ale nezačali jste tím hřbitovem?

První příběh, který kreslíř Karel Zeman realizoval do podoby klasického rychlošípáckého komiksu o dvanácti obrázkových okýncích, má název Rychlé šípy a případ mluvícího papouška. K jeho napsání mě inspirovala vzpomínka z dětství, kdy jsme s tátou při procházce přírodou spatřili papouška, který létal v aleji s hejnem vrabců a patrně někomu uletěl. Když se takovýto vzpomínkový fragment spojí se spisovatelskou fantazií, může z toho vzniknout docela zajímavý příběh. Při psaní je akorát nutné nechat působit fenomén obrazotvornosti, představivosti a nebát se zapojit fantazii. Napsání jednoho scénáře rozvrženého do tuctu komiksových panelů mi trvá zpravidla dvě až tři hodiny. V samých začátcích jsem zvládl napsat za jediný den dva až čtyři scénáře, ale teď už to jde mnohem pomaleji, protože spousta dobrých nápadů a námětů je již vyčerpána.

 

Bylo těžké najít kreslíře pro tyhle nové komiksové příběhy Rychlých šípů?

Ano, trvalo mi to téměř tři roky, než jsem ho našel. Většina oslovených kreslířů neměla odvahu nebo chuť se do takového projektu pustit, neboť jejich ilustrátorský styl byl na hony vzdálen Fischerovu pojetí kresby.

Jiní byli vázáni vlastními projekty na několik let dopředu. Najít toho pravého mi nakonec pomohla náhoda. Kamarád-foglarovec Jiří ´Bubo´ Oborný mi v létě 2017 ukázal přílohu časopisu Bobří stopa, ve které zveřejnili úžasné kresby hlavních postav ze Stínadel, jejichž autorem byl známý výtvarník Karel Zeman. Okamžitě jsem věděl, že to je přesně to, co pro svoje scénáře s Rychlými šípy hledám. Obratem jsem tohoto vynikajícího kreslíře oslovil s nabídkou spolupráce, ze které se v létě 2017 zrodil první zkušební příběh Rychlé šípy a případ mluvícího papouška. Není bez zajímavosti, že byl Karel Zeman třináctým mnou osloveným kreslířem.

 

Vím, že jsi zdravě tvrdohlavý. Taky nemáš rád křivdu. Jsou tak lidé, v nichž ses zklamal… Jak však probíhá tvůrčí proces? Hádáte se někdy s kreslířem?

Karel Zeman je velmi přátelský a vstřícný člověk, ale občas k názorovým střetům zákonitě dochází. Například když se kreslíři zdá, že texty v promluvových bublinách jsou příliš obsáhlé. Já jsem skutečně dost tvrdohlavý a na některých slovních spojeních nebo formulacích textu trvám.

Ale vždy se dokážeme rozumně domluvit a najít kompromis, který by byl přijatelný pro obě strany. Takovéto názorové střety jsou nedílnou součástí každého tvůrčího procesu a mají jediný cíl: aby výsledek našeho snažení byl co možná nejlepší.

Ukázky vašich nových příběhů prý viděl i kreslíř Rychlých šípů Marko Čermák, který spolupracoval ještě s Jaroslavem Foglarem. Co na ně říkal?

Reakce pana Čermáka na ukázky naší tvorby byla pro nás, autory, potěšující. Napsal, že příběhy jsou foglarovské, uvěřitelné a mají hlavu a patu.

Na adresu pana Zemana se vyjádřil, že je to výborný kreslíř a že jsem měl šťastnou ruku.

Zvláštní. To příjmení Zeman ti bylo milé už kdysi… Připomněl bys?

V dětském věku jsem si zamiloval dnes už legendární film režiséra Karla Zemana Cesta do pravěku (a jsem i obdivovatelem a ctitelem díla malíře Zdeňka Buriana) – a podívej, na fotografiích z podzimu 2018 jsme s kamarádem Jiřím ´Bubem´ Oborným a dnes už starším hercem Josefem Lukášem, který hrál v Cestě do pravěku kronikáře výpravy Petra; to je ten, kterého v třetihorách málem sezobl obří prapták Phororhacos.

 

Jiří Dubský, Jiří ´Bubo´ Oborný a Josef Lukáš

Co myslíš, Jiří, máš nějaké vlastnosti, za které by tě pan Foglar pochválil?

Nikdo není dokonalý a všichni máme své chyby, ale snad by se něco našlo. Například jsem celoživotní abstinent a nekuřák, nedám si ani pivo, natož tvrdý alkohol! Rád si vystačím třeba se šálkem dobrého čaje. Na schůzky se dostavuji vždy včas, pokud mi neujede nějaký spoj, a nemám rád nedochvilnost, když se musí na někoho čekat. U Rychlých šípů byl takovým hříšníkem Rychlonožka, který na schůzky chodil zpravidla se zpožděním.

Ale jak vím, nejsou to ještě stále všechny tvé dobré vlastnosti. Nedávno…

Nedávno jsem při návratu z obchodu zjistil, že se pokladní spletla a vrátila mi nazpět o tisícovku víc. Tak jsem se sebral a ty peníze jsem jí vrátil. U pokladny stál zástup lidí a nějaká starší paní to komentovala slovy: „To je od něho hezké, to se hned tak nevidí." Odcházel jsem s dobrým pocitem, že jsem Jestřába ani sebe nezklamal. Není to snad jasný důkaz toho, jak blahodárně působily na generace dětských dušiček Foglarovy výchovné metody, mistrovsky ukryté na pozadí úžasných dobrodružství legendární pětice správných kamarádů z klubu Rychlých šípů?

Dalo ti něco i psaní scénářů, na kterých vlastně pracuješ už víc než sedm let?

Za prvé je to pro mne duševní relaxace a proces jakési morální očisty, útěk od neradostné a ubíjející reality všedních dnů. Žijeme v uspěchané době, kde mají mezilidské vztahy k ideálnímu stavu hodně daleko, mírně řečeno. Psaní a vymýšlení těch příběhů a různých situací a zápletek mě velice baví a naplňuje. Navíc… Při množství scénářů, které jsem už napsal, už jsem získal velmi dobrou představu o tom, co při jejich psaní musel prožívat sám Jaroslav Foglar a jaká úskalí při této činnosti musel překonávat. A taková zkušenost je k nezaplacení.

 

Vložil: Ivo Fencl

Cookies nám pomáhají k Vaší spokojenosti

Tento web používá soubory cookies k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti.
Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.

Další informace