Království vzdělanosti i architektury, kterým kráčela naše historie. Po kolejích s Českými drahami

Protože jsme plánovali vracet se v rámci stejného dne, koupili jsme víkendovou skupinovou jízdenku Českých drah, která vždy platí od půlnoci do půlnoci daného dne (pozor, neplatí celý víkend). Aktuálně vyjde na 699 korun a jet na ni mohou dva dospělí a až tři děti. Navíc se v kombinaci s ní dá využít služba ČD parking jen pár metrů od Hlavního nádraží v Praze za 150 korun na celý den.

V letech 1936–1938 byla staniční budova od základů přestavěna. Návrh vypracoval Antonín Parkmann, vestibul upravil Lubomír Šlapetka a sgrafitovou výzdobu nádražní haly vytvořil Wilhelm Zlámal.

Svědkem vraždy i korunovace

Arcibiskupství, památka UNESCO a univerzita. To jsou nepochybně tři hlavní zajímavosti, které každému při slově Olomouc vytanou na mysli. Olomouc byla významným sídlem už v 11. století. Nejdřív se zde usídlil syn českého knížete Oldřicha Břetislav, o něco později byly založeno biskupství a vybudován benediktinský klášter Hradisko. Jedním z prvních biskupů se stal v roce 1126 Jindřich Zdík, snad syn kronikáře Kosmy a nepochybně jedna z nejvýraznějších postav olomouckých dějin. Účastnil se přemyslovských výprav a podnikal misionářské cesty, které ho dovedly až do Palestiny. Vybudoval nové biskupské sídlo, známé v současnosti pod názvem Přemyslovský palác, a kníže Václav mu svěřil započatou stavbu katedrály sv. Václava, ke které Jindřich Zdík přenesl biskupství.

V roce 1306 se v Olomouci odehrál jeden z našich významných historických milníků. Zavražděn tu byl poslední český král z rodu Přemyslovců Václav III.  O více než sedm století později se pak město stalo svědkem druhé zásadní panovnické události. Většina lidi netuší, že právě v zdejším arcibiskupském paláci byl korunován František Josef I. Vídní tou dobou otřásala revoluce, která donutila dvůr přesídlit na několik měsíců do bezpečné Olomouce. Zázemí zde vždy mělo i vzdělání. Jezuitská akademie, založená v roce 1573, byla druhou nejstarší univerzitou v českých zemích. Velký význam pak přirozeně mělo povýšení města na arcibiskupství v druhé polovině 18. století.

Budova radnice je čtyřkřídlá, s vnitřním dvorem uprostřed. Z jižní fasády vystupuje arkýř gotické kaple sv. Jeronýma, bohatě zdobený nejstarší krouženou klenbou tzv. podunajského typu u nás a figurálními motivy. V interiéru se dochovala řada původních klenutých místností včetně slavnostního sálu (dnešní Obřadní síň).

Sochaři se vyřádili

Po příjezdu na nádraží jsme se vydali do historického centra, které je zdejším největším lákadlem. Pěší cesta trvala přibližně dvacet minut, takže určitě není potřeba řešit přepravu hromadnou dopravou. Prohlídku jsme začali na Dolním náměstí, jehož dominantami jsou Morový Mariánský sloup a v horní části Neptunova kašna. Tím se dostáváme k jedné z prvních místních zajímavostí. V Olomouci se nachází celkem 45 kašen a fontán. To už je vskutku úctyhodné číslo. Neptunova kašna je z nich nejstarší a kromě ní najdete na Dolním náměstí ještě jednu, Jupiterovu.

Mariánský sloup postavil v letech 1715–1723 Václav Render jako výraz vděčnosti měšťanů za ukončení morové epidemie. Na vrcholu je socha Panny Marie Immaculaty, v spodní části osm soch světců. V roce 1758 byl při pruském obléhání poškozen, a poté byla vyměněna socha svatého Šebestiána. Při restaurování v letech 1985–1992 byl nahrazen kopií originální tordovaný (kroucený) sloup.

Neptunova kašna z roku 1683 je součástí unikátního souboru barokních kašen s antickými motivy. Autorem nádrže byl kameník Václav Render, sousoší vytvořil sochař Michael Mandík. Robustní postavu antického boha umístil na skalisko se čtveřicí mořských koní, sloužících jako chrliče vody.

Cestou rovnou za nosem jsme prošli na druhé, Horní náměstí, kde na nás čekal Sloup Nejsvětější Trojice. Hlavní olomoucká památka patří k vrcholným dílům středoevropského baroka a od roku 2000 je zařazena na seznam světového dědictví UNESCO. Se svými 32 metry je nejvyšším sousoším v České republice. Během 38 let se na jeho stavbě podílela řada olomouckých umělců a v duchu honosného baroka se stal monumentální oslavou katolické církve. V letech 1714-1716 udeřila v městě silná morová epidemie a stavba morového sloupu byla tradičním vyjádřením vděku za ukončení morové rány.

Sloup Nejsvětější Trojice, dokončený v roce 1754, se stal zdrojem ohromné hrdosti, protože všichni lidé, podílející se na jeho tvorbě, byli občany města. Vysvěcen byl 9. září 1754 za účasti císařovny Marie Terezie a jejího manžela Františka I. Štěpána Lotrinského.

Uvnitř sloupu je malá kaple, v níž se dřív konaly bohoslužby. Věřící stáli venku, díky zvláštní konstrukci oken a akustice ale bylo kázání slyšet na velké části náměstí. Pod jednou z desek podlahy je ukrytý tajný otvor, který ústí do chodby, vedoucí k bývalé pevnosti.

Pražský orloj zná každý, teď je na čase poznat i ten olomoucký. Stojí tu už od 15. století, během let byl však přestavován, takže o svoji historickou autentičnost přišel a jeho aktuální podoba pochází z roku 1955. Hlavní představení hraje v poledne, takže doporučuji načasovat si podle toho cestu. Při čekání na orloj si můžete naplánovat další trasu díky modelu historického centra města, stojícího poblíž. Odvážlivci si pak mohou zaskočit pro svačinu do blízké prodejny Olomouckých tvarůžků.

Poledne orloj nejprve oznamuje odbíjením času za pohybu figurek kovářů, poté zní krátce původní varhanní pastorela z roku 1898 za pohybu pištců, po nichž v oknech orloje defilují během sedmi minut figury kopáče, pekaře, úředníka, volejbalistky a dalších dobových profesí za zvuků zvonkohry. Produkci uzavírá kokrháním mosazný kohout.

Na Horním náměstí, naproti orloji a radnice, najdete třímetrový model centra, odlitý z bronzu, který vám usnadní orientaci

Caesarova, Herkulova a Arionova kašna. Ty všechny najdete na Horním náměstí. Caesarova je z olomouckých kašen největší, naopak Ariónova byla dokončena až v roce 2002, přestože první plány na její stavbu se objevily už v 17. století.

Caesarova kašna

Herkulova kašna

Ariónova kašna

Kašna Tritónů

Okénko do života arcibiskupů

Nebudeme si nic nalhávat, arcibiskupství disponovalo nemalým majetkem, což celkově dopomohlo k rozvoji města, stavbě památek i vzniku uměleckých sbírek. Ať už máte na katolickou církev jakýkoliv názor, nelze jí upřít, že byla vždy dobrým hospodářem. Navíc její představitelé byli nadprůměrně vzdělaní, což se schopností správy svěřeného majetku a podporou umění úzce souvisí. Jedním z míst, kam neomylně směřovaly naše kroky, byl Arcibiskupský palác. Oficiální sídlo olomouckých biskupů a arcibiskupů se začalo budovat v 16. století a zažilo všemožné životní kotrmelce. Částečně je dnes přístupné v rámci komentovaných prohlídek, které působí velmi uvolněným dojmem a dozvíte se na nich mimo jiné zajímavé detaily ze života místních arcibiskupů. A právě ty lidské příběhy na podobných místech oslovují více než strohá data. Neumím například vůbec si představit, jak se arcibiskup Leopold Prečan vyrovnával s jedenáctiletým nuceným domácím vězením.

Původně renesanční Arcibiskupský palác dostal svou dnešní podobu i výzdobu po požáru v roce 1904. Na jaře 2011 byl po rekonstrukci zpřístupněn veřejnosti (uvnitř paláce se na rozdíl od řady jiných památek smí fotografovat, takže snímky z interiérů najdete ve fotogalerii).

Umělecké sbírky jsou běžně prezentovány v Arcidiecézním muzeu, které je aktuálně z důvodu rekonstrukce až do května 2022 uzavřeno. A tak byla aspoň část pro letošní léto zpřístupněna v Arcibiskupském paláci v rámci výstavy „K oslavě a potěše“. Nahlédnout sem můžete až do 28. září.

Arcidiecézní muzeum; foto TIC Olomouc

Katedrála Svatého Václava má hned dvě nej

S nejvyšší novogotickou věží v České republice je katedrála Sv. Václava výraznou dominantou města. Její stavba začala před více než devíti sty lety a neodmyslitelně vždy patřila k zdejšímu biskupství, později arcibiskupství. Uloženo je zde například srdce vnuka Marie Terezie, kardinála Rudolfa Jana Habsbursko-Lotrinského, který se velmi zasadil o rozkvět města a mimo jiné prosadil i obnovu zdejší univerzity.

Původně románská bazilika byla přestavěna v gotickém stylu a doplněna sochařskou výzdobou. Kromě výšky věže má i další prvenství. Je zde umístěn nejtěžší zvon na Moravě, sv. Václav, vážící 7617 kilogramů.  Pokud byste se chtěli zábavnou, románovou formou dozvědět něco málo o stavbě gotických katedrál, doporučuji podívat se na knihu Pilíře země od Kena Folleta.

Katedrálu svatého Václava, nazývanou také dóm sv. Václava, najdete na Václavském náměstí. Její průčelí zdobí sochy čtyř evangelistů, v hlavním vchodu byly v roce 1980 osazeny žulové desky se jmény olomouckých biskupů a arcibiskupů.

Interiér je tvořen trojlodní halovou lodí a širokým presbyteriem, pod nímž je krypta. Vitráže v novogotických oknech představují události ze života světců, kůr s varhanami stojí na šesti mramorových sloupech. Nástroj z roku 1886 zhotovila firma Rieger z Krnova.

Blízké poutní místo je barokní perlou

Pokud by vám byla samotná Olomouc malá, vydejte se na blízký Svatý Kopeček. Doveze vás sem autobus přímo z Hlavního nádraží. Na místě Baziliky Navštívení Panny Marie stála původně malá kaple. V den jejího svěcení se vrátil zrak přítomnému slepci, a tak se mohla začít psát historie zdejšího poutního místa. Protože malá kaple přestávala být brzy kapacitně stačit, bylo rozhodnuto o vybudování nového chrámu. Základní kámen byl položen v roce 1669 a k vysvěcení došlo o deset let později. Souběžně byla postavena ubytovna pro kněží a malý hospitál. Jednou z návštěvnic byla v 18. století i císařovna Marie Terezie, známá svou zbožností. V roce 1995 pak povýšil během své návštěvy papež Jan Pavel II. zdejší chrám na baziliku minor.

Klášter na Svatém Kopečku byl založen olomouckým údělným knížetem Ottou Sličným už v roce 1078 a do roku 1149 zde byli břevnovští benediktini. Stavba současného kostela začala v roce 1669, vysvěcen byl o deset let později.

Svatý Kopeček potěší oko každého milovníka baroka. Dominantou areálu je bezpochyby právě bazilika s bohatou interiérovou výzdobou. Otevřena je denně od 8:30 do 17 hodin a vstup je zdarma. Prohlídka není možná během konání bohoslužby.