Zázračný ´šumák´. Odstraní z vody arzen, herbicidy, pesticidy… Patent má olomoucká univerzita, nanotechnologie prostě umíme

Foto: CATRIN (stejně jako ostatní snímky v článku, pokud není uvedeno jinak)

Popisek: „Tablety jsme vymysleli, ale nevyrábíme (teprve by se musel najít zájemce, který by postup převedl do praxe), proto v tuto chvíli ani žádnou nemáme k dispozici. Třeba informace přiláká nějakou firmu z regionu,“ říká PR koordinátorka Martina Šaradínová

Snad i v reakci na otrávenou řeku Bečvu přišla Univerzita Palackého v Olomouci s patentem. ´Šumivé tablety´ s nanočásticemi železa, které vyčistí vodu v rekordním čase a je určen právě i na likvidaci ekologických havárií, kdy je nutné co nejrychleji vyčistit kontaminovanou vodu. Šumivé tablety dokážou z vody velmi rychle odstranit například šestimocný chrom, arzen, herbicidy, pesticidy i další znečištění. Tento výsledek výzkumu již chrání evropský patent, který vstoupil v platnost letos v dubnu.

„Tablety obsahují nanočástice železa, které jsou v nich stabilní. Jakmile se ale dostanou do vody, velmi rychle se rozptýlí do velkého objemu vodného prostředí. V tabletách obsažené směsi kyselin a hydroxidů, které způsobují šumění, současně velmi rychle aktivují nanočástice a umožňují tak velmi rychlou reakci mezi jejich povrchem a polutantem,“ uvedla hlavní autorka patentu Eleni Petala z CATRIN.

Hlavní autorka patentu Eleni Petala, foto Viktor Čáp

Výzkum napříč institucemi

Materiál vznikl v rámci řešení programu Bezpečnostní výzkum České republiky, který financovalo Ministerstvo vnitra ČR. Vědci z Českého institutu výzkumu a pokročilých technologií (CATRIN) Univerzity Palackého na jeho řešení spolupracovali s firmou Dekonta a Vojenským výzkumným ústavem. Projekt nazvaný Pokročilé nanotechnologie pro minimalizaci následků úniku nebezpečných chemických látek ohrožujících obyvatelstvo byl zaměřen na aplikovaný výzkum a implementaci technologií využívajících nejmodernější, vysoce reaktivní nanomateriály pro účinnou dekontaminaci nebezpečných chemických látek (včetně chemických bojových látek), unikajících například při průmyslových či vojenských haváriích.

„V projektu byl hlavní důraz kladen na rychlé nastolení účinku nových (nano)technologií a vysokou efektivitu zásahu, aby bylo minimalizováno ohrožení vodních zdrojů a obyvatelstva a zamezilo se dalšímu šíření nebezpečných chemických látek do životního prostředí. Tyto požadavky jsme bezpochyby naplnili. Naše řešení je snadné, rychlé a poměrně levné, neboť na vyčištění vody není potřeba aplikovat velké množství nanočástic železa, případně jiných činidel,“ objasnil další z autorů patentu Jan Filip.

´Šumivá tableta´ v akci. „Voda určitě černá nezůstane. Nanočástice postupně zoxidují,“ vysvětlila Krajským listům.cz Mgr. Šaradínová, když jsme se podivovali nad obrázkem, který, zcela upřímně, ani nechtěla dát z ruky. „Úplně laicky, jen pro vás, nanoželezo jako by zkoroduje. Ale pohybujeme se nanosvětě, takže si prosím nepředstavujte, že ve vodě poplave rez,“ dodala s úsměvem

Kdo skáče šipku do septiku?

Za třicet let od revoluce se zásadně zlepšila čistota našich řek. Ale je potřeba dodat - ale. Spousta řek je stále pod dusivým účinkem znečištění. Navíc se zlepšující se stav našich řek zastavil. Čističek je sice dost, ale jejich výkon nedokáže zachytit třeba mikroplasty nebo zbytky léků. A to je rozhodně problém, který by se měl řešit. „Zatím stále jen část čistíren odpadních vod vybavena terciárním stupněm čištění a ani ten není schopen stoprocentně zachytit všechny látky, které se v odpadních vodách vyskytují, například rezidua léčivých přípravků a mikroplasty,“ uvedlo ve své zprávě Ministerstvo životního prostředí.

Do řek se také při deštích dostávají hnojiva a úřaduje také nedostatek obecních kanalizací. I třicet let od revoluce je 17 % obyvatelstva bez připojení ke kanalizaci. Kam z těchto domácností tečou splašky? Problémem jsou i netěsnící septiky, na které jejich majitelé kašlou, protože ´jich se problém netýká´, mají to na háku. Chyba, která by se měla řešit. A nikoliv restrikcemi proti takovým zbojníkům, ale dovybudováním kanalizace a povinným připojením se na její soustavu.

Morava patří v ČR k nejčistším řekám, foto Wikimedia Commons

Stav řek nadále zhoršují i průmyslové havárie. Dobrá, stane se, havárii nikdo neplánuje. Jenže Ministerstvo životního prostředí poukazuje i na to, že mnohé společnosti k čištění odpadních vod přistupují liknavě. A to může vést, a často i vede, k tomu, že se tak havárii pomůže k tomu, aby mohla propuknout v plné síle. A tam je prostor pro zlepšení.

Pět stupňů znečištění

Pro měření čistoty našich řek má Ministerstvo životního prostředí pětistupňový systém. Pátý stupeň znamená Znečištěno velmi silně. První stupeň znamená čisté. „Je zřejmé zlepšení stavu vodních toků ve většině úseků oproti rokům 1991–1992. Nejvíce jich spadá do III. třídy, tedy znečištěná voda. Postupně také přibývá více úseků toků spadajících do I. a II. třídy, stále však některé úseky spadají do V. třídy jakosti,“ poukazuje zpráva. Řeka Morava se od dob revoluce dostala z pátého a čtvrtého stupně až na první. V některých jejích částech je ovšem stav znečištění stále špatný. 10 % toku stále dlí ve stupni tři, tedy ve znečištění, jak zní oficiální zařazení. A tam je prostor pro další zlepšování.

Vložil: Kamil Fára