Na Moravě na respirátory pečou. Život v lockdownu, den jedenáctý

Foto: Město Šumperk

Popisek: Opuštěné centrum Šumperka při pohledu shora

Zahájili jsme druhou půlku lockdownu. Tedy pravděpodobně. Původně vyhlášený lockdown by měl skončit v neděli 21. března, co bude dál, zatím nikdo netuší. Nemocnice se dál údajně plní pacienty s Covidem 19, čísla nově nakažených prý ale mírně klesají. Největší debata se nyní vede o zavřených školkách, školách a jak naložit s letošními maturanty. Policejní kontroly na dodržování vládních nařízení jsou spíše namátkové.

V polovině týdne se vydávám napříč republikou obstarat devadesátiletou babičku. Na nádraží v Českých Budějovicích potkávám celkem sedm policistů v civilu, označeni jsou jen páskou. Ke kontrole si vybírají především cestující s většími batožinami, případně ty, kteří nemají řádně nasazený respirátor. Poprvé, a nutno říci, že i naposledy během své cesty se musím prokázat povolením k vycestování mimo okres.

Na Moravě opatření dodržují méně než v Čechách

Odpolední vlak do Prahy jede opět vcelku prázdný, v opačném směru zaznamenávám cestujících ale o poznání více. Přestup v Praze probíhá bez komplikací, ve vlaku na Moravu nás jede opravdu v tuto hodinu jen pár. Několik cestujících přistupuje po cestě. Během dvouhodinové cesty do Zábřehu neprochází vlakem žádná policejní kontrola. Tu nepotkávám ani v dalším vlaku do Šumperka.

Cestující se počítají jen na desítky, foto René Flášar

Ani jednu policejní hlídku nezahlédnu v ten den, ale ani následující, kdy se vracím zpět, v samotném městě. Řada lidí přitom po Hlavní třídě chodí bez respirátorů. Na Moravu zřejmě ještě nařízení, že ochrana úst a nosu je povinná i na ulicích, nedorazilo.

Jak má vypadat distanční výuka? Učitelé na dovolené?

Po cestě ve vlaku, kde jsem ve vagonu dlouhou dobu sám, sleduji aktuální dění na internetu a v rádiu. Odborníci se stále přou, zda jsou opatření dostatečná, či zda bude nutné přitvrdit. Ministr Hamáček upozorňuje, že případné rozvolňování nebude nijak rychlé, naopak spíše velmi pomalé. O dalším případném omezení pohybu občanů se zatím nikde nehovoří. Velké diskuze se ovšem vedou, jak naložit s letošními maturanty. Mají dostat takzvané úřednické maturity nebo budou muset projít nějakou zkrácenou zkouškou.

Telefonuji s kamarádem, jehož syn letos maturuje. „Máme z toho už všichni depky. Nikdo neví, co bude, myslím, že ať už to dopadne jakkoliv, je nejvyšší čas, aby vláda nějak rozhodla,“ říká kamarád Petr a poukazuje na nedokonalost distanční výuky. „Řada učitelů to pojala po svém, se žáky příliš nekomunikuje, pouze jednou či dvakrát týdně pošle seznam úloh, které mají studenti vypracovat a zaslat zpět. Takto by ale přeci distanční výuka vypadat neměla,“ dodává.

Syn autora článku na distanční výuce, foto René Flášar

Stěžujte si na školní inspekci

Podle vyjádření školní inspekce má distanční výuka probíhat dálkovým kontaktem žáků s učitelem. „Učitel je povinen být se žáky v online spojení a probíranou látku vysvětlovat. Pokud tak nečiní a pouze posílá úkoly k vypracování, nejde o distanční výuku. V takovém případě doporučujeme obrátit se na ředitele dané školy případně na naši pobočku a danou záležitost řešit,“ píše se v písemném vyjádření školní inspekce, které dorazilo do emailu autora tohoto článku.

Pacientů v nemocnicích neubývá, foto z Českých Budějovic René Flášar 

Ekonomický krach a nárůst sebevražd?

Ke slovu se stále také častěji dostávají ekonomové a psychiatři. Obě skupiny odborníků varují, že nejhorší časy nás čekají teprve po odeznění nynějších covidových vln. Z ekonomického hlediska se bude Evropa, potažmo Česká republika vzpamatovávat minimálně pět let. Deník N uvádí v jednom ze svých vydání, že 75 procent podniků a firem, které zůstaly v lockdownu otevřené, patří nepřímo Andreji Babišovi nebo nadnárodním korporacím.

Psychiatři pak varují, že stoupá počet pacientů v jejich ordinacích, kteří přichází s úzkostmi a depresemi. Více se projevují neshody v rodinách a lidé častěji uvažují o sebevraždě. „Bojím se, co nás čeká v dalších měsících, až tíha dolehne na lidi v plné míře,“ říká jeden z psychiatrů, kterého redakce zná, ale přál si zůstat v anonymitě.

A na závěr tohoto dílu už tradičně jedna písnička.

Vložil: René Flášar