Podívejte. Šternberk se vybarvuje i pomocí úžasného malíře Josefa Zlamala, v zahraničí pomalu známějšího než doma

Cílem projektu revitalizace je celková úprava přednádražního prostoru u železniční stanice Šternberk – hlavní nádraží. Dojde k vybudování nové parkovací kapacity pro automobily včetně napojení na příjezdové komunikace, parkovacích míst pro handicapované a stojanů pro cyklisty. Prostor vytvoří funkční spojení pro přestup mezi vlakovým a autobusovým nádražím a zformuje uzel již dříve budovaných pěších tras a cyklotras. Vybudování kvalitní infrastruktury pro parkování osobních automobilů bude znamenat zatraktivnění veřejné dopravy, a tedy i zvýšení počtu přepravovaných cestujících. Stejně tak zlepší nevyhovující situaci s prostory pro parkování jízdních kol v blízkosti autobusového a vlakového nádraží. Prostor bude doplněn elektronickou informační tabulí s odjezdy vlaků a autobusů. Součástí úpravy přednádražního prostoru jsou i vegetační úpravy, vytvářející dostatečné klidové a rozptylové plochy. Revitalizací přednádražního prostoru tak dojde k vybudování atraktivního a funkčního přestupního terminálu pro několik druhů veřejné dopravy a individuální motorové i nemotorové dopravy. Celkové výdaje projektu činí 24,5 milionu korun včetně DPH.

Josef Zlamal, narozen 1983 ve Šternberku, dnes patří k nejúspěšnějším českým umělcům své generace. Do roku 2019 působil především v zahraničí, hlavně ve Švýcarsku, jeho tvorba je tak zastoupena v mnoha privátních sbírkách ve Francii, Německu, Dánsku, Švýcarsku i Číně.

Jeho díla byla vystavena vedle věhlasných jmen současného umění, ale také i starých mistrů (např. Daniela Richtera, Otto Dixe, Lucase Cranacha nebo Marca Quinna) v soukromých i státních institucích (Power Station of Art Shanghai a Museum der bildenden Künste v Lipsku).

Plastika, na které Josef Zlamal spolupracoval s výtvarníkem Richardem Štiplem, visí v Museu der bildenden Kunste v Lipsku hned vedle starých mistrů

Josefovy malby, kresby a plastiky konfrontují diváka s fantaskním světem, který přináší radost i zamyšlení. Jeho tvorba má své kořeny v historii. S velkým respektem rozvíjí klasické postupy, mimo jiné malbu na plátkovém zlatě a stříbře. Figurální náměty doplnila v poslední době i půvabná zvířata. V cyklu s názvem Noemova archa tak můžeme objevit slony, ptáky, ale i různé šelmy.

Noemova archa II, 2019

Důležitým rozměrem Josefovy tvorby je spolupráce s architekty v podobě integrace atmosférických prvků. Klíčovou roli sehrála v tomto směru jeho rodina, od roku 2010 totiž spolupracuje intenzivně s matkou, ing. arch. Blankou Zlamalovou (Studio Zlamal), a od roku 2019 také se svou životní partnerkou, fashion designérkou Andreou Vytlačilovou. Ale lze jít i hlouběji do rodinné historie. Zlamalův dědeček Wilhelm byl žákem Maxe Švabinského a právě v ateliéru svého dědečka trávil Josef v dětství spoustu času. A zároveň viděl neustále malovat své rodiče.

Marie a dítě, 2016

„Kdybych ty tvůrčí procesy neměl přímo před nosem, kdoví. Kdyby se třeba moji rodiče zabývali prací se dřevem, asi bych byl dřevořezbářem. Inklinoval jsem k tomu, co jsem viděl doma,“ řekl pro Blesk s tím, že jeho maminka je architektkou. Jeho kariéra začala už v pěti letech, kdy mu rodiče postavili něco jako dětský ateliér. Zajímavé je, že své dětské malby si Josef Zlamal stále úzkostlivě střeží. „Když vidím, že když jsem ve svých deseti letech něco namaloval, cením si toho i v dospělosti a nestydím se za to, jak se to tehdy oproti zručné práci dospělé ruky mohlo zdát primitivní,“ řekl Blesku.