Pojď ke mně, pohladím tě. Děkuji, že jsi mě navštívil. V Olomouci domovy pro seniory navštěvují… koně
12.08.2020
.JPG)
Foto: SeneCura SeniorCentrum Olomouc (stejně jako ostatní snímky v článku, pokud není uvedeno jinak)
Popisek: Klientka Zdenka Špundová, která vyrůstala na statku, přistoupila k Famirovi, jeho zlatou hřívu spletla do copánku, kam mu vetkla žlutou květinu, a následně ho srdečně objala
Olomouckými domovy pro seniory SeneCura a SeniorCentrum se prohnalo stádo koní. Zanechalo za sebou spoustu slzí, nadšeného strachu a sem tam i koňských koblížků. Pravda, stádo bylo pouze dvouhlavé, ale dalo tolik radosti, že můžeme bez starosti říct, že vydalo za celé stádo. Do zmíněných domovů pro seniory přišli hřebci Famir s Fabiem, vedení svou chovatelkou, Martinou Skokánkovou.
A bylo to setkání skutečně dojemné. Na terase domova si klienti vyzkoušeli hřebelcování a nebo pletení copánků na jejich impozantních hřívách. Koně budili u mnohých patřičnou úctu. Jsou to přeci jenom velká zvířata. Ti odvážnější z klientů mohli nabídnou koníkům mrkev, ti obzvláště stateční se pak odhodlali i ke klidné jízdě na jejich hřbetu. Jedna z klientek jela na koni naposledy v osmi letech, takže byla moc vděčná, že si oblíbenou kratochvíli z dětství mohla zopakovat: „Děkuji za tuto možnost, ani jsem nevěřila, že to dokážu!“ Všichni přihlížející odhodlané jezdce z řad klientů SeniorCentra hlasitě povzbuzovali a tleskali jim. Nádherný den. Ale ten ani zdaleka nekončil.
_20200811.JPG)
Koně se přesunuli do budovy SeniorCentra, nastoupili do výtahu a navštívili imobilní klienty na jejich pokojích
Hurá do útrob domova
Koně se následně přesunuli do budovy SeniorCentra, nastoupili do výtahu a navštívili klienty upoutané na lůžkách na jejich pokojích. „Miluji koně, udělali jste mi obrovskou radost," svěřila se klientka domova Josefa Plháková, která láskyplně hladila Famira, sklánějícího se nad jejím lůžkem.
Koňská návštěva byla velkým překvapením i pro Marii Horváthovou. Když Fabio došel k její posteli, ihned k němu natáhla své ruce a se slzami v očích pronesla: „Vítám tě, pojď ke mně, pohladím tě. Děkuji, že jsi mě navštívil“. V tuto chvíli slzy dojetí neudržel nikdo z přítomných. A skutečně, má to hodně do sebe.
_20200811.JPG)
Klientka, doc. Ing. Helena Fingerová, jela na koni naposledy v osmi letech, takže byla moc vděčná, že si oblíbenou kratochvíli z dětství mohla zopakovat: „Děkuji za tuto možnost, ani jsem nevěřila, že to dokážu!“
Neštěká, nekouše, mňouká, přede, duši uklidní
Návštěva skutečného koně na pokoji zdravotnické nebo sociální instituce je trochu obtížná. Je to přeci jenom pořádný kousek ze zvířecí říše. A proto se pro terapii zvířetem používá daleko častěji pes. Takzvaná canisterpie se báječně ujala ve Fakultní nemocnici Olomouc. Na oddělení Následné intenzivní péče a Dlouhodobé intenzivní ošetřovatelské péče se psi a kočky prohánějí běžně. No, dobře, neprohánějí, ale jsou cíleně voděni za klienty, kterým pomáhají. A právě v olomoucké Fakultní nemocnici jsou nejčastějšímu hosty kocour Jonáš a fenka Anička.
Renomovaná odbornice Jana Dohnalová pracuje kromě Jonáše a Aničky ještě s fenkou peruánského naháče Haničkou a kocourem plemene ragdoll Avatarem. Všechna zvířata musela absolvovat přísné zkoušky, při kterých se zjišťuje, jestli jsou pro terapii vhodná. „Pejsci a kočičky oproti nám nebývají zatíženi stresem a starostmi, proto jsou schopni předat spoustu pozitivní energie klientům – a to léčí,“ konstatuje Jana Dohnalová.
Kocour britské modré kočky Jonáš ve Fakultní nemocnici Olomouc, v pozadí Jana Dohnalová ze šternberského spolku Aura Canis. Foto FN Olomouc
Přítomnost zvířat je zdraví prospěšná. A jde to vidět na první pohled. „Jsem tu popáté nebo pošesté a pokaždé je na pacientech při komunikaci se zvířaty znát posun, zlepšení jejich stavu,“ dodává Jana Dohnalová, která spolupracuje také s Psychiatrickou léčebnou ve Šternberku, dětským diagnostickým ústavem na Svatém Kopečku nebo olomouckým domem seniorů.
„Po roce a půl můžeme myslím konstatovat, že tento typ terapie se osvědčil. O její využití by měli zájem i na dalších klinikách a odděleních, ale pracovní vytížení paní Dohnalové nám to nedovoluje,“ lituje Mgr. Petra Stejskalová z Odboru hlavní sestry FN Olomouc. Nabízí se však podle ní jiná možnost. „Pokud by se našel dobrovolník, který by se svým pejskem nebo kočičkou chtěl pacientům zpříjemnit pobyt v nemocnici, byla bych moc ráda, aby se mi ozval,“ láká Mgr. Stejskalová. Ozvat se jí můžete na e-mailu nebo na telefonním čísle 588 446 383. A ne, se vzteklou dogou vám tam pšenka nepokvete. To jen pro jistotu.
Fenka bernského salašnického psa Anička, foto FN Olomouc
Péče o tělo i duši
„Pomocí zvířat můžeme ovlivňovat tělesný i duševní stav, většinou to nejde striktně oddělit. Terapie zvířetem může být podporou pro nemocné lidi a součástí jejich léčby, nebo je potěšením pro lidi, kteří do kontaktu se zvířaty jiným způsobem v běžném životě nepřijdou. Zvíře může být přímo součástí terapeutického procesu. Druhou možností je působení přítomnosti zvířete. To může k nemocným osobám docházet nebo žít permanentně v daném zařízení či ústavu a součástí může být i péče o ně. I každý chovatel zvířat denně prochází takovou animoterapií, aniž by si to možná uvědomoval,“ vysvětlila příznivý vliv zvířete na člověka Magdaléna Vašková z magazínu Zdravota.
Zooterapie dokáže bořit přehrady mezi pacientem a terapeutem. Navozuje pocit bezpečí a klidu, vzbuzuje důvěru a lásku, otevírá jinak uzavřené klienty a dokáže otevřít i dveře pro úspěšnou terapii. Prostě touha pohladit zvíře, touha nechat si olíznout ruku. Nejčastější je canisterapie, tedy využití vlivu psa na psychiku nemocného. Felinoterapie využívá koček. A nakonec hipoterapie, kde se k rekonvalescenci používají koně. A to jak způsobem, který zavedlo olomoucké SeniorCentrum, nebo jako návštěva na farmě, práce u koní a jízda. U hipoterapie je pak důležitá rehabilitace při jízdě. Pacient je nucen při jízdě udržovat rovnováhu, nutí jej to zapojit velké množství svalů. Pro podobné terapie je třeba mít právě k tomu velmi dobře vycvičená a klidná zvířata, která prostě vzbuzují důvěru.
Vložil: Kamil Fára