Ne dotacemi, ale makáním a rozumem k lepším zítřkům. Komentář Štěpána Chába
komentář
22.06.2020
Foto: Facebook
Popisek: Re-use centrum v Zábřehu, které podporuje svým prodejem místní psí útulek. To dává smysl
Občas se u našeho domu objeví pytel s dětským oblečením. Občas se na konci toho pytle drží člověk a povídá – je mi to blbé, ale máme tady něco po dětech, už to odnosily, můžeme vám to tu nechat? Zvláštní rozpaky. Rozpaky téhle doby, kdy radši vyhazujeme, než abychom někomu něco dali, protože by to mohl, třeba, potřebovat. Vždycky s nadšením kývnu.
S něčím podobným přichází i systém a nazval si to re-use centrum. Blbý název, nejsme v Americe. Jak to převést do češtiny? Centrum znovupoužití? Co je předmětem takových center? Pořídili jste si novou ledničku, protože ta stará už hrkala? Nebo se vám prostě hodila do kuchyně červená místo bílé? Kam s tou starou? Do sběrného dvora? A není to škoda, když ta stará může ještě někomu posloužit? Takhle funkční, i když hrkavá lednice skončí ve sběrném dvoře, odkud se přesune nejspíš na smetiště a někdo další, kdo by nepohrdl použitým zbožím, musí koupit nové.
Ztráta rozumu
Je trochu mimo obzory běžného uvažování, proč jsme skončili ve fázi, kdy radši něco vyhodíme, než abychom to poslali dál. Jasně, smrdí v tom lobby výrobců, kteří obzvláště elektroniku s velkým nadšením pěchují takzvanými kurvítky, aby se zakoupený spotřebič člověku rozbil několik dní až měsíců po záruce a on tak byl nucen koupit nový. To jim trochu omezila Evropská unie, která vydala nařízení, že všechny spotřebiče uváděné na trh unie od března 2021 musí být opravitelné. A ne pouze ve značkových opravnách, ale u všech opravářů. Rozbitý televizor? Nebude se muset vyhodit, ale půjde opravit. A když se vám do toho nebude chtít, měli byste mít možnost ho odnést do centra, kde může posloužit někomu dalšímu.
S tím je spojená i snaha o to, aby v každém centru byl zaměstnaný jeden kutil domácí, který by převzatý spotřebič byl schopný opravit. Re-use centra mají zřizovat města a obce a následným značně zlevněným přeprodejem spotřebičů si trošičku posílit rozpočet. A že by měly být v centrech jen spotřebiče? Ne, proč? Představme si centra jako celoročně fungující bleší trhy, kde můžete odložit nebo získat cokoliv, co se dá ještě použít. Nádobí? Příbory? Nábytek? Hudební nástroje? Oblečení? Nářadí? Cokoliv, co jde použít.
Už jedou, ale málo
U nás už funguje několik málo desítek re-use center. „V Česku to však není úplná novinka, re-use centra zde již existují a efektivně fungují. Jsou většinou zřízena jako místní komunitní centra nabízející plnohodnotnou alternativu obchodním centrům. Existují i opravárny s designovými předměty,“ vysvětluje Filip Rejthar z CIRA Advisory, poskytující poradenství v zakládání Re-use center. Naší snahou by mělo být, aby centra vyrostla v okruhu nejvíce deseti kilometrů i kolem té nejzapadlejší obce.
Ekologie, která dává smysl
Je to smysluplná cesta, na kterou dosáhne každý. Obnovitelné zdroje energie? Za těch patnáct let, co se s nimi pereme, víme vlastně jediné – položka na faktuře od dodavatele elektřiny, kde je k nalezení mastný příspěvek za obnovitelné zdroje. Snažím se šetřit elektřinou, jak jen mohu, přesto jsem za předchozí zúčtovací rok zaplatil za obnovitelné zdroje elektřiny 12 000,-. A tady mi ta ekologie přestává dávat smysl. Pokud je zdroj energie obnovitelný, měl by cenu snižovat, ne doslova násobit. Tady je ta ekologie na úkor. Mohu šetřit jako pominutý, ale těch 12 000,- prostě zaplatím vždycky, tam nemohu cenu ovlivnit. Ale re-use centra? Tam je ten smysl vidět na první pohled a měl by být dosažitelný pro každého. Obzvláště, když v nich budou zaměstnaní kutilové, kteří jsou se šroubovákem postrachem všech poruch. Napište na svůj obecní nebo městský úřad a požadujte od nich založení takového centra.
Vložil: Štěpán Cháb