Neschopný pták, který jde s každou... Olomoucká Zoo není největší, nejmodernější, ani nejstarší, zato je hrozně vtipná
25.10.2019
Foto: Zoo Olomouc (stejně jako ostatní snímky v článku)
Popisek: Nandu pampový
FOTO Zoo na Svatém Kopečku, deset kilometrů od Olomouce, má velmi zajímavou historii, mimochodem. Těch 63 let, co existuje, její dějiny kopírují (a názorně ukazují) změny pohledu na chov zvířat v zoologických zahradách, jak se měnily v čase… To jsme ale zjistili až posléze, nás zaujaly vtipné titulky na webových stránkách Zoo, v sekci Novinky. Takže tomu, co je v olomoucké Zoo nového, se budeme věnovat nejdříve, historii najdete až na konci článku.
Jedna z posledních zpráv z 16. září právě upozorňuje na toho ´neschopného ptáka, co jde s každou´😊. „Neschopný pták? Ano, ale neschopný pouze letu. Jinak si z početného hejna odvede až 15 samic, s nimiž se páří. Letos může být olomoucká Zoo na své ptáky po právu opět pyšná. A to hned na dva. Vysedět mláďata se podařilo oběma samcům. A kde se to sedělo? V rodině nandua pampového. Jeden se sice své následné péče zřekl, ale druhý po krátkém rozhovoru se zoologem pochopil, že se stane i rodičem adoptivním, a je tedy zbytečné protestovat. „Delší čas jsme si přáli zvěstovat právě tuto zprávu. A vidíte, když ten okamžik přišel, přinesl radost hned dvojnásobnou,“ líčí zoolog RNDr. Libuše Veselá. „První mláďata se vyklubala 20. 7., další pak 2. 8.,“ dodala."
Malý, čerstvě vylíhlý nandu je prostě k sežrání - obzvláště když hlídá své dosud nevylíhlé brášky a ségry
Na mateřskou jde u nandua pampového taťka
A my přidáme, že nandu pampový byl jeden z druhů chovaných v Zoo Olomouc od roku 1957, téměř od jejího založení. První odchov se podařil v roce 1978 a jednalo se o odchov pod otcem. Touto cestou se Zoo Olomouc i vydává. Od umělých odchovů v líhni se upustilo. Cílem je ukazovat návštěvníkům, jak kuřata vodí a odchovává otec. V minulosti sice samice snášely dost vajec, ale samcům se je nedařilo vysedět. Největší úspěch přinesl rok 2012, v němž se podařilo přirozenou cestou odchovat 12 kuřat.
Zodpovědný taťka nandu
Je to takový menší pštros
Nandu je pták neschopný letu, byť je obdařen poměrně velkými křídly, která používá převážně k zajištění rovnováhy při svém rychlém běhu. Obývá úrodné jihoamerické nížiny – pampy v Argentině, Brazílii a Bolívii, v Evropě pak v Německu, kde žije populace cca 500 nandu uniklá z farmy. Nandu vypadá podobně jako jeho podstatně větší kolega pštros, na rozdíl od něj má však tři (nikoli dva) prsty na každé noze. Jeho zbarvení je buď šedé, nebo hnědé, někdy se vyskytuje i v bílé formě, mláďata se oproti svým jednobarevným rodičům liší pruhováním. Samce od samice rozpoznáme podle tmavšího zbarvení a černého kořene krku. Mimo období rozmnožování žije v hejnech o 10 - 100 jedincích, většinou se chová velmi poklidně, někdy však dochází k potyčkám mezi samci. Dospělci se živí semeny, listy a plody, občas i hmyzem, či menšími obratlovci. Mláďata vezmou za vděk hmyzem nebo rostlinnou potravou.
Rodinný život nandua je naprosto ´gender´ korektní, na to je třeba upozornit, dámy
Mnohoženství jak z učebnice
Před obdobím rozmnožování se hejno rozejde. Samec si z něj odvede zhruba 15 samic, s nimiž se páří, a které následně snesou až 60 vajec do jednoho společného hnízda, které představuje mělký důlek v hlíně. Jejich jednotlivá váha se může pohybovat až okolo 600 g. Vejce, která samec neobsedne, jsou ponechána svému osudu. Péči o hnízdo a mláďata přebírá samec, sám sedí na vejcích 35 - 40 dnů. Všechna mláďata se líhnou během 36 hodin, záhy po vyklubání opouští hnízdo. V mládí je vodí samec, samice se k nim později přidají. V období jednoho roku dosahují téměř velikosti dospělců.
Zakvákal a vylíhnul se v pořadí 20. krokodýl
„Do tří let a téměř do dne se na svět podívala další mláďata v rodině krokodýla čelnatého. Ve dnech 23. 9. - 27. 9. přibyla celkem tři. „Ve volné přírodě matka vzorně hlídá hnízdo, které si staví ze zetlelého materiálu. Jakmile slyší zvuky podobné žabímu kvákání, začne pomáhat mláďatům při líhnutí. U nás tuto péči zastává ošetřovatel a líheň,“ popisuje první dny krokodýlů ošetřovatel plazů Mgr. Pavel Javůrek,“ stojí na webu Zoo Olomouc z 21. října.
I malý krokodýlek je roztomilý. Máme za to, že jediný živočich, jehož mláďata jsou po narození vysloveně ošklivá, je savec homo sapiens...
První krokodýl připlul z Kuby
Prvním zástupcem v olomoucké zoo byl krokodýl americký, který sem přišel s ostatními plazy z Kuby v roce 1966. Na krokodýly čelnaté si zahrada počkala až do roku 1992, ve kterém ze Dvora Králové získala dospělý pár, z něhož samec je v Zoo doposud. V roce 2013 vyměnil samici a od roku 2015 k dnešnímu dni úspěšně odchovali 20 mláďat. Jména rodičů jsou příznačná pro oblast výskytu ve volné přírodě - Siera a Leone.
Maminka už trochu budí strach
Mamka s taťkou spolu nežijí
Krokodýl čelnatý obývá pralesní bažinaté oblasti západní a části střední Afriky. Tam se skrývá v doupatech mezi kořeny stromů zanořenými do vody. Dorůstá maximální délky pouhé 2 m. Ve volné přírodě nežije rodičovský pár společně a o hnízdo se stará pouze samice. Společnost vyhledává pouze v období páření. O český název tohoto pomalého plaza s noční aktivitou se zasloužilo pro něj typické vystouplé čelo. Svou potravu loví v noci u břehu prudkým pohybem tlamy do strany. Coby masožravé zvíře nepohrdne rybami, plazy, korýši, drobnými savci, případně mršinami. Nejvíce je ohrožen lovem místních domorodců pro maso a ztrátou přirozeného biotopu, v důsledku masivního odlesňování.
Zrovna se líhnu, nerušit!
Před vylíhnutím mláďata kvákají
Na počátku období dešťů (květen) staví samice v blízkosti vody kopcovitá hnízda. Ta jsou tvořena vlhkou, rozpadající se vegetací, která produkuje teplo v důsledku tlení a vejce jsou tak jakoby v inkubátoru. Samice kladou nejčastěji kolem 10 vajec. V tomto období bývá samice velmi agresivní. Před vylíhnutím vydávají mláďata ve vejcích kvákavé zvuky. Po vylíhnutí je bere samice do vody, kde je hlídá. Matka svá mláďata střeží jak v období inkubace, tak i nějakou dobu po narození.
Z kozorožců útěkářů se na čas stali chataři
A teď ještě jeden trochu starší příspěvek, z počátku léta: „Vichřice Eberhard (vypukla v březnu 2019 a Zoo masivně zasáhla – pozn. red.), která s sebou nebrala jen stromy, ale ničila i výběhy zvířat. V jejím důsledku zahradu opustili i tři kozorožci. Jejich odchyt nebyl nikterak jednoduchý, ale poslední mohykán, který odolával na svobodě, je už zpátky v olomoucké zahradě! „Odchytávali se postupně, denně se chodili krmit, byli monitorování pomocí fotopastí, a i díky usedlíkům z oblasti Velké Bystřice se jejich odchyt podařilo zrealizovat. Dva kozorožce dokonce naši zaměstnanci dostihli v bezprostřední blízkosti jedné z chat,“ dokresluje celou situaci zoolog Ing. Jitka Vokurková.“
V létě jsme zajeli na chatu, no a co!
Olomouc má kozorožce na starosti
Olomoucká zoo chová kozorožce kavkazské od roku 1987. K dnešnímu dni se zde narodilo 151 mláďat. Zoo Olomouc patří momentálně mezi největší chovatele tohoto druhu nejen v Evropě, ale i na celém světě. V roce 1996 na konferenci EAZA (Evropská asociace zoologických zahrad a akvárií) byla pověřena vedením jejich plemenné knihy. Vedoucí plemenné knihy eviduje chov tohoto druhu v rámci Evropy, úzce spolupracuje se všemi chovateli, sleduje genetickou variabilitu chovu, dává doporučení k přesunům zvířat, vyhledává nové chovatele, pravidelně vydává plemennou knihu a na výročním zasedání EAZA prezentuje chov tohoto druhu.
Odchyt kozorožce. Pět na jednoho, to není fér!
Kozorožci jsou kaskadéři
Hledáme-li v přírodě kaskadéry horolezce, pak se zcela jistě musíme obrátit do řad kozorožců kavkazských. Není neznámo, že se na hraně srázů po prudkých skalních stěnách pohybují už od útlého věku, vlastně velmi brzy po narození a činí tak s neochvějnou jistotou a obratností. Tento druh je na Kavkaze endemitem (nikde jinde na světě se nevyskytuje), konkrétně ho můžeme spatřit pouze v pohořích Gruzie a Ruska, kde žijí vzácně v místech o rozloze pouhých 4500 km, v nadmořských výškách až 4000 m.n.m. Jejich stavy v přírodě se snižují následkem nelegálního lovu a odhadují se na 1500 jedinců. Klesají také díky narůstajícímu chovu domácích zvířat. Ta kozorožcům konkurují při spásání trávy v době, kdy se kozorožci na určitou část roku odeberou do nižších oblastí. Zároveň se od domácích zvířat mohou nakazit chorobami. Rohy dospělých samců dosahují délky až 106 cm.
V Olomouci nejsou ty pravé skály, ale nevadí, i beton poslouží, aby kozorožec mohl díky podtlaku balancovat na samém okraji
Při došlápnutí vytvoří podtlak, tak se udrží na skalách
K pohybu po kamenitém podkladu mají kozorožci přizpůsobené paznehty s ostrou ale pružnou hranou a vnitřní měkkou částí. Při došlápnutí se tak vytvoří podtlak a paznehty se „přisají“ ke skalnatému povrchu. Kozorožci jsou mimořádně ostražití – zorničky mají tvar vodorovné štěrbiny, čímž zajišťují široké zorné pole. „Jste naší chloubou, tak si nemyslete, že budete někde chatařit a projde vám to. Odchytu zdar,“ zakončil neznámý autor tuto zprávu o útěkářích…
Historie olomoucké Zoo ukazuje vývoj chápání zoologických zahrad obecně
Myšlenka založit v Olomouci Zoo vznikla v 50. letech. Tehdy byl totiž ve středu Olomouce ve Smetanových sadech provizorní zookoutek, kde v několika malých ohrádkách byli chováni především jeleni a srnci, ptáky zastupovaly andulky, pávi a párek bažantů; nicméně, děti ho milovaly. O založení Zoo nebylo sporu, jednání se ale vedla o tom, kde bude. Nakonec byly vybrány plochy bývalého panství kláštera Hradišťského na Kopečku na 42,5 hektarech především jehličnatých a borových lesů na jižně a západně orientovaných úbočích – což zůstalo dodnes. Zoo, jak bylo tenkrát zvykem, stavěli i brigádníci – dobrovolníci. Hlásili zástupci KNV, Klubu esperantistů, pionýři…, i když práce se také částečně realizovaly pod patronací velkých podniků.
Skoro 200 tisíc odpracovaných brigádnických hodin
3. června 1956 byla Zoo slavnostně otevřena. Z počátku byla zoologická zahrada budována jako zoo oborového typu. Na tehdejší dobu v poměrně prostorných výbězích byli chování především zástupci naší fauny. V kopcovitém terénu s mírnými i prudšími svahy byla snaha umístit zvířata, tak jak žijí ve volné přírodě. Původní výběhy byly vybudované svépomocí za pomoci mnoha nadšenců především ze dřeva vytěženého přímo v areálu a teprve později byly nahrazovány konstrukcemi z kovu. Po deseti letech od otevření zoologické zahrady bylo vykázáno 95 000 brigádnických hodin v celkové hodnotě 4 000 000 Kčs, o dva roky později to bylo již 108 000 hodin a v roce 1981 se uvádí 196 000 odpracovaných hodin. Nákladnější a složitější stavby následovaly postupně v dalších letech. Většina z původních pavilonů a klecí již neexistuje nebo prošla rekonstrukcí tak, aby vyhovovala současným požadavkům na chov zvířat a jejich potřebám a návštěvníkům umožnila prohlédnout si zvířata v estetickém prostředí.
Prvními obyvateli byli jelen karpatský, srnec, vlk, 10 mývalů, lišky, dikobraz a prý i černý kozel
Založení Zoo na Svatém Kopečku bylo zpočátku přijímáno veřejností se značnou nedůvěrou. Zvláště vzdálenost od centra města se mnohým jevila jako nevyhovující. Později se ale ukázalo, že bylo vybráno nejlepší místo z celého blízkého okolí Olomouce. Již brzy po otevření se Zoo stala vyhledávaným místem rekreace a odpočinku a setkávala se s čím dál větší oblibou u veřejnosti. Prvními obyvateli byli jelen karpatský, srnec, vlk, 10 mývalů, lišky, dikobraz, různé druhy ptáků a údajně i černý kozel. O něco později přibyli daněk, dingo, fretka, jezevec, plch, pavián pláštíkový, bažant diamantový, zlatý a stříbrný, holub česká čejka, jestřáb, kachna pižmová, kalous ušatý, káně, kur džunglový, andulka, páv, sova pálená a želva řecká. V závěru padesátých let zoologická zahrada již chovala zástupce několika druhů zajímavých a exotických živočichů, což se začalo kladně projevovat na návštěvnosti. Počet chovaných zvířat a jejich druhové zastoupení postupně vzrůstalo z 12 druhů a 86 kusů v roce 1956, až k 378 druhům s téměř 1800 kusů v dnešní době.
Zvířata často zimovala i v kancelářích
Stavy zvěře se zpočátku nezvyšovaly úměrně s výstavbou, ale většinou byla zvířata získávána v předstihu, což způsobovalo potíže s jejich umístěním, chovem i zazimováním. Zvířata byla často v zimním období umístěna i v kancelářích… V šedesátých letech 20. století byl provoz Zoo již zaběhnutý a návštěvnost překročila sto tisíc osob za rok. Provizorní výběhy a ubikace byly nahrazovány novými, z nichž některé zde stojí dodnes v nezměněné podobě. Druhové zastoupení se rozrůstalo podle možností ustájení, převážně evropskou faunu chovanou v počátcích zoo vystřídaly exotičtější druhy zvířat. V této době se již dařila odchovávat celá řada druhů zvířat. Největšími lákadly počátku šedesátých let byla mláďata psů dingo, vlků, opic či odchovaná medvíďata.
Z 20 zaměstnanců na dvojnásobek zkušených ošetřovalelů
Sedmdesátá léta pak byla hektickým obdobím v budování zoo, expoziční část byla rozšířena téměř do současné podoby. V této době vznikly největší pavilony a stavby, z nichž většina dobře slouží svému účelu i dnes. Mnohé z nich byly unikátní a ve své době neměly v naší republice konkurenci. Lze jmenovat obří voliéru dravců, vyhlídkovou věž, ´zimoviště africké zvěře´, medvědinec nebo velkorysou dostavbu pavilonu šelem. Tomu odpovídal i nárůst počtu návštěvníků, který koncem sedmdesátých let přesáhl 200 000 osob za rok. Také počet zaměstnanců se úměrně zvyšoval, v šedesátých letech zde pracovalo méně než dvacet pracovníků, většinou bez odborného vzdělání a za deset let se tento počet více než zdvojnásobil. Pracovní tým se nezměnil jen co do kvantity, ale i do kvality. Řada ošetřovatelů prošla kurzem pro chovatele exotických zvířat a získala nový výuční list v oboru. Tím se značně zkvalitnila péče o vzácná a choulostivá zvířata, která se začínala v této době chovat ve větší míře.
Zvířata vozil Josef Vágner, zakladatel safari ve Dvoře Králové
V 70. letech došlo k velkému kvalitativnímu zlomu v chovatelské činnosti Zoologické zahrady Olomouc. Zatímco předtím se kolekce zvířat sestávala z běžných druhů dříve chovaných v zoologických zahradách, z domácích zvířat a z živočichů naší fauny, v tuto dobu se dostaly do rukou chovatelů skupiny vzácných afrických kopytníků a jiných zvířat, pocházejících většinou z transportů Ing. Josefa Vágnera, které měly velkou hodnotu i perspektivu dalšího chovu. V Zoo začala vznikat expozice více druhů afrických zvířat společně v jednom velkém výběhu. První společenství, které obývalo výběh safari, byly antilopy losí, pakoně modří, přímorožci jihoafričtí, pštrosi dvouprstí a zebry Grévyho.
Škodovka stála 50 tisíc, žirafa čtyřnásobek
Z výprav do Afriky bylo do Evropy dovezeno velké množství zvířat do té doby v rámci socialistického tábora jen těžko obstaratelných. Dovoz zvířat ze západní Evropy byl velmi složitý vzhledem k nedostatku západní měny, o kterou bylo nutné na každý takový nákup žádat nadřízené orgány. Zvířata se v této době nakupovala a jejich cena byla značná, zejména když přirovnáme cenu osobního automobilu značky Škoda, která se tehdy pohybovala okolo 50 000 Kč a průměrný plat v Zoo v roce 1975 byl 1779 Kčs: žirafa 190 000 Kčs, zebra Grévyho 95 000 Kčs, přímorožec jihoafrický 50 000 Kčs, pakůň modrý 45 000 Kčs, zubr evropský 30 000 Kčs, antilopa losí 30 000 Kčs, opice 1 000-20 000 Kčs, jaguár americký 30 000 Kčs, tygr sibiřský 50 000 Kčs, tygr sumaterský 80 000 Kčs, pes hyenovitý 25 000 Kčs, lev pustinný 15 000 Kč, lev berberský 3 kusy 140 000 Kčs, kondor velký 30 000 Kčs, pštros dvouprstý 25 000 Kčs, sup bělohlavý 6 000 Kčs, plameňák 9 500 Kčs, tukan obrovský 5 500 Kčs, ibis rudý 3 700 Kčs, kajman šironosý 3 000 Kčs.
Otevření hranic znamenalo nové, exotické přírůstky
Návštěvnost se víceméně udržovala okolo 250 000 osob, až koncem osmdesátých roků začala přesahovat třísettisícovou hranici. V této době se Zoo členila na dvě části. Horní, kde byla chována převážně fauna Afriky a exotická zvířata např. žirafy, antilopy, pernatí dravci a šelmy. Spodní část byla osazena hlavně evropskou zvířenou. Chovali se zde daňci, mufloni, vlci, kamzíci, jeleni, bažanti apod. V devadesátých letech se rozdělení na spodní část zoo, kde se chovala evropská fauna a část horní zaměřenou především na Afriku a exotická zvířata začalo stírat. Otevření hranic se západní Evropou umožnilo do značné míry obměnit a zkvalitnit druhovou skladbu zvířat. V Zoo se objevily takové rarity jako lvíček zlatý, kaloň zlatý, fosa, gepard štíhlý, bongo, korovec jedovatý a mnoho dalších. V polovině devadesátých let vzniklo první korálové akvárium, mořská akvaristika brzy získala zelenou a v roce 1999 se na pavilonu objevil první druh žraloků v novém obřím akváriu o objemu 17 000 litrů. Počet chovaných druhů se během deseti let zvýšil o více než čtvrtinu na 255.
I levharti se kradli
Krádeže želv, papoušků a jiných exotických ptáků ale i poštolek a káňat byly v osmdesátých letech a na počátku devadesátých poměrně běžné. 27. května 1991 vyrazil neznámý pachatel okno na pavilonu šelem, oddělil levhartici a odnesl tříměsíční mládě černého levharta. Bylo jasné, že provoz na pavilonu šelem musel velmi dobře znát. Policie případ po několika týdnech odložila. Po článcích o jeho odcizení v tisku se přihlásilo několik svědků, kteří kotě viděli a 5. srpna vrátil nový majitel mládě zpět do Zoo. Podle jeho výpovědi jej koupil na trhu v Praze za 6 000 Kčs i se zfalšovanými doklady.
Rekord s mravenečníky
A to se již dostáváme do současnosti. Na počátku tohoto období byl uveden do provozu společný výběh medvědů baribalů a vlků arktických vybudovaný v údolí potoka a připomínající jejich přirozené životní prostředí. Začalo se budovat safari a otevřena byla jeho první a druhá etapa – Safari Euroasie (2013) a Safari Afrika (2015). Počátkem roku 2017 začal v centrální části Zoo mezi bývalým rybníčkem a nástupištěm safarivláčku růst nový pavilon Kalahari, ve kterém se zabydlely atraktivní druhy afrických zvířat – hrabáči, medojedi, surikaty a mnoho dalších. Na chovatelském úseku se dařilo odchovávat levharty mandžuské, lvy berberské, urzony, mravenečníky čtyřprsté, plameňáky, zoborožce kaferské i šedolící a po mnoha letech se rozmnožili i tygři ussurijští, gepardi, binturongové a zubři. Odchovali se i čtyři mravenečníci velcí, přičemž první tři mláďata byli jedinými odchovanými mravenečníky tohoto druhu v rámci českých, polských a slovenských zoo. V tomto období také Zoo začala veřejnosti nabízet zážitkový program ´Dopoledne ošetřovatelem v zoo´, který se zejména v posledních letech setkává s velkou odezvou.
|
Zdroj: Olomoucká Zoo
Vložil: Markéta Vančová